Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování přehled
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230729/bmid_bezbarvy-cukuru-tazaki-a-jeho-leta--cI9-230729.png
4
1175
1175
Cukuru Tazaki byl na střední škole jedním z pěti členů party, která ho ze dne na den vyloučila ze svého středu, aniž mu někdo z jeho kamarádů řekl proč. Tazaki utrpěl ztrátou přátel duševní otřes a zabýval se dokonce i myšlenkou na sebevraždu. Dlouhých 16 let poté přiměje přítelkyně Sára Tazakiho, aby vyhledal své bývalé kamarády a získal odpověď na otázku: PROČ? Ani v tomto díle autor své čtenáře nezklame – charakteristický literární styl vytváří výjimečné dílo a čtenáři jsou znovu pohlceni Murakamiho magickým světem…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
Šikisai wo motanai Tazaki Cukuru to, kare no džunrei no toši / 色彩を持たない多崎つくると、彼の巡礼の年, 2013
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (214)
Tichá, melancholická a hodně vnitřní kniha. Není to příběh plný děje, ale spíš cesta do nitra člověka, co hledá odpovědi a sám sebe. Murakamiho styl mi sedl – zvláštní, poetický a občas neuchopitelný, ale právě to mě bavilo. Měla jsem pocit, že spíš pozoruju pocity než čtu příběh, a to mi vyhovovalo. Nenápadně silné.
Japonské autory mám ráda, Murakamiho obzvlášť. Zatím asi nejslabší příběh, některé pasáže byly nudné a zdlouhavé, jindy to odsýpalo úplně samo. Jeho intermezza jsou skvělý, plný zajímavostí a zvratů. Děj obsahuje typické podivnosti až zvrácenosti. Některým psychologickým přesahům jsem úplně nerozuměla, ale moc se mi líbily dialogy a několik velmi silných sdělení. Není to ale určitě kniha pro každého.
Související novinky (1)
Připravované knižní novinky (9. - 15. 3.)
08.03.2015
Citáty z knihy (3)
„Ať už skryješ své vzpomínky sebelíp a potopíš je sebehloub, historii, která se s nimi pojí, vymazat nikdy nesvedeš. Aspoň tohle by sis měl zapamatovat. Historie se nedá mazat ani přepisovat. To by totiž bylo stejné jako zabíjet sebe sama.“
„Celé léto po návratu do Tokia ho ovládal podivný pocit, jako by se od základů měnila celá jeho fyzická konstituce. Důvěrně známé věci se mu najednou jevily v docela jiných barvách, jako by byly překryté jakýmsi zvláštním filtrem. Slyšel, co do té doby jaktěživ nezaslechl, nemohl zaslechnout, co do té chvíle docela určitě slýchával. Kdykoli se zkusil pohnout, shledal, že je najednou hrozně neohrabaný. Jako by se kolem něj neustále měnila gravitace. Pět měsíců poté, co se vrátil zpátky do Tokia, prožil Cukuru přímo u bran smrti. Vybudoval si maličký prostor na kraji bezedné temné díry a v tomhle prostoru pak žil svůj osamělý život. V neustálém nebezpečí, že stačí, aby se ve spaní jen trochu převalil, a poletí rovnou do propasti prázdnoty. Nepociťoval ale ani ten nejmenší strach. Jenom si celou dobu říkal, jak by takový pád byl vlastně směšně snadný. Všude kolem, kam jen oko pohlédlo, rozkládala se jenom zoufalá kamenitá poušť. Bez jediné kapky vody, bez jediné travičky. Bezbarvá a bez pořádného světla, které by stálo za řeč. Nesvítilo tu slunce, nezářil měsíc ani hvězdy. Nejspíš tu neexistoval ani žádný směr. Jen se tu v pravidelných intervalech střídalo tajemné šero s bezednou temnotou. Stál tu na nejzazší hranici všeho vědomí. Zároveň to ovšem bylo i místo hojnosti. V hodinách, kdy vládlo šero, sem přilétali ptáci se zobáky ostrými jako nabroušené čepele a nelítostně mu klovali maso z těla. Když ale pokryla zemi tma a ptáci se kamsi vytratili, místo mu vyklovaný prázdný prostor pokaždé tichounce zaplnilo novou tkání.“
„Já dost možná jsem úplně prázdný člověk bez jakéhokoli obsahu, říkává si. Jenomže snad právě proto, že nemám žádný obsah, se zřejmě našli i lidé, co ve mně shledali útočiště. Tak jako si samotářští noční ptáci hledají bezpečný úkryt k dennímu odpočinku někde v neobývaném podkroví. Zřejmě se jim totiž právě ten prázdný, zšeřelý a do ticha ponořený prostor velice zalíbil. V tom případě by měl být Cukuru za svou vnitřní prázdnotu naopak spíš vděčný.“
Kniha Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování v seznamech
| v Právě čtených | 20x |
| v Přečtených | 1 677x |
| ve Čtenářské výzvě | 288x |
| v Doporučených | 81x |
| v Mé knihovně | 465x |
| v Chystám se číst | 309x |
| v Chci si koupit | 69x |
| v dalších seznamech | 16x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
přátelství, kamarádství Japonsko japonská literatura psychologické romány samota melancholie hledáni sebe samaAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Také moderné Japonsko, sčasti napasované pre západného čitateľa. Kopa metafor knihe zabezpečuje povesť premyslenej knihy s posolstvom. Má tak trochu atmosféru Coelhových kníh. (To nie je kompliment.) Na druhú stranu som čakala podstatne horší sloh a kvalitu prózy.
Na začiatku treba prijať za svoju nereálnu premisu, že keď Cukura z minúty na minúty odrežú všetci kamaráti, tak je s tým týpek v pohode X rokov a vôbec to nerieši. Nesmú chýbať ani náhodné opisy jeho sexuálnych fantázií, ktoré pôsobili ako päsť na oko. Päsť na oko od Muhammada Aliho…
Celkovo všetky scény, kde šlo o ženy boli oproti zvyšku knihy značne degradovanej kvality a v teste Bechdelovej by kniha získala záporné skóre. Stále to boli iba keci o vagíne a sexe a prsiach. A prsiach. A ešte raz prsiach, tie má totiž autor veľmi rád. Ani zahmlievanie do divných obrazných pomenovaní a pseudohlbokých myšlienok to nezachránilo.
V podstate je to príbeh submisívneho muža, ktorého si skrotí jedna domina a on chudák kvôli nej potom rieši bývalé traumy. Akurát čitateľ má problém, aby si sám z knihy pri tých nelogickostiach (napr. „vyšetrovanie“ vraždy Širo) neodniesol ďalšiu traumu.
Záverom asi len odkaz Murakamimu, že by to chcelo sledovať menej porna. Inak pôsobí celkom inteligentne.