Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

2 05. listopadu

(audiokniha) Příběh je to docela absurdní, ale Murakami je tak dobrý vypravěč, že jsem mu ho věřil od začátku do konce.
Mnozí mají možná taky různé nezodpovězené otázky z mládí, na které by rádi znaly odpovědi, ale už ztratily snahu se po nich pídit.

Taky se mi líbilo, jak si na konci autor s posluchači/čtenáři pohrál a všechny nabyté a postupně se usazující jistoty se najednou úplně rozpadly.

2 26. června

(+ SPOILER) Mně se to hodně líbilo. Na rozdíl od jiných Murakamových knih (ne že bych jich zatím četl tak hodně ;-)) to nebyla fantasmagorie, dokonce se spousta věcí vyřešila a celé to někam vedlo. Murakamům styl je prostě super.

!!!Můžou následovat spoilery!!!
Poslouchal jsem audioknihu. Celkově se mi styl čtení líbil, ale velmi mě štvaly 4 věci:
1. Nechápu, proč se do tolika audioknih cpou tak vyloženě otravné zvuky jako předěly mezi kapitolami (a tím nemyslím ten kousek Le mal du pays).
2. Nevím, jestli to byla chyba v překladu, nebo ve čtení, ale ve chvíli, kdy se Cukuru baví s Akem, tak místo toho asi pětkrát (možná i více) zazní Ao. Podobné chyby byly na více místech (třeba se z Kury na jednom místě stal chlap), rušilo to.
3. Nelíbilo se mi čtení finských jmen, opět to rušilo.
4. Nemám nic proti slovu "ženská", ale tady mě to vyloženě otravovalo. Nevím, jestli to vychází z originálu, ale na hodně místech by se prostě hodilo "žena", taky to tahalo za uši.

A bohužel jsem zjistil ještě pátou věc a ta celou audioknihu shazuje dolů. Nevím, jestli to je proto, aby se vlezli do nějakého rozsahu, ale vesele proti textu vynechávají věty, odstavce i více! Za tohle obrovský palec dolů :-(. Zas tak moc audioknih jsem neposlouchal, ale jestli je tohle normální praktika, tak s nimi končím.

12. června

Chvili mi trvalo se zacist, ale pak Murakami nezklamal. Hodne se me to osobne dotklo a sedlo.

Takové nemastné, neslané, bezbarvé, místy nudné... Často jsem se přistihla, že vůbec nevnímám text, a musela jsem se vracet. Tváří se to mysteriózně (což jsem celou dobu čekala, že bude), aby to nakonec vyšumělo do prázdna a vyznělo obyčejně, civilně. Velmi zjednodušeně řečeno: jeden trouba neví, co se sebou, a řeší pseudoproblémy... Ačkoliv jsem vnímala impresionistické tendence, přičemž jednotlivé obrazy působily živě, tak tento příběh, způsobem jakým byl podán, mě nedojal.

2 20. března

Zajímavá kniha o lidské prázdnotě a osamocení i v přelidněném městě. O lidské uzavřenosti a strachu z projevů svých citů a strachu z komunikace, i když pak daný člověk trpí psychickými depresemi a až jistou citovou paranoí. Zajímavá sonda do současné japonské psychiky jedince v přetechnizované době, sociálních vazeb a priorit společnosti. Bohužel trochu zdlouhavé a chvílemi i nudné.

6 14. března

To čo dokáže Lynch s filmom, dokáže Murakami s knihou. Charakteristická mysteriózna atmosféra, prelínanie sna s realitou, rôzne situácie, ktoré sú len náhodne prepojené alebo je v tom niečo viac?Počas čítania som si gúglila rôzne interpretácie, metafory, názory a vysvetlenia iných čitateľov.Prikláňam sa k dvom rozuzleniam ale nakoniec ako u Murakamiho býva zvykom neviem ktoré je správne.....

5 28. února

Bylo to jako doutník, který si koupíte pro atmosféru, i když předem víte, že vás lehce zadusí. Někdy je fajn si trochu pokašlat, vykoupat se v cizí samotě a přitom odložit na chvíli tu svou. Čteno v době covidové, hodnotím jako záhadně nápomocné.