Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230729/bmid_bezbarvy-cukuru-tazaki-a-jeho-leta--cI9-230729.png
4
1114
201
Cukuru Tazaki byl na střední škole jedním z pěti členů party, která ho ze dne na den vyloučila ze svého středu, aniž mu někdo z jeho kamarádů řekl proč. Tazaki utrpěl ztrátou přátel duševní otřes a zabýval se dokonce i myšlenkou na sebevraždu. Dlouhých 16 let poté přiměje přítelkyně Sára Tazakiho, aby vyhledal své bývalé kamarády a získal odpověď na otázku: PROČ? Ani v tomto díle autor své čtenáře nezklame – charakteristický literární styl vytváří výjimečné dílo a čtenáři jsou znovu pohlceni Murakamiho magickým světem…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
Šikisai wo motanai Tazaki Cukuru to, kare no džunrei no toši / 色彩を持たない多崎つくると、彼の巡礼の年 , 2013
více info...
Přidat komentář
Román o tom, že i v přelidněném Tokiu může být člověk naprosto osamělý. A že se lidé mění, někteří třeba radikálně, zatímco jiní mohou přes veškerou snahu zůstat pohřbení pod svými mindráky - hloubí si zákopy pocitů méněcennosti tak dlouho, až z nich nedokážou vylézt. Neprozradím, jakou ze skupin prezentuje hlavní postava Tazaki Cukuru. Každopádně je mladík s nízkým sebevědomím zničehonic vyobcován ze společenství nejbližších kamarádů, aniž by tušil, proč s ním přestali komunikovat. Tato skutečnost ovlivnila veškerý jeho následující život, dokud nebyl přítelkyní donucen postavit se čelem minulosti.
Osobně jsem pracovala s několika teoriemi, z nichž byla kupodivu správná ta nejpravděpodobnější a nejméně podivná. Byla jsem připravená na něco japonsky praštěného, ale tentokrát mě autor neunesl do žádné zvláštní reality. Stejně jako v jiných knihách dal najevo svou fascinaci hudbou, nadhodil témata k zamyšlení a v mnoha ohledech čtenáře ponechal, aby si různé náznaky přebrali dle vlastního uvážení.
Pořád nejsem okouzlená na plný knedlík, ovšem občasná setkání s panem Murakamim jsou při jejich (i pro obyčejného Evropana srozumitelné) odlišnosti zajímavá. Dokáží rozvířit emoce. 75-80%
Klasicky tajemná atmosféra s jednoduchým příběhem. Od začátku do konce jsem chtěla vědět, co se teda stane a všemu přijít na kloub. Bavilo me to!
Objevuje se hodně filozofování o smyslu života.
Četla jsem anglickou verzi, takže nevím jak moc zdařilá je verze česká. Obecně se mi ale líp čtou Mutakamiho knížky v angličtině, má to lepší atmošku:))
Dílo je hodně podobný Norskýmu dřevu.
Len také malé konštatovanie na začiatok, čo ma napadlo pri čítaní. Myslím si, že každý fanúšik, alebo čitateľ, ktorý má Murakamiho tvorbu zmáknutú, keby dostal do rúk jeho knihu, bez toho aby vedel, že je od neho, tak to proste musí hneď poznať. Ale to neznamená, že sa opakuje, alebo vykráda sám seba, práve naopak, je to znak jeho výnimočnosti.
Je fakt, že niektoré knihy sú slabšie, niektoré perfektné a pár z nich geniálnych, ale každá má v sebe to pravé Murakamiovské a to je na nich jedinečné.
No a bezbarvý Cukuru je tiež jedinečný. Kniha nijak výrazna, s postupne plynúcim dejom a typickým Murakamiovským štýlom vtiahne do deja ľahko a nechá nás pomaly vychutnať celý jeho príbeh. Ja som si ho užila, priam vychutnala od začiatku do konca. Ani trochu som sa nenudila a zas a znova žasla nad Murakamiho talentom, nad jeho nevyčerpateľnou fantáziou a zas nad jedným veľký otazníkom na konci knihy, ktorý si ako inak zas neodpustil.
"Spousta krásných slov, která slouží k tomu, aby nebylo nutné říct pravdu"
4,5/5
U Murakamiho to je jedna z mých posledních knih, které jsem nečetl. A znovu se potvrdilo, že na nedokončené příběhy(Haidu, Sara), musí dotyčný znát dosavadní tvorbu. Někde jsem se dočetl, že kniha zavání americkým stylem(moc pocukrovaná) a opravdu to tak i vyznělo. Čtenář si může vybrat, hledat zlého ducha, či nehledat. To předchozí dílo nenabízí(1Q84). Trošku mi připadá, že autor hodil zpátečku, což ostatně také není na škodu. Jen pevně doufám, že tím imaginární světy neztratí na síle a vrátí se v plné zbroji...
"S myšlením se to má podobně, jako když člověku rostou vousy. Obojí přichází v dospělosti."
Začátek příběhu je zajímavý i velmi zručně popsaný.
Murakami však je ve svém hledání smyslu či cíle života absolutně nekontabilní s mou životní zkušeností a potřebami.
Nechala jsem se zlákat citáty zde a dostalo se mi hledání čehosi v prázdné společnosti, prázdné generaci?
Tuto emoci kniha navozuje spolehlivě. Tápání, zranění, hnípání se v sobě i okolí.
Oslice to myslím vyjádřila dobře i Butch-core bych podepsala ovšem bez příslušného nadšení z příběhu.
I pohled Loxias je mi blízký.
Určitá část japonské i české společnosti asi tuto literaturu potřebuje a já k této části nepatřím.
Od Murakamiho jsem si teď dávala několik let pauzu, protože byť se mi jeho tvorba líbí, jeho knihy byly buď x tá variace na Norské dřevo a nebo příběhy plné symbolů a odkazů, kterým bohužel úplně nerozumím.
Bezbarvý Cukuru patří do té první kategorie. Víceméně jsem věděla do čeho jdu, líbila se mi pointa i celé poselství příběhu, trefilo se mi to do nálady a díky stylu vyprávění jsem se vůbec nenudila (je ale pravdou, že je to hodně natahované).
Určitě to není knížka pro každého, ale kdo má s Murakamim už nějakou dobrou zkušenost, tomu se to líbit bude.
Murakami je skvělý. A to bych mohl napsat do každého komentáře kdykoliv budu hodnotit jeho knihy. Příběh který se čte snadno a velmi plynule si na nic nehraje a je celkem prostý. Ale to jakým způsobem dokáže Murakami tyhle prostosti každodenního života popisovat je velmi příjemně čtivé a až fascinující.
Cukuru Tazaki který staví pro tisíce ostatních nadraží, ale sám ve svých pozdějších třiceti ještě pořád není ve vlaku na cestě k ustálenému a spokojenému životu. Myslím že spousta z nás si projde takovým bezbarvým obdobím života, někdo bohužel i delším. U Cukurua jako takového mě bavil jeho vášnivý přístup k práci která ho jako jediná naplňuje, jeho cit pro hudbu a také jeho životní skromnost.
Spousta píše, že je zklamal konec knihy. Mě konec trochu překvapil ale určitě nemohu říct že zklamal. Nejdůležitější otázku si zřejmě Cukuru sám zodpověděl a nám zbývá jen doufat že následujícího dne už konečně bude mít možnost nastoupit do toho správného vlaku.
(SPOILER) Rozhodně neočekávejte drama, při kterém se tají dech. Kniha popisuje životní příběh jednoho introverta s nízkým sebevědomím, který má rád svou práci, rád by si našel ženu a žil úplně obyčejný nevýrazný život. Bohužel se však podceňuje a není s to v sobě vidět kvality, kterých si na něm váží ostatní. V průběhu knihy se Cukuru snaží na popud své nové známosti vyřešit si svou minulost, aby mohl vstoupit do další životní etapy. Tempo knihy je velmi pomalé, čtenáře ovšem nenudí. Naopak se je stále na co těšit. Otevřený závěr v tomto případě funguje skvěle a dává čtenáři prostor pro jeho vlastní fantazii.
Četla jsem od Murakamiho knihu Norské dřevo a ta mne tedy dostala do kolen. Od Bezbarvého Cukuru jsem tedy měla celkem velká očekávání, která bohužel nebyla úplně naplněna. Od knihy rozhodně neočekávejte Odysseu ani napětí. Jsou to čisté úvahy a myšlenky o existenci a důvodu bytí. Cukuru je navíc vystudovaný stavební inženýr a živí se projektováním vlakových nádraží. Celkem často jsou tedy popisovány situace na nádražích Tokia. Co mne na knihách od autora vždy překvapí jsou syrově popsané erotické scény. Objevují se náhle, když je nejmíň čekáte a jsou popsány bez jakýkoliv příkras.
"Koukej ten život prožít,jak nejlíp dokážeš.Jakkoli plochým a monotonním se může jevit,má cenu abys ho žil." 70%.
První nebo druhá knížka, kterou jsem od Murakamiho četl. V mnoha svých románech jsou jeho protagonisté mladší osamělí muži- introverti, stejní nebo podobní jako Cukuru. Mám pro tyto "hrdiny" sympatie a fandím jim. Líbí se mi také atmosféra příběhu a Murakamiho styl vyprávění.
Ještě se mi nestalo, že by se mi nějaká Murakamiho kniha nelíbila. Ani tato není výjimkou, nicméně rozhodně se nekonalo stejné nadšení jako u Kafky, IQ84 nebo Konec světa. To, že se spousta věcí opakuje, mi vůbec nevadí, naopak, když si autorovu knihu otevřu, očekávám to. Samotný příběh mi ovšem přišel slabší, i když hlavní dějová linka je sama o sobě zajímavá. Pro mě ovšem příliš nefungovala, možná kvůli mírné antypatii k Cukuruovi? Celkově na mě kniha působí moc odměřeně. Mám z toho dojem, jako by se jednalo o povídku, kterou autor později rozpracoval na román.
Zatím jsem od Murakamiho četla pouze jeho povídky, takže jsem se chtěla konečně pustit do nějakého jeho plnohodnotného románu. Stejně jako u předešlých knih mě i tady Murakami okamžitě vtáhl do příběhu svým osobitým stylem psaní. Pokaždé, když jsem knihu odložila, jsem se nemohla dočkat až se znovu pustím do čtení. Moc se mi líbilo, jak byly všechny postavy realisticky vyobrazené a některé dialogy jsem si chtěla číst dvakrát, protože se mi ty smysluplné konverzace prostě líbily (v minulém měsíci jsem četla hodně absurdních dramat, takže se nyní na rozhovory mezi lidmi zaměřuji více, než obvykle). Určitě se co nejdříve pustím i do dalších knih od tohoto autora. 4.5/5
Příběh z reálné větve Murakamiho tvorby. Sice neobjevíme žádné paralelní světy, ale jako obvykle je hrdina podivnínský outsider se slabostí pro whisky a vážnou či jazzovou hudbu, který poměrně složitě hledá sám sebe a své místo ve světě. Snaží se odhalit podstatu bolestné ztráty z minulosti, aby mohl s čistou hlavou pokračovat ve vztahu, který se jeví velmi perspektivně. Tentokrát mi bohužel vadila ta odtažitost a chladnost psaní. Dialogy, které zní příliš literárně, hrdinové, kteří neustále analyzují sebe i ostatní s jistým odstupem, zpozvdálí a nezúčastněně. Chyběla mi tam aspoň troška temperamentu a větší emocionální síla. Je to ale Murakami, takže pořád dobrý. :o)
Moje první kniha od Murakamiho. Nálada knihy je strhující. Pro mě i zajímavé úplně odlišné prostředí a chování postav. Příběh sám o sobě je vlastně nudný, ale propojení se sny a jeho pojetí je strhující.
Haruki Murakami je můj oblíbený autor a Bezbarvý Cukuru Tazaki už pátý román, který jsem od něj četl. A je to opravdu typický Murakamiho román o vykořeněném mladém člověku, který musí podniknout cestu v doslovném i přeneseném významu. Opět nechybí hudební motivy, magické prvky, sex a celé dějové linky,které zůstanou na konci neobjasněné. Opět mě to skvěle bavilo a pořád ve mě příběh rezonuje. Poslouchal jsem audioknihu a klidný hlas Martina Myšičky dobře dokresloval atmosféru.
Kdyby to byl můj první Murakamiho román, byl bych nadšen, takhle jsem však měl stále trochu pocit, že už jsem to někdy četl. Opravdu hodně motivů z minulých knih se opakuje. Bezbarvý Cukuru Tazaki je skvělý román, Murakami však nedokázal překročit svůj vlastní stín.
Knižku mi odporučila kamarátka, vraj jej hlavná postava veľmi pripomína mna. S pochybným úsmevom som knižku zobral do rúk a... Cukuri ma nielenže pripomínal, on je v podstate moja Japonská kópia, zasadená do odlišných situácií. Niekedy som mal dojem že mi spisovateľ vidí priamo do hlavy. Šialené ako sa fiktívna postava pretínala s mojou realitou. Inak by som bol možno kritický, no toto ma tak udrelo že najradšej by som nedal päť, lež dvadsaťpäť hviezdičiek.
Velmi dobré, ale ve srovnání například s Honem na ovci přece jen nedosahuje těch nejvyšších met. To, proč je Murakami tak populární, tu ovšem najdeme v míře dostatečné: coby čtenář preferující velkolepá dramata typu Vojny a míru nebo Pána prstenů bych si myslel, že docela všední příběh ze současného Japonska - a Murakami coby autor jako takový - nebude nic pro mě, ale naprosto bych se mýlil. Příběh Cukura Tazakiho se mi naopak četl jako úžasné dobrodružství, měl jsem pocit, že v tu chvíli je to nejdůležitější příběh na světě, a zhltl jsem ho na jeden zátah.
Štítky knihy
přátelství Japonsko japonská literatura psychologické romány samota melancholie hledáni sama sebe
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 1 591x |
| Čtenářské výzvě | 280x |
| Doporučených | 74x |
| Knihotéce | 433x |
| Chystám se číst | 305x |
| Chci si koupit | 64x |
| dalších seznamech | 13x |
Tato kniha má slabší čtyřku,(3,8) jeho styl se mi vždy líbil a překvapivě aj knihu jsem přečetl rychle, občas jsem se přistihl jak jsem nad dějem přemýšlel, ale přesto mi přišlo, že se tam nic neděje. Mám rád obyčejné příběhy ale né nudné, mezi topovky to podle mě od něj nepatří, řadím to spíše lehce nad jeho jednohubky v podobě (útok na pekárnu, spánek, knihovna) který mají odemně průměrnou trojku (3,0). Kdybych si měl od něj přečíst znova knihu, určitě to tato nebude.