Kafka na pobřeží

od:

Kafka na pobřeží

Kafka Tamura, nejdrsnější patnáctiletý kluk na světě, se vydává na dlouhou cestu – obrazně i doslovně vzato. Odchod z otcova domu, putování i pokus o nový život je totiž metaforou vnitřní proměny. Kafka naplňuje své prokletí: zabiješ otce, zneuctíš matku, zhanobíš sestru. Nedokáže se vymanit, čím víc utíká, tím je svému osudu blíž. Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr. Odejde tam, kde ho nikdo nezná a ani nezkoumá, odkud se vzal. Začne pracovat v jedné knihovně pod dohledem pana Óšimy, svého rádce a kamaráda. Pozná slečnu Saeki, která žije ve vzpomínkách na tragicky zesnulého milence. Než spolu dojdou na pobřeží, aby pochopili, kým ve svých životech či snech vlastně jsou nebo byli, okusí hodně bolesti i krásy. Úplně odjinud vchází do příběhu „tak trochu zvláštní“ šedesátiletý pan Nakata. Neumí číst ani psát, jeho chápání světa je omezené. V dětství zažil příhodu, která půlku jeho osobnosti odnesla kamsi mimo reálný svět. Zato je vybaven unikátními schopnostmi, například dokáže rozmlouvat s kočkami. Jeho průvodcem na cestě za vchodovým kamenem je mladý Hošino, dobrosrdečný a střelený chlapík se specifickou životní filozofií. Ačkoli se Kafka s Nakatou nikdy fyzicky nesetkají, jejich provázanost je klíčová. Protagonisté románu jsou v ledasčem jiní než v dřívějších autorových dílech. Žádný muž v nejlepším věku, ale taky žádný chudinka bez ambicí. Výjimečnost není dána jen věkem. Kafka je odhodlaný a disciplinovaný, umí si jít za svým. S postavou pana Nakaty vstupuje do příběhu humor a laskavá nadsázka. Román patří do autorovy fantastické tvorby; v mnohovrstevnaté próze se střídají vypravěčské styly: strohý popis přeroste v detektivku, pátrání po kočce vyústí v horor, prolínání souběžně existujících světů se blíží surrealistické metodě. V bezbřehé fantazii lze i výlet kamsi mimo realitu přijmout jako běžnou věc. Neexistují hranice, dávno víme, že lze vstoupit za zrcadlo. Spolu s tím je tu i další rozměr – existenciální úzkost, strach z vlastního nitra či osudu, pocit opuštěnosti a nemožnost najít si tu druhou půli sebe sama, od níž jsme se kdysi oddělili... Kafka na pobřeží je v tomto směru mistrovským dílem. (zdroj: přebal knihy)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/39_/39121/odeon-svetova-knihovna-kafka-na-pob-39121.jpg 4.51455
Originální název:

Umibe no Kafuka (2002)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (204)

Přidat komentář
Anagythlin
včera

Haruki otevřel trochu jiný, ale působivý knižní svět. Začátek začíná pozvolna, ale tak v půlce knížky se vše zlomí a knížka začne působit místy až hororově. Jestli máte po dočtení pocit, že je možné úplně všechno, jsme na tom stejně. Teď už by mi ani padající pijavice z nebe nerozhodily můj každodenní režim.

led_darkshiner
22. listopadu

Pár názorů jsem si přečetl a řekl bych, že každý z nás jí pochopí a zhodnotí jinak. Ale to jak jít na tu knihu, tu řečeno nebylo, přestože na ní můžeme jít všichni stejně a posléze se naše názory mohou více shodovat. Podle mě ten kdo nepoznal Křišťálový sen(sen z jiné reality, který je jak živý, mísí se s naší realitou, přestože je vše odlišné a chtě či nechtě se něco z křišťálového snu teprve stane a musíme se do něj alespoň jednou vrátit), nemůže vnímat dostatečně funkčnost alternativního světa. Jednoduše na "Kafku na pobřeží" vám realita stačit zřejmě nebude. Takhle bych pro začátek na tu knihu šel...

AnjaVCL
16. října

Rozjezd knihy mě velice bavil, postupem času mě ale hlavní hrdina i zvětšující se prostor pro vedlejší dějovou linii čím dál více otravoval. Skončila jsem tak, že křehká atmosféra knihovny se mi úplně vytratila z mysli a po Murakamim už asi nesáhnu. Nesedlo mi to.

readah
13. října

Kafka na pobřeží je síla. Murakami mě znovu přesvědčil, že je to autor na Nobelovu cenu.

Po přečtení různých anotací jsem měl strach, neb se jedná o z mého pohledu poměrně vyčerpané téma, ale Murakami mě překvapil víc než opravdu vtipný fór v Show Jana Krause. Jeho uchopení snové cesty měnícího se člověka v magickém světě je naprosto geniální a v čemsi definitivní. Je to existenciální a přitom je to opravdu zábavné. Je to surrealistické a přitom je to opravdu blízké. K tomu navíc střet východu a západu. 5* a okamžitě si půjčuji další dvě knihy od autora.

RyxiraAmyGinger
01. října

Asi jsem neporozuměla úplně všemu, ale to mi nevadí. Kafka na pobřeží mě nikdy nějak nelákala, ale sáhla jsem po ní v rámci Knižní výzvy a rozhodně nelituji. Naopak, rozhodně si chci přečíst i další autorova díla.

pavelvon
25. září

Doporučuji si po této knize přečíst třeba Mayskou knihu mrtvých :-).
Neděste se, Mayská kniha mrtvých je především o ... životě :-D.
Stejně jako tato kniha. Kdo nedošel na hranici svého poznání a zkušeností, nemůže tuto hranici posouvat. Jsou dva proudy, jedni, kteří si řeknou, že to bylo zajímavé a jdou číst další knihy a ti druzí, kterým to nedá a za čas se sami vypraví na svoji cestu k hranicím toho, čemu neznalí říkají realita. Klidně přitom můžete sedět v houpacím křesle a příst jako kočka :-).

Rezolut
18. září

„Zapomenuto bylo dnes ostatně již téměř všechno. Tá veliká válka, ztracené životy, které se už nikdy nevrátí, vše je už pouhou vzdálenou minulostí. Naše srdce žijí shonem každodennosti a většina toho, co je skutečně důležité, odchází z našeho vědomí jako vyhaslé hvězdy. O tak příliš mnoha věcech musíme den co den uvažovat, tak příliš mnoho nových poznatků si musíme osvojovat. Nové směry, nové znalosti, novou techniku, nová slova... Současně ale existují věci, které zapomenuty nebudou, byť by uplynulo jakkoli mnoho času a byť by se dělo cokoliv. Jsou vzpomínky, na které čas nemá vliv. Existují věci, které si neseme v sobě jako kameny svorníky, které završují a drží pohromadě klenbu pod nimi.“

parxel
11. září

Kafka na pobřeží je pro mne tak trochu zvláštní kniha. V určitém ohledu bych řekl, že po jejím dočtení ve mne převládá pocit něčeho neuchopitelného, něčeho co mi stále uniká a přitom nedovedu přijít na to, co to vlastně je.

Autor v závěru říká, že jsou věci, které člověk nedokáže, pokud nezajde až úplně na konec. Když se však ohlédnu za tím, jakou cestu urazil Kafka Tamura, tak si vůbec nejsem jistý, co v tomto případě "zajít nakonec" znamená. Připadá mi totiž, jakoby Kafka tím vším co se mu přihodilo, proplul velmi snadno. Jakoby se to podstatné vyřešilo "samo" bez jeho přičinění. Přitom na pozadí se děje něco znepokojivého, s čím se nakonec vypořádají pan Nakata a pan Ošima. A já si tak říkám, zda právě v tomhle není ukryté to hlavní poselství této knihy, že některé věci se vyřeší prostě tak, že je necháme plynout a nesnažíme se do nich vědomě zasahovat. A místo toho dáme prostor svému panu Nakatovi, aby se s tím popral za nás.

Za mne moc hezká kniha, která dává celou řadu podnětů k zamyšlení. Celkově dávám 4 hvězdy, protože mne více oslovily jiné Murakamiho knihy.

Sobolosh
04. září

Bizarní postavy - pan Nakata, pan Ošima, Kafka Tamura, Hošino, slečna Saeki, jeden zvláštnější než druhý a všichni tak nějak přirostou k srdci, zmítaní osudy místy i předurčenými, přesto aktivní. Dechberoucí imaginace a prolínání příběhů, mystika, akrobatické splétání příběhu. Místy jakoby z knihy zněla hudba a člověk má chuť vstát a pustit si nějakou klasiku. Nemám rád, když hoří knihy, natož když jsou to ručně psané deníky tajemné kultivované slečny s hlubokými prožitky. Z Murakamiho knih, fotek Nabuyoshi Arakiho a japonských erotických manga mám dojem, že Japonci mají zvláštní vztah k sexu, mnohdy jaksi mechanický, někdy násilný, každopádně málo erotický. Tady to Murakami trochu napravil.

Aleh
31. srpna

Já vnímám tuto knihu jako hluboké filozofické zamyšlení nad světem a lidským životem a hledáním smyslu života prostřednictvím postav malého Kafky Tamury a pana Nakaty a střídáním reálného světa (svět Kafky Tamury) a světa fantazie (tím je pro mě život pana Nakaty).V této knize nejde o samotný obsah. A i když v knihách hledáme odpovědi, tak tady se jich nedočkáme a zůstává spousta nezodpovězených otázek. Tak jako ve filozofických úvahách je třeba naučit se číst mnohé také mezi řádky. A každý si po dočtení této knihy z ní vezme za své trochu něco jiného. Zvláštní kniha, která opravdu nutí člověka přemýšlet. je důležité mít na ni dostatek času a se čtením příliš nepospíchat. A určitě bude zajímavé se k ní po čase zase vrátit.

verden
23. srpna

Nevšedná kniha. Plno prekvapení a zvratov a dejových línií, ktoré odozneli do stratena. Najzvláštnejšie na tom je, že mi to ani neprekážalo. Napriek všektým nezodpovedaným otázkam som mala pocit, že všetko dopadlo tak, ako malo a nič viac, ako mi Murakami povedal, som ani vedieť nechcela. Nevšedná kniha...

anája
22. srpna

Je to má čtvrtá kniha od Murakamiho ,četla jsem ji jedním dechem pan Nakata byl úžasný,metafory nádherné,určitě si poslechnu Arcivévodské trio.postavu pana Nakaty jsem si zamilovala v té jeho jednoduchosti byla taková krása(kočička Sezamka)Jenom mi teď po dočtení knihy přijde strašně líto ,že konec zůstal tak otevřený .Chtěla jsem se dozvědět co se panu Nakatovi doopravdy stalo v dětství,myslela jsem že to bude směřovat k hlubšímu rozuzlení celého příběhu,který byl tak propletený, na konci že bude znovu to období kdy v knize Nakata byl malý hoch ,že ta krev co našel byla vlastně krveprolití otce Kafky Tamuri, slečny Saeki. Protože...Pan Nakata přce tuhle říkal ,že než umře ,chtěl by aspoň jednou v životě umět číst....že by pak šel do knihovny,Hošino ho nestihl vzít ani do kina a do akvárka......Ale ty konce jsou u všech knih co jsem četla jen na domyšlení.....

deirdre
19. srpna

Nedá sa slovami opísať, čo táto kniha so mnou spravila. Teraz, krátko po prečítaní sa cítim ako "na dne mora, obklopená vlnami, ktoré sa okolo mňa otáčajú a hučia a napriek tomu prežívam hlboký pokoj ..." Čítať Murakamiho, a zvlášť toto dielo, je ako pozerať sa na úžasné obrazy, také, aké ste si nikdy nevedeli ani len predstaviť, a ani sa nenazdáte, vstupujete do tých obrazov a snívate ich sen. A na pozadí potichu plynú tóny Beethovena alebo Schuberta. 5*****

LEGACY
18. srpna

"Když si mě budeš pamatovat ty, bude mi jedno, jestli mě pustí z hlavy celý svět" ... a já se ptám - Měli jste někdy v životě tak krásný pocit jako já, že vám připadalo, že kniha, kterou právě čtete byla napsaná jen a jen pro vás? Celá tahle fantasmagorická hříčka spisovatelovi fantazie se pro mě stala až moc skutečná a doteď se snažím sám sebe přesvědčit, že to celé nebyl jen jeden smyslný a intimní sen nařádkován na několika cárech papíru, na věky založený v Komůrově knihovně v sekci "pro bolavá a zmatená srdce". Haruki to na mě zkrátka umí.

mikigroup
15. srpna

Pro mě to byla celkem dlouhá kniha, a oproti např. podobně dlouhé knize jako Egypťan Synuhet se celkem táhla, ale asi je to dané tím, že zde nebyly žádné historické události ze kterých by se dalo čerpat a porovnávat, zdali to opravdu tak bylo nebo ne (což mě baví).
Prvních několik kapitol si člověk musím zvyknout na to, že kniha je rozdělena do několika příběhů, které se postupem času ustálí a čtenář vzestupném tempu zažíná hltat celou knihu.
Je velice zajímavé, jak Murakami ve svém vyprávění myšlenkově odběhne od tématu a tam se člověk zamyslí, dále už je na každém z nás, co mu daná věc přinese do skutečného života, a jaký pocit z toho má.

Alchemi
12. srpna

Tuto knihu jsem četla dost pomalu, ale jak už tu někdo myslím psal, takhle to mám i já s každou knihou od Murakamiho. Obdivuji ty, co ji dokážou zhltnout na jeden či dva zátahy, protože já měla dny, kdy jsem ji nevzala do ruky - což se ale v konečném důsledku nijak neprojevuje na mém kladném hodnocení.
Jazyk, kterým Murakami píše, mi přijde velmi sofistikovaný a u této knihy byl i "přívětivější", než se mi zdál u jeho Spánku. V příběhu je tolik děje, že si ho nedovolím shrnout do několika vět. A vůbec, ono to možná není ani tolik důležité... V této knize hraje roli velké množství metafor, které se musí procítit a omezení se na strohý popis děje by případného čtenáře možná spíše odradil. Čtenář by měl umět číst mezi řádky a musí se smířit s tím, že některé jeho otázky nejspíše zůstanou nezodpovězeny, ale zároveň se nemusí bát - zklamaný rozhodně nebude. Alespoň podle mého.
Neuvěřitelně silný příběh, občas úsměvný, občas velmi tajemný až zlověstný, s propracovanou atmosférou a dojemným koncem. Tato kniha vystřídala snad všechny možné žánry. A nyní, když už mohu porovnat s 1Q84, je tato kniha mnohem více abstraktní a surrealistická, což mě baví.
Tomu, kdo váhá, rozhodně doporučuji.

Kamys
11. srpna

Kdo psal anotaci knihy tady, tak ji zjevne necetl. Zahadna kniha o tom, jak hledat vuli zit a jak baplnit svuj zivot. Krasne napsana, hluboke porozumeni lidem ruznych druhu.

Mr.Nakata
27. července

Když se mě někdo zeptá, o čem to je, nevím vůbec, co bych mu pověděl. Ta kniha ve mě vyvolala neuvěřitelně intimní pocity, které jsem už dlouho u knihy neměl. Jedna z mých TOP10.

Antares
25. července

Neviem, čo sem mám napísať, aby to nevyzeralo, že som okopírovala zo slovníka všetky superlatívy... Na "Kafku" som sa chystala už dlhšiu dobu a vidím, že sa oplatilo čakať a prišlo to v pravý čas. Je to kniha, ktorá má pre mňa asi všetko. Výborné postavy, zaujímavé dejové linky, ktoré sa navzájom prepletajú, filozofický rozmer a, samozrejme, magické tajomno. Je naozaj brilantne napísaná a vyvážená. Po celú dobu čítania sa ma toto jeho dielo bytostne dotýkalo. A ak existuje hranica medzi fantasy a magickým realizmom, tak táto kniha leží priamo na nej. Haruki Murakami bol vždy veľmi vysoko na mojom osobnom rebríčku autorov, no po tejto knižke asi už aj prerazil pomyselný strop. Ďakujem.

"Myslíte, že má hudba schopnost měnit lidi? Jako třeba že člověk v jistou chvíli uslyší určitou muziku, a díky tomu jako by v něm něco naráz vyrostlo?" "No pochopitelně že ano, " přikývl pan Óšima. "To se samozřejmě stává. Člověk najednou něco zakusí, a díky tomu se v něm něco zrodí. To je hotová chemická reakce. Když dozní, prozkoumáme sami sebe a zjistíme, že všechny stupnice najednou ukazují o stupínek víc. Že se nám zkrátka o číslo rozšíŕil náš vlastní svět. Sám mám podobnou zkušenost. Stává se to jen málokdy, ale stává. To je přesně jako s láskou."

Tuňák Extra & Vypečený Závitek.

100%

Zzanka
21. července

Naprosto rozdílný příběh i svět, ve kterém se odhrává. Bohužel magický realismus asi není můj šálek kávy. Moc mě to nebavilo.

EmiClare
16. června

Kdyby mi někdo předem řekl, o čem ta kniha bude, nikdy bych ji nezačala číst. Ale teď musím konstatovat, že jde o skvělou knihu, především skvěle napsanou.

MadamC
11. června

Asi nejúžasnější kniha, jakou jsem zatím od Murakamiho četla. Jeho knihy jsou jako studna, na jejíž hladině vidíme naše vlastní pochybnosti, radosti, smutky, nejtajnější myšlenky a přání. Jako by nás vedl v našem myšlení a stále posouval dál a dál. A to by knihy měly dělat. Děkuji moc za úžasný zážitek a za spoustu zajímavých myšlenek, nad kterými budu ještě dlouho přemýšlet. Rozhodně se ke knize ještě několikrát vrátím.

gonegirl
02. června

Tak jako už spousta lidí pode mnou jsem z Kafky zkrátka nadšená. Vyhnu se jakémukoli popisování děje, jelikož je tu omílán už tolikrát, a řeknu jen, jak jsem vděčna, že jsem se mohla s panem Murakamim seznámit. Jeho mysl je úžasný oceán plný tužeb, snů, nápadů a příběhů, které nám v náznacích představuje na stranách svých úžasných knih. Každá jeho kniha je pro mě úplně novým čtenářským zážitkem. Promlouvá mi přímo do duše a hladí mě po ní svými milými slovy.

maly1929
30. května

Norské dřevo bylo lepší.

dodo134
27. května

Kniha byla skvělá a svým obsahem čtenáře přímo nutí ji dočíst až do konce .

Nokondisi
19. května

Skvělá kniha!!

antonio22
15. května

Dávám 2 hvězdy, ani nevím proč - spíš jenom jedna.
Z mého pohledu velmi slabé čtení.
Děj roztahaný, vyskytuje se mnoho prvků mystična, které v ději vyšumí, nejsou trochu osvětleny. Chápu, že je ponechán prostor fantazii...ale mě se to zdá alibistické - jednoduchý způsob jak trochu oživit skomírající děj, aniž by autor musel vymyslet něco co dává smysl.

V závěru knihy kupodivu akce postupně klesá...

Autor má lepší knihy.

Ivuska 11
09. května

"Kafko Tamuro, v nasich zivotech nastavaji momenty, kdy uz se nejde vratit zpatky. Pak jsou dalsi, mnohem vzacnejsi, kdy uz se neda pokracovat dal. Kdyz nastanou, nemuzeme delat nic vic, nez je prijmout se vsim vsudy, tak jak to lezi a bezi. Tak a nejinak se totiz zije."

Co dodat, tohle je balzam na literarni dusi. Neda se popsat, musi se spolu s hlavnimi hrdiny prozit a nechat projit hlavou. Pustte se do toho, nebudete litovat!

OldřichHanton
01. května

Murakami mě opět nezklamal. Kafka je krásný román, který obsahuje všechny věci pro Murakamiho typické: zajímavé hlavní hrdiny, prolínání realistického a fantastického světa, otevřenou sexualitu, spoustu odkazů na světovou i japonskou kulturu a dějové linky, kde si musíte hodně domyslet sami. Na mě osobně měla četba tohohle románu i určitej uklidňující efekt. Snad se brzo dostanu i k dalším jeho knížkám.

Meaki
25. dubna

Celou knihu čekáme na odpovědi na otázky. Ale místo toho, aby přicházely odpovědi, přichází více a více otázek. Miluji takovéto knihy, jejich konec může být různý a přesto pokaždé správný.