Kafka na pobřeží

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kafka Tamura, nejdrsnější patnáctiletý kluk na světě, se vydává na dlouhou cestu – obrazně i doslovně vzato. Odchod z otcova domu, putování i pokus o nový život je totiž metaforou vnitřní proměny. Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr. Odejde tam, kde ho nikdo nezná a ani nezkoumá, odkud se vzal. Začne pracovat v jedné knihovně pod dohledem pana Óšimy, svého rádce a kamaráda. Pozná slečnu Saeki, která žije ve vzpomínkách na tragicky zesnulého milence, okusí hodně bolesti i krásy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39121/big_kafka-na-pobrezi-pYZ-39121.jpg 4.42318
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ, 2002


více info...
Nahrávám...

Komentáře (363)

Kniha Kafka na pobřeží

sgjoli
05. února

Kafka na pobřeží není zrovna jednoduchá kniha, ale určitě za přečtení stojí, pokud rádi a ochotně čtete srdcem. V tomhle případě to tak určitě platí, protože na mnoha místech logiku nelze uplatit - jinak by tu knihu bylo těžké hodnotit, přijímat, chápat. Aspoň tak se mi to zdá.
V Kafkovi Murakami uplatňuje velkou dávku fantazie a magična, některé věci odehrávající se v knize by se v reálném světě odehrát nemohly, ale to vůbec nevadí. V literatuře jako by bylo možné vše, pokud je člověk otevřený a nenechává se svázat přísnými zákony fyziky a materiálního, hmatatelného světa. Abstrakce tu hraje velkou roli, metafory, symboly, magický realismus, filozofie. Mne tahle témata v literatuře většinou baví, jen na to člověk musí být podle mne správně naladěný.
Zajímavá zápletka je tvořena více dějovými linkami, které mne v první polovině knihy dokázaly do sebe neuvěřitelně sině vtáhnout - nutilo mne to číst dál a přemýšlet nad tím, jak a v čem se to všechno spojí. Přiznávám ale, že postupně mi některé pasáže daly trochu více zabrat, hlavně v druhé části knihy jsem měla občas problém udržet pozornost - hlavně z tohoto důvodu ubírám jednu hvězdu. Některé věci podle mne zůstaly ne úplně vyřčené či dořešené, z čehož jsem trochu rozpačitá, ale předpokládám, že to byl autorů záměr. Pointa knihy je na konci příběhu jasně zřetelná a to je to hlavní.
Nabízí se mi srovnání s Norským dřevem, které jsem z Murakamiho produkce četla první. A je pravda, že Norské dřevo mne zasáhlo o něco víc než Kafka. Ale i tak si myslím, že Kafka stojí za přečtení.

Karpelinda
21.12.2022

Na mě toto příliš strojené, okázalé, postavy úplně bez života (kromě Hošina, ten byl milý), pořád nějaké odkazy na západní kulturu, jako by se Murakami nějak chlubil nebo co. Myslím ze Kafka na pobřeží se bude hezky hodit do seznamu povinné četby studentů gymnázií, aby si trochu potrápili mozkové buňky, ale pro dospělého čtenáře bych volila spíš ty často zmiňované originály. Ženská psychologie zde mimochodem chybí úplně, což u díla s takovými ambicemi a věhlasem není přípustné. Slečna Saeki, oplakávající mrtvého milence, vždy však perfektně upravená, modrý svetřík, podpatky, perličky v uších, sexy atd, jako hlavní ženská postava fakt nestačí! Také nechápu, proč Kafkovi bylo 15, se vší tou sečtělostí, chladnokrevností a sexuálními touhami mi to vůbec nešlo k sobě. Třeba to byl autorův záměr, ale to ostatní záměrně být nemohlo. Takže za mě ne, ale na 3*** to samozřejmě stačí, to jsou na pultech jiné hrůzy.


Evaho73
14.12.2022

Myslím si, že ľudská rozdielnosť vo všetkých aspektoch sa dá vyjadriť aj inak, ako to predviedol autor v tejto knihe.
Rozhodne nepatrím k tým čitateľom, ktorí majú potrebu vyvýšovať toto dielo do nebies.
Nemyslím si, že je potrebné prezentovať pravú ľudskú podstatu pri takých scénach, kde je napríklad brutálne opísané týranie zvierat, alebo v porno scénach podčiarknutých incestom, či dokonca pedofíliou. Vyvolalo to vo mne dojem, že som opäť natrafila na autora - úchylaka.
Postavy mi prišli úplne bezduché a bez emócií, akoby to boli iba mechanické figúrky bez srdca a lásky v akejkoľvek podobe, poháňané väčšinou iba svojim "chtíčom".
Idem proti prúdu, ale nemôžem si pomôcť, tak to proste cítim.

ArkAngel
26.11.2022

Murakami je skutečně mistr. Nejprve mne dostal Norským dřevem a Kafkou to následně překonal. Na začátek musím říct, že je to opravdu zvláštní příběh a asi nebude pro každého, obecně jako většina děl magického realismu. Čtenář se tak střetává se dvěma protagonisty, jejichž kapitoly se střídají - patnáctiletý Kafka na útěku, jemuž otec vyřkl věštbu jeho budoucnosti a dále pana Nakatu - starého blázna, který má zvláštní dar. Abych nic moc nevyzrazoval, tak Kafka na pobřeží nabízí jednu z nejvíc psycho scén, jaké jsem v životě četl (nebo v kultuře zažil obecně) a snad se mi ještě nestalo, abych od knihy odvracel oči. Něco takového dokáže napsat málokdo a Murakami je skutečně mistr.

nevermore3
17.11.2022

První literární střet s maratoncem Harukim. Tedy..., asi mi je souzeno opět trochu vybočovat od silného percentilu.

Kniha je konceptuálně (pro mě ale ne už tolik autorsky) vynikající, dává čtenáři možnost projektovat se do příběhu jako málokde, explicitně neodkrývá dále apod. Jenže je zde pro mě spousty rušivých elementů, a jakmile tam cítím jen trošku lichou, nemůžu to na sebe nechat padnout v plné palbě.

V první řadě mě věčné filozofování o životě a, řekněme tomu, "velkých pravdách", stálé odkazování se na alegorii žití, začaly tak od půlky díla připadat příliš četné a zbytné. Pomyslná berlička autora, tak začíná být mentorštější, než do jaké míry jsem schopen tolerovat. Odkazy k reálím západní kultury (nejen) a vlastně spíše evropské, z úst rozličných postav, mě uvrhlo v pokušení položit si otázku, jestli si máme dělat obrázek o kulturním antibarbarství Pana Óšimy (a dalších) nebo obdivovat Murakamiho všeobecný rozhled. Pro mě to mělo punc strojenosti a umělé naroubovanosti. Promiňte mi to, je možné, že se pletu, hm... nicméně...

Ale abych jen nekritizoval - zkomoleniny pana Nakaty mě příjemně pobavily a podobnost japonských mononoke s hlavním ztělesněním zla mile potěšily.

Snad je to fakt jen můj problém, že mám rád cynické hrdiny a temnější autorský styl. Kafka na pobřeží na mě byl, i přes ony naturální výjevy, nejspíš jen moc laskavou knihou, "kočičky" a taky ty - "všichni je máme rádi" - postavy jako pan Nakata a renesanční kočka Mimi. To ne.

Nevím, jak procentuálně hodnotit. Nemám rád kulty, před nimiž sám bezmezně nemlátím hlavou o zem (asi jako každý), prásknul bych sem klidně ty 4****, ale myslím, že moje 3*** Kafkovi, a už vůbec Murakamimu, nijak neublíží. A radši si přečtu něco dalšího od toho Franze.

Vědmed
15.11.2022

I nejpevnější hradba lze překročit, ať už odděluje svět od světa, či člověka od světa. Strach ukázat světu své skutečné já pramení z nepřijetí sebe sama ve své celosti. Je útěk hon za vlastním stínem?

Bedřich63
31.10.2022

Knihu jsem si vybral v rámci Čtenářské výzvy 2022, kterou jsem v lednu začal a chci ji letos dokončit. Proto jsem chtěl dočíst i tuto knihu, i když to nebylo snadné.
Jsem založením jiný člověk, čtenář, který má rád jiné knihy. Proto to bylo moje první a asi na dlouhou dobu poslední seznámení s autorem. Jak jsem si přečetl, tak většina jeho knih je založena na podobném základě.
Takže je mi líto, ale v tomto případě se neztotožním s většinou čtenářů.

burg
23.10.2022

Výzva 2022 - kniha od držitele ceny France Kafky. A co jiného si vybrat, než Kafku i v názvu, že? :⁠-⁠)
Od pana Murakamiho jsem dosud přečetl jen Norské dřevo, a tak jsem byl zvědav, jestli se mi další autorovo počin dostane až tak pod kůži, jako ono první setkání. A myslím, že lépe jsem ve výběru udělat nemohl. Hodně surrealistické (čím blíže ke konci, tím víc), krapet švihlé, ale o to lépe, hřejivěji a útulněji mi při čtení bylo. Až jsem se dostal do fáze, kdy jsem si říkal "No ne, už zase musím dělat něco jiného? Nepočká to ještě pár desítek stran?"
Snad jen jediné matoucí mi tam přišlo oslovování slečny Saeki (padesátnice) a úctyhodného pána Óšima (který sotva přelezl druhej křížek).
Až jsem z toho všeho dostal chuť na ramen, rýži a uzeného úhoře:⁠-⁠)

Svět je jedna velká metafora, Kafko Tamuro...

1 ...