Kafka na pobřeží

Kafka na pobřeží https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39121/bmid_kafka-na-pobrezi-pYZ-39121.jpg 4 2508 374

Kafka Tamura, nejdrsnější patnáctiletý kluk na světě, se vydává na dlouhou cestu – obrazně i doslovně vzato. Odchod z otcova domu, putování i pokus o nový život je totiž metaforou vnitřní proměny. Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr. Odejde tam, kde ho nikdo nezná a ani nezkoumá, odkud se vzal. Začne pracovat v jedné knihovně pod dohledem pana Óšimy, svého rádce a kamaráda. Pozná slečnu Saeki, která žije ve vzpomínkách na tragicky zesnulého milence, okusí hodně bolesti i krásy.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ , 2002


více info...

Komentáře (374)

Komentáře 374 Recenze 7

Jazzminator
Jazzminator
23.12.2023 5 z 5

„Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.“

Předtím jsem od Murakamiho četla jen Norské dřevo, proto pro mne Kafka na pobřeží bylo mým prvním setkáním s Murakamiho magickým realismem. S napětím jsem obracela jednu stránku za druhou a netrpělivě očekávala nějakou "stopu", které bych se mohla chytit a příběh díky ní rozklíčovat. Murakami je však ten typ spisovatele, co tyto nápovědy poskytuje opravdu sporadicky a je tedy spíše na čtenáři, aby tuto práci udělal sám a příběh si sám také interpretoval. Přiznám se, že po dočtení knihy jsem se musela obrátit na internet a různé analýzy tohoto příběhu, co zde byly zveřejněny, abych se ujistila, že jsem Kafku pochopila správně. Záměrně zde však svoji interpretaci zmiňovat nebudu, abych další čtenáře nepřipravila o ten nezaměnitelný zážitek ;-). Kafka vás přenese do říše snů, obklopí vás mystičnem a zahltí tajemstvími a záhadami, které často zůstanou nezodpovězeny. Pojednává o osudech lidí, kteří jsou si vzájemně, určitým až nadpřirozeným způsobem, propojeni. Po této spojitosti mezi postavami mě velmi bavilo pátrat.
Ke knize jsem si rozhodně v průběhu četby vybudovala vztah, moc jsem se na ni pokaždé těšila a vracela se k ní s radostí, což se mi moc často nestává. Zároveň se musím přiznat, že jsem si na druhou stranu od četby občas musela dát pauzu, protože to na mě bylo někdy "prostě moc". Je potřeba tento příběh vstřebávat pomalu a postupně a užívat si ho plnými doušky. Tato kniha mi rozhodně předala zážitek, který jsem předtím u žádné knihy ještě nezažila a suverénně se zařadila mezi mé oblíbené knihy.

cathyblack
cathyblack
26.11.2023 3 z 5

3,5 hvězdy z pěti možných
A proč?
Kniha se mi z prvních 80% zdála velmi zajímavou, neotřelou. Trošku se předchozím věcem, které jsem od Murakamiho četla, vymykala.

Podivná směsice západního a východního světa, takový mix kultur, kterému nasloucháte v té nejpodivnější verzi Japonska. Potkáváte japonské duchy, americké tváře fastfoodů, posloucháte německé skladatele a anglickou hudbu.

Sledujete dva hlavní hrdiny, o nichž od začátku tušíte, že jsou něčím svázáni. Mladého Kafky, který na útěku z domova hledá více než smysl života, starého pana Nakatu, který se potácí životem hloupoučký, po velmi zvláštní “nehodě, která ho postihla v dětství.
Oba pronásledují přízraky. Oba si to nezaslouží. Velká část knihy mi přišla strhující, posledních 150 stran bohužel až moc bizarních na to, abych hodnotila lépe.

Navíc ty nezodpovězené otázky a prazvláštní konec pana Nakaty.

Je fakt, že si na hádanky může každý čtenář odpovědět dle svého. Takže pro všechny ty, co milují tajemno a prazvláštní věci, fajn hrdiny:: jó, bude se vám to líbit.

Na mě toho bylo už hodně. Ale Murakami je stále jedním z mnoha králů v mé knihovně.


gretl74
gretl74
06.11.2023 5 z 5

Nedopatřením jsem knížku uložila mezi přečtené do poličky. Až teď po pár letech jsem zjistila, že si nějak nemohu vzpomenout, o čem to vlastně bylo ... a ejhle, já to ještě vůbec nečetla. Okamžitě napraveno a zařazeno mezi skvosty. I když netvrdím, že se mi všechny Murakamiho knížky líbí (třeba opěvované Norské dřevo nebo Podivná knihovna mě zrovna nenadchly), některé zanechaly v mé čtenářské dušičce pořádné otisky (třeba 1Q84, Hon na ovci nebo Komturova smrt). Miluji jeho styl, nadpřirozené se objevuje tak přirozeně, že to čtenář automaticky přijímá a ani se moc nediví (mluvící kočka? ok, plukovník Sanders? proč ne), a i když u jiného autora bych se možná podivovala, co to při psaní šňupal, u "mistra" se nepodivuji a jen přijímám a žasnu. Vždycky mě ohromí jeho neskutečný rozhled co se týče nejen hudby, ale i celé západní kultury. Po každé přečtené knížce mívám seznam několika skladeb, které se v příběhu objevily a které si plánuji přehrát, a nebývám zklamaná.
I já bych asi v některých explicitních scénách ubrala, ale většinu připisuji autorovu japonskému původu ... a k jeho knížkám to prostě patří (rozervaný hrdina, tajemná kráska, zástupce nadpřirozena, troška nechutného násilí, sex tak nějak po japonsku a spousta hudby). Asi to není čtení pro každého, ale já jsem nadšená. Děkuji za zážitek!

nelcisko
nelcisko
16.10.2023 4 z 5

Celou dobu při čtení jsem nevěděla, co si mám o téhle tvorbě myslet, a nevím to ani teď, když jsem knihu dočetla. Rozhodně se k ni nebudu vracet, nebylo to něco, co by mě vyloženě nadchlo, zároveň musím uznat, že ještě nikdy jsem nic podobného nečetla. Nedokážu pochopit, jak jeden člověk dokáže do tak tlusté knížky nacpat tolik myšlenek a filozofických otázek. Mnohdy jsem se už v tom ztrácela. Nevím, zda to byl záměr, ale možná, že i autor sám se občas ve vyprávění ztrácel, nebo naopak je možná mistr ve svém oboru.

Pro mně určitě tato tvorba ne, i když pravda, kniha to byla pozoruhodná. Jsem ráda, že jsem u ni vydržela a dočetla do konce, některé autorovy myšlenky byly skvělé. Postavu pana Nakaty a Hošina jsem si zamilovala okamžitě, slečna Saeki a pan Ošimo se mi posléze dostali pod kůži taky. Bylo zajímavé sledovat vývoj každé z postav. Jako bonus vnímám líčení Japonska, určitě si ráda přečtu zase něco s touto tématikou.

azur
azur
10.10.2023 4 z 5

Tato kniha mě docela příjemně překvapila. I když po jejím dočtení mám hodně otázek, které jsou však záměrně nezodpovězené. Můžeme zde sledovat dvě hlavní dějové linky - 1. je příběh 15 letého Kafky (jeho pravé jméno se nikdy nedozvíme), který utíká z domova, zjistíme, že je prokletý (v tomto směru nacházíme podobnost s Oidipem) a nakonec najde útočiště v knihovně. Druhá linka je příběhem zhruba 60 letého pana Nakaty, který je po záhadné události z dětství negramotný. Upřímně jsem si více oblíbila a bavila mě právě tato linka. Celou knihou nás provází magické události a kočičky, typické pro Murakamiho tvorbu.

clouds
clouds
10.10.2023 5 z 5

Hlavní hrdina románu Kafka Tamura determinovaný zlou věštbou prchá sám před sebou a chce jí uniknout, myslí si, že vzdálenost mu umožní se jí vyhnout, jenže se ukazuje, že zlé věštbě, nebo možná sobě sám, nelze uniknout vzdáleností, protože osud si vás najde, bude vás pronásledovat třeba ve snu - a vy zjistíte, že není vlastně důležité, zda-li je to reálné, nebo jen vysněné, že to podstatné si vás najde. A že není jiná cesta, než se postavit svému vnitřnímu strachu a běsům, vrátit se, přestat utíkat ,odpustit nejbližším, sobě a jít dál - a to se nakonec hlavnímu hrdinovi podaří. To, že se to celé děje v hávu magického realismu dodává knize zajímavost, to, že tu máme pana Óšimu jako jakéhosi gurua hlavního hrdiny, to je něco, co může vadit snad jen dospělým, kteří už mají v sobě leccos srovnáno a udílejí mouder nepotřebují....ale rozhodně ne mladým dospívajícím lidem, kteří průvodce a ochranitele v podobě takovýchto přátel potřebují pro svou křehkost a zranitelnost. Alter ego hlavního hrdiny v podobě kluka , co si říká Vrána - je v podstatě hlasem svědomí a zajímavým způsobem reflektuje Kafkovy rozhodnutí. Střípky filosofických myšlenek určitě přimějí nejednoho čtenáře k úvahám, které ho budou nutit odložit knihu a zamýšlet se nad hlubšími otázkami po smyslu lidské existence i v souvislosti se svým životem. Za mě výborná kniha, kterou doporučuji.

Pablo70
Pablo70
22.09.2023 5 z 5

I když překvapivě je v knize adorována západní kultura, je znát, že ji psal Japonec. Hranice mezi reálným a nereálným je velmi tenká. V japonské literatuře to tak často bývá.
- Omezenost, netolerance a nedostatek fantazie jsou jako cizopasní červi. Střídají hostitele, mění formy, pořád, donekonečna. Není proti tomu léku.
- Když začnete brát lidi s nedostatkem fantazie vážně, stojíte vždycky proti přesile.
- Jen prostřednictvím metafor přijímáme ironii. A tím se prohlubujeme a rosteme.
- ...svět stojí na zániku a ztrátách. My jsme jen pouhé stínové obrazy tohohle principu. (buddhismus)
- Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou.
Tak poučuje Óšima kluka o životě.
Pak tu je také řeč o odpuštění, jako jediné životní šanci, jak se vyrovnat s druhými.
A všimněte si, že děda je prázdný. A co je prázdné, skýtá netušené možnosti. (buddhismus)
- ...když jsi v lese, staneš se beze zbytku jeho součástí. Když jsi v dešti, budeš beze zbytku součástí deště atd. (Kafka také nahý tančí v lijáku ještě jste to nezkusili?) Být dokonale přítomen, je také buddhistické.
A je potřeba mít imaginaci která se obejde bez protiargumentace. A poslouchat vítr.
- Až bouřka přejde, sám vlastně nebudeš pořádně vědět, jaks ji přestál. Nebudeš mít ani jistotu, jestli vůbec přešla. Jistá je jen jedna věc: až z ní vyjdeš, budeš někdo úplně jiný než na začátku.
A všimli jste se, jak jsou tu lidé laskaví?
O tom to je.

Robodlak
Robodlak
14.08.2023 5 z 5

Autor má pozoruhodný kulturní rozhled, který zúročil v této knížce, v níž nevíte, co je skutečnost a co ne. Zajímavé byly i střípky ze soudobé japonské společnosti.

Horal123
Horal123
25.07.2023 4 z 5

Určitě nejzvláštnější kniha, kterou jsem kdy četl. Přiznávám, že čtení bylo hodně chytlavé, děj probíhal v paralelních světech. Přesto jsem očekával , že na konci se ty paralelní světy protnou a záhady, kterými je toto dílo prošpikované, se vysvětlí. To se nestalo, naopak závěr zůstal otevřený. Rozhodně musím přiznat, že jsem si to přečetl se zaujetím, ale po další Murakamiho knížce už nesáhnu, tedy alespoň zatím. Nejsem ta správná cílovka.

AdamB.
AdamB.
04.06.2023 5 z 5

top, top, top!

Hned na úvod se přiznám, že po tomto díle jsem sáhl poprvé v roce 2021. Začal jsme to číst s nadšením, hltal každou stránku a vychutnával si magický realismus. Cca. za polovinou příběhu jsem skončil, doteď nevím proč, knihu odložil a sáhl po ní až teď. V roce 2023. A je to až zvláštní - ale bez problému jsem pokračoval dál a pamatoval si celý předchozí děj. Jsem byl ty dva roky taky v nějaké iluzi?

Bavilo mě všechno. Místo dění, postavy, vtipné jména koček, nemožný věci, které jsou v knihách od Murakamiho možné atd., atd...

Děj žijete s postavami, nedokážete se od něho odtrhnout a na to, že nějaké to "fantasično" nečtu, tak tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knížek!

j.vitek
j.vitek
07.05.2023 5 z 5

Silná kniha. Nedá se přestat číst. Dojem dlouho zůstává. Výrazné postavy, s kterými čtenář "žije", i když knihu odloží. Děj je poplatný žánru magického realizmu. Mně to nevadilo, protože mám rád i fikci.

rufino
rufino
18.03.2023 5 z 5

Můj první Murakami a první magický realismus. Velmi zvláštní kniha, nikdy bych nevěřila, že mě to bude tak bavit. Skvělé počtení. Hošino a pan Nakata, nejoblibenější postavy.

Percabethka
Percabethka
24.02.2023 4 z 5

"Člověk ujde sotva pár kroků a věci nadobro ztrácejí zdání opravdovosti. I to, jaký jsem byl já sám ještě před docela malou chvilkou, mi už připadá neskutečné."

Murakamiho filosofie a stylistika, surrealistické scény, ve kterých se zhmotňovaly duševní boje a prožitky jednotlivých postav, kontrast mezi mladým Kafkou a starým Nakatou a velká spousta symboliky. Nejen díky tomu je tahle kniha skvělá.
Kafka na pobřeží se v mnoha ohledech podobá ostatním Murakamiho knihám. Často jsem se nad nějakou větou zastavila a říkala si, že už jsem podobnou myšlenku četla třeba v Kronice ptáčka na klíček apod. Zároveň je ale něčím úplně jiná.
Během čtení mě bavilo nacházet skryté odkazy na mytologii, knihy a podobně. A vždycky jsem pak přemýšlela o tom, jak velkou část se mi nepodařilo odhalit.
Jednu hvězdu ale strhávám za ty detailní scény, ve kterých Kafka spí se svou matkou a sestrou.

sgjoli
sgjoli
05.02.2023 4 z 5

Kafka na pobřeží není zrovna jednoduchá kniha, ale určitě za přečtení stojí, pokud rádi a ochotně čtete srdcem. V tomhle případě to tak určitě platí, protože na mnoha místech logiku nelze uplatit - jinak by tu knihu bylo těžké hodnotit, přijímat, chápat. Aspoň tak se mi to zdá.
V Kafkovi Murakami uplatňuje velkou dávku fantazie a magična, některé věci odehrávající se v knize by se v reálném světě odehrát nemohly, ale to vůbec nevadí. V literatuře jako by bylo možné vše, pokud je člověk otevřený a nenechává se svázat přísnými zákony fyziky a materiálního, hmatatelného světa. Abstrakce tu hraje velkou roli, metafory, symboly, magický realismus, filozofie. Mne tahle témata v literatuře většinou baví, jen na to člověk musí být podle mne správně naladěný.
Zajímavá zápletka je tvořena více dějovými linkami, které mne v první polovině knihy dokázaly do sebe neuvěřitelně sině vtáhnout - nutilo mne to číst dál a přemýšlet nad tím, jak a v čem se to všechno spojí. Přiznávám ale, že postupně mi některé pasáže daly trochu více zabrat, hlavně v druhé části knihy jsem měla občas problém udržet pozornost - hlavně z tohoto důvodu ubírám jednu hvězdu. Některé věci podle mne zůstaly ne úplně vyřčené či dořešené, z čehož jsem trochu rozpačitá, ale předpokládám, že to byl autorů záměr. Pointa knihy je na konci příběhu jasně zřetelná a to je to hlavní.
Nabízí se mi srovnání s Norským dřevem, které jsem z Murakamiho produkce četla první. A je pravda, že Norské dřevo mne zasáhlo o něco víc než Kafka. Ale i tak si myslím, že Kafka stojí za přečtení.

Karpelinda
Karpelinda
21.12.2022 3 z 5

Na mě toto příliš strojené, okázalé, postavy úplně bez života (kromě Hošina, ten byl milý), pořád nějaké odkazy na západní kulturu, jako by se Murakami nějak chlubil nebo co. Myslím ze Kafka na pobřeží se bude hezky hodit do seznamu povinné četby studentů gymnázií, aby si trochu potrápili mozkové buňky, ale pro dospělého čtenáře bych volila spíš ty často zmiňované originály. Ženská psychologie zde mimochodem chybí úplně, což u díla s takovými ambicemi a věhlasem není přípustné. Slečna Saeki, oplakávající mrtvého milence, vždy však perfektně upravená, modrý svetřík, podpatky, perličky v uších, sexy atd, jako hlavní ženská postava fakt nestačí! Také nechápu, proč Kafkovi bylo 15, se vší tou sečtělostí, chladnokrevností a sexuálními touhami mi to vůbec nešlo k sobě. Třeba to byl autorův záměr, ale to ostatní záměrně být nemohlo. Takže za mě ne, ale na 3*** to samozřejmě stačí, to jsou na pultech jiné hrůzy.

Evaho73
Evaho73
14.12.2022 2 z 5

Myslím si, že ľudská rozdielnosť vo všetkých aspektoch sa dá vyjadriť aj inak, ako to predviedol autor v tejto knihe.
Rozhodne nepatrím k tým čitateľom, ktorí majú potrebu vyvýšovať toto dielo do nebies.
Nemyslím si, že je potrebné prezentovať pravú ľudskú podstatu pri takých scénach, kde je napríklad brutálne opísané týranie zvierat, alebo v porno scénach podčiarknutých incestom, či dokonca pedofíliou. Vyvolalo to vo mne dojem, že som opäť natrafila na autora - úchylaka.
Postavy mi prišli úplne bezduché a bez emócií, akoby to boli iba mechanické figúrky bez srdca a lásky v akejkoľvek podobe, poháňané väčšinou iba svojim "chtíčom".
Idem proti prúdu, ale nemôžem si pomôcť, tak to proste cítim.

ArkAngel
ArkAngel
26.11.2022 5 z 5

Murakami je skutečně mistr. Nejprve mne dostal Norským dřevem a Kafkou to následně překonal. Na začátek musím říct, že je to opravdu zvláštní příběh a asi nebude pro každého, obecně jako většina děl magického realismu. Čtenář se tak střetává se dvěma protagonisty, jejichž kapitoly se střídají - patnáctiletý Kafka na útěku, jemuž otec vyřkl věštbu jeho budoucnosti a dále pana Nakatu - starého blázna, který má zvláštní dar. Abych nic moc nevyzrazoval, tak Kafka na pobřeží nabízí jednu z nejvíc psycho scén, jaké jsem v životě četl (nebo v kultuře zažil obecně) a snad se mi ještě nestalo, abych od knihy odvracel oči. Něco takového dokáže napsat málokdo a Murakami je skutečně mistr.

nevermore3
nevermore3
17.11.2022 3 z 5

První literární střet s maratoncem Harukim. Tedy..., asi mi je souzeno opět trochu vybočovat od silného percentilu.

Kniha je konceptuálně (pro mě ale ne už tolik autorsky) vynikající, dává čtenáři možnost projektovat se do příběhu jako málokde, explicitně neodkrývá dále apod. Jenže je zde pro mě spousty rušivých elementů, a jakmile tam cítím jen trošku lichou, nemůžu to na sebe nechat padnout v plné palbě.

V první řadě mě věčné filozofování o životě a, řekněme tomu, "velkých pravdách", stálé odkazování se na alegorii žití, začaly tak od půlky díla připadat příliš četné a zbytné. Pomyslná berlička autora, tak začíná být mentorštější, než do jaké míry jsem schopen tolerovat. Odkazy k reálím západní kultury (nejen) a vlastně spíše evropské, z úst rozličných postav, mě uvrhlo v pokušení položit si otázku, jestli si máme dělat obrázek o kulturním antibarbarství Pana Óšimy (a dalších) nebo obdivovat Murakamiho všeobecný rozhled. Pro mě to mělo punc strojenosti a umělé naroubovanosti. Promiňte mi to, je možné, že se pletu, hm... nicméně...

Ale abych jen nekritizoval - zkomoleniny pana Nakaty mě příjemně pobavily a podobnost japonských mononoke s hlavním ztělesněním zla mile potěšily.

Snad je to fakt jen můj problém, že mám rád cynické hrdiny a temnější autorský styl. Kafka na pobřeží na mě byl, i přes ony naturální výjevy, nejspíš jen moc laskavou knihou, "kočičky" a taky ty - "všichni je máme rádi" - postavy jako pan Nakata a renesanční kočka Mimi. To ne.

Nevím, jak procentuálně hodnotit. Nemám rád kulty, před nimiž sám bezmezně nemlátím hlavou o zem (asi jako každý), prásknul bych sem klidně ty 4****, ale myslím, že moje 3*** Kafkovi, a už vůbec Murakamimu, nijak neublíží. A radši si přečtu něco dalšího od toho Franze.

Vědmed
Vědmed
15.11.2022 4 z 5

I nejpevnější hradba lze překročit, ať už odděluje svět od světa, či člověka od světa. Strach ukázat světu své skutečné já pramení z nepřijetí sebe sama ve své celosti. Je útěk hon za vlastním stínem?

Bedřich63
Bedřich63
31.10.2022 3 z 5

Knihu jsem si vybral v rámci Čtenářské výzvy 2022, kterou jsem v lednu začal a chci ji letos dokončit. Proto jsem chtěl dočíst i tuto knihu, i když to nebylo snadné.
Jsem založením jiný člověk, čtenář, který má rád jiné knihy. Proto to bylo moje první a asi na dlouhou dobu poslední seznámení s autorem. Jak jsem si přečetl, tak většina jeho knih je založena na podobném základě.
Takže je mi líto, ale v tomto případě se neztotožním s většinou čtenářů.