Kafka na pobřeží

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kafka Tamura, nejdrsnější patnáctiletý kluk na světě, se vydává na dlouhou cestu – obrazně i doslovně vzato. Odchod z otcova domu, putování i pokus o nový život je totiž metaforou vnitřní proměny. Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr. Odejde tam, kde ho nikdo nezná a ani nezkoumá, odkud se vzal. Začne pracovat v jedné knihovně pod dohledem pana Óšimy, svého rádce a kamaráda. Pozná slečnu Saeki, která žije ve vzpomínkách na tragicky zesnulého milence, okusí hodně bolesti i krásy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39121/big_kafka-na-pobrezi-pYZ-39121.jpg 4.42113
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ, 2002


více info...
Nahrávám...

Komentáře (333)

Kniha Kafka na pobřeží

MiškaČíta19
15. října

Dovolím si začať tým, že sa z Murakamiho knihy cítim obohatená. A to doslova. Neviem čím to presne je, ale nadobudla som práve tento pocit.
Nečakala som také silné prvé stretnutie s týmto autorom. Tak realistické, miestami naturaliatické dielo z pera tvorcu príbehu vo mne zanechalo hlboký pocit. Ocitla som sa akoby na rázcestí reality a fikcie. Živé opisy a detaily ma ako čitateľa nútili ísť stále ďalej a ďalej. Najlepšie na to bolo, že človek ani netušil ako všetko skončí pokiaľ sa knihou neprelúskal až do samotného konca.
Za mňa 1 s *. K Murakamimu sa ešte určite vrátim

Jrsnbl
11. října

(+ SPOILER) Tak takovou zápletku jsem opravdu nečekal. Vůbec by mě nenapadlo, že by se Murakamiho realistický úvod knihy mohl přetavit v jistém smyslu do fantasy žánru. Mně to však překvapivě sedělo. Říkal jsem si, že to tak asi má opravdu být.

Postavy byly neskutečně skvěle vykreslené. Bylo však zajímavé sledovat dvě úplně odlišné dějové linky - Tamurovo počínání a životní úděl pana Nakaty. Dějová linka Nakaty mi zpočátku přišla jako pohádka pro děti. Vůbec jsem netušil, kam se taková postava může v průběhu knihy dostat. Konec mne však silně překvapil. Byl dosti poetický, ale krásný.

Tohle je trochu odlišný Murakamiho titul. I přesto je nádherný.


gg3
08. října

Za mě nejlepší kniha od Murakamiho a jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

martin6849
01. října

Kafka byl mým čtvrtým setkáním s Murakamim. A musím říct, že knihy, které neobsahují prapodivnou fantastiku (Bezbarvý Cukuru a Norské dřevo) se mi líbily mnohem více. Ale zase z druhé strany tady to bylo mnohem snesitelnější, než ve Wonderlandu. Nebudu dumat nad filozofickými hloubkami, to určitě mnohokrát v komentářích udělali jiní. Trvalo mi zhruba 200 stran se začíst, ze začátku mě to moc nebavilo, pak se to ale prudce zlepšilo. Závěr tradičně nechává spostu věcí otevřených a odpovědi na otázky nedává, ale to je v pořádku.

Jodys.63
17. července

Po Norském dřevu a “Wonderlandu” můj třetí Murakami, a byť si už detailně nevybavuji ty předchozí, tak “Kafka” řekl bych více mystický až fantaskní …popravdě jsem se těšil na kapitoly s Kafkou a trochu mě neseděly ty s p. Nakatou. Začetl jsem se až ve třetině knihy, pak už to byl šupec…a mám-li shrnout, pak slovy z doslovu : Ustavičně ztrácíme něco důležitého…důležité šance a možnosti, ..city,
které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Specifická váha času na tebe doléhá jako mnohoznačně starý sen.

Gweny
10. května

Ach Haruki, zase jste mne dostal do kolen. Doslova.
Dlouho se mi nedařilo překonat čtecí krizi po přečtení čtyřdílné série Pohřebiště zapomenutých knih. Ale Murakami je holt záruka úspěchu, jen mě to mohlo napadnout dříve.
Stejně jako má první loňská "jarní" kniha byla od něho, letos to bylo zrovna tak. A musím říci, že mě Murakamiho knihy baví stále stejně. Nemůžu říci, že by v nich bylo nějaké slepé místečko, kde by snad hrozilo opadnuté mého zájmu.
Nejinak tomu bylo i u Kafky na pobřeží. Trochu erotiky, lehký magický realismus, příroda v kontrastu s městem, poklidné prostředí knihovny vs. hluk dálnice. Nejdrsnější patnáctiletý kluk, který zří onen svět; nejdivnější šedesátiletý stařeček, co si povídá s kočkami a kameny; genderově nespecifický pan Óšima... je toho opravdu moc. Každý moment v příběhu byl geniálně načasován A co teprve posledních pár řádků každé kapitoly, které přinesly nesmírnou dávku napětí a gradace děje.
Stejně jako v ostatních knihách, co jsem od Murakamiho četla, ani tady nehrozí, že by se čtenář ztratil v počtu postav. Jména znějí příjemně, souvětí jsou srozumitelná, semtam člověk narazí na nějaké to moudro, po kterém pak přestane číst a jen tupě zírá do prázdna a prázdno má v tu chvíli i v hlavě.
Jenže "Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestou sám sebou." (s. 414)
Nemůžu jinak, než s láskou vzpomínat na všechny Mirakamiho knihy a těšit se, že ke mě osudový vítr brzy nějakou zase přivane. A nebo nebudu spoléhat na osud a brzy si nějakou koupím sama. Co vím, mám doma v knihovně opravdu jen zlomek jeho knih.

kramver
03. května

Tato kniha se běžné Murakamiho tvorbě vymyká. Jak žánrově tak rozsáhlostí. Prolínání časových a dějových linií, které do sebe nakonec zapadnou. Je zde hodně podivností, mluvící kočky, roztomilý pan Nakata, chlapec, který se vydává na cestu, aby unikl jistému předurčení. Rozhodně zajímavá kniha, místy laskavá, místy drsná a občas trochu náročná, ale rozhodně stojí za přečtení.

nikola2121
22. dubna

Z mého pohledu naprostého nováčka mezi Murakamiho tvorbou je Kafka kniha, která stojí za přečtení. Dlouhý román se zkraje čte poněkud krkolomně, ale po zdlouhavých několika kapitolách, kde se střídaly děje a čtenář se lehce ztratil, si děj zamilujete a budete hltat každou další stránku. Různé úhly pohledů mohou působit zmateně, ale po čase začnou dávat smysl a vy si začnete domýšlet odpovědi na velkou řadu otazníků.
V celé knize byla řada momentů, kdy jsem kroutila hlavou nad bizarními situacemi a přemýšlela, co jimi autor chtěl dokázat. Na to doposud (jako na řadu dějových otázek) neznám odpověď, ale i tyto 'divné a zbytečné' situace knize dodávají onu atmosféru a kouzlo.
Kafku na pobřeží bych rozhodně doporučila lidem s otevřenou hlavou, bez zaujatého pohledu. Občas je to směsice divností a nevíte, co si myslet, ale jakmile knihu zavřete a necháte si ji projít hlavou, postesknete si nad Takamatské knihovně a srubem v horách. Alespoň já se tak teď při psaní tohoto komentáře a přemýšlením nad knihou, kterou jsem dočetla už před nějakou dobou, cítím.

1 ...