Kafka na pobřeží

Nesouhlasím s tím, že by se ta kniha obtížně četla, a že by mělo každé slovo takovou váhu, jak někteří tvrdí. Výjimečnost té knihy spočívá v tom, že v ní můžete sice hledat informace mezi řádky a užívat si každé slovo, ale i pokud jste čtenář průměrný nebo dokonce rychločtenář, knihu si užijete, protože funguje i tak.
Přirovnání s Kafkou také není moc přiléhavé, spíš je zavádějící.
Pro mě je to příběh o dospívání uprostřed světa, kde je všeho hodně, jen klidu na přemýšlení málo. Krásné.

Kniha u mě patří do extraligy Murakamiho děl. Spolu s 1Q84.

Kafka by měl radost.

Kafka na pobřeží rozhodně není pro začínající čtenáře. Nejedná se o oddechové čtení, zde je každý detail, každá věta protkaná symbolikou, a kdo bude číst mezi řádky zjistí, že nejde jen o nějaký vymyšlený příběh přitažený za vlasy. Ten příběh, tak, jak je vyprávěn, by se v realitě odehrát nemohl, a přesto přesně popisuje realitu takovou, jaká je. A právě to je na této knize tak kouzelné. Právě tato kniha mě zatím o životě naučila asi nejvíce a myslím, že tímto si Haruki Murakami zaslouží místo v mém seznamu oblíbených autorů.

Tahle kniha je divná. Ale i tak jsem nedočkavě četla dál a dál a hořela zvědavostí. Jak zní věštba? Co se dětem v lese stalo? Kdo je jeho matka? A kdo sestra? Vchodový kámen? Coooo? Bizarní a magický příběh plný otazníků. Možná je to jenom moje chyba a spoustu jsem toho nepochopila, ale i po přečtení na některé otázky neznám odpověď. Nevím, co si o tom myslet, ale stojí to za to.

Kafka na pobřeží je kniha, která se nečte, ale prožívá. Murakami dokáže zázračné události podat tak samozřejmě, že se člověk začne dívat na realitu jinýma očima. Moc mě bavilo, jak se magický realismus prolíná s obyčejností – rozhovory s kočkami nebo ryby padající z nebe působí naprosto přirozeně. Kniha je hluboká, filozofická, ale zároveň překvapivě vtipná a něžná. A i když spousta otázek zůstává nezodpovězených, člověk má pocit, že právě to je na ní nejcennější.
Jedna z těch knih, které ve vás zůstanou, a po jejichž přečtení už svět nikdy neuvidíte stejně. Murakami vás svým vyprávěním zavede tam, kam byste se sami možná nikdy neodvážili…

Kafka Tamura mě provázel při zřejmě nejhorším období mého života, kdy se mi jedna po druhé hroutily životní jistoty a měl jsem pocity velké osamělosti. A k tomuhle nastavení jsem si asi nemohl vybrat lepší román. Samota je tu jedním z hlavních témat - všechny postavy zoufale hledají lásku a přitom všichni zůstávají sami - ať už kvůli neujasněnému pohlaví, věku či jen jakési hrdosti. K druhému člověku se nemůžeme nikdy úplně přiblížit. A přitom zároveň přežít svůj odchod můžeme jedině v paměti druhých. Jak by řekl David Lynch: It´s a strange world, isn´t it? Tato mysteriózní postmoderní hádanka plná nejrůznějších odkazů (Za zvuků hudby, pálení rukopisu paní Saeki jako narážka na ne-pálení rukopisů Franze Kafky...) ostatně Lynchovy filmy trochu připomíná. Není to přímo noční můra jako u DL, ale stejný je princip, že když máte pocit, že konečně tušíte, jak to celé bylo, pokusíte se děj převyprávět a najednou zjistíte, že nevíte nic. Murakami příběh vede podivnými a nečekanými zákrutami, ale dobře se to čte a celkem to utíká, i když třeba někdo jen bivakuje v lesní chatě, poslouchá hudbu a opaluje se. Jen snad linka s panem Nakatou už mi ke konci přišla trochu zdlouhavá (hlavně to neustálé "To prosím Nakata neví."). K naprostému nadšení bych potřeboval o něco brilantnější nebo aspoň osobitější autorský styl. Něco jako Rushdie nebo Nabokov. Připadá mi, že Murakami píše chytře, ale snad až moc jednoduše. Mám zvyk, opisovat si vždy nějaké silné pasáže z knih, ale tady jsem si neopsal skoro nic, protože jde v podstatě o obyčejné holé věty. Nicméně to je pro mě jen drobná vada na kráse. Důležitější je, že v románu vystupuje hned několik postav, co s vámi zůstanou. Pan Nakata rozpráví s kočičkami, paní Saeki se zjevuje uprostřed noci jako živý duch a pan Óšima si točí ostrou tužkou v prstech, což ho kdykoli může zabít... Murakami pátrá po kořenech, po magické síle hudby a sexu, zkoumá řadu závažných věcí, tajemství času a smrti, a přitom nechytračí. Klade prostou otázku - jak žít? Odpověď? Jdi na pláž a poslouchej vítr...

Tohle číst, to mě bavilo moc. Sice nevím, co přesně jsem dostala, ale bylo to neskutečně skvělé. Nejpravděpodobněji se jednalo o duševní přerod chlapců v muže. A cesta to byla hodně trnitá. Kafka Tamura měl s sebou i občasného průvodce, Kluka, co se mu říká Vrána. Pak tu je druhá linka, pan Nakata a jeho náhodný doprovod pan Hošino. Pan Nakata má úkol a pan Hošino mu s ním pomáhá a tak nějak zcela nečekaně také dospívá. Děj se strašně těžko popisuje. Ono se vlastně vůbec nic neděje a přitom se toho děje hodně a je to důležité. Autor má velmi popisný styl, hraničící s magickým realismem. Nemám slova na to, abych popsala, jak úžasný je tenhle příběh. Prostě si ho přečtěte.

Hodně velké překvapení. Zajímavé, nevšední. Nevím, jestli se mi nelíbila ještě víc, než Norské dřevo.

Tuto knihu miluju. Prostě miluju. Nabádala mě na ni moje češtinářka a nelituju toho. Četl jsem ji už dvakrát a stále mě překvapuje komplexnost toho díla a hlavně, jak si každý to dílo zinterpretuje jinak. Velmi zajímavá kompozice díla a spousta literárních směrů 20. století (jako třeba magický realismus, postmoderna). které v knize najdete, z ní dělá něco úžasného.
Nechci tady psát nějakou literární analýzu. Chci jen nabádat čtenáře, že pokud se momentálně o prázdninách nudíte - zkuste tuto knihu. Je čtivá a složitost děje vás nutí číst dál.

Nevěděla jsem co čekat no Murakami mi dal opět pořádnou dávku mind fucku. Zase nevím co jsem to zažila, ale vím že cesta od první do poslední stránky stála naprosto za to.

Mé druhé setkání s Murakamim. Jedná se o velmi zajímavý příběh, který nabízí mnoho otázek a žádné odpovědi. Záhady se zde valí jedna za druhou. Knihu je potřeba číst pozvolna a v pohodovém rozpoložení, potom přinese neobyčejný zážitek.

No ufff to byla jízda.. jako tohle jsem teda nečekala .. chvilkami jsem skoro lapala po dechu jak jsem byla šokovaná, rozporuplné pocity, ale zároveň jsem chtěla vědět co bude dál.. pokud tato kniha má být nejvíc odlišná, tak myslím, že si ještě nějakou dám..kdysi jsem četla Norské dřevo a to se mi moc líbilo..tím nechci říct že tato kniha ne, ale byla hodně odlišná a úplně jiná..pršící pijavice mi připomněli film Velká ryba.

Po dlouhé době se mi dostala do rukou knížka od Murakamiho a byla jsem nesmírně zvědavá, jaké to bude čtení.
Určitě to není kniha, kterou bych přečetla na jeden zátah. Čtení jsem si užívala a šetřila si ho na volné chvíle, bylo fajn, že jsem absolutně netušila, co bude následovat v další kapitole, autor mě vždy dokázal něčím překvapit, mnohdy i znechutit, ale našlo se tu tolik vět, u kterých jsem souhlasně kývala hlavou, kolik mouder schoval mezi řádky.
Není toho moc, co bych mohla vytknout. Na konci jsem byla mírně rozčarovaná, že příběh neskončil zcela jasně, ale vyvolal mnoho otázek, které mi nikdo nezodpoví. :-)

Krásný příběh. Oidipovský mýtus, magický realismus a pohádka pro dospělé v jednom. Příběh o hledání vlastní identity, o vině a odpuštění, o osamělosti a vlastní cestě každého jednoho z nás někam a k sobě. Pět hvězd nedávám proto, že téma incestu a jeho pojetí v této knize je pro mě problematické.
Osobně preferuji knihy Kazua Ishigura, ale Kafku na pobřeží rozhodně doporučuji k přečtení.

Pro mě, zatím, nejdivnější kniha od Murakamiho co jsem měl tu čest číst.
Začne to poměrně normálně, ale pak se to začně zvrhávat aneb jak jsme u japonských tvůrců zvyklí..
Jako vždy čtivě napsáno, určitě se k autorovi zase někdy vrátím

Jsou dvě skupiny čtenářů: jedni nemohou Murakimiho knihám přijít na chuť....a ti druzí jej milují. Tipněte si, ke kterým patřím já ? 5/5

Absolutne nechápem to vysoké hodnotenie. To bol jeden chaos, zmatok, perverznosť, nechutnosť. Mne pri niektorých scénach bolo až fyzicky zle (a to som človek, čo nemá problém s brutálnejšími detektívkami a horormi). Neviem, pokiaľ niekto povie, že toto bol krásny príbeh a bolo to extrémne napínavé, nechápem aké knihy čítal doteraz. Mne toto od daného autora stačilo. Nechcem od neho už čítať nič viac. 2 hviezdičky za to, že autor má naozaj široký umelecký/kultúrny rozhľad a snaží sa nás vzdelávať.

V angličtině.
Překvapilo mě jak příjemné čtení to bylo. Tolik fantaskního jsem nečekala, ale celkově to bylo moc pěkné a zajímavé.