Norské dřevo

1 23. května

Krásné čtení. Je sice pravda, že mi bylo při čtení neskutečně smutno a smutek ještě přetrvává, ale přesto to je nádherný příběh. Doporučuji.

Styl psaní a vyprávění mi hodně sedí, četla se mi parádně, jedním dechem. Má zajímavou myšlenku, ale podává ji s lehkostí s důrazem na příběh, vztahy, osobnosti. Asi proto, že jsem četla nejdříve IQ84, čekala jsem celou dobu, kdy přijde nějaké překvapení, nějaký fantazijní, snový přesah a dočkala jsem se jen jednoho malého. Za mě vede IQ84, i když to nebylo vůbec špatné, top to nebude.

7 18. května

Moje první seznámeni s tvorbou Murakamiho. Nebylo lehké se začíst, příběh plyne pomalu, přemýšlivě. Vypravěč Tóru má dar naslouchat a přitahuje do svého života celou řadu různých postav, včetně jejich trablů, pro leckteré z nich fatálních. Jedná se o mladé lidi, takže explicitní erotické scény jsou tu na místě. Ačkoliv je zde hodně smutku, konec dává naději. Doporučuji !

13. května

Kniha je dobře napsaná, Murakamiho styl se mi líbí. Snad jsem pochopila i hlavní myšlenku knihy. Neoslovily mě ale hlavní postavy - asi povahově nebo já nevím ... asi rozdíl mezi evropskou a asijskou mentalitou ???

2 04. května

Knihu jsem si přečetla na doporučení našeho profesora literatury. Doporučoval ji se slovy - dej pozor, po přečtení jsem upadl do lehké deprese. No, myslím, že tenkrát trochu přeháněl. Nepochopila jsem, co mu na té knize přišlo tak depresivní. Co ale můžu říct je to, že Murakamiho jazyk a styl psaní je něco úžasného. Přečetla jsem to všechno jedním dechem a utvrdilo mě to, v tom, že tohle není zdaleka poslední kniha, kterou si od autora chci přečíst. Všechno to popisované ve mně zanechávalo takový zvláštní dojem, že to ani nelze popsat slovy. Vztah mezi Tóruem a Naoko je prostě něco neskutečného a zároveň smutného, že to nejednoho člověka určitě rozesmutní.

4 25. dubna

Moje druhá a opravdu poslední kniha od Murakamiho. Tenhle autor mi svým stylem psaní absolutně nesedl.
Kniha mi přišla příliš dlouhá, nudná, nevyvolala ve mě žádné emoce a spíš jsem musela držet oči, abych u ní neusnula. Postavy mi byly nesympatické, příběh jakoby neměl hlau ani patu , často jsem se v textu ztratila, stejně tak mezi postavami.
Za mě prostě ne, bohužel.

3 23. dubna

Moje druhá kniha od Murakamiho. Zase tak snově smutné, velmi něžné. Spíš než milostným románem (jak říkala jedna z recenzí) bych příběh zařadila mezi ty, kde hlavní postavy hledají samy sebe. Velmi doporučuji!