Norské dřevo

3 30. července

úplně jiný žánr, než který běžně čtu. Kniha mi dala nahlédnout do kultury, která je mi naprosto cizí. Ze začátku jsem se nemohla začíst, pak už to šlo samo.

1 27. července

Mám Murakamiho velmi ráda, ovšem tato kniha mě příliš neoslovila. Ano, je to jeho styl, ovšem tady mi to všechno přišlo nějaké zdlouhavé. Tuto knihu zatím hodnotím jako jeho nejslabší dílo (i když velmi oceňované). I tak bylo potřeba se při četbě občas zastavit a zapřemýšlet.

4 24. července

Kniha čtená kvůli výzvě, úplně mimo můj šálek kávy, ale je plná citu, silného příběhu. Pro mě trošku náhled do jiné kultury, kde sebevraždy nejsou až tak vzácné..

3 16. července

Kniha je plná lásky, citu a bolesti, podané autorem tak, že tomu skutečně věříte a prožíváte s nimi. A i přes to v knize nejsou žádné srdceryvné scény, které vám vhrnou slzy do očí, což osobně považuji za velké plus.

2 02. července

tento melancholický druh literatury mě příliš neoslovuje, knihu jsem dočetla se sebezapřením a neodložila ji jen kvůli čtenářské výzvě...

4 01. července

Musím říct, že toto bylo hodně zajímavé čtení... Každý mi dá určitě za pravdu, že se jedná ho hodně náročné čtení z hlediska děje. Tady asi nejde říct, jestli se mi kniha líbila či nelíbila, každopádně jsem ji dočetla a nelituji toho. Určitě v člověku něco zanechá.

79 25. června

(+ SPOILER) Pocit, který autor ve mně zanechává : obdiv, jsem vdečná i za kvalitu překladu. V čase, který je určen, od prvého nádechu až po poslední výdech, prožijeme sedm proměn. Jednotlivé etapy nás obdaří radostmi i starostmi, než zakusíme a ucítíme tu poslední, o které nemají potuchy ti, co jsou ještě před ní.

Citace: "...už vím, proč tolik prosila. Nikdy nezapomeň, že jsem byla na světě. Než se rozpomenu, chvíli to trvá. Jak jdou léta, je ta chvíle čím dále, tím delší. Co trvalo pět vteřin, prodloužil čas na deset, pak na třicet a nakonec na minutu. Ta doba se prodlužuje, jak večerní stíny a už brzy nadobro propadne noci."