Na jih od hranic, na západ od slunce

od:


KoupitKoupit eknihu

Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/17_/1749/na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-yf5-1749.jpg 4.21186
Orig. název:

Kokkyō no minami, taiyō no nishi / 国境の南、太陽の西 (1992)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (133)

Přidat komentář
Kaik
08. listopadu

Tohle mi opravdu sedlo. Murakami je mistr vztahů a vnitřních pocitů, dokáže je vyjádřit přesně jak je cítím já. Bylo to osobní a intimní. Děkuji.

Makropulos
24. října

Ještě jsem ani zdaleka nepřečetla všechny Murakamiho díla a možná mi i chybí ta stěžejní, ale po přečtení této knihy mám takový pocit, jako by se autor dost opakoval. Nenaplněný život, osamělost, nerozhodný hrdina, tajemná žena, hudba, whisky ..... Je to ale napsáno opět krásně, velmi dobře se to čte, ale pomalu mi začínají splývat Hadžime, Tóru a Cukuru. (A to jsem ještě nečetla Norské dřevo). Jsou to obyčejní japonští muži, kteří žijí nějak svůj život. Vlastně s ním nejsou spokojeni, ale podvolují se tomu, ztrácí velký kus svého života, jsou nerozhodní a nijak to neřeší. A Hadžime byl asi nejhorší z nich. Nevím. Nechci říci, že jsem s Murakamim skončila, ale tohle dílko bylo zatím asi nejslabší.

Stani95
23. října

Velmi zajimava kniha. Cetla jsem ze zvedavosti kvuli japonskemu autorovi.

Kristy78
28. srpna

Třetí kniha od Murakamiho, třetí osobitý příběh. Tajuplný, niterný děj s otevřeným koncem. Kniha nad kterou přemýšlíte i po jejím dočtení. Hledáte sami sebe v náznacích chování postav i v otevřenosti citů. Těším se na dalšího Murakamiho.

5020
19. července

Aktuální nesmrtelná temata, jednou se k ní vrátím..

Baruss
16. července

Přečteno za 2 dny, moc se mi líbila.

Měňavka
27. června

Velice podařený příběh. Myslím, že autor věrohodně vystihl myšlenky a touhy hlavního hrdiny. Akorát konec mne trošku zklamal.

smetyl
26. června

Velmi prostý příběh, který chvilkami připomíná červenou knihovnu je jen špičkou ledovce. Pokud čtete mezi řádky a vnímáte věci v širších souvislostech, všimnete si nepřiznané kritiky japonské společnosti (mužská nevěra je přijatelná), která je propojena s milostným příběhem západního střihu.

Cením hlavně závěr, který nechává příběh přesně v té fázi, ve které by skončit měl.

Petr1977
11. června

Dlouho jsem Murakamimu odolával, protože většinou, když autora všichni chválí, mně se moc nelíbí. Takže to je první román, který jsem od Murakamiho četl a musím říct, že to bylo skvělé čtení. Budu muset sáhnout po dalších jeho románech.

evonra
04. června

Po Murakamiho knihách nelze sáhnout kdykoliv... Ale pokud v sobě máte to správné vnitřní rozpoložení, odměnou je vskutku nevšední čtenářský zážitek.
Opět plné emocí, otázek, s koncem Murakamiho vlastním ....
A ta skvostná obálka!

MartiusGray
02. června

S tímto příběhem jsem byl spokojenější více než s Norským dřevem, líbil se mi příběh muže který je na vše sám, má chyby, dělá podřadnou práci, pak najde milou ženu, přítelkyni, uchytí se dobře v práci, má vše co by mohl mít ale stále není naplněn. Myslím si, že to platí u všech lidí, i přesto, že můžeme mít všechno, stále nám bude něco chybět. Příběh byl nenucený, sem tam vzpomínka z dětství, přirovnávání, srovnávání si priorit, nenaplněnost..... Klasický život. Líbí se mi i nevyřešený konec záhadné ženy, zamrzel mě konec ženy která se neusmívala, čekal jsem nějaké vysvětlení, proč se ji lidi a děti děsí, proč je taková jaká je. Rozhodně pro mě momentálně nejlepší příběh (četl jsem jen Norské dřevo, Na jih od hranic....., útok na pekárnu a muži kteří nemají ženy)

Evaho73
29. května

Námet ako stvorený pre červenú knižnicu, ale opak je pravdou.
Autor toto dielo povýšil na ďalší nezabudnuteľný čitateľský zážitok a podal ho takým spôsobom, že si z neho odnesiete veľa podnetov na premýšlanie.
Anotácia a nižšie uvedené komentáre vystihujú aj veľa mojich dojmov z knihy, a preto sa nejdem opakovať.
Na záver iba toľko, že človek môže mať všetko, a predsa nikdy nie je spokojný. Stále niečo hľadá, vynaloží k tomu veľa úsila a stratí množstvo času... Nakoniec zistí, že to čo hľadá ma doslova "pod nosom" a nedokázal si to vážiť, až keď...
A presne o tom je aj táto kniha.

Chesterton
26. května

Mnoho poloh, mnoho vrstev, mnoho nálad v průběhu četby!!
Taky mi přišlo klíčové neporozumění sám sobě a zároveň absolutně chybějící opora v nejbližších v dětství a mládí. Někdo, kdo pomůže nahlédnout pravdivost v srdci a omezit rány i viny obdržené i uštědřené.
Přesto, že "jak běží čas, všechno pomalu tuhne jak cement v kbelíku" potkává v závěru Hadžime sám v sobě soucit a "úplně jako by ztratil veškeré pevné obrysy a zbyla po něm jen louže špíny", "zbyla z něho jen skořápka, uvnitř které se ozývaly jen duté s prázdné zvuky" a tam teprve snad nachází svou odvahu a lidskost??
Kromě hlavní vztahové linky mě zaujaly i lehce naznačené sociální souvislosti.
Přesto jsem se do poslední chvíle zmítala v silných nejistotách ohledně hodnocení.
K příběhu mě od počátku poutaly osobní prožitky.
"Ten dotek si pamatuju i teď, úplně přesně. Takový pocit jsem nepoznal nikdy před tím a nikdy potom. Během těch deseti vteřin jsem měl pocit, že jsem se stal ptáčkem, který poletuje ve větru po nebi. . ."
Mám stejnou zkušenost jedináčka s jedináčkem, jen o pár let později a zůstala nám z ní oběma oproti Hadžimovi čistá studánka, ze které se lze kdykoli s úsměvem napít :))

LEGACY
22. května

Murakami je už pro mě neodmyslitelně jasnou jedničkou na trhu a tímhle vniknutím do jeho další fantazie se jen utvrzuji v tom, že mě umí již tradičně emocionálně navnadit a pak úplně zničit a je mu to úplně jedno. Pár postav pro mě na pár dní vytvořilo odbočku od reality, která mě moc bavila, trochu mě rozesmutnila, ale v mnohém mě i poučila. Postavy odrážejí soudobou nevyrovnanost a chaos, který musí nastat pokud sami sobě nerozumíte a rozhodnete se potlačit a zapomenout na tu starou píseň z vašeho podvědomí, která je tím jediným klíčem ke štěstí. Je to tak jiné čtení v porovnání s tím, co čtu od jiných spisovatelů, s těmi postavami a menším prostorem jsem si vystačil, každá pro mě znamenala svět, každá vyjadřovala něco svého, měla charakterní vlastnosti a já si každé vážil a jsem rád, že se ke každé můžu kdykoliv vrátit, i když v konečném zúčtování vše pomine a zůstane jen poušť. Není to vždy radostné čtení, ale mě tohle bezpodmínečně vyhovuje a počítám s tím, že Murakamiho knížky budu chtít přečíst do jedné ... a to je pro mě jinak asijská kultura a lid skoro až lhostejný, zkrátka můj guru, symbolická modř a Hadžim, Šimamoto, Jukiko a Izumi ... pár stránek a jak člověku učarují asi té své knihovně budu muset napsat dopis, že tuhle knihu nevrátím.

sassenkka
29. března

Tohle je velice zvláštní knížka. Hlavní hrdina Hadžime si mě získal hned na začátku, když jako první věc o sobě prozradil, že je jedináček (jako já). Čím byl starší, tím častěji mě štval. Ale i tak jsem si čtení jeho příběhu užila, bylo to čtivé, takové neobyčejně obyčejné.
V doslovu se píše, že odhalené tajemství ztrácí kouzlo, což je pravda. Já si teď ale stejně budu chvíli lámat hlavu nad tím, jak to s Šimamoto vlastně bylo. Přítomnost této postavy přidává celému příběhu na tajuplnosti.
Tak nějak nevím, jak knihu shrnout. Bylo to dobré čtení. Nebylo to vůbec lehké čtení, teda pokud to někdo nebere jen jako "obyčejný" příběh. Asi nad tím vážně ještě budu přemýšlet. Ale rozhodně to nebyla moje poslední kniha od tohoto autora.

Lieska
15. března

Čerstvo prečítané druhý raz, keďže som sa, takpovediac, ocitla v podobnej situácii, ako hlavní hrdinovia... Na moje prekvapenie toto druhé čítanie ma ani v mojom rozpoložení neuchvacovalo natoľko, ako keď som sa do nej zahĺbila poprvý raz.... Hoci záver, posledné vety, ma dojali takmer úplne rovnako...

Nomia
23. února

Zase ta Murakamiho vyjadřovací jemnost, silná atmosféra a trochu snové popisy. K tomu jako kontrast téma nevěry a manželství. V podstatě je to o volbě a vnitřním souboji. Zda poslechnout chtíč (nebo tomu říkejme láska, jak chcete), nebo upřednostnit pohodlnou bezpečnou náruč manželky a nic neriskovat.
Když má človek skoro vše, ale přesto mu něco chybí... A kvůli tomu "něčemu" je ochotný přeorat celý svůj dosavadní život, rodinu, zázemí, vše. Murakami to odvyprávěl opět bravurně, Hadžime i ostatní postavy jsou věrohodné, lidské a často chybují. Jen se mi zdá, že s těmi záhadnými kráskami, které mají nějaké děsivé tajemství, se už krapet opakuje.

Marekh
09. února

Skvělá kniha, romantika. Kniha, která nutí k zamyšlení nad manželstvím a nevěrou.

Upoutala mne také myšlenka švagra, který vyslovuje názor, že nevěra může i jednou za čas příjemně osvěžit, ale musí být držená v přesných mezích. To je otázka k diskuzi. Myslím si však, že když je někdo ženatý, nevěrný by rozhodně neměl být.

Citát z knihy, který se mi líbil:

"Jukiho," řekl jsem. "Mám tě moc rád, už od toho dne, co jsme se potkali. Dnes o nic míň než tehdy. Kdybych tě nepotkal, mohl bych nad sebou leda tak zaplakat. Vděčím ti za tolik, že se to ani nedá vyslovit. A vidíš, přesto ti takhle ubližuju. Protože jsem jen sobec, lump a darmošlap. Jen zbytečně zraňuju lidi kolem sebe, i sebe samotného. Ubližuju jiným, ubližuju sám sobě. Nechci ubližovat, ale dělám to, a nemůžu si pomoct.

LenkaKa
01. února

Moje první kniha od autora, trochu jsem se ho bála, ale nakonec se mi to celkem líbilo.

ajikkk
26. ledna

Tohle byla první knížka, kterou jsme od Harukiho četla a hned mě absolutně dostala. Po dlouhé době, kdy jsme hledala knížku, která by mi sedla, jsem se od ní nemohla odtrhnout. Skvělý příběh, navíc poměrně unikátně psaný z mužského pohledu, s lidským příběhem, ze kterého mít radost nebudete. Obdivuji, že Murakami dokáže takové osudy psát, aniž by člověk cítil přítomnost kýče.

dziny
22. ledna

Moje první setkání s Murakamim a vůbec nelituji :).
Pro mě velmi zajímavá kniha, zvláště z pohledu vykreslení charakterů hlavních postav (které jsou svým způsobem velmi odlišné od postav zasazených např. do české kotliny :)), japonských reálií atd. Doporučuji!

Juagustin
20.12.2017

Moc dobrá kniha, ne tak destruktivní jako Norské dřevo. Samotář, svým způsobem exot ve své společnosti, si nese životem zranění i viny uštědřené i obdržené v dětství a mládí a snaží se s tím jít dál svým životem, ale stále ho to dohání. Věřím, že takhle žije naprostá většina lidí, i když to o jeden o druhém - a někdy ani sami o sobě - nevíme.
Musím si sem poznamenat, co mě velmi oslovilo (s.164): "Mám dojem, že jsem až doteď vlastně chtěl pořád stát se někým jiným, než jsem. Myslím, že jsem se pořád snažil dostat někam jinam, než jsem byl, začít tam žít úplně nový život a stát se úplně novým člověkem. [...] Trochu se mi to i dařilo, trochu to byly jen takové pózy. Řekl bych, že jsem se tím chtěl od něčeho osvobodit. Chtěl jsem to opravdu a naplno, věřil jsem, že když se budu opravdu snažit, nakonec se mi to povede. [...] Protože ty chyby, to jsem vlastně já sám." ...atd. V tom se nacházím;-)

micha-ella
03.11.2017

Mně prostě komentáře mizí, nevím proč.
Znovu: Mám ráda tajemství. Tento příběh je o pocitech, myšlenkách a snaze jak správně naplnit svůj život. Tajemství se rozvíjí a graduje, ovšem na konci knížky divně, až nepochopitelně zvadne. Nemusím mít v konci děje doslovnost, ale tady leccos chybí a nejde jen o obálku s penězi nebo osud milenky. Taky mi chyběly jména dětí a jestli se nemýlím, Šimamoto je příjmení a nedovedu si představit, že by nějaký muž volal v aktu lásky třeba Nováková!
Tato knížka by si za svůj styl zasloužila pět hvězdiček, ale já dávám jen tři.

kahuda01
01.11.2017

Excelentní kousek!

cathyblack
30.10.2017

Protoze cist Murakamiho je jako plavit se na vlne jeho slov do neznama. Tato kniha byla pomalu plynouci, klidna a pritom silna a bourliva. Pro mne trosku nasmradla zklamanim, nebot jsem podle komentaru ocekavala pecku pecek, ale bohuzel. Libi se mi styl jakym Murakami popisuje vse co se deje. Ale nelibi se mi, bohuzel, co vse se v tech knihach deje. Prijde mi, ze je to az takova vyumelkovana hra na tajemno. Jak se Simamoto vzdycky nahle objevi a rychlejc zmizi. Zadne vysvetleni. Trosku mi to misty prijde I jakys takys nesplneny eroticky sen. Takze kdovi, kazdopadne sahnu po dalsi jeho knize. Klidne doporucte, prosim lepsi. Dik.

kadgam
29.10.2017

Jedna z najlepších kníh, ktoré možno čítať. Mám ju na imaginárnej poličke s Raňajkami u Tiffaniho.

teraxxx
10.10.2017

Pro mě nejlepší knížka z Murakamiho tvorby. Tak zvláštní a neuchopitelná a cizokrajná a smutná a vlastně.. jaká doopravdy? Otevřený závěr mě na většině knížek znervózňuje, protože po celým tom zážitku nikdy nevíte, kam až jste v myšlenkách došli vy a kam autor. Ale tady to fakt, fakt sedí. Neobyčejně krásný.

Neo1tex
02.09.2017

Nebylo to špatné, ale po Murakamiho předchozích love stories jsem čekal více. Závěr mě navíc trochu zklamal. Přesto je to rozhodně příjemné čtení.

Gabba99
24.08.2017

Hezká, melancholická kniha..

ALadin1905
03.08.2017

Můj čtenářský debut fenoménu Murakami mě ponechal paralyzovaného a zaraženého v křesle. Již od prvních řádků jsem cítil, že tato novela je něčím krásnějším a tajemnějším, než jsem mohl tušit ...
Autorův příklon spíše k západnímu individualismu a koncentrace na nitro jedince v "mechanizované" japonské společnosti jsou půdou, ve které klíčí něco nádherného a osudového: komorní svědectví o platonické lásce mezi hlavními protagonisty, jež nakonec dojde svého naplnění. Čtenář po otočení poslední stránky úplně netuší, co ten sen vlastně znamenal, a tak je to podle mého správně. Ten sen je ale něčím skutečným, co může každý z nás zažít.
Melancholie, nostalgie, Murakamiho určitý minimalismus a syrovost.
Jeden z nejkrásnějších i nejsmutnějších titulů, co jsem četl, zůstane uložen v mém srdci již nadosmrti ...