Na jih od hranic, na západ od slunce
kniha od: Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1749/bmid_na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-I4b-1749.jpg
4.2
1727
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2004 , Odeon
Originální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši , 1992
více info...
Komentáře (217)
Komentáře 217 Recenze 4
(SPOILER)
S odstupem několika let přečteno znovu. Jsem jinde, v jiném městě, s jinými lidmi, knihu vnímám také jinak. Navíc s myšlenkou na další sdílení, což mi otevírá úplně jiný úhel pohledu. A děkuji za něj.
Zvlášť mě zasáhla scéna prvního milování se Šimamoto a souběžné vzpomínky na blízkost smrti. A také doslov, jenž odhaluje pohled na nevěru z křesťanské tradice v kontrastu s japonskou.
"Když čtu knížku, která nestojí za nic, vyčítám si pak, že jsem zbůhdarma marnil čas. Hrozně mě to vždycky naštve. Dřív to tak nebývalo. (...) Dnes už mi něco takového přijde opravdu jen jako ztráta času. Asi už začínám stárnout."
Milostný, snad i trochu erotický, reálný příběh s nádechem tajemna, ale tentokrát zcela výjimečně bez nadpřirozených jevů. Pěkně se čte, délka tak akorát. Spolu s autorem jsem prožíval i své lásky ze studentských let. Aby to bylo na 5*, něco tomu ještě chybělo, ale ne moc. 8. 10. 2023.
No, tak tohle bylo neskutečně krásné! V téhle knížce Murakami využívá všechno, co umí nejlépe. Vyprávěč, který sedne každému, protože je jako my všichni. Nejistý, nad vším pochybuje, než se pořádně rozhoupe, houpačka jeho života se sama zastaví, dost věcí zkazí, svým způsobem se v našich očích snaží působit lépe (myšlenka: "A to mi říkáš až teď?!", mě napadla hned několikrát), stejně jako v očích ostatních, protože to zase opět voře kvůli svým nejistotám. A kvůli neustálému vrácení se k minulosti, ke své kamarádce z dětství, která je v dospělosti vlastně něco jako přelud. Ale co když se z iluze, vzpomínky, zvláštní střelky na životním kompasu a dětské naivity po letech stane skutečnost a reálná žena, stále tak stejná, ale zároveň neskutečně jiná, najednou stojí v jeho baru?
A ta poslední věta! Začínám být na jeho posledních větách závislá!
Navíc, ten význam názvu knihy je vážně pravdivý.
Na jih od hranic, na západ od slunce je kniha obsahující skvělý příběh a jsem moc ráda, že jsem autora začala číst. A klidně ten dovětek budu psát ke každé jeho další knize, protože to štěstí se neustále prohlubuje. Jo, udělala jsem to znovu :)
Kniha, ve které se na poměrně malém prostoru odvíjí osudy pár lidí, které by se daly charakterizovat vlastnostmi jako zášť (Izumi), hamižnost (tchán), egoismus (Shimamoto) a pokora (Jukiko). Nicméně nejvíce prostoru dostává Hadžime, který v soužití s těmito lidmi postupně poznává sám sebe. Hledá smysl života a tápe, kde je jeho místo. . . . Jak jen je mi to blízké . . .
Váhala jsem, jestli za tři nebo za čtyři, ale vlastně to není důležitý. Magický realismus, který moc nemusím. Jeden neví, co je realita a co ne. Každopádně jednoduchej příběh, ale opravdu kvalitní čtení. A proto čtyři.
I když se autor hodně snažil, moje sympatie si ani přes vší snahu Hadžime nezískal. Brala jsem ho celou dobu jako emočně zastydlého egoistu, který se bere až moc vážně. Anotace příběhu je hodně přesná, kniha vypráví o tom, kdo má vše, ale neváží si toho a hledá beznadějnou iluzi. Případně je pro něj to "vše" definováno tak, že sám neví, jak má vypadat. Aktuální a nadčasový příběh, který má svou hloubku a intenzivní naléhavost. Podobných příběhů je i v běžném životě všude kolem nás, lidí už téměř ve středním věku, opravdu plno.
Nedočetla jsem Kroniku ptáčka na klíček, zdálo se mi, že Murakami nebude pro mě. Pak díky loňské ČV (cena Franze Kafky) přišel na řadu Bezbarvý Cukuru Tazaki a to už bylo jiné kafe. A zatím do třetice tato kniha. Kniha zvláštní, zajímavá, čtivá, plná emocí...
Zkusím další...
Možná, že ten Murakami pro mě nakonec přece jen bude... :-)
Moje první setkání s autorem a byla to teda jízda. Čtení mi ubíhalo svižným tempem a s takovou ladností, jako když loďka pluje po proudu. Vlnka sem, vír tam. Posádka si jízdu užívá, klidně přijímá cákance od vln, očima nespouští dálku před sebou. Těší se z jízdy, popohání loďku, i když všichni moc dobře vědí, že tam vpředu, tam se loďka převrhne. Vlny budou dál hrát svoji laskavou hru a čtenář se ani nezlobí, že právě vyhaslo několik životů. Však to tak chtěli, ne?
Pardon, nechala jsem se trochu unést. :) Je to o lásce.
Úplně nevím, co si o tom myslet.. Dialogy Hadžimeho a Šimamoto pro mě byly utrpením. Vlastně víceméně všechny dialogy v knize :-D Od Murakamiho se mi holt víc líbí asi fantasy romány - Kafku prostě nic nepřekoná. Ale i tohle mělo něco do sebe, ne že ne...
Klasicky nenarativní (tolik) a pocitový Murakami. Zase po roce. Jednohubka, která nakonec má v konci větší sílu než by se zdálo. Taky nutno myslet na někdy trochu překvapující sexuální scény. Příjemné čtivo, což se v tomto případě dalo čekat. Občas drhlo ve stejné zamotanosti dokola.
Murakami říká, že jakmile se lovestory utne v procesu, může vám strašit v hlavě třeba do smrti - lepší je zahrát si ruskou ruletu a využít šance na druhej pokus... Něžný, romantický a silný příběh o lidech, se kterýma máte prostě nevyřízený city. A taky o těch, co maj nevyřízený city s váma.
"Na jih od hranic, na západ od slunce. "
"Na západ od slunce? "
"Slyšel jsi někdy o nemoci zvané sibiřské šílenství? Den za dnem sleduješ, jak slunce vychází na východě, putuje po obloze a zapadá na západě, a něco v tobě se roztříšti a uhyne. Odstrčis svůj pluh stranou a, s hlavou kompletně zbavenou všech myšlenek, kráčíš směrem k západu. K zemi na západ od slunce. Jako posedlý jdeš dnem i nocí, bez jídla a pití, až padnes a zemres.To je sibiřské šílenství. "
Komorní příběh úspěšného mladého muže, manžela a otce, který se zene za iluzi o někom, koho poznal před lety, a té iluzi je schopen obětovat vše. Poučná kniha.
jako bylo to dobré ale bylo to málo. Nevadí mi neuzavřený konec, ač tady ta úplna otevřenost mně nesedí.
Taková krize středního věku v knize. Tak nějak na mě působí toto dílo od Murakamiho. Na egocentričnost hlavních mužských postav jsem si asi už zvykla. Kolem 50 strany na mě přišla čtecí krize tak velká, že jsem se až začala bát, že knihu nedočtu. Nakonec se velmi rychle obsah zase “rozjel” a najelo zase svižné tempo textu.
Moje druhá kniha od Murakamiho, a znovu mě to příliš neoslnilo. Mužský pohled na svět by mi nevadil, kdyby z toho přímo nesálala pocitová nadřazenost hlavního hrdiny nad nimi. Bylo to samé já, já, já, nulová empatie. Když k tomu přidám neurčitost a nedokončenost myšlenek, něco mi tam prostě chybí k tomu aby mě to zaujalo.
Pěkný příběh, na Murakamiho poměry ovšem do jisté míry mdlý a nejedinečný. Vzhledem k tomu, že jsem od autora četl již přes 15 titulů, je jasné, že motivy a jistá stylizace bude v některých případech splývat. Zrovna u této knihy jsem měl zvláštní pocit, jako bych ji už kdysi dávno četl, neboť se i v tomto příběhu, stejně jako u mnoha jiných, Murakami vypisuje z nešťastné lásky, náhodného zjevení a
pátrání po sebeúctě.
Neříkám, že dílo samo o sobě bylo špatné. Líbilo se mi. U Murakamiho jsem ovšem zvyklý na jisté magično, které dílu dodá šmrnc. Zde jsem jej bohužel neobjevil.
Murakami mě vždy svým světem dospívajícího kluka a mladého muže dokáže příjemně naladit. Lásky, hudba, škola, politika, sex. Bez ohledu na rozdíly v souřadnicích a kulturách jsou naše vzpomínky do určitého bodu nečekaně podobné. Tentokrát jsme se ale rozešli už v polovině knihy, při jeho dramatickém prožívání osudové lásky. Tam se náš akord, do té doby příjemně znějící, mírně rozladil, přestože v něm zaznělo to hlavní autorovo poselství.
80 % (zatím 1605 hodnocení s průměrem 84 %).
Sonda do života jednoho zcela obyčejného muže středního věku, který si v sobě nese pochybnosti a šrámy, které jsou běžné asi pro každého. Neví, jestli v minulosti neměl v některých zásadních momentech jednat jinak. Ani neví, jestli jeho současný život je tím, co vždycky chtěl. Je to přesně typ člověka, který má všechny vnější a objektivní důvody ke štěstí, ale šťastný vyloženě není. Nenazval bych to vyloženě krizí středního věku, ovšem Murakami poměrně věrně popisuje to, co pravděpodobné zažívají tisíce lidí po celém světě.
Moc pěkná kniha. Rozhodně je to zajímavá sonda do myšlení a pocitů jednoho chlapíka který neví co sám se sebou, co se životem. Řeklo by se popis krize středního věku - ano, ale je to opravdu zajímavě zpracované, plné citů a zároveň to není vůbec jednoznačné. Možná má hrdina osobnostní problém, možná je jen znuděný, možná má duševní poruchu a možná jen přemýšlí přirozením. Naše rozhodnutí jsou možná racionální, ale dost možná jsou založená jen na neurčitých pocitech. Slovo možná se společným jmenovatelem příběhu a ukazuje, jak ona nepřesnost a neurčitost prostupuje všechno. Jak utváří náš svět a nakonec i nás samotné, naše osobnosti. Strašně rád bych hrdě prohlásil, že ten chlapík je 1000x jiný než já, ale stejně se vkrádá otázka, že možná je ten příběh možná i o mě.
(SPOILER) Tenhle román psaný v devadesátých letech považuju za průkopnický v lidských vztazích. Možná v japonském sociálním/vztahovém/rodiném životě to tak, jak autor popisuje, chodí. Abych řekla pravdu, v naší kultuře tenhle typ ghostingu je až posledních pár let. Co já vím, přišlo to s kontaktama přes aplikace? Kdy se to stalo, že neplatí již dříve slíbené a na všechno se odpovídá možná. Je to jen 176 stran, ale čtení to bylo náročné. Kniha odrážela autorovy záliby v hudbě (i vlastně část názvu je nějaká píseň), v plavání v bazénech a co já vím, tak asi i v sexu. Mně jako ženě se do rukou dostanou knihy o hlavní postavě ženy, Murakami je specifický právě mužskými postavami, což je fajn, protože přiblíží jejich myšlení ženám. Ale v dnešní situaci, co se děje v mezilidských vztazích, úplně nevím, jestli to přiblížit chci. Kniha se mne dotkla už jen proto, že já mám v životě takovou Šimamoto v mužské podobě. Myslím, že všichni kdy někoho takového měli v životě. Tahle kniha se všemi pocity Hadžimeho mne jen utvrdila v tom, že lepší je zapomenout. Zapomenout na takové lidi, co by od vás chtěli vše, sami nic nenabízí a jen vám rozvrátí život. Ty chyby, které jsem nechtěla, aby Hadžime dělal ... ne, chtěla jsem mu říct. Ale byl to jeho příběh. On musí najít tu správnou cestu. Ale dlít v představách a vracet se k tomu, co bylo, je cesta do pekel. Většina hrdinů Murakamiho knih je soustředěna na sebe - tady to bylo patrné třeba na příkladu Hadžimeho dvou bezejmenných dcer.
Haruki Murakami je pro mě srdcovou záležitostí a jeho knížky jsem si oblíbila pro jejich jedinečnou atmosféru, kouzlo a sexappeal. Všechny jeho příběhy na mě působí opravdu magicky a silný pocit z nich většinou přetrvává ještě dlouho po dočtení. Proto jsem byla překvapena, že samotný děj této knížky, ke které jsem se vrátila asi po 10 letech, si nepamatuju skoro vůbec. Hlavní postavy Hadžime a Šimamoto mi sice byly povědomé, na víc jsem si ale nevzpomínala. A tak jsem teď celý tenhle příběh osudové lásky okouzleně znovuobjevila, opět si ho užila a nečekaně v něm našla i pár vtipných pasáží.
"On totiž její tatínek byl kromě dentisty i komunistou. Jasně, i takoví lidé se na světě najdou... Kombinace tenisty, dentisty a komunisty v jednom se už vidí opravdu jen málokdy." :)
Existuje-li něco jako ženský román (ve smyslu román o ženách), tohle je mužský román. Pohled do nitra muže, okořeněný přídavkem pohledu do japonské společnosti osmdesátých let v té individuálnější rovině. Možná to je nějaká slepota, vycházející z mého zalíbení ve skoro všem japonském, ale japonské knihy mě prostě baví.
Výborně propracovaná vnitřní zpověď Hadžima. Vlastně mě překvapilo, jak moc mě to vtáhlo do celkem jednoduchého děje.
Knihu se mi vůbec nechtělo číst. Přečetla jsem ji jen na popud ČV. Ale musím napsat, že mne velmi oslovila dějem a skoro bych řekla lehkým tajemnem napsaná. Hlavně závěr knihy čtenáře nabádá přemýšlet.........je to dobře, nebo je to špatně? Vcítila jsem se do postavy Hadžima a za sebe bych chtěla vědět......co a jak se stalo? V tom je krása této knihy. Doporučuji.
(SPOILER) Krátký příběh, ale tolik plný vášně, přemítání o vlastním životě, osudu, lásce, pochybnostech o sobě samém. Bylo pro mě šíleně napínavé, kam se Šimamoto ztrácí a jak to dopadne. Ani nevím, jestli ten závěr byl dobrý nebo špatný. Spíš takový, jaký očekává konzervativní společnost - splynutí s davem a smíření s osudem.
Mám ráda knihy od Murakamiho, každá je trochu jiná a vždy mě dokáže vtáhnout do děje a překvapit něčím novým.
Murakami bez koček a magického realismu, ale pořád se starou muzikou, rozervaným hlavním hrdinou a velmi explicitními scénkami. Musím říct, že je dobře, že si mezi autorovými knížkami dávám pauzu, protože věřím, že by se mi snadno zprotivil, kdybych ho četl nahusto. Díky tomu je to pořád jeden z mých oblíbených autorů a odpouštím mu i to, že v této knize tak nějak vzal to, co fungovalo u těch předchozích, a udělal z toho jakýsi (kvalitní... uznávám) koktejl. Tato kniha je dějově velmi krátká a rychlá, ale pomalá, co se vnitřních monologů a filozofie týče. K hlavní postavě jsem si kupodivu dokázal najít cestu, ale nikdy bych se s takovým člověkem asi nechtěl spřátelit. Věřím, že se mi podařilo prokouknout, co má hlavní postava symbolizovat, co taky zastupuje Šimamoto a mohl bych pokračovat dál a dál. Plný počet hvězd dávám především proto, že ano, mám ke knize výhrady (a je jich celkem dost), ale i přesto obdivuju to, co na krátkém prostoru autor dokázal a že mě přinutil o knize pořád přemítat, abych závěr lépe pochopil.
Tahle Murakami knížka mě příliš neoslovila. Nevím přesně, proč - ale snad se tu nacházelo příliš málo tajemna, které prostupuje celým 1Q84 nebo Koncem světa. Ani mi Hadžime nebyl tak sympatický, jako třeba Tóru z Norského dřeva. A nebo jsem toho už četl od Murakamiho moc a nadšení z autora muselo někdy opadnout…
Dobré melancholické čítanie, premietanie nad vlastným životom, láskami, sexom i postavení hrdinu v behu životom. Vďaka sobášu sa mu podarí oslobodiť od nudnej rutinnej práce. Svokor mu totiž zafinancuje pôžičkou jazzový hudobný klub, bar a reštaurant v jednom. No čosi v citoch sa zmení, potom čo na ulici za zvláštnych okolností stretne osudové dievča z čias jeho detstva a počínajúcej mladosti. Formálne veľmi dobre urobené, dokáže čitateľa upútať a upriamiť na zdanlivo nepodstatné detaily, ktoré však v štruktúre príbehu o naplnene nenaplnenej láske naberajú na dôležitosti.
Štítky knihy
nevěra partnerské vztahy japonská literatura
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Na jih od hranic, na západ od slunce je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 2 577x |
| Čtenářské výzvě | 240x |
| Doporučených | 124x |
| Knihotéce | 527x |
| Chystám se číst | 406x |
| Chci si koupit | 93x |
| dalších seznamech | 9x |