Na jih od hranic, na západ od slunce

od:

Na jih od hranic, na západ od slunce

Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/17_/1749/na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-1749.jpg 4.21053
Originální název:

Kokkjo no minami, taijó no niši / 国境の南、太陽の西 (1992)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (113)

Přidat komentář
micha-ella
03. listopadu

Mně prostě komentáře mizí, nevím proč.
Znovu: Mám ráda tajemství. Tento příběh je o pocitech, myšlenkách a snaze jak správně naplnit svůj život. Tajemství se rozvíjí a graduje, ovšem na konci knížky divně, až nepochopitelně zvadne. Nemusím mít v konci děje doslovnost, ale tady leccos chybí a nejde jen o obálku s penězi nebo osud milenky. Taky mi chyběly jména dětí a jestli se nemýlím, Šimamoto je příjmení a nedovedu si představit, že by nějaký muž volal v aktu lásky třeba Nováková!
Tato knížka by si za svůj styl zasloužila pět hvězdiček, ale já dávám jen tři.

kahuda01
01. listopadu

Excelentní kousek!

cathyblack
30. října

Protoze cist Murakamiho je jako plavit se na vlne jeho slov do neznama. Tato kniha byla pomalu plynouci, klidna a pritom silna a bourliva. Pro mne trosku nasmradla zklamanim, nebot jsem podle komentaru ocekavala pecku pecek, ale bohuzel. Libi se mi styl jakym Murakami popisuje vse co se deje. Ale nelibi se mi, bohuzel, co vse se v tech knihach deje. Prijde mi, ze je to az takova vyumelkovana hra na tajemno. Jak se Simamoto vzdycky nahle objevi a rychlejc zmizi. Zadne vysvetleni. Trosku mi to misty prijde I jakys takys nesplneny eroticky sen. Takze kdovi, kazdopadne sahnu po dalsi jeho knize. Klidne doporucte, prosim lepsi. Dik.

kadgam
29. října

Jedna z najlepších kníh, ktoré možno čítať. Mám ju na imaginárnej poličke s Raňajkami u Tiffaniho.

teraxxx
10. října

Pro mě nejlepší knížka z Murakamiho tvorby. Tak zvláštní a neuchopitelná a cizokrajná a smutná a vlastně.. jaká doopravdy? Otevřený závěr mě na většině knížek znervózňuje, protože po celým tom zážitku nikdy nevíte, kam až jste v myšlenkách došli vy a kam autor. Ale tady to fakt, fakt sedí. Neobyčejně krásný.

Neo1tex
02. září

Nebylo to špatné, ale po Murakamiho předchozích love stories jsem čekal více. Závěr mě navíc trochu zklamal. Přesto je to rozhodně příjemné čtení.

Gabba99
24. srpna

Hezká, melancholická kniha..

ALadin1905
03. srpna

Můj čtenářský debut fenoménu Murakami mě ponechal paralyzovaného a zaraženého v křesle. Již od prvních řádků jsem cítil, že tato novela je něčím krásnějším a tajemnějším, než jsem mohl tušit ...
Autorův příklon spíše k západnímu individualismu a koncentrace na nitro jedince v "mechanizované" japonské společnosti jsou půdou, ve které klíčí něco nádherného a osudového: komorní svědectví o platonické lásce mezi hlavními protagonisty, jež nakonec dojde svého naplnění. Čtenář po otočení poslední stránky úplně netuší, co ten sen vlastně znamenal, a tak je to podle mého správně. Ten sen je ale něčím skutečným, co může každý z nás zažít.
Melancholie, nostalgie, Murakamiho určitý minimalismus a syrovost.
Jeden z nejkrásnějších i nejsmutnějších titulů, co jsem četl, zůstane uložen v mém srdci již nadosmrti ...

marketaddd
25. července

Tak silný příběh a tak skutečný. Konec mi naprosto vyhovoval, někdy se prostě všechno dozvědět nedá.

Gooverka
21. července

Klasický Murakami - čtenáře provází na první pohled banálním příběhem, který ale má hned několik hlubších kořenů. Záleží na čtenáři, co si na díle najde. Trochu mně zklamal závěr, ale nedá se mu vlastně nic vyčítat, protože i o tom příběhy jsou. Opět oceňuji atmosféru, kterou autor umí dokonale vykouzlit.

tlllk
09. července

ku koncu som čakal kedy sa objavia dva mesiace.

katallinka
25. června

Já nevím, jak dokáže Murakami do knihy o celkem obyčejném živote přidat tolik emocí. Kniha na mne neskutečně zapůsobila a myslím, že ještě dlouho budu mít pocit naprostého úžasu a zdrcení bez hlubšího důvodu. Opět zůstalo na konci mnoho nezodpovězených otázek, na které bych ráda znala odpovědi, ale asi i tato skutečnost přidává kouzlo Murakamiho knížkám.

braunerova
25. června

Většina z nás si asi ve vzpomínkách na mládí uchovává nějakou svoji Šimamoto nebo svého Hadžima, které už nikdy neuvidí. A je to tak dobře. Protože jinak se musíte rozhodnout - půjdete na jih od hranic nebo na západ od slunce?

"Byla tu, už tu není a žádná střední cesta mezi tím nevede. Protože na světě neexistuje ani žádný střed. Snad někde na jih od hranic, kde existují i 'možná'. Ale ne na západ od slunce, protože tam už žádná 'možná' nejsou."

Natyna3
03. června

Tato kniha mě po Norském dřevě usvědčila v tom, že Murakamiho stojí za to číst. Specifická, tíživá atmosféra mě nějakým způsobem fascinuje.

gonegirl
24. dubna

Ach ano, i já jsem tomuto autorovi propadla. V jeho slovech nacházím útěchu, jeho postavám rozumím, je to, jako by psal o mně.

PanTomina
21. dubna

Kniha mého nejoblíbenějšího autora s hořkou a bolestnou tématikou, na rozdíl od ostatních prací méně mysteriózní a naopak více pracující se sociální tématikou (ačkoliv Murakamiho práce do jedné jsou velmi sociálně založené).. Čtení mě tentokrát hodně bolelo. Nikoliv však kvalitativně. Je to dobrá kniha, která ve mě bude dlouho rezonovat. Znovu už si ji ale nepřečtu. ...Život je zvláštní náhoda a my v ní.

Emilie1906
31. března

Bavilo mě nahlédnout do života běžných Japonců na konci 20. století.

Melcrovka
23. února

Kniha, která donutí hodně přemýšlet o životě, o jeho smyslu, o tajemství, o vztazích.
Depresivní nálada z příběhu přímo sálá. Dlouho jsem se odhodlávala pro další Murakamiho knihu, neboť tato ve mně zanechala velice silný dojem, který se musel nějakou dobu nechat uležet.

IvetB
19. února

Nejlepší kniha od Murakamiho, kterou jsem zatím četla. Hm.. s tímhle autorem je to složité. Nejde říct, že buď autora zbožňujete, nebo jej nenávidíte. Záleží to na vnitřním nastavení člověka. A buď vám kniha v daný čas sedne a nebo ne. A tahle kniha mi sedla hodně.

Annicka
31. ledna

Jak moc se toto dílo liší od jiných Murakamiho knih, které jsem četla - od 1Q84 a Kafky na pobřeží. Autor zůstává nohama pevně na zemi, žádné tajemno se nekoná. Hlavní hrdina je jen jeden, takže zmizelo i to křečovité měnění postav po jedné kapitole, které mne na oněch dvou knihách iritovalo.
Sledujeme příběh mladého Hadžime a jeho věčné hledání jeho životní lásky Šimamoto. Nejdříve je to normální dívka, spolužačka ze školy. Pak se na chvíli vytratí, ale nakonec se vrátí - ale vrátila se doopravdy? Šimamoto je zakryta tolika tajemstvími, náhle objevuje se a mizí a nakonec zmizí beze stopy, že jsem o ní opravdu začala pochybovat...
Z mého pohledu jde zatím o nejlepší Murakamiho knihu z těch, které jsem dosud četla.

niika
29. ledna

Tato kniha je zatím jediná kniha od Murakamiho, kterou jsem četla. Odhaduji, že to byla dobrá volba pro seznámení se s Murakamiho tvorbou. Příběh mě hodně zaujal a ještě více oceňuji, že je ten příběh tak komplexní, přestože kniha nemá ani 200 stran.

hellena1523
29. ledna

Neskutečně přeceňovaný autor. Průměrné čtení.

bogi
12. ledna

Po přečtení níže uvedených komentářů připisuji svůj pohled na tuto knihu, resp. na Murakamiho.
Vůbec se nedivím, že někdo tohoto autora miluje, druhý se v jeho knížkách ztrácí a snad je ani nepochopí. Protože když se jej chystáte číst, víte, že bude vše o melancholii, depresi, soužití, jemnosti a takového toho mírného a nenuceného, avšak ne nudného, proudu při jeho čtení.
Je těžké (alespoň pro mě) popisovat pocity z takovýchto knih, které jsou plné přemýšlení a silně zapůsobí asi jen na jedince, kteří něco podobného zažili a dokáží se vžít do pocitů hlavních postav. Pro ostatní bude asi opravdu jen tou "nudnou knihou", kde se toho až tolik neděje a vše se vleče. Ale přitom se toho děje tolik, jen to není vše napsáno, spousta toho se totiž odvíjí a probíhá (nebo alespoň mělo probíhat) ve čtenářově mysli. Až poté lze opravdu docenit krásu Murakamiho psaní.

Petra21
19.12.2016

Haruki Murakami... mé první setkání s ním bylo prostřednictví této knihy. Trochu jsem se obávala, že celé škále problémů nebudu rozumět nebo že Japonci zkrátka řeší poněkud jiné životní problémy. Neřeší. Nebýt vlastních jmen a názvů, domnívala bych se, že čtu román západoevropského či amerického autora.
Ale hlavně, Murakami je tajemný, je popisně konkrétní a zároveň snový, je prostý a zároveň složitý. Už dlouho mě kniha o pár stránkách nezaujala takovým způsobem, aby mě donutila s "kapkou" melancholie uvažovat nad propastí štěstí. To Murakami způsobil, že mám potřebu se ptát na tisíc otázek, ale zároveň mi nezřetelný závěr nepřijde nepříjemný. Takže klobouček :)

AdaVinculin
27.10.2016

Kniha je psána opravdu velice poutavě, ihned se člověk začte. O nalezení a uvědomění si správné cesty životem. Pořád jsem četla, nemohla se odtrhnout a čekala na rozuzlení. Konec alá domysli si sám mě dost zklamal. Proto o jednu hvězdičku méně.

Amalberga
08.10.2016

Murakami mne docela zklamal. Četla jsem od něho Norské dřevo, které miluju a potom Spánek a Podivnou knihovnu, kde mne okouzlila nevšednost a jakási tajuplná fantasknost. Od této knihy jsem očekávala něco na způsob Norského dřeva, ale místo toho jsem dostala nespokojeného sobce a femme fatale. Docela mne to mrzí, že si Murakami vybral pro zobrazení ženy tak stereotypní a otravnou postavu (horší je snad jen manic pixie dream girl). Čekala jsem něco víc. Kniha mne chvílemi nudila příjemně a chvílemi nepříjemně. Podle mě se jedná o takový průměr.

Ječmínek
23.09.2016

Hlavní hrdina by měl žít spokojeně, má přece rád svou ženu a děti, ale někde uvnitř nějaký červík pořád vrtá a vrtá. A pak se objeví krásná žena. I když je to jeho dávná dětská láska, je plná záhad. No, to je tak vše. Jak to dopadne, nebo nedopadne, to si přečtětě sami. Já si to taky musel přetrpět. Zatím můj nejslabší HM.

jana9344
22.09.2016

První Murakami, čtení jedním dechem. Zaujalo mě, jak hlavní hrdina vůbec neviděl, že i jeho žena má svůj vnitřní svět, svá trápení, jeho mlčení jen umocňovalo zdálivou nudu manželství.

Qadin
14.09.2016

Moje první setkání s Murakamim a láska na první počtení, miluju atmosféru té knížky, jistou mlhavě těžkou melancholii zakouřených barů, ztracených lásek a záhad podkreslených hudbou... pro mě zatím nejsilnější zážitek od pana M.

parxel
04.09.2016

Po Spánku druhá kniha, kterou jsem od tohoto autora četl. Oceňuji především způsob, jakým Murakami udržuje ve čtenáři napětí. Navenek se totiž zdánlivě neděje nic. To hlavní se odehrává uvnitř postav a mezi nimi navzájem. A to je na této knize asi to nejkrásnější.

Interpretace díla jako pouhý milostný trojúhelník mi přijde značně zjednodušící. Pro mne totiž hlavní otázkou zůstává, zda byla postava Šimamoto reálná. Vůbec bych se nedivil, kdyby byla pouhou představou hlavního hrdiny. Jakýmsi obrazem ideální ženy, po které celý život touží. K tomuto symbolickému chápání mne vede i to co se stane v závěru knihy mj. záměna s Izumi.

Shrnutí: moc hezká a velmi citlivě a čtivě napsaná kniha, ke které se jednoho dne určitě vrátím.