Na jih od hranic, na západ od slunce

od:

Na jih od hranic, na západ od slunce

Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/17_/1749/na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-1749.jpg 4.21098
Originální název:

Kokkjo no minami, taijó no niši / 国境の南、太陽の西 (1992)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (118)

Přidat komentář
Marekh
09. února

Skvělá kniha, romantika. Kniha, která nutí k zamyšlení nad manželstvím a nevěrou.

Upoutala mne také myšlenka švagra, který vyslovuje názor, že nevěra může i jednou za čas příjemně osvěžit, ale musí být držená v přesných mezích. To je otázka k diskuzi. Myslím si však, že když je někdo ženatý, nevěrný by rozhodně neměl být.

Citát z knihy, který se mi líbil:

"Jukiho," řekl jsem. "Mám tě moc rád, už od toho dne, co jsme se potkali. Dnes o nic míň než tehdy. Kdybych tě nepotkal, mohl bych nad sebou leda tak zaplakat. Vděčím ti za tolik, že se to ani nedá vyslovit. A vidíš, přesto ti takhle ubližuju. Protože jsem jen sobec, lump a darmošlap. Jen zbytečně zraňuju lidi kolem sebe, i sebe samotného. Ubližuju jiným, ubližuju sám sobě. Nechci ubližovat, ale dělám to, a nemůžu si pomoct.

tetrisek77
06. února

168 stran. Pouhých pár hodin čtení, ale zato několik dlouhých dní plných přemýšlení.

LenkaKa
01. února

Moje první kniha od autora, trochu jsem se ho bála, ale nakonec se mi to celkem líbilo.

ajikkk
26. ledna

Tohle byla první knížka, kterou jsme od Harukiho četla a hned mě absolutně dostala. Po dlouhé době, kdy jsme hledala knížku, která by mi sedla, jsem se od ní nemohla odtrhnout. Skvělý příběh, navíc poměrně unikátně psaný z mužského pohledu, s lidským příběhem, ze kterého mít radost nebudete. Obdivuji, že Murakami dokáže takové osudy psát, aniž by člověk cítil přítomnost kýče.

dziny
22. ledna

Moje první setkání s Murakamim a vůbec nelituji :).
Pro mě velmi zajímavá kniha, zvláště z pohledu vykreslení charakterů hlavních postav (které jsou svým způsobem velmi odlišné od postav zasazených např. do české kotliny :)), japonských reálií atd. Doporučuji!

Juagustin
20.12.2017

Moc dobrá kniha, ne tak destruktivní jako Norské dřevo. Samotář, svým způsobem exot ve své společnosti, si nese životem zranění i viny uštědřené i obdržené v dětství a mládí a snaží se s tím jít dál svým životem, ale stále ho to dohání. Věřím, že takhle žije naprostá většina lidí, i když to o jeden o druhém - a někdy ani sami o sobě - nevíme.
Musím si sem poznamenat, co mě velmi oslovilo (s.164): "Mám dojem, že jsem až doteď vlastně chtěl pořád stát se někým jiným, než jsem. Myslím, že jsem se pořád snažil dostat někam jinam, než jsem byl, začít tam žít úplně nový život a stát se úplně novým člověkem. [...] Trochu se mi to i dařilo, trochu to byly jen takové pózy. Řekl bych, že jsem se tím chtěl od něčeho osvobodit. Chtěl jsem to opravdu a naplno, věřil jsem, že když se budu opravdu snažit, nakonec se mi to povede. [...] Protože ty chyby, to jsem vlastně já sám." ...atd. V tom se nacházím;-)

micha-ella
03.11.2017

Mně prostě komentáře mizí, nevím proč.
Znovu: Mám ráda tajemství. Tento příběh je o pocitech, myšlenkách a snaze jak správně naplnit svůj život. Tajemství se rozvíjí a graduje, ovšem na konci knížky divně, až nepochopitelně zvadne. Nemusím mít v konci děje doslovnost, ale tady leccos chybí a nejde jen o obálku s penězi nebo osud milenky. Taky mi chyběly jména dětí a jestli se nemýlím, Šimamoto je příjmení a nedovedu si představit, že by nějaký muž volal v aktu lásky třeba Nováková!
Tato knížka by si za svůj styl zasloužila pět hvězdiček, ale já dávám jen tři.

kahuda01
01.11.2017

Excelentní kousek!

cathyblack
30.10.2017

Protoze cist Murakamiho je jako plavit se na vlne jeho slov do neznama. Tato kniha byla pomalu plynouci, klidna a pritom silna a bourliva. Pro mne trosku nasmradla zklamanim, nebot jsem podle komentaru ocekavala pecku pecek, ale bohuzel. Libi se mi styl jakym Murakami popisuje vse co se deje. Ale nelibi se mi, bohuzel, co vse se v tech knihach deje. Prijde mi, ze je to az takova vyumelkovana hra na tajemno. Jak se Simamoto vzdycky nahle objevi a rychlejc zmizi. Zadne vysvetleni. Trosku mi to misty prijde I jakys takys nesplneny eroticky sen. Takze kdovi, kazdopadne sahnu po dalsi jeho knize. Klidne doporucte, prosim lepsi. Dik.

kadgam
29.10.2017

Jedna z najlepších kníh, ktoré možno čítať. Mám ju na imaginárnej poličke s Raňajkami u Tiffaniho.

teraxxx
10.10.2017

Pro mě nejlepší knížka z Murakamiho tvorby. Tak zvláštní a neuchopitelná a cizokrajná a smutná a vlastně.. jaká doopravdy? Otevřený závěr mě na většině knížek znervózňuje, protože po celým tom zážitku nikdy nevíte, kam až jste v myšlenkách došli vy a kam autor. Ale tady to fakt, fakt sedí. Neobyčejně krásný.

Neo1tex
02.09.2017

Nebylo to špatné, ale po Murakamiho předchozích love stories jsem čekal více. Závěr mě navíc trochu zklamal. Přesto je to rozhodně příjemné čtení.

Gabba99
24.08.2017

Hezká, melancholická kniha..

ALadin1905
03.08.2017

Můj čtenářský debut fenoménu Murakami mě ponechal paralyzovaného a zaraženého v křesle. Již od prvních řádků jsem cítil, že tato novela je něčím krásnějším a tajemnějším, než jsem mohl tušit ...
Autorův příklon spíše k západnímu individualismu a koncentrace na nitro jedince v "mechanizované" japonské společnosti jsou půdou, ve které klíčí něco nádherného a osudového: komorní svědectví o platonické lásce mezi hlavními protagonisty, jež nakonec dojde svého naplnění. Čtenář po otočení poslední stránky úplně netuší, co ten sen vlastně znamenal, a tak je to podle mého správně. Ten sen je ale něčím skutečným, co může každý z nás zažít.
Melancholie, nostalgie, Murakamiho určitý minimalismus a syrovost.
Jeden z nejkrásnějších i nejsmutnějších titulů, co jsem četl, zůstane uložen v mém srdci již nadosmrti ...

marketaddd
25.07.2017

Tak silný příběh a tak skutečný. Konec mi naprosto vyhovoval, někdy se prostě všechno dozvědět nedá.

Gooverka
21.07.2017

Klasický Murakami - čtenáře provází na první pohled banálním příběhem, který ale má hned několik hlubších kořenů. Záleží na čtenáři, co si na díle najde. Trochu mně zklamal závěr, ale nedá se mu vlastně nic vyčítat, protože i o tom příběhy jsou. Opět oceňuji atmosféru, kterou autor umí dokonale vykouzlit.

tlllk
09.07.2017

ku koncu som čakal kedy sa objavia dva mesiace.

katallinka
25.06.2017

Já nevím, jak dokáže Murakami do knihy o celkem obyčejném živote přidat tolik emocí. Kniha na mne neskutečně zapůsobila a myslím, že ještě dlouho budu mít pocit naprostého úžasu a zdrcení bez hlubšího důvodu. Opět zůstalo na konci mnoho nezodpovězených otázek, na které bych ráda znala odpovědi, ale asi i tato skutečnost přidává kouzlo Murakamiho knížkám.

braunerova
25.06.2017

Většina z nás si asi ve vzpomínkách na mládí uchovává nějakou svoji Šimamoto nebo svého Hadžima, které už nikdy neuvidí. A je to tak dobře. Protože jinak se musíte rozhodnout - půjdete na jih od hranic nebo na západ od slunce?

"Byla tu, už tu není a žádná střední cesta mezi tím nevede. Protože na světě neexistuje ani žádný střed. Snad někde na jih od hranic, kde existují i 'možná'. Ale ne na západ od slunce, protože tam už žádná 'možná' nejsou."

Natyna3
03.06.2017

Tato kniha mě po Norském dřevě usvědčila v tom, že Murakamiho stojí za to číst. Specifická, tíživá atmosféra mě nějakým způsobem fascinuje.

gonegirl
24.04.2017

Ach ano, i já jsem tomuto autorovi propadla. V jeho slovech nacházím útěchu, jeho postavám rozumím, je to, jako by psal o mně.

PanTomina
21.04.2017

Kniha mého nejoblíbenějšího autora s hořkou a bolestnou tématikou, na rozdíl od ostatních prací méně mysteriózní a naopak více pracující se sociální tématikou (ačkoliv Murakamiho práce do jedné jsou velmi sociálně založené).. Čtení mě tentokrát hodně bolelo. Nikoliv však kvalitativně. Je to dobrá kniha, která ve mě bude dlouho rezonovat. Znovu už si ji ale nepřečtu. ...Život je zvláštní náhoda a my v ní.

Emilie1906
31.03.2017

Bavilo mě nahlédnout do života běžných Japonců na konci 20. století.

Melcrovka
23.02.2017

Kniha, která donutí hodně přemýšlet o životě, o jeho smyslu, o tajemství, o vztazích.
Depresivní nálada z příběhu přímo sálá. Dlouho jsem se odhodlávala pro další Murakamiho knihu, neboť tato ve mně zanechala velice silný dojem, který se musel nějakou dobu nechat uležet.

IvetB
19.02.2017

Nejlepší kniha od Murakamiho, kterou jsem zatím četla. Hm.. s tímhle autorem je to složité. Nejde říct, že buď autora zbožňujete, nebo jej nenávidíte. Záleží to na vnitřním nastavení člověka. A buď vám kniha v daný čas sedne a nebo ne. A tahle kniha mi sedla hodně.

Annicka
31.01.2017

Jak moc se toto dílo liší od jiných Murakamiho knih, které jsem četla - od 1Q84 a Kafky na pobřeží. Autor zůstává nohama pevně na zemi, žádné tajemno se nekoná. Hlavní hrdina je jen jeden, takže zmizelo i to křečovité měnění postav po jedné kapitole, které mne na oněch dvou knihách iritovalo.
Sledujeme příběh mladého Hadžime a jeho věčné hledání jeho životní lásky Šimamoto. Nejdříve je to normální dívka, spolužačka ze školy. Pak se na chvíli vytratí, ale nakonec se vrátí - ale vrátila se doopravdy? Šimamoto je zakryta tolika tajemstvími, náhle objevuje se a mizí a nakonec zmizí beze stopy, že jsem o ní opravdu začala pochybovat...
Z mého pohledu jde zatím o nejlepší Murakamiho knihu z těch, které jsem dosud četla.

niika
29.01.2017

Tato kniha je zatím jediná kniha od Murakamiho, kterou jsem četla. Odhaduji, že to byla dobrá volba pro seznámení se s Murakamiho tvorbou. Příběh mě hodně zaujal a ještě více oceňuji, že je ten příběh tak komplexní, přestože kniha nemá ani 200 stran.

hellena1523
29.01.2017

Neskutečně přeceňovaný autor. Průměrné čtení.

bogi
12.01.2017

Po přečtení níže uvedených komentářů připisuji svůj pohled na tuto knihu, resp. na Murakamiho.
Vůbec se nedivím, že někdo tohoto autora miluje, druhý se v jeho knížkách ztrácí a snad je ani nepochopí. Protože když se jej chystáte číst, víte, že bude vše o melancholii, depresi, soužití, jemnosti a takového toho mírného a nenuceného, avšak ne nudného, proudu při jeho čtení.
Je těžké (alespoň pro mě) popisovat pocity z takovýchto knih, které jsou plné přemýšlení a silně zapůsobí asi jen na jedince, kteří něco podobného zažili a dokáží se vžít do pocitů hlavních postav. Pro ostatní bude asi opravdu jen tou "nudnou knihou", kde se toho až tolik neděje a vše se vleče. Ale přitom se toho děje tolik, jen to není vše napsáno, spousta toho se totiž odvíjí a probíhá (nebo alespoň mělo probíhat) ve čtenářově mysli. Až poté lze opravdu docenit krásu Murakamiho psaní.

Petra21
19.12.2016

Haruki Murakami... mé první setkání s ním bylo prostřednictví této knihy. Trochu jsem se obávala, že celé škále problémů nebudu rozumět nebo že Japonci zkrátka řeší poněkud jiné životní problémy. Neřeší. Nebýt vlastních jmen a názvů, domnívala bych se, že čtu román západoevropského či amerického autora.
Ale hlavně, Murakami je tajemný, je popisně konkrétní a zároveň snový, je prostý a zároveň složitý. Už dlouho mě kniha o pár stránkách nezaujala takovým způsobem, aby mě donutila s "kapkou" melancholie uvažovat nad propastí štěstí. To Murakami způsobil, že mám potřebu se ptát na tisíc otázek, ale zároveň mi nezřetelný závěr nepřijde nepříjemný. Takže klobouček :)