1Q84: Kniha 1 a 2

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku, a svět, jak ho znáte, jednou provždy skončil? A co kdyby si toho navíc nikdo kolem vás nevšiml? Aomame a Tengo jsou zvláštní postavy. Ona je geniální fyzioterapeutka, která rozumí lidskému tělu jako málokdo. Jen svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je vynikající matematik se spisovatelským talentem, který se jednoho dne propůjčí ke zdánlivě nedůležitému literárnímu podvodu. Ti dva se neviděli dobrých dvacet let, v hloubi duše ale nepřestávají myslet jeden na druhého. Oni sami se vlastně nezměnili. Jenže svět kolem nich začal být od jistého okamžiku jiný a podivný. A oni by v něm teď měli najít jeden druhého… Ve svém nejnovějším románu se Murakami pokusil propojit své dosavadní tvůrčí postupy a zkušenosti do rozsáhlého celku, ve kterém nechává zaznít mnoha protichůdným hlasům, aby se znovu a nově zamyslel nad svými oblíbenými tématy. Název 1Q84 odkazuje na jiné slavné dílo, a sice román 1984 George Orwella. V japonštině má totiž Q stejnou výslovnost jako devítka, takže se z tohoto hlediska jedná zároveň i o jakousi slovní hříčku. Má naznačovat nepatrnou, ale přesto velmi podstatnou změnu, jež má obrovské následky....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137474/big_1q84-kniha-1-a-2-V0i-137474.jpg 4.41184
Série:

1Q84 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

1Q84, 2009


více info...
Nahrávám...

Komentáře (213)

Kniha 1Q84: Kniha 1 a 2

Nenu
30. října

Naprosto dokonalá kniha ...

sharik
24. října

(Dávám stejný komentář k části 1&2 i k části 3, četl jsem to v jednom svazku a beru to jako jedno dílo...)
Murakamiho opus, rozsáhlá trilogie 1Q84 (v anglickém překladu cca 1300 stran, po českém jsem nesáhl, protože první dva díly jsou prakticky nedostupné). Velký příběh nacpaný různými parafrázemi, odkazy, pochopitelně magičnem a celou řadou pro autora typických motivů. Celé to začíná jako příběh nájemné vražedkyně Aomame a paralelně s tím druhá linie o literárním ghostwriterovi Tengovi. Snažit se v pár větách popsat, co vše se na tom nesmírně širokém poli (míněn rozsah díla) odehrává, by asi nedávalo příliš smysl, avšak musím – jako už víckrát – alespoň říct, že Murakami je výborný vypravěč, originálně zpracovávající jak postmoderní prvky, tak ty magickorealistické, nadto si rád vypůjčuje i z různých mytologií nebo popkultury a mix je to stále vyvážený... První dvě knihy výborně rozehrává příběh, ve vyprávění nikam nespěchá, je v pomalých popisech až pedantsky důsledný. Škoda, že ve třetí knize to maličko ztrácí dech – děj se někdy zdá až příliš táhlý, nemluvě o řadě linek, které autor nechává vyhnít a až trestuhodně velké množství věcí nakonec vysvětluje podle vzoru "nevěděl/a jak to ví, ale věděl/a to", čímž příliš často obchází logiku a skoro bych tu Murakamiho podezíral z autorské bezradnosti, jak tolik věcí nakonec vysvětlit. Prostě deus ex machina, což občasně nevadí, ale tady to autor trochu nadužíval. Přitom jinak se jedná o nesmírně mnohovrstevnaté a inteligentní dílo, spousta záhad je vyřešena mimoděk, jen ať si na ně přijde ten, kdo dává pozor. Bohužel, často to tak není. Samotný závěr pak působí trochu příliš přeslazeně (i kvůli délce toho závěru) a i v rámci světa podivně nepravděpodobně... ale kupodivu tohle zrovna až tak nevadí. On si takový konec ten epický příběh vlastně žádá... navzdory tomu, že jsem tu psal spíš to, co mi na knize vadí, je 1Q84 velké a výborné dílo, jen závěr má pár rezerv. Ale určitě ho budu doporučovat, kudy půjdu a nejpozději za pár let to celé musím přečíst znovu... na což se už teď vlastně těším.


YA-girl
29. srpna

(+ SPOILER) Pořádně nevím, jak hodnotit, když jsem ještě nečetla Knihu 3 a tedy to zatím skončilo otevřeně. Čtení mě bavilo, přišlo mi to napínavé a chytlavé, ale přece jenom docela zdlouhavé (na to, že se tam pořádně nic nevysvětlilo a člověka čeká dalších 500 stránek). Taky jsem myslela, že to bude spíš sci-fi, ale přišlo mi to víc laděné do fantasy, což úplně můj nejoblíbenější žánr není. Třetímu dílu ale nakonec tu šanci ještě dám :).

capricorn__
29. června

Mně se "1Q84" hodnotí velice těžko, protože tato kniha končí v tom nejnapínavějším bodě, takže ani nevím, jak příběh pořádně končí. Haruki Murakamiho mám moc rád, vlastně to je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, a nezklamal mě žádnou knihou, která se mi od něj dostala pod ruku. "1Q84" na mé milované "Norské dřevo" či "Kafku na pobřeží" nedosahuje, ale i tak jde o velice kvalitní knihu. (Tak kvalitní, že se nemůžu dočkat, až otevřu pokračování... Důležitá poznámka: knihy na pokračování jsem schopen číst v rozestupu klidně půl roku, - tak moc mi jsou některé příběhy lhostejné.) "1Q84" se od dalších knih autora příliš neliší: osamělí, rozervaní hlavní postavy, spousta suchého sexu a erotiky, kočky (ano...), hodně západní hudby a spousta WTF momentů, které mi už ani nepřipadaly tolik-WTF, když autora znám a vím, co od něj čekat. Chápu, že Murakami je přesně kvůli tomu poměrně kontroverzní a chápu, že spoustě čtenářům nemusí přijít jeho knihy po chuti. (Mě v této knize už taky poměrně otravoval: pořád dokola historie Předvoje, pořád sání z bradavky a pořád měření hrudníků, přirození a hodnocení lebek.) JENŽE mě i tak Murakami moc sedl. Proč se ptáte? Především kvůli promyšleným nápadům, tomu, že autor volně píše ve stylu magického realismu, a taky kvůli té jakési "spirituální rovině" (pokud mi dovolíte takový termín...), která mě nutí pochybovat o světě a lidech kolem sebe (a to miluju moc, úzkosti není nikdy dost). Jo... taky mi vždycky polichotí, když Murakami zmíní nějakou skladbu, kterou mám náhodou rád taky. A tohle je moje slabost: jakmile má někdo podobný hudební vkus, toleruji vše. Tak to vidíte. Ale důležitý závěr už takhle dlouhého komentáře: "1Q84" bude skvělá pro někoho, kdo autora zná a má rád jeho styl psaní, nový čtenář se podle mě bude trápit (více na začátek doporučuji "Kafku na pobřeží" či "Norské dřevo").

tamara1351
29. května

Je to sci-fi?Je to podobenství?Je to Murakami v krystalické podobě.Reálné popisy dějů a postav zahalené do tajemných událostí souvisejících se střetem protichůdných sil,nezapomenutelné dialogy(Tengo s otcem,Aomame s Lídrem),příběhy v příběhu(Kočičí město,Sachalin) a po přečtení knihy jistota,že zaručeně zvednete hlavu k nočnímu nebi.

stagno
08. května

Nic proti základnímu příběhu,motivu dvou prolínajících se světů,dialogům nebo zobrazení lidské osamělosti v odosobněném velkoměstě.Vše je ale předloženo s chladnou manýrou zručného spisovatele a hlavně utopeno v moři slovního balastu a opakujících se popisů téhož-jen Tengovy genitálie a hrudníky obou hrdinek by daly dohromady několik stránek.Slova se valí a řinou a jako by zakrývaly ten prostý fakt,že HM nemá /tentokrát/ co říct.

jaroiva
07. května

První kniha ještě dobrý, ale ve druhé se autor asi rozhodnul unudit mě k smrti a naprosto mi znechutit sex přemírou slov ejakulace a erekce... Nevím, jestli to není překladem, ale obávám se, že ne, že je to čistě autorův rukopis.
Místy mě zarazily některé obraty překladu, ale vzhledem k tomu, že v originále bych to fakt nepřečetla, díky za ty dary, že si to člověk může přečíst v rodném jazyce...
S Murakamim mám asi trochu problém. Krátké knihy podle mě postrádají pointu, dlouhé jsou zase strašně rozvláčné.
Zatím se mi nejvíc dostala pod kůži kniha Na jih od hranic, na západ od slunce, která mě opravdu dostala, ještě se mi líbila i Komturova smrt, ale v ostatních pořád marně hledám důvod, proč to vlastně číst :)
Stejně si ale nedám pokoj a určitě po nějaké další autorově knize sáhnu... asi masochismus.

KapitánSmrt
17. dubna

Za mě slabé. Poměrně zajímavá myšlenka utopená v podivně rozvleklém vyprávění. To by nebylo to nejhorší. Horší je, jak uměle a nepřirozeně kniha působí. Postavy mi přišly spíše jako karikatury a to, co prožívají a co si myslí, je často v dalších kapitolách popřeno nebo změněno. Chyběla mi kontinuita. Úvahy o lásce mi přišly často patetické (u jinak dospělého příběhu), části o sexu a intimitě až profesorské a strojové. Některé obraty pak působily vyloženě fádně (oči jako studánky apod.). Taktéž korektura byla odfláklá a dost rušivá s množstvím překlepů nebo krkolomnými obraty (záchranné kolo? Snad kruh nebo alespoň lano). Asi se zdá, že jsem příliš kritický. Přesto mě oslovila autorova imaginace a bavilo mě i ono nahlédnutí do jiné kultury, do jiných zvyků, které jsou na první pohled dost jinačí než ty naše, na pohled druhý jsou ale některé prožitky, emoce, myšlenky natolik univerzální, že dokáží spojit i zdánlivě nespojitelné.

1 ...