Žert

Kundera je dobrým znalcem lidských duší i charakterů a tuto znalost v Žertu využil naplno. Láska, pomsta, nešťastné dětství, zášť, zvláštní smysl dějin pro spravedlnost, to vše (a nejen to) je v románu obsaženo. Široká paleta (hlavních i vedlejších) postav se opakovaně setkává ve spletitém příběhu v různých fázích svých životů a Kundera ukazuje, jak jejich dřívější životní rozhodnutí v nekonečném procesu příčin a důsledků determinují jejich životy i následující rozhodování, jak faktor času, zrání i odlišného kontextu neodvratně mění vnímání původních motivů a pocitů jednotlivých postav. Jako bonus může leckterý čtenář ocenit i zajímavosti o folklóru a slováckých tradicích, které se prolínají zejména druhou polovinou knihy.

Kunderu nemám moc ráda z principu kvůli jeho vztahu k Čechům a Slovákům, ale dala jsem mu šanci. Kniha je veskrze dobrá, čte se fajn a je vtipná. Určitě i předává jisté informace o fungování minulého režimu. A já si můžu Kunderu odškrtnout.

Na knize je zajímavá zejména její první třetina, kdy si Ludvík dovolí napsat svůj příslovečný žert, následkem čehož skončí u PTP; je to pozorouhodné svědectví (a pro mě také obžaloba) hrozné doby. Jenže pak jako by autorovi docházel dech (ačkoliv on sám to zřejmě vnímal tak, že teprve v tuto chvíli začíná pořádně rozvíjet svůj potenciál), a tak se děj postupně rozmělnil.
Bohužel však kromě Lucie byla každá z postav nesnesitelná. Číst tolik stránek o lidských ztroskotancích, kteří se vlivem pokřiveného vidění světa plácají v blátě malosti či přetvářky a při tom se klamně utvrzují ve své velikosti a správnosti, mě zkrátka moc nebavilo.
Nicméně musím autorovi přiznat precizní práci s jazykem i kompozicí, která svědčí o nesporném spisovatelském nadání, a schopnost napsat plastické postavy, postavy lidsky chybující a vytrvale bojující s nepřízní osudu, s jakýmsi historickým plynutím.

»Vy jste to nikdy neodpustil lidstvu. Vy mu od té doby nedůvěřujete a cítíte k němu zášť. Dovedu vás pochopit, ale to nic nemění na tom, že taková obecná zášť k lidem je strašná a hříšná. Stala se vaším prokletím. Protože žít ve světě, v němž není nikomu odpuštěno, kde jsou všichni nevykoupitelní, to je totéž jako žít v pekle. Vyžijete v pekle, Ludvíku, a já vás lituji.«

Popravdě tuto knihu bych k maturitě spíše nedoporučoval, protože až v posledních 100 stránkách jsem se začal orientovat v ději. Časté měnění postav mě mátlo a často jsem si nebyl jistý, koho pohled vlastně čtu. Ve skutečnosti mě bavil pouze začátek, kdy Ludvík pracoval v dolech, a konec, kde do sebe všechny informace nasbírané ze všech pohledů zapadly a já konečně tak nějak pochopil celý děj. Hezky byla ale vykreslená neuvěřitelná ironie osudu. 5/10

Četla jsem až poté, co jsem několikrát viděla film. Myslím si, že ten se povedl, skvělý casting. Kniha je svědectvím o režimu a době, ve které žádné chování nemohlo vést ke spokojenému životu. Ludvík narazil na zvrácenou ideologii a pykal. Mstil se poměrně zábavně. Jako by oplácel směšné stejnou mincí. Kundera se v knize věnuje i hudbě, to mě trochu zdržovalo a úplně nebavilo, přiznávám, a dost podrobně jízdě králů. Zajímavé informace! Čtěte.

Kniha kultovní, za mě nikoliv dokonalá. V jistém směru je to i vzhledem k době vydání velmi zajímavý a vhodný počin, ilustrující dřívější padesátá léta a nespravedlnosti, které se děly. Směrem k současnému dění příběhu je vcelku jasné, co je účelem a není to moc příjemné, protože Ludvík je prostě blb a nesympatická osoba. I o tom se může psát, ale mám obavu, že se do Ludvíka Kundera tak trochu profiloval...
Jazyk Kunderův je vždy velmi na úrovni, občas trochu příliš intelektuální vyjadřování a pitvání v ničem. V literatuře to má určitě své místo.
A film je velmi fajn, spousta věcí z něj tedy zmizela, ale to zásadní předává. Je vhodné si ho po dočtení pustit.

Do knihy jsem se pustila, abych si doplnila svůj knižní repertoár o českou klasiku. Dopadlo to ale dost neočekávaně, protože dlouho mě žádná kniha tak nevytočila.
Čeština v románu je brilantní. Tady s pozitivy ale končím. Příběh mě totálně znechutil. Nesnáším chlapy jako Ludvík. Rádoby intelektuálové, ve skutečnosti nevyspělá sobecká hovada. Je naprosto mimo moje chápání, jak někdo může ve zralém věku takhle nechutně využívat jiného člověka jako využil Ludvík (minimálně) Helenu. Nedovedu si vůbec vysvětlit, jak může autor takhle debilně srovnávat utrpení Lucie s utrpením Ludvíka. Do toho neskutečně povrchní sebezpytování Ludvíka, které má navodit dojem, že on při své intelektuální výši na to na všechno naštěstí nakonec přišel a je to hotový dobrák od kosti.
Svět autora - svět jakože intelektuálních mužů v 2. polovině minulého století - je mi opravdu cizí, vzdálený a jsem velmi ráda, že v něm nežiju.

Vánoce 2025.
Konečně jsem se dostal ke Kunderovi. Dalšímu skoronobelistovi po Harukim Murakamim, první knihu jsem také tento rok přečetl ( ). Tato kniha mě vzala vítr z plachet, byl jsem připravený, že se mi nebude líbit, ale stránka po stránce mě přesvědčovala postupně o opaku. Vždy mě táhla existenciálně filozofická literature (snad proto, že jde opravdu na dřeň života bez zbytečné teatrálnosti), především ve formě románů, jak jsem si všiml u Alberta Camuse nebo Graham Greena.
Absurdní situace podložené vývojem v čase a vnitřní boj člověka s nimi prolíná celý román, sledovat osudy a motivace jednotlivých postav, vidět v nich každodenní reálné situace z vlastního života, bylo obohacující. Jediné, co bych vytkl, je způsob vyprávění a celá konstrukce knihy, která působí jako chladná skleněná zeď mezi mnou – čtenářem a osudy postav v knize, jako kdyby chyběl už jen kousek, abych se postav mohl skutečně dotknout, avšak tato možnost mi zůstala navždy odepřena.
Na doporučení samotného autora se chystám shlédnout filmovou adaptaci od Jaromila Jireše. Kniha stojí, především pro českého čtenáře, za přečtení a těším se na další díla Milana Kundery.

Postavy:
* Ludvík
* Zemánek / Pavel
* Helena
* Jaroslav
* Kostka
* Lucie

....Tušil jsem (ostatně správně), že žertování je srozumitelným výrazem odstupu....

....ale jak to bývá, zárodek neštěstí je skryt právě uvnitř štěstí....

....Dnes ho vidím jako člověka, který byl mlád a hrál. Mladí lidé přece nemohou za to, že hrají: jsou nehotoví, ale jsou postaveni do hotového světa a musí v něm jako hotoví jednat. Použijí proto honem forem, vzorů a předloh, těch které se jim líbí, které se nosí, které jim sluší ...a hrají....

....Když jde o krk, má to i svoje přednosti. Člověk prohlédá k jádru....

....podivné přesvědčení, že veškeré životní příběhy, které mne potkávají, mají nějaký smysl, něco znamenají, že život svým vlastním příběhem něco o sobě vypovídá....Nemohu se zbavit té potřeby ustavičně luštit svůj vlastní život (jako by v něm opravdu byl ukryt nějaký smysl, význam, pravda)....

....většina lidé se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Ve skutečnosti to je právě naopak: vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění) zastoupí zapomenutí....

....osud často končívá daleko před smrtí....

Tak tohle pro mě teda vůbec nebylo. Nechci hanit pana Kunderu, jeho styl apod. Ale asi nejsem správná cílovka. Bavila mě tak první čtvrtka a pak jsem měla co dělat abych dočetla.

"Ano, tak to je: většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou
památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů,
křivd). Obě jsou to falešné víry. Ve skutečnosti je to právě naopak: vše bude
zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění)
zastoupí zapomenutí. Nikdo neodčiní křivdy, jež se staly, ale všechny křivdy
budou zapomenuty."

Optimismus je opium lidstva. Dnes by mohlo být - Wellbeing je opium lidstva. Zdravá mysl zavání blbostí. Dnes by mohlo být - Škola bez nároků zavání blbostí. Ať žije Trocký! A dnes, co by tak mohlo být dnes? Někdo nebo něco, čím se nejvíc opovrhuje.... Takže třeba - Ať žije zdravý selský rozum? Nebo ať žije Reagan? Thatcherová? Co by dnes udělali s autorem takového výroku?

Kundera, to se musí nechat měl pro filosofii opravdu cit a tady je to krásně vidět. Na to že se jedná o jeho románovou prvotinu, je tento román velice dobře promyšlený a hluboký. A to stačil jenom pouhý...Žert. Jeden hloupý žert stačí k tomu aby život byl úplně jiný než jsme si ho dosud představovali. Třeba by Ludvík (hlavní postava románu) skončil úplně jinak kdyby ten žert neposlal, nebo by se ho někdo v komisi zastal. Líbilo se mi retrospektivní vyprávění na různé části, kdy se střídali hlavní postavy, to mi přišlo hodně originální a originalitu, tu já dokážu ocenit. Nejlepší byla bezesporu třetí část z vězení PTP, nezapomenutelné momenty (malování hanbatých žen či pomyslné představy chlapců o Lucii) a hlavně touha dostat Lucii, udělat pro ni vše i s rizikem smrti, ta nedostupnost normálních věcí, ta rebelie, která vůbec rebelií není, ale pouhým lidským citem. A to je něco, co mne v literatuře naprosto fascinuje. Jako bych byl přímo v té věznici s Ludvíkem a Alexejem a spol. (představoval jsem si ji jako letní tábor kde jsem byl, to nevím proč. Ale na tom táboře jsem četl Kunderovi eseje tak je to možná tím ale kdoví) a mám podobné myšlenky. Dostat se do jiného prostředí to je věc a hlavně důvod proč literaturu čtu. A tato kniha je excelentní a pořád výborná, a stáří vůbec nehraje roli. Akorát se divím že to vůbec mohlo vyjít, (a to se divím ještě víc, že ve větším nákladu než spalovač mrtvol) protože je tu nemálo protikomunistických vět. Ale je pravda že šedesátky byli dost volné ale komouši tu byli pořád, ale jedině dobře že to vyšlo protože čtenáři mohli dostat velice kvalitní knihu, kterou čtu já, v jiných letech a v úplně jiné době a nepřestává mne udivovat.
Snad jsem řekl vše...

Ta kniha byla napsána v roce 1965. Tedy v dobách, kdy to u nás vypadalo úplně jinak než dnes.
Kundera popsal život v moravském městečku té doby, tak jak ho zřejmě ze svého života dobře poznal.
Je to citlivé, mistrovsky psané kunderovským, trochu básnickým, jazykem. Přestože se doba velmi změnila, tak je to stále velmi dobře čtená kniha.

Ten příběh, zrada a následná touha po podobné pomstě, se může klidně odehrát kdykoli a kdykoli.

Hloubka myšlenek, síla výpovědi, dojemné osudy... Není potřeba bát se tohohle románu, je čtivý. Zdaleka to není jenom tisíckrát parafrázovaný příběh Ludvíka! Jde o prolínající se sbírku smutných lidských osudů ve smutné době. A na dnešní dobu z knížky přímo řve mužský šovinismus. Kunderu jsem vnímala jako soudobého autora mého dětství, proto mě přímo šokovalo, jak se za můj život posunul pohled na ženu. Jednoznačně stojí za přečtení.

Na knihu jsem se těšil. Měl jsem ji dlouho v knihovně. Přečetl jsem ji nakonec těsně po smrti autora (možná i z toho důvodu). Jedná se vynikající román. Doporučuji.!

Žert je první knihou, kterou jsem od tohoto mistra četl. Nepočítaje vyslechnutí pár povídek ze Směšných lásek na Vltavě. Knížku jsem četl s velkými pauzami (dokonce se se mnou proletěla do jihovýchodní Asie), a tak opětovné začtení vyžadovalo jistou orientaci v postavách, jež zrovna vyprávějí.
Místy čtení až bolelo. Napsáno tudíž mistrně!

Přečetla jsem pro výzvu.

Příběh, ze kterého mě mrazí, jen na něj vzpomenu. Špičkové psaní (a proto i čtení), nádavkem filmové zpracování, které patří k jednomu z nejlepších filmů české provenience. Za mě patří do Top 10 české literatury (a potažmo filmu).