Život je jinde

„Tématem mých románů není kritika společnosti. Život je jinde je situován do roku 1948, do doby zešílevšího stalinismu. Ale mou ambicí nebylo kritizovat režim! Kritizovat ho v roce 1969, kdy jsem román dopisoval, by bylo nošení dříví do lesa. Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru m... celý text

„Tématem mých románů není kritika společnosti. Život je jinde je situován do roku 1948, do doby zešílevšího stalinismu. Ale mou ambicí nebylo kritizovat režim! Kritizovat ho v roce 1969, kdy jsem román dopisoval, by bylo nošení dříví do lesa. Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru mne zajímal, protože vrhal netušené demaskující světlo na odvěký lyrický sklon člověka. “Nesmrtelnost. Milan Kundera napsal Život je jinde česky v roce 1969; poprvé vyšel francouzsky pod názvem La vie est ailleurs v Éditions Gallimard roku 1973; v témže roce román získal francouzskou literární cenu Prix Médicis. Česky vyšel poprvé v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. v Torontu roku 1979. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/89_/896/zivot-je-jinde-Xop-896.jpg 4.4233
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Sixty-Eight Publishers
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (34)

Přidat komentář
Pablo7
19. srpna

Skvělá kniha o naivitě mládí. Hlavní hrdina básník bere hrozně vážně sám sebe i celý svět. Podléhá snadno komunistickým ideám a chce změnit svět. Přitom si vůbec neuvědomuje svoji hloupost a směšnost. Kundera poměrně nenápadně na pozadí příběhu básníka vylíčí nástup komunistů i padesátá léta. Kromě příběhu hlavního hrdiny obsahuje krátké příběhy dalších už známých básníků.

Nifredil
24. července

Dlouho trvalo, než jsem se začetla, ale když se to konečně povedlo, všechno se propojilo a knihu jsem si velmi užila. Formálně je to dokonalé. Motivy ze života básníků skvěle použité, skoky v knize psané Jaromilem, jeho příběh... Nakonec je to vlastně i velmi čtivé, jen mě osobně hlavní hrdina neskutečně zlobil a mockrát jsem si při čtení vzpomněla na autorovu udavačskou aféru. Tak jak to je? Je tedy tím básníkem on? Vypisuje se z vlastní viny? Nevím, ale bylo zajímavé o tomhle číst a vidět v knize zrovna tuhle rovinu. Jinak jsem bohužel přesvědčená, že Kundera napsal i lepší knihy, ale ani trochu nelituji času s knihou stráveného. A podobně jako jiní zde, chápu i já to, proč kniha nemohla v době svého napsání vyjít u nás, jen v cizině. Tohle opravdu nemohlo socialistickým cenzorům projít skrz prsty. Moc pozitivně ten budovatelský čas věru nevypadá a řada poznámek vůči režimu musela být vyloženě přes čáru a málem i o vězení.

zanetkov77
24. července

Další skvělý Kunderův román o životě básníka, mateřské lásce, o ovlivnění života i tvorby básníků socialismem. Kniha obsahuje spoustu krásných i zajímavých myšlenek. Možná je zvláštní, že se mi celý příběh líbil i přesto, že jsem ani s jednou z hlavních postav (Jaromilem a maminkou) příliš nesympatizovala. Líbilo se mi Xavierovo cestování mezi sny.

parxel
23. června

Tato kniha mne hned na počátku zaujala tím, že vypráví příběh o zcela obyčejných věcech, ale tak trochu "jinak". Jakoby vám hned úvodu chtěla říct: "Pozor mne psal pan spisovatel".

Poté následovala na můj vkus trochu delší mezihra, ve které si autor sem tam trochu decentně zafilosofoval, ale přitom tím nijak nenarušil linii příběhu.

Závěr mne pak překvapil zejména tím, že přede mnou zcela náhle a neočekávaně odhalil nepříjemnou pravdu o charakteru hlavních postav. Najednou přede mnou stanuli, jako hromada nahnilých jablek. A současně s tím přišlo uvědomění, že k tomu všemu celý příběh vlastně od začátku směřoval.

Za mne plný počet hvězd, zejména díky překvapivému a netypickému zakončení.

lil_monster
20. června

Ústřední postavy děje vykreslil Kundera jako pověstnou biblickou Madonu - sousoší Matky a Syna, které je pevně a neoddělitelně srostlé. Matčino je tělo, které sousoší tvoří, a Synova je mysl, které do sousoší vkládá.
A je to mysl zkažená. Zahleděná do sebe, bezohledná, brutální. Tohle dostanete, budete-li svému dítěti od dětství vštěpovat, jak je jedinečné. Nadané. Že to v životě někam dotáhne.
Máte ve svém okolí nějakého maminčina mazánka? Mamánka? Dospělého muže na maminčině vodítku?
Prokažte mu laskavost. Omlaťte mu tenhle příběh o hlavu. A mlaťte tak dlouho, dokud maminčino vodítko nepřetrhá.

Nebyl by to však Kundera, aby si nezvolil další velká témata, kterými prohloubí své postavy a okolnosti děje. Tentokrát knihou krom opovržení socialismem a režimem obecně prosakuje jeho opovržení nad sebeproklamovaným uměním a Vámi bude po jejím přečtení dozajista prosakovat také.
Opovrhovat budete nejen hlavním hrdinou a jeho poezií, budete opovrhovat i všemi básníky, které hrdina kdy obdivoval a chtěl se jim přiblížit. Básníky, kteří své bitvy bojují u psacích stolů a fňukají nad kritikami v novinách. Básníky, kteří přes samou citovost svých vnitřních světů nevidí skutečná h*vna na chodnících.
,,(...) v magickém poli poezie se každé tvrzení stává pravdou, je-li za ním síla prožitku. A lyrici prožívali, až se z jejich citů kouřilo a po obloze se rozlila duha, nádherná duha nad vězicemi...", říká Kundera.
,,Lyrik je ten, kdož je impotentní citlivka.", říkám já.

Život je zkrátka jinde. A kvalita Kunderových děl jakbysmet.

(,,Náš román je jako vy. I on touží stát se jinými romány, těmi, kterými být mohl a nebyl.")

puml
29. května

Výborný román bez zbytečných bizarností, i když i tady si Kundera neodpustí pár slabších míst jako vystřižených z normalizačních Bakalářů; jako ty s "věčně číhající" maminkou. Ale celkově mě román bavil. Asi nejautentičtější Kunderův román ve smyslu autorovi vlastní zkušenosti s takzvanou angažovanou poezií v padesátých letech.

Formálně dokonalá výstavba, která propojuje eseje o poezii, umění a lásce (atd.) se samotnými úryvky "fiktivních" básní a klene pomyslný most až k revolučním básníkům jakými byli Shelley, Rimbaud, Lermontov a Wolker, které ale Kundera demaskuje a ukazuje že pod revolučním pláštíkem je král nahý a pod často nabubřelými revolučními gesty zeje propast směšnosti a raněné pýchy.

Je v tom kus kumštu starého socialistického básníka, který se ale změnil a procitl, i když manýra kýče mu zůstala po celý život. Je to ale jeden z mála autorů, který s ní umí jako spisovatel pracovat. Samu smrt v závěru je dle mého názoru potřeba vnímat spíše symbolicky. Kundera nemá rád spekulace a hledání souvislostí mezi romány a autorovým životopisem. Ale tady se to přeci jen v některých místech nabízí. - Doporučuji.

mirektrubak
19. května

Četl jsem tuhle knihu po více než desetileté pauze od posledního kontaktu s Kunderovým dílem, ale moje nadšení se nezmenšilo. Mně prostě přijde zajímavý ten přístup, kdy se Kundera zaobírá svým objektem s emocionálním odstupem. Je jako nějaký kulturní antropolog, který popisuje chování představitele dosud neznámého kmene. Sice se zájmem, ale přesto tak nějak "zvnějšku".

Postava Jaromila je dokonale odpudivá. Připomněla mně Hendrika z Mefista, ale ten si alespoň uvědomoval nízkost svého chování (a občas v něm zvítězilo svědomí a někomu pomohl). Jaromil boj s vlastním svědomím nemusí ani svádět, protože cokoli udělá, to si okamžitě interpretuje tak, že z toho vyjde sám před sebou čistý - i tu největší špinavost si vyloží ve svůj prospěch. Je jako biologická černá díra, která pohlcuje veškerou lásku a energii svého okolí a na oplátku ze sebe nevydá vůbec nic. To je dobře vystiženo i tím, že je jedinou postavou, která má v románu jméno, ostatní postavy jsou nazvány pouze svými charakteristikami (maminka, zrzka, malíř, filmařka...), což přesně odpovídá Jaromilově postoji ke světu: Důležitý jsem pouze já a ostatní lidé existují pouze jako kompars v mém životě.

Román se odehrává v době nástupu komunismu, ale já si nemyslím, že by to bylo pro příběh až tak podstatné. Protože lidí žijících v sebeklamu a sebelásce je v každé době víc než dost (naštěstí teda ne v tak úplně extrémní poloze). A rodičů (píšu rodičů záměrně, to zdaleka nemusejí být jen matky), kteří deformují vlastní děti tím, že je zahrnují jejich falešnými obrazy? No co si budeme povídat. A ruku na srdce - nenašli bychom něco z Jaromila každý i v sobě?

Hledat v tomto příběhu autobiografické prvky by mohlo být zajímavé a trochu "bulvárně dráždivé". Ale Milan Kundera je vášnivým obhájcem tvrzení, že smysl románu by se neměl hledat v životopise autora (popisuje to v Nechovejte se tu jako doma, příteli) a tak by bylo slušné to nechat být. Život je jinde je dostatečně silná kniha i bez toho.

hammond
15. května

Aj napriek tomu, že som veľký fanúšik Milana Kunderu, po prečítaní jeho štyroch kníh v pomerne krátkom čase, som mal pocit, že sú si tématicky, formálne aj obsahovo do veľkej miery podobné a nemal som istú dobu potrebu ho objavovať ďalej. Po viacročnej pauze ma upútala novo vydaná kniha Život je jinde a asi som si za ten čas dostatočne oddýchol, pretože som si toto čítanie opäť skvelo užil a aspoň čiastočne sa mi vrátil pocit z čítania Neznesitelné lehkosti bytí či Nesmrtelnosti.

Za mňa najsilnejšou líniou celej knihy bol určite vzťah matky so synom. Nepamätám si, kde inde bol takto silno a zaujímavo zobrazený.

*Čitateľská výzva 2017 - kniha, ktorej dej sa odohrava v Prahe

tanuki
27. dubna

Po přečtení této knihy je mi více než kdy jindy jasné, proč autor musel opustit svou rodnou zem, aby mohl dál psát své romány. Je naprosto nemyslitelné, že by tento příběh v době svého vzniku mohl vyjít. Dalo se očekávat, že už by Kunderovi taky nemuselo vyjít nikdy nic, což by určitě byla ohromná škoda.
Styl je typicky kunderovský - přesný, precizní, chladný a odtažitý. Vypravěč neprojevuje žádné citově zabarvené emoce ke svým postavám. Kundera byl v mládí básník, který se zapletl s režimem a Jaromil se jeví hodně podobně. Chce se prosadit jako básník, jako muž a jako revolucionář. Ač se mu všechny jeho touhy podaří realizovat, tak vždycky trochu jinak, než by si přál.
Kundera opět v příběhu nechává velký prostor ke svým filosofickým úvahám, které se někdy jeví jen jako intelektuální předvádění. Když je pronesena věta o pár slovech, tak opravdu není nutné na dalších třech stranách pitvat, co tím mluvčí myslel, proč zvolil zrovna daná konkrétní čtyři slova, jak by to formuloval před dvěma lety, co si pod tím představil posluchač, jak by to bývalo mohlo zapůsobit na někoho jiného, k jakým asociacím tvrzení vede...Někdy působí chaoticky i míchání s osudy dalších reálných básníků, kdy čtete nějakou kapitolu v jejíž polovině vám dojde, že popisuje události, které se přihodily úplně někomu jinému. :o)
V jádru je příběh vlastně jednoduchý a zabývá se popisem vztahu matky a syna, syna a jeho dívky. Matčina láska je omezující a dusivá. Je prostředkem k ovládání synova života, jeho spoutání a udržení v domě. Syn ale touží po milostných dobrodružstvích a zažívá dokonce příhodu jako Bridget Jonesová, bohužel bez potřebného nadhledu a komediálnosti. Po prvotních nezdarech se mu konečně povede milostně prosadit, matka se ale stejně nevzdává. Stejně jako se syn nevzdává v boji za své socialistické ideály a jeho pomýlená aktivita má neblahé důsledky.
V domech, v nichž se narodili lyrici, vládnou ženy. Jaromil je lyrik celou svou duší a svému osudu neunikne.

Jolina
11. dubna

Jedinečné, ale ne zrovna přímo čtivé...zajímavé obrazy, pomalé rozjezdy, těžká ruka při psaní, těžké čtení čtenářovo. Kunderovština, to je jasné, ale asi ne zrovna jeden z mých nejoblíbenějších románů tohoto skvělého spisovatele.

Arella
03. dubna

Tentokrát to byla velká dřina. Kundera mistrně vykresluje hlavního hrdinu, kterého zasadil do ne zrovna "hezké" doby našich dějin a rozkryvá nám nejtemnější stránky básníka i české historie. Kultivovanost autorova jazyku je nesmírná, každé slovo, každá věta je "uložena" na svém správném místě, že pocity z tohoto románu jsou neuvěřitelně silné, ovšem ne zrovna pěkné, tedy aspoň ne pro mně. Musím se přiznat, že jsem se těšila, až knihu dočtu a občas jsem sledovala počet stránek, kolik mi ještě zbývá. Knihu jsem "pokořila" a doufám, že u další si ani nevšimnu čísel na stránkách....

Radka_p
22. března

Napísať tak dokonale psychologicky prepracovanú postavu a zároveň tak neskutočne nesympatického štrutúrou osobnosti narcisticky ladeného hlavného hrdinu,,,,klobúk dole ale za seba by som túto knihu druhý krát prečítať nezvládla a asi ani nechcela práve vďaka Jaromilovi.

Káča2015
09. března

Kundera je skvělý spisovatel, v podstatě mi nedovolil knihu odložit. Jenom si nejsem jistá, že chci s podobnými individui trávit svůj volný čas a to ani v literatuře. Od první stránky mi z nich bylo na nic a nezlepšilo se to až do konce. Prostě hnusná doba, pokřivení lidé, vše skvěle vystiženo. Kdo o 50. letech nic neví, nebo ví málo, tomu se dostane drobnokresbou namalovaný obraz, který mu přiblíží ten marasmus. Pro mě zůstane už asi napořád Kunderovým vrcholem Nesmrtelnost, která mi dávala silné podněty k zamyšlení. To se mi v Život je jinde stalo jenom jednou, spíš jsem měla pocit, že čtu brilantní popis... Aha - efekt nastane asi jenom u čtenářů, kteří nemají v tomto tématu tolik načteno.

sioux
11. ledna

Nehezký ale docela zajímavý román. Kundera si hraje se slovy a fantazií, chvílemi není jasné, o kom se právě píše. Chybí tomu pravidelný děj. Milostná část života Jaromilova a jeho matinky mě docela bavila, věci kolem revoluce, básní a stylizování se do rolí už dávno mrtvých básníků mě otravovala a přeskakoval jsem ji.

Melanka
02. ledna

Kniha napsaná s ironií a nadhledem. Ke konci jsem se už vlastně těšila, až se toho do sebe zahleděného básníka a jeho matinky zbavím.

Petra21
16.12.2016

Vzhledem ke skutečnosti, že Kunderovy reflexe miluji "tělem" i duší, znovuvydání románu Život je jinde jsem nemohla odolat. Díky bohu nezklamal má velká očekávání, byl fascinující, melancholický, krásný i ošklivý. Kdybych měla porovnat tento román s Kunderovým Žertem, určitě by zvítězil Žert, ale ten jen tak něco nepřekoná.

KvF
16.11.2016

Nevím jestli je pro mě na této knize nejcennější to zrcadlo doby, nebo otevřené okno do duše mladého egoisty panice a urputně milující matky, nebo ta, pro mě zatím nevídaná, dokonalost jazyka a um autorův popsat slovy skutečnosti i pozadí tak, že jsem několikrát knihu s hnusem musela odhodit a nebo naopak postupovat stránku za stránkou utopena v životě postav. Je to moje první větší setkání s Kunderovo dílem a těším se na ta příští a zejména na to, až dospěju do bodu, kdy mi budou dávat smysl další a další slova mezi řádky.

Radek99
05.11.2016

Život je jinde! Román o tom, že revoluce potřebuje mládí a mládí revoluci. A tak trochu také román o mladém Kunderovi - básníku revoluce. O mladém naivnímu mladíkovi, který uvěřil revoluční ideologii. Té sofistikované ,,nositelce pokroku". Uvěřil učení o tom, že staré je třeba smést ve jménu nového. Podlehl duchu a nadšení doby. Román reflektující (opakovaná) selhání levicového intelektuála (navíc ta paralela se studentskými bouřemi roku 1968 v Západní Evropě!). Román o všech mladých básnících - buřičích, kteří chtějí měnit svět. O Jaromilovi, Jiřím Wolkerovi, o Arthuru Rimbaudovi, Lermontovovi...Milanu Kunderovi... Postmoderní román formou i obsahem, v roztříštěné postmoderní naraci, s postmoderně vševědoucím vypravěčem. Musí se nechat, že tohle je na Kunderovi obdivuhodné - že dokáže nastavit zrcadlo i sám sobě...a i když Jaromil na rozdíl od mladého Milana Kundery umírá, možná právě toto je nejvíc symbolické...abych použil slova Churchillova - kdo nebyl v mládí komunistou, nemá srdce, kdo jím ve stáří zůstal, nemá rozum...

ziriant
12.10.2016

Po poslední stránce bych se mohla vrátit na tu první, opět dočíst a dělat to znova a znova a potom ještě minimálně jednou. Pro tak exaktního autora jako je Kundera by to bylo jistě jen další z gest, která by rozebral až na dřeň, a kdoví, zda by se mu vůbec líbil tento romantický a patetický postoj, ale to je jedno, úplně jedno, protože jeho knihy zbožňuju.

Isserley
07.10.2016

Tak moc jsem si tuhle knihu toužila přečíst, že jsem ji kdysi začala číst ve francouzštině, což bohužel nešlo. Nyní si ji konečně mohu vychutnat a stojí to za to.

Christo
24.09.2016

Ne život, ale tato literatura je jinde. O hodně dál a překonává i známější díla (Žert, Nesnesitelná lehkost bytí). Mně už se líbil jenom o chlup víc Valčík na rozloučenou a Nesmrtelnost.

adorjas
19.09.2016

Dobrý deň pán Kundera. My sa ešte nepoznáme, ale po tejto knihe som sa Vás rozhodla spoznať dôkladnejšie. Teším sa na naše stretnutie...

Driftersoul
14.09.2016

Mé první ryze čtenářské setkání s MK, (soudím, že právem považovaného za našeho asi nejlepšího současného spisovatele). Počáteční kapitoly mi připadaly kapku bizarní - než jsem se naladil na tu správnou vlnovou délku. A začal intenzivně vnímat hutný děj. Strukturu, odkazy, smysl vět a alegorií. Je to nemilosrdná sonda do duše jedince, zde navíc nezralého narcise, jehož jednání budí hnus. To je dle mého názoru podstata příběhu. Jeho zasazení do reálií té zvráceně rudé doby, již naštěstí minulé, zde není rozhodující. Příběh je totiž i mementem pro časy dnešní. Poněvadž i dnes se rodí další a další patologičtí "noví bojovníci", schopní kvůli svým pomateným představám udělat cokoliv, co zapadá do jejich černobílého vidění světa. Jen dostat tu příležitost .....

81Erinka
13.09.2016

Kniha ma zaujala od 1. strany. Príbeh o naivnom básnikovi, ktorý si asi neuvedomuje čo vlastne svojim chovanim spôsobuje. Takýchto ľudí stretávame denne.Veľmi sa mi páčilo, ako autor nazýval postavy "básnik", "vysokoškolačka", "strýc, který myslel, že Voltaire vymyslel volt"

Mrs.Dallloway
09.09.2016

Román je to výborný a Jaromila jsem na konci autenticky nenáviděla.

chary
07.09.2016

Když jsem si knihu v r. 1979 připašoval z Frankfurtu, přečetl jsem jí jedním dechem a v dobových souvislostech mě přišla naprosto fantastická. Protože mi jí moji "dobří" kamarádi přepůjčovali až k úplnému odcizení (ztrátě-krádeži), těším se, jaký dojem na mě udělá po 37 letech od mojí tehdejší čtenářské premiéry. Bývalí kamarádi: Styďte se, knihy se nekradou, ale vracejí!!! Jirka Charypar

koMaty
03.09.2016

Prvních 200 stran mě dost nudilo, ale čekala jsem, že obsah aspoň bude podstatný pro další děj - nebyl.. Kunderu mám moc ráda, ale z této knihy jsem celkem zklamaná.. Zbytek knihy standard..

manus
20.08.2016

Standardně skvělý Kundera - poutavé vyprávění důmyslně protkané velmi zajímavou filozofií. Životní příběh zbytečného člověka, který čímkoliv, co dělá, škodí svému okolí. Kundera zde velmi zajímavě konfrontuje různé osobnostní typy s našimi dějinami kolem roku 1948.
Rozhodně stojí za přečtení! :)

Cella
17.08.2016

Životy nás všech jsou občas jinde... Kateřina Kadlecová v Reflexu to ve své recenzi dost dobře vystihla, když Jaromila nazvala narcistickým monstrem. Jeho "maminka", to je snad ještě horší případ. Tento román považuji za jedno ze slabších děl tajemného pana K., ale pořád je to špičkové dílo, proti jehož magnetismu není obrany. Krásný popis mladických ideálů. A tu autobiografii bych tam nehledala, Kundera by se asi pobavil nad všemi těmi "souvislostmi", které někteří čtenáři vidí. Ostatně – kdykoliv tohoto pána čtete, musíte se smířit s vědomím, že si z vás mezi řádky dělá prdel.

Hodža
08.08.2016

Podle mne nejlepší Kunderova kniha. A nejen proto, že jsem ji mohl číst už v 84.roce...ani nevím, kdo ji z mých přátel či známých ji propašoval (vyšla v češtině díky Škvoreckému v Torontu),vím jen, že jsem na ni měl jednu noc...měl jsem jít na noční, a tak jsem si vzal dovolenou. Druhý den ráno jsem ji předal dál...A od té doby se mi zažrala do mozku. I s Jaromilem...a já se definitivně změnil...Jsou prostě knihy, které jsou více než jen knihy...