Život je jinde

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

„Tématem mých románů není kritika společnosti. Život je jinde je situován do roku 1948, do doby zešílevšího stalinismu. Ale mou ambicí nebylo kritizovat režim! Kritizovat ho v roce 1969, kdy jsem román dopisoval, by bylo nošení dříví do lesa. Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru mne zajímal, protože vrhal netušené demaskující světlo na odvěký lyrický sklon člověka.“ Milan Kundera: Poznámka autora [prosinec 1992] v románu Nesmrtelnost, Atlantis 2006, s. 376. Milan Kundera napsal Život je jinde česky v roce 1969; poprvé vyšel francouzsky pod názvem La vie est ailleurs v Éditions Gallimard roku 1973. V témže roce román získal francouzskou literární cenu Prix Médicis. První, exilové české vydání vydalo v roce 1979 nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku s použitím autorova obrazu navrhla Barbora Munzarová....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/896/big_zivot-je-jinde-Gn3-896.jpeg 4.4470
Nahrávám...

Komentáře (73)

Kniha Život je jinde

intelektuálka
16. července

Motto :

Což není parodie věčným údělem člověka?

Není snadné začíst se do díla tohoto autora.....;

Jak se rodí a umírají básníci .... a spousta přemýšlivých úvah....

" Něha se rodí ve chvíli, kdy je člověk vyplivnut k prahu dospělosti a v úzkosti si uvědomí výhody dětství ...."

" Básník ví o světě málo, ale slova, které z něho vycházejí , řadí se do krásných skupenství, která jsou definitivní jak krystal ...."

Ovšem některé závěrečné kapitoly byly postaveny až absurdně - například básníci na policejním školení či splnění občanské povinnosti ....

Připadá mi, jakoby autor polemizoval s názorem,že i on má v sobě něco z Jaromila,
protože byl ovlivněn podmínkami ve své době...

Milan Kundera nám určitě ve světě ostudu neudělal a těší mne, že svým nevěděním
vyjádřil názor na svoji emigraci....

engelmar
20. června

(+ SPOILER) Skvělé, touto knihou se Kundera zařadil mezi moje oblíbené autory. Už jsem byl nadšený s Žertu, ale to je světové dílo a trochu jsem počítal s tím, že podobně, jako Nazí a mrtví a pak to ostatní, Sto roků samoty a pak to ostatní atd, že i u Kundery bude Žert a pak to ostatní.

Tedy Život je jinde. Od začátku, naprosto obyčejný příběh, který se děje jakoby mimochodem s pozadím velkých událostí 20 století, kdyby to napsal kdokoliv jiný než Kundera, mohlo to být docela nudné tlachání, zde ale ne, spousta, metafor paralel, wau efektů. Například 20 uříznutých sluchátek a změny jejího významu, přirozeně začínám chodit s dívkou, která se mi nelíbí, protože se to prostě stane, různé typy slz maminčin a jejich významů, návrat do místa, kde jsem byl počat a přirovní ke hříbku, který zde prostě vyrostl, paralela s Wolkrem a spousty jiných mladých básníků, kteří zemřeli mladí a jejich propojení s matkou, vlastně se propojení matka vs syn prolínalo celou knihou. Různé podoby matky a syna. Matka milující, matka starostivá, matka žárlivá, matka sobecká. No a nakonec ta kapitola čtyřicátník, podle názvu jsem tak nějak počítal, že autor popíše básníka, jako čtyřicátníka a pak jeho smrt, ale to by nebyl Kundera, zde si autor prostě tak nějak s lehkostí odskočil k někomu jinému a jinému příběhu a pak se zase nenuceně vrátil k básníkovi a nechal ho zemřít. Brilantní vyústění.

Vím, že se v poslední době hodně řešila kontroverze Novákovy biografie a Kunderova charakteru. Nemám na to názor, Knihu jsem nečetl a číst nebudu, ale jako spisovatel, je Kundera prostě skvělý, když to srovnám s některými dnešními spisovateli, tak bych skoro napsal Kundera je jinde. Už se těším na další autorovy knihy, které mi zatím tak nějak záhadně zůstali schovány, abych si je mohl pošetřit do současnosti a těšit se s nimi.


nai.ivka
22. května

No jo, jako čtenář jsem zase jinde. Posílám do nedočtených.

lernami
17.08.2021

Naprostá harmonie slov a obsahu!
Zrovna jsem dočetla Idiota od Dostojevského a o po psychologické stránce mi paradoxně přijde mnohem zajímavější tento Kunderův titul - to, jakým způsobem autor popisuje pohnutky a motivy chování postav, je prostě geniální - sama jsem trochu cynická, takže asi není divu, že se mi to tak líbí.
Rovněž mě vůbec neurazily autorovy vsuvky dávající do souvislosti Jaromila se světovými básníky - za prvé to byla fajn intelektuální výzva a za druhé to bylo pro samotný příběh velice osvěžující.
Opravdu mě baví s jakou lehkostí a hlavně bez pocitu vulgárnosti dokáže Kundera popisovat erotické scény, myslím, že to je nesmírně těžká disciplína, ale autor to hravě zvládnul - v knize se to eufemismy jenom hýřilo!
Kundera je prostě sázka na jistotu - knihu jsem přečetla za jediný den, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Asi jsem se ještě nesetkala s autorem, jehož styl psaní a myšlenky by mi tak seděly.

MilaSliacka
09.07.2021

Knihu Život je jinde jsem četla shodou okolností paralelně s knihou Umění milovat od Ericha Fromma. Ukázalo se to být jako docela dobrá kombinace.

Fromm ve své knize popisuje různé druhy lásky, mimo jiné také tu rodičovskou plus její různé dysfunkce. ,,Pravá podstata mateřské lásky je péčí o růst a to znamená, že si matka musí přát, aby se dítě od ní oddělilo.”
Inu, to se v případě hlavního hrdiny knihy Jaromila nestalo.

Zároveň chybějící nebo nezúčastněný otec v dítěti budí velkou úctu k autoritám jako k chybějícímu prvku otcovské lásky. To se v případě Jaromila stalo.

Máme před sebou podobného hrdinu jako v knize Alberta Moravii Konformista; ten se snažil skrýt svoje stigma zneužití knězem, díky čemuž se z něj stal skvělý nástroj fašistického režimu. Snažil se potírat špínu v sobě potíráním protirežimní špíny tam venku.

Jaromil se snaží být dospělý, schovat cejch mateřské lásky a splynout s davem. Otcovskou lásku a mužskou sílu naopak hledá v sounáležitosti s revolucí a v odevzdání se socialistickému režimu. Jenže, jak říká Fromm, aby člověk dospěl, musí v sobě objevit matku i otce, což se Jaromilovi nepovedlo.

I přes obvyklou kunderovskou misogynii, skvělá studie postav. Nemůžu něž dát plný počet bodů.

alkazemka
01.04.2021

Semo tamo mi přijde až skoro nepatřičné vyjadřovat se ke knížce, jejíž literární kvality přesahují mé vyjadřovací schopnosti a tohle je právě ten případ. Normálně mu závidím, Kunderovi jednomu, že to tak umí pěkně poskládat a dokáže navodit takovou zvláštní, specifickou atmosféru. Stejně jako v jiných jeho knížkách je i zde rozervaný hlavní hrdina, který je jakýmsi způsobem vydělený ze společnosti, zrada, láska a samozřejmě také pošramocené rodinné vztahy. Prostě takový životní pelmel. Kdo z nás jsme ho nezažil? Ale kdo z nás o něm umí poutavě psát....?

"Nemůžeme-li změnit svět, změňme aspoň svůj vlastní život a žijme ho svobodně."

Pablo70
08.12.2021

„Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru mne zajímal, protože vrhal netušené demaskující světlo na odvěký lyrický sklon člověka,“ napsal o své knize autor pro české vydání mnoho let po napsání díla.
Achjo, snad by se téhle literární konstrukci dalo říct UMĚNÍ PRO UMĚNÍ? Takových děl bylo nakresleno, napsáno! A ono se to vždycky líbí (viz souhlasné mručení na těchto stránkách). Konec konců Kundera podobné lyrické budovatelské častušky také pilně psával! Dnes se k nim, samozřejmě, nehlásí. A kupodivu do svého románu ani jednu nezařadil. A přitom jsou to takové perly!
TRAKTORISTKA (úryvek)
Po směně, když k tobě jedu
trolejbusem z Bohdanče,
unaven být nedovedu,
je mi jako do tance!
Kolem ruch a budování,
slunce nade mnou,
a tak po skončené práci
jedu za tebou…!
Ve svých tvrdých dlaních
vyměním soustruh za ručku tvou.
Traktoristko vzorná,
píseň moje letí k tobě tmou.
Do ouška ti šeptám,
když tě večer líbám,
lány tebou zorané,
že ve snu vždycky líbám!
Pro splněné normy
jsi mi dražší den ode dne víc!
Tys má traktoristka,
údernice z Pardubic!
(Neznámý autor - ale do scény z přednášení ve středisku výcviku SNB by se to moc hodilo! A Frantíci by mrkali na drát!)
Zato se to v Kunderově románu hemží velkými lyriky, které tvoří vydatnou stafáž celému tragikomickému příběhu. A vždycky se hovoří o jejich smrti, abychom ji mohli porovnat se smrtí jeho lyrického udavače, dává to příběhu úžasný esprit! Chytře vymyšleno a pěkně sepsáno: žádné hrůzy se tu nekonají, mladý básník víceméně žije ve vzduchoprázdnu a snad ani nevnímá, co se ve společnosti kolem něho děje… Kniha plyne jako voda, mizí, nenadchne, neublíží. Je jasné, že Kunderův životopisec Novák neodolal a jal se srovnávat reálie Kunderova života s jeho dílem. Je to velmi svůdné pomyšlení, že se Kundera takto vyrovnával se svými životními omyly, i to udání by tu bylo, jen nevím, zda bylo tak romantickolyrické, jako tohle knižní…
Mám zato, že recenzentka knihy Kamila Míková uhodila hřebíček na hlavičku, když parodicky nazvala svou recenzi Čtenář je jinde: „V této knize má počátek Kunderovo pseudofilozofování, které je pro jeho tvorbu typické dodnes: generalizování, falešné dedukce nebo sklon na základě jednoho příběhu vyvodit všeobecný závěr, podepřený překroucenými odkazy na vytržené citáty ze světové literatury, filozofie nebo z dějin. Autor například píše, že hesla, která Jaromil vymýšlí pro prvomájový průvod studentů v padesátých letech, jsou totožná s hesly ze studentské stávky ve Francii v roce 1968. Jaromilova mladistvá naivita (ve vztahu k matce, dívkám nebo komunistické ideologii, s níž se ztotožní) je v knize soustavně srovnávána s pocity, myšlenkami a činy proslulých světových básníků (Rimbauda, Lermontova, Puškina, Shelleyho). Je to na jednu stranu snaha předvést zfanatizované svazáky jako „romantiky“, které svět dobře zná a v podstatě si jich váží, tedy tyto svazáky ospravedlnit a přiblížit čtenáři, který komunistickou diktaturu nezažil. A na druhou stranu je to pokus zesměšnit v Jaromilovi všechny ideály světa.
Ale snad jsou Kunderovy příběhy provokace, výsměch, žert, škleb. Hozená rukavice čtenáři. Snad se román Život je jinde odehrává jen ve fiktivním světě, který s českou realitou nelze srovnávat. A snad jako čeští čtenáři ani nemůžeme pochopit knihu Život je jinde, protože život je – ve Francii a pravý čtenář této knihy žije tam.“ A má bezesporu pravdu: kniha vyšla u Gallimarda roku 1973 a Kundera jistě text upravil tak, aby se dobře četl všem, kdo fandili těm mladým, kteří malovali provokativní hesla na zdi Sorbonny na jaře 1968 a chtěli dělat revoluci. Můj kamarád v 69. také emigroval a z Paříže mi napsal: „Nejeden Francouz tu horuje pro komunismus, ale neumí si představit, že když dostane v neděli večer chuť na čerstvý chleba, nemohl by si ho jít koupit.“ Ano, život byl v ČSSR opravdu jinde a tahle kniha je právě pro takové lidi, jakými byli ti francouzští komunisté.

InaPražáková
11.04.2021

U Kunderových románů se dá spolehnout, že zkrátka umí psát a má co říct. Stejně jako na to, že vede příběh pevnou rukou a za účelem sdělení, které čtenáři více či méně doslovně vysvětlí, že se bude inteligentně filosofovat, že dojde na ironii života a že ženy budou spíš stafáž než lidské bytosti.
Život je jinde je portrét člověka, který žije jakoby ve snu, bojí se života a dokáže vnímat jen sám sebe, svůj obraz před jinými. Prázdná nádoba hlásající cizí myšlenky (dokonce s cizími gesty a hlasem), maminčin mazánek a k tomu skutečně nadaný básník, kombinace podle autora pro 50. léta jako stvořená. Doba ho pohltí a on se nechá, rád.
Kundera píše, že chtěl popsat „lyrismus“ porevolučních let – to ano, a působivě, ale Jaromil je příliš vykonstruovaná, predestinovaná postava, aby se dal brát jako typ své doby. Jeho neustále pitvaný incestní vztah s matkou, detailně rozebíraná sexuální frustrace, nesmírná odtrženost od reality a z ní plynoucí tupá naivita dávají dohromady neuvěřitelnou figurínu vhodnou pro studium psychologie, která má ale málo společného s člověkem.
A přesto, v tom je Kunderovo mistrovství, jsou Jaromilovy činy a duševní hnutí pochopitelné a navíc zajímavé. Sprostota ducha podaná chytře a poutavě a k tomu přemýšlení o spisovatelském řemesle i s příklady.

1