Život je jinde

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

„Tématem mých románů není kritika společnosti. Život je jinde je situován do roku 1948, do doby zešílevšího stalinismu. Ale mou ambicí nebylo kritizovat režim! Kritizovat ho v roce 1969, kdy jsem román dopisoval, by bylo nošení dříví do lesa. Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru mne zajímal, protože vrhal netušené demaskující světlo na odvěký lyrický sklon člověka.“ Milan Kundera: Poznámka autora [prosinec 1992] v románu Nesmrtelnost, Atlantis 2006, s. 376. Milan Kundera napsal Život je jinde česky v roce 1969; poprvé vyšel francouzsky pod názvem La vie est ailleurs v Éditions Gallimard roku 1973. V témže roce román získal francouzskou literární cenu Prix Médicis. První, exilové české vydání vydalo v roce 1979 nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku s použitím autorova obrazu navrhla Barbora Munzarová....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/896/zivot-je-jinde-Gn3-896.jpeg 4.4427
Nahrávám...

Komentáře (68)

Kniha Život je jinde

MilaSliacka
09. července

Knihu Život je jinde jsem četla shodou okolností paralelně s knihou Umění milovat od Ericha Fromma. Ukázalo se to být jako docela dobrá kombinace.

Fromm ve své knize popisuje různé druhy lásky, mimo jiné také tu rodičovskou plus její různé dysfunkce. ,,Pravá podstata mateřské lásky je péčí o růst a to znamená, že si matka musí přát, aby se dítě od ní oddělilo.”
Inu, to se v případě hlavního hrdiny knihy Jaromila nestalo.

Zároveň chybějící nebo nezúčastněný otec v dítěti budí velkou úctu k autoritám jako k chybějícímu prvku otcovské lásky. To se v případě Jaromila stalo.

Máme před sebou podobného hrdinu jako v knize Alberta Moravii Konformista; ten se snažil skrýt svoje stigma zneužití knězem, díky čemuž se z něj stal skvělý nástroj fašistického režimu. Snažil se potírat špínu v sobě potíráním protirežimní špíny tam venku.

Jaromil se snaží být dospělý, schovat cejch mateřské lásky a splynout s davem. Otcovskou lásku a mužskou sílu naopak hledá v sounáležitosti s revolucí a v odevzdání se socialistickému režimu. Jenže, jak říká Fromm, aby člověk dospěl, musí v sobě objevit matku i otce, což se Jaromilovi nepovedlo.

I přes obvyklou kunderovskou misogynii, skvělá studie postav. Nemůžu něž dát plný počet bodů.

InaPražáková
11. dubna

U Kunderových románů se dá spolehnout, že zkrátka umí psát a má co říct. Stejně jako na to, že vede příběh pevnou rukou a za účelem sdělení, které čtenáři více či méně doslovně vysvětlí, že se bude inteligentně filosofovat, že dojde na ironii života a že ženy budou spíš stafáž než lidské bytosti.
Život je jinde je portrét člověka, který žije jakoby ve snu, bojí se života a dokáže vnímat jen sám sebe, svůj obraz před jinými. Prázdná nádoba hlásající cizí myšlenky (dokonce s cizími gesty a hlasem), maminčin mazánek a k tomu skutečně nadaný básník, kombinace podle autora pro 50. léta jako stvořená. Doba ho pohltí a on se nechá, rád.
Kundera píše, že chtěl popsat „lyrismus“ porevolučních let – to ano, a působivě, ale Jaromil je příliš vykonstruovaná, predestinovaná postava, aby se dal brát jako typ své doby. Jeho neustále pitvaný incestní vztah s matkou, detailně rozebíraná sexuální frustrace, nesmírná odtrženost od reality a z ní plynoucí tupá naivita dávají dohromady neuvěřitelnou figurínu vhodnou pro studium psychologie, která má ale málo společného s člověkem.
A přesto, v tom je Kunderovo mistrovství, jsou Jaromilovy činy a duševní hnutí pochopitelné a navíc zajímavé. Sprostota ducha podaná chytře a poutavě a k tomu přemýšlení o spisovatelském řemesle i s příklady.


alkazemka
01. dubna

Semo tamo mi přijde až skoro nepatřičné vyjadřovat se ke knížce, jejíž literární kvality přesahují mé vyjadřovací schopnosti a tohle je právě ten případ. Normálně mu závidím, Kunderovi jednomu, že to tak umí pěkně poskládat a dokáže navodit takovou zvláštní, specifickou atmosféru. Stejně jako v jiných jeho knížkách je i zde rozervaný hlavní hrdina, který je jakýmsi způsobem vydělený ze společnosti, zrada, láska a samozřejmě také pošramocené rodinné vztahy. Prostě takový životní pelmel. Kdo z nás jsme ho nezažil? Ale kdo z nás o něm umí poutavě psát....?

"Nemůžeme-li změnit svět, změňme aspoň svůj vlastní život a žijme ho svobodně."

BarboraSalome
13. března

Pro mě průměrný román Milana Kundery. Dobře se ale prolínají románem autobiografické prvky-zvláště akt udání...

antonin0999
28. února

Tato kniha je trochu varováním pro umělce, aby se neopili svým úspěchem a neutopili se ve vlastních verších. Kundera rád předkládá čtenářům problémy svých postav, společnosti, umění. Jakékoliv vybočení z reality, opomenutí nějakého důležitého faktu nebo vysmívání se světu kolem sebe, ignorování ostatních, egoismus, narcismus - vše je nakonec tvrdě potrestáno.

Je však někdo v jeho knihách, kdo zůstane nepotrestán? Není. Protože všichni lidé mají chyby, za které v životě pykají a kdokoliv se odváží ostatní tvrdě odsuzovat, dopadne nakonec ze všech nejhůř.

Oproti ostatním Kunderovým knihám zde spatřuji větší lehkost pera, příklady, které jsou až extravagantní, k postavám, ač v detailu, tentokrát čtenář přistupuje s odstupem, jsou tragikomické již od svého vstupu do příběhu.

Vilja
31. ledna

Asi nejlepší román o psaní a hledání mnohých jejich místa v životě (či života samotného)

Misha11
13.11.2020

Moje první setkání s autorem, který má evidentně svůj dost osobitý styl psaní, který mě ale zaujal, takže nepochybně ještě po nějaké jeho knize sáhnu.

Lykos
27.08.2020

Kundera se na své postavy vždycky dívá trošku shora, má od nich odstup, ale tak dokonale cynický postoj k hlavní postavě přece jen nikde nepředvedl. Celkem mrazivá doba, mrazivé téma, podáno s lehkostí a vtipem. Je na každém, jak si to pak v sobě srovná. Výborné.

1