1. Domů
2. Autoři
3. Milan Kundera
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 37
• Bazar 45
• Životopis
• Citáty 171
• Diskuze 37

Nová kniha Milana Kundery

Totožnost

Jean-Marc zanechal studia medicíny a smysl svého života vidí ve vztahu s Chantal, starší a zkušenější ženou. Snaží se zahnat její obavy ze stárnutí, a aby jí do... detail knihy

Populární knihy

/ všech 37 knih

Nové komentáře u knih Milana Kundery

Valčík na rozloučenou

„Pobavilo, potěšilo. Nacházela jsem tu občas podobnosti s mým hodně oblíbeným Žertem, který ale jednoznačně vede, to je jedna z mých nej nej knih. Tady zdánlivě rozvernější, ironičtější, s méně závažnějšími tématy, ale vlastně v druhé půlce už to tak docela neplatí, za fasádou banálního lázeňského příběhu se odvíjejí závažnější myšlenky s prvky absurdity, které bavily a trochu děsily – Škrétova inseminace neplodných lázeňských pacientek, pouliční lov psů, záměna modré pilulky jako „ruská ruleta“… Moc mě baví Kunderův jazyk a způsob psaní. „Ženy dřepěly ve vodě podél stěn bazénu jak veliké žáby. Olga se jich bála. Byly všechny starší než ona, byly mohutnější, měly více tuku i kůže. Ponořila se tedy pokořeně mezi ně, nehybně tkvěla a mračila se.“ „Dík jistému soustředění, rodil se v ní přitom uražený cit nepochopené milenky a matky a kynul v její duši jak těsto na knedlíky.“ Chápu, že někomu může vadit (no ano, hlavně nám ženám) určitá mužská nadřazenost, mužský mozek s filosofickými tématy nad přízemním ženským tělem, ale zase, to je typický Kundera. I když mohu pocítit při četbě určité popíchnutí, na druhou stranu to musím obdivovat: jak autor dovede pro mě až bolestně přejít od obdivu k ženskému tělu až k jeho dehonestaci – a to vždy v propojení s konkrétní situací ve vztahu; tohle propojení a občas až lehké zhnusení v souvislosti s ženou i sexem bylo působivé už v Žertu, kde se mi do dějového kontextu hodilo dokonce mnohem víc. „Jenomže právě proto, že ho tehdy ta ústa vábila, vnímal je skrze mlhu touhy a nevěděl nic o jejich skutečné podobě, jazyk se v nich podobal plameni a sliny byly opojným nápojem. Teprve ústa, která ho nevábila, byla náhle skutečnými (pouhými) ústy, oním snaživým otvorem, jímž do dívky už vstoupily metráky knedlíků, brambor a polévek…“ No a málo platný, přelom šedesátých a sedmdesátých let je tu prostě znát, což je pro mě další plus, pochmurný socialismus bez svobody a s potratovými komisemi jak vyšitý. I když se vlastně v knize o tom přímo nemluví, ona ta absurdita doby tak nějak z příběhu vyplyne sama… „V této zemi si lidé neváží rána. Probouzejí se násilně pomocí budíku, který rozbije jejich spánek jak rána sekyrou, a odevzdají se rázem truchlivému spěchu. Řekněte mi, jaký je to pak den, který začíná takovým násilným aktem? Co se musí dít s lidmi, kteří dostávají denně pomocí budíku jeden malý elektrický šok! Jsou každý den přivykáni násilí a každý den odnaučováni rozkoši.““... celý text
— Rade

---

Jakub a jeho pán

„Kundera prostě není můj šálek kávy. Kromě Sešitů směšných lásek mi žádná jeho kniha nesedla. Spíš pro mě bylo utrpením je dočíst.“
— Beatnice

---

Žert

„Tušil jsem (ostatně správně), že žertování je srozumitelným výrazem odstupu.... ....ale jak to bývá, zárodek neštěstí je skryt právě uvnitř štěstí.... ....Dnes ho vidím jako člověka, který byl mlád a hrál. Mladí lidé přece nemohou za to, že hrají: jsou nehotoví, ale jsou postaveni do hotového světa a musí v něm jako hotoví jednat. Použijí proto honem forem, vzorů a předloh, těch které se jim líbí, které se nosí, které jim sluší ...a hrají.... ....Když jde o krk, má to i svoje přednosti. Člověk prohlédá k jádru.... ....podivné přesvědčení, že veškeré životní příběhy, které mne potkávají, mají nějaký smysl, něco znamenají, že život svým vlastním příběhem něco o sobě vypovídá....Nemohu se zbavit té potřeby ustavičně luštit svůj vlastní život (jako by v něm opravdu byl ukryt nějaký smysl, význam, pravda).... ....většina lidé se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Ve skutečnosti to je právě naopak: vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění) zastoupí zapomenutí.... ....osud často končívá daleko před smrtí....“... celý text
— IvaJaga

---

---

Nevědění

„Krátká a nostalgická kniha pomalejšího tempa o nepovedeném pokusu o návrat do někdejší domoviny. Exulant je totiž navěky sám a pociťuje úzkost, ne přímo ze samoty, ale z nemožnosti syntézy tehdy a teď. Tato úzkost jako by se táhla celou knihou a samozřejmě něco z ní dopadne i na čtenáře. Naštěstí není Nevědění jen pouhá beletrie, ale obsahuje i vydatnou dávku filozofie. A právě díky filozofii Milana Kundery dalece uniklo tohle dílko "tuctovosti" a já mám (po delší době) díky jeho knize, zase jednou důvod se smysluplně ptát...“... celý text
— Adam84

---

Směšné lásky

„Tohle je jediná knihy Milana Kundery, kterou jsem si přečetla ráda a vracím se k ní. Jednotlivé povídky jsou zajímavé, zaměřují se na témata, která čtenáře osloví.“... celý text
— Beatnice