Milan Kundera

česká, 1929 statistiky · web

Nahrávám...

Nová kniha

Sviatok bezvýznamnosti

Sviatok bezvýznamnosti - Milan Kundera

Rozsahom útly, no obsahom hutný román je príbehom štyroch priateľov v súčasnom Paríži. Ramon by si rád pozrel Chagallovu výstavu, ale nechce sa mu stáť v nekonečnom rade.... detail knihy

TIP: Jakmile váš oblíbený autor vydá novou knihu, upozorníme vás!

Populární knihy

/ všech 38 knih

Komentáře (23)

Přidat komentář
Hamec
23. září

ČTK, 20.9.2020
Cenu Franze Kafky letos dostane Milan Kundera
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cenu-franze-kafky-letos-dostane-milan-kundera/1935321

Literárky.cz, 22.9.2020
Milan Kundera obdržel Cenu Franze Kafky
https://literarky.cz/literatura/1536-milan-kundera-obdrzel-cenu-franze-kafky

pistalka
18. dubna

Kdysi jsem měl dokonce sešit nadepsaný MILAN KUNDERA s poznámkami, výpisky, na filozofické fakultě jsem navštěvoval o Kunderovi kurz, mám ve své knihovně všechny jeho knihy. Rád ho čtu, baví mě, zajímá, je vděčným tématem k diskuzi. Především mé kamarádky jej milují (dívky ostatně dost často milují mizogyny), takže se s železnou pravidelností potkáme při tlachání o tom, jestli je skutečně Žert jeho nejlepším románem a jestli je ještě pořád takový morous a jak se mu asi v té Paříži žije a kdy že se nechá konečně někým přeložit. A kdyby se některá má kamarádka začala brát při té debatě příliš vážně a byla by tak trochu morousovitá, asi bych jí třeba z legrace řekl: nebuď taková kundera!

Žert - s odstupem času se stále více utvrzuji v tom, že první Kunderův román je románem nejlepším. Velká kniha, ať již svým tématem či formou.
Život je jinde - velmi autentický román, z jehož každé stránky cítíte kus odžitého. V knize je roztopeno tolik životních zklamání, že více by jich čtenář už asi nevydýchal.
Kniha smíchu a zapomnění - finální zúčtování s režimem, zrod Kundery - pesimisty a Kundery - disidenta.
Nesnesitelná lehkost bytí - zrod Kundery - celebrity, Kundery - světového autora. Globálnímu úspěchu knihy se nedivím. Sexy směsice filozofování a silného příběhu. Zahraniční publikum jistě ocení lokaci jakéhosi komunistického Československa. Kniha přijatelná pro velký okruh čtenářů. Můžete si k ní odskočit po četbě velmi náročné literatury, stejně jako po lehké detektivce. V obou případech budete pravděpodobně dost spokojení. Esteticky krásná kniha, takřka bezchybné spisovatelské řemeslo. Dnes bych byl asi kritičtější než před lety a tu a tam bych s něčím polemizoval, ale suma sumárum nejsem přeci jen žádná kundera, abych se v tom toliko prtlal.
Nesmrtelnost - ten román pomlouvám, kde se dá, na druhou stranu, podívám-li se na databázi, hodnotil jsem jej před lety pěti hvězdičkami. Přemýšlím, co se v mé hlavě změnilo. Možná jsem byl před deseti roky Kunderou natolik zahlcen, že bych mu sežral i hovno. Je to plné francouzského filozofování, zjevně pro světové publikum. Teď většinou říkám, že ja na můj vkus Nesmrtelnost až příliš postmoderní. Avšak už pro tu ambivalenci cítím, že je potřeba román přečíst znovu. Buď jej ztrhám, nebo v něm najdu něco, čeho jsem si ve dvaceti nevšiml.
Divadelní hry - ano.
Básně - ne (cením si ale toho, že je vyškrtal ze svého díla, kdyby takto škrtali jiní, bylo by v našich knihovnách více místa pro dobré knihy).
Eseje - óóó ano. Sice v nich autor působí jako brouk Pytlík, který všechno ví a všechno zná, jsou však znát ty tisíce hodin přemýšlení, které svým esejům věnoval. Podnětná a velmi zajímavá četba.

Lessana
06. ledna

Dlho som nesiahla po Kunderovej tvorbe... pre predsudky. Prekvapilo ma ale vyjadrenie autora, že "nikdy by som sa nemohol prinútiť čítať Zolu, ale milujem jeho protinožca Anatola Franca". Cítim to totiž obdobne... preto som sa rozhodla "skúsiť ho".
Kunderov štýl v Smiešnych láskach mi trochu pripomína skvelé texty (alebo skôr životné situácie a postrehy zručne, vtipne a múdro spracované do literárnej podoby) mojich obľúbencov Karvaša a Mitanu. Pri Kunderovi však je ako bonus odvaha priamo opisovať život pred pár rokmi...
Po Žarte sa však môj pocit z autora trochu zmenil. Niežeby mi prekážali repetitívne charaktery a konanie jednotlivých hlavných (mužských) hrdinov, celoživotne sa naháňajúcich za ženami, občas dohnané až do absurdity, spolu so sladko-trpkým pocitom, ktorý jeho texty takpovediac vyludzujú. No ťažoba, smútok, ťarcha osudu, nespokojnosť v živote a so životom, prazvláštne rozhodnutia postáv, mnoho nevypovedaného, klamstvo, faloš, pomsta... existencializmus - to nie sú atribúty, ktoré by ma na dielach lákali a tešili.
Jeho diela teda beriem ako osobitým štýlom a formou podané reportáže o dobe, to áno. Avšak ako hodnotnú literatúru, čo by posúvala jednotlivca vpred, žiaľ nie.

SixtyNine
21.11.2018

Keď som mal 20 rokov, myslel som, že nikdy nebudem čítať nič lepšie, ako je Kafkova tvorba. Keď som mal 30 rokov, to isté som si myslel o tvorbe Máraiho. Teraz mám 50 a Kunderu zatiaľ nikto neprekonal :-)

G-Rea
11.10.2017

Naprosto souhlasím s komentářem, který napsal marvan00, podepisuji se pod něj. Jen bych ještě dodala, že Kundera se nejen může směle poměřovat s tím nejlepším ze světové literatury, on k tomu nejlepšímu neoddiskutovatelně patří! A to je právě odpověď na tu "nepochopitelnou animozitu". Je to prostě stará dobrá česká závist, která z této malé země vyhnala už tolik velkých umělců. Závist maskovaná za rádobykritiku. Tito pánové kritici by asi neměli Kunderovi vytýkat, že nechce povolit české překlady svých francouzských textů - měli by být naopak rádi, že jim nepřivodí další traumata. Říkám něco, co všichni víme, ale asi neškodí si to občas připomenout.

Ještě se chci vyjádřit k názoru, že Kunderovy eseje jsou intelektuální exhibicí:
Můj názor naopak je, že se v nich s plnou odpovědností zabývá tím, co mu leží na srdci nejvíc : pravdivostí v umění.
Opravdu moc mi daly. Často se mi chce zvolat Heuréka! To je to, co jsem cítila, naléhavě vnímala a teprve Kundera to pro mě brilantně formuloval a objasnil mi vnitřní řád a logiku i velmi sofistikovaných dějů.
Výborné je Umění románu a Zneuznávané dědictví Cervantesovo, za naprosto úžasné považuju Můj Janáček a Nechovejte se tu jako doma, příteli.

indyka
23.09.2017

Kde se v panu Kunderovi bere tolik moudra a jak ty úžasné myšlenky dokáže vůbec nacpat do slov? Toto si vždy říkám při čtení každé z jeho knih. Mít klobouk, tak ho smeknu.

puml
05.05.2015

Rozporuplný autor, který dráždí především svou apatií ke všem literárním šarádám a výstavám těla na vyvýšeném pódiu u příležitosti oslav nejrůznějších (vesměs bizarních) událostí a výročí. Kunderovi romány jsou směsicí kýče, nostalgie, sexu, svěšených ramen a esejistických úvah podaných mistrným stylem. Právě kvůli tomu stylu a kompoziční genialitě se k němu čas od času vracím. Raději mám ale jeho eseje, které jsou sice také na hraně, ale skvěle se čtou a občas se v té hlušině matně zaleskne vltavín nebo olivín. Když nic jiného, je to autor, který má, i přes četné výhrady, svůj styl, a to není málo. Kundera dokáže co málokdo, skloubit hravost (která je v základu každého dobrého románu) s intelektuálním žvaněním, nadsázkou a ironií, a pobláznit jak literární mainstream, tak oslovit náročnější čtenáře a literární kritiky.

Kubasino
15.02.2015

Mám s panem Kunderou problém a ten je pravděpodobně nepřeklenutelný. Odmyslím-li si jeho životní postoj, se kterým se nemůžu ztotožnit, peru se i s jeho tvorbou. Pro mě je to jen umění pro umění, které není nečitelné kvůli své náročnosti, ale kvůli rozvleklosti a rádoby filozofickému nádechu. Ale žádný autor se nemůže líbit všem a evidentně jsou jeho zastánci a milovníci ve většině. Psát tedy asi umí...

1