Kopta komentáře u knih

Jakožto feminista musím konstatovat, že mám vůči dílu dost velkou toleranci, ale zároveň se to zdá jenom jako neustále opakující se příběhy radikální Thelmy a Louisy, které se mstí všemu a všem, protože dostaly zbraň. Hůře bych i řekl, že dílo má opačný efekt a ukazuje, co někdo udělá, když dostane do ruky takovou moc. Kupodivu jsem to dočetl. Asi díky délce, která už takhle byla zbytečně dlouhá.

Audio ČRo: Koukám, že na tuhle knihu má názor i průměrná pokladní z Penny, taky to byla odpověď na Zmizelou, která byla v něčem revoluční. Kniha napínavá, zajímavá, to nemůžu říct ani prd. Problém trochu je, že se to pak začne zvrhávat do různých klišé. Přesně si vybavuji, že jestli kniha skončí tak, jak si myslím, tak mě to nasere. Protože to nebude ani dávat smysl. A ejhle. Plus tam byla tuna věcí nevysvětlená (myslím – akademický rozbor jsem si nedělal).

Takové umění jako komiks. Kresba a to, jak se s ní pracuje, je na zcela nové úrovni. Příběh je trochu terapeutický, ale taky chaotický, ale jsem schopný to odpustit pro onu komplexnost a příjemné vyprávění. Opravdu ojedinělé dílo.

Audio ČRo: Je to poněkolikáté, co mám tu čest s Urbanem. Nevím, jestli je to stářím, ale tohle působí nesourodě, náhodně a odfláklé. Taková hloupá směsice nelogičností na úrovni slohové práce.

Audio: Lovecraft to zase dokázal. Žereme mu tu jeho tajemnost, kdy jen pracuje představivost a vše je abstraktní, kosmické a neuchopitelné. Jeho zlo je dost specifické, plíživé a děsivé tím, že člověk pracuje se svou představivostí.

Balada o kameni, Johnnym Walkerovi, felaci, Hegelovi a kočičích hlavách. Velice zajímavé dílo, které nabízí magický příběh, který už teda ke konci trochu ztrácí dech a trochu dělá dojem, že Murakami už neví kam dál, anebo si z nás dělá prdel. Bohužel mám pocit, že příběh nakonec moc nedával smysl, což je vlastně dost nesmyslná poznámka, ale trochu jsem měl celou dobu pocit, že to k nějakému směřuje. Slušelo by tomu minimálně o sto stránek méně. Sám jsem rád, že jsem vydržel do konce. To je pro Murakamiho ode mě asi největší vyznamenání.

Audio ČRo: Za mě asi nejčitelnější a nejznámější Hájíček. A jako jo. Hezké. Co víc říct. Konec byl tedy docela směšný. Takový až jako „okay, boomer“, ale po čase asi jako chápu, co tím autor myslel.

Audio: Toto byla kniha, do které jsem vkládal obří naděje. Chtěl jsem si to užít, jak nejvíce to šlo, takže jsem dal radši přednost poslechu. A nevěřil svým uším. Vím, že kniha je psycho román, počítal jsem s tím, je mi jasné, že vyjadřování i tehdy bylo jiné. Ale mně toto prostě nesedlo. Celý děj knihy by se dal shrnout na jednu A4. A jasně, že to není o ději, ale o tom přemýšlení, ale mně ten otisk prostě nesedl. A to mohl. Bože, jak mohl!

Audio ČRo: Dynamická klasika, která stále umí překvapit a něco nabízí. Hlavně proto, že filmaři ne vždy natočí důležité části knihy. A po letech umí být i děsivé.

Audio ČRo: Upřímně jsem si toto roky odříkal, abych si jednou přečetl slovenský originál. Audiu jsem ale neodolal. Velice temné, atmosférické a dynamické. Autor určitě umí pracovat s napětím. Asi chápu, že nejde o nijakou hoch literaturu, ale rozhodně mě bavila. A ve výsledku, je to trochu King. Což prostě je více než renomovaný autor.

Jazykové pohlazení, které příběhově hezky lícovalo. Jediné co, tak autor velice rád odskakuje někam jinam, což by nebyl přímo problém, ale když jich bylo moc, ztrácelo to dech a zájem o příběh celkově. Jedna část to prostě moc natahuje.

Audio ČRo: Asi by byla otázka času, než bych si toto přečetl, ale přišlo audio. A za mě skvělé. Dramaturgicky, hudebně, celkově. Skoro se divím, že to každá škola nemá v povinné četbě. Tohle může být dost blízká realita jako 1984.

Chtěl jsem sáhnout po starším díle, abych nasál klasickou atmosféru. Jenže tohle se nedaří. Příběh by mi nevadil svou brutalitou, jako spíš totální nudou. King by se mohl naučit princip Occamovy břitvy, protože tohle jeho okecávání, jak udělat z hovna stonožku, je něco hrozného. Z dynamického a drásavého příběhu se tak stala šlichta, ve které když se začalo něco dít, tak jsem si toho pro tu nudu ani nevšiml a přišel tak o dost podstatnou část možných point. Výsledkem je ztráta času. À propos, přeložit „Hey ho, let's go“ jako „hej hou už jdou“ je na pohřbení zaživa v neoznačeném zvířecím hrobě.

Audio ČRo: Tady si Rozhlas fakt ukousl a pochutnal si ve velkém. Velkolepé dílo, které se rozkládá na obří ploše, která nebere konce a je komplexní ať příběhem, nebo i myšlenkami. Ani nevím, jakou linku nebo pointu vypíchnout víc než všechny. Celé to působí jako velkolepé dílo, ve kterém je Irving schopen popisovat cosi zcela bulvárního a obscénního, a přitom s totálním spisovatelským umem a zážitkem. V něčem únavná, ale zároveň bezbřehá záležitost, která pro mě Irvinga posouvá do tvůrčího nebe.

Audio ČRo: Poté, co po třetí epizodě nejsem schopen nikam nic z tohoto díla zařadit a udělat si o tom nějaké povědomí, to radši vzdávám. Celé mi to pak přišlo už z principu otravné.

Dal jsem šanci po filmovém Spasiteli. Weir opravdu umí psát. Je to zajímavé. Jenže já jsem ten typ, kterého fyzika baví v totálních základech, takže i když se autor snaží, tak mě už moc nebavilo číst o tom, jak utrhnu tohle a vodík udělá tamto a kyslík udělá wuaaaa a hliník se radši z Marsu odstěhoval do Humpolce. Ke konci už člověk ani nevnímá, proč hrdina dělá to, co dělá. Hlavně že něco dělá. Určitě se rád podívám znovu na film. Abych se trochu cítil napojen.

Audio ČRo: Fascinující je, jak autorka o sobě píše jako o hloupé a naivní, o čemž ji neustále přesvědčuje i její známý otec, aby se na druhé straně vyjadřovala velice květnatě a bohatě. Původně takové nijaké vyprávění je nakonec hezký úkaz doby a napínavé vyprávění, které nemusí sklouzávat k bulváru.

Audio ČRo: Torčík starter pack. Dovolím si i říct, že český autor je silnější. Tohle je taková selanka, která pohladí a nějak funguje. Hlavně jazykem než příběhem.

Audio ČRo: Pro mě takový přehlédnutelný příběh o ničem.

Jak to začalo lyricky a slibně, tak to začalo sklouzávat do popisů ničeho a o ničem. Klasika, která mě nijak neoslovila.