Pochod Radeckého

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tento společenskokritický román, podávající obraz úpadku a pádu rakousko-uherské monarchie, patří k nejvýznamnějším dílům rakouské literatury minulého století. Jeho historický rámec tvoří doba od bitvy u Solferina až po rok 1916, kdy umírá stařičký mocnář František Josef. V osudech tří generací pošlechtěné vojenskobyrokratické rodiny Trottů evokuje autor dobu, kdy hlavní město říše zářilo leskem a vojenskými parádami, při nichž se ozýval břeskný marš. Z lesku se však postupem doby stává pozlátko, nastává doba rozpadu hodnot, zdánlivá idyla je rušena stále silnějšími hlasy pokrokových hnutí ohlašujících budoucnost, která převratně zasáhne starý odumírající svět. Vojenský marš zaznívá stále méně břeskně, až je z něho jen napůl ozvěna, napůl vzpomínka z onoho světa. Román „Pochod Radeckého“ slučuje v sobě velmi zvláštním způsobem prvky zdánlivě nesourodé, jako je nostalgie a ironický odstup, melancholie a humor, láska a kritika. Je silným čtenářským zážitkem, jako trvalý umělecký obraz agónie jedné epochy, kterou historie odsoudila k zániku....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51065/pochod-radeckeho-LK2-51065.jpeg 4.473
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Radetzkymarsch, 1932

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha Pochod Radeckého

Přidat komentář
eva-lupen
04. dubna

Nedočetla jsem. Vůbec mne to nebavilo. Přišlo mi to spíš depresivní než nostalgické.

TipsyChipsy
07.09.2020

Tak mám dojem, že autor vložil do svého románu hlavně nostalgii a stesk po starém dobrém Rakousku Uhersku, svojí milé vlasti. Já žádnou nostalgii nemám, spíš pocit znechucení, jak nám mohli tady vládnout Habsburci, Jeho Apoštolské Veličenstvo a rakouští úředníci, jako okresní hejtman von Trotta. Jak se cítili vyvolení a povýšení nad Čechy. To je jediný pocit, který z knihy mám, kromě toho že mě bohužel nebavila.


laepus
02.10.2019

Upřímně; dal bych normálně maximálně za tři, ale tím, že je to z Rakouska, dokonce z Rakouska-Uherska, je tam Vídeň (nejlepší město na světě) a Franz Josef, tak zcela neregulérně přidávám ještě čtvrtou hvězdu. Ale výš fakt ne. Kniha totiž svou délkou ztrácí na síle - začátek a seznamování s hrdinou od Solferina, jeho synem Františkem a vnukem Karlem Josefem je výborné. Jenže pak se to na víc než sto stránek zastaví v nějaké díře u ruských hranic a nic se neděje - jen Rakousko pomalu upadá (jako zájem čtenářův). Naštěstí na konci se to zase trochu posune, postavy konečně ožijí a závěr je jediný možný, jaký si kniha zaslouží. Takový, aby ve mně opravdu zůstala napořád - nic konkrétního si z ní asi nezapamatuju, ale ty pocity tam vždy budou, úplně všechny pocity s převahou melancholie a beznaděje, přitom podáno tak krásným jazykem a lidsky... Když si to tak teď po sobě čtu, tak si to ty čtyři hvězdy rozhodně zaslouží - je to krásná pocta světu, který byl mrtev už v době svého vzniku.

Acamar
28.07.2019

Ačkoli má být kniha jakousi ságou rodu Trottů, zásadní prostor je věnován posledním z jejich příslušníků a posledním letům Rakousko-Uherské monarchie.
Pozvolna se rozpínající atmosféra rozpadu starých struktur až k nezastavitelnému zániku císařství, spolu s jeho mocnářem i "bohem", stařičkým Františkem Josefem (a kapitola věnovaná dni F.J. pro mne byla jednou z nejkouzelnějších z knihy) , spolu s věkovitými tradicemi ve stavovských, generačních i mezilidských vztazích.
Melancholické čtení s kapkou ironie, pomalé čtení s málem děje, ale nádherným stylem dokonale vystižená atmosféra konce jedné epochy a matoucích pocitů dvou generací, otce a syna, které tento přelom prožívají...jež v knize autor krásně vystihl ústy doktora Skowronnka:
"Když mne děti neposlechnou, snažím se už jenom o to, abych neztratil důstojnost. To je všechno, co mohu udělat. Někdy se tak na ně dívám, když spí. Jejich tváře mi ve spaní připadají nadobro cizí, skoro k nepoznání cizí, a vidím, že jsou to cizí lidé z doby, která teprve přijde, a které já už se nedožiju. Mé děti jsou ještě malé...A přesto je v těch tvářích dost krutosti, krutosti jejich doby, budoucnosti, která se na děti snáší ve spaní."

zbt81
05.10.2018

Jednoznačne najlepší Rothov román a jeden z najlepších románov (ak nie úplne najlepší) s tématikou posledných rokov monarchie.
Je jedným z tých románov, ktoré sa dajú čítať viac krát. Po viac ako 15 rokoch som sa k nemu znova vrátila a zapôsobil na mňa rovnako silno ako prvý raz.
Celý príbeh sa nesie v nostalgickej atmosfére. Roth sa nikdy netajil tým, že Rakúsko-Uhorsko považoval za svoju jedinú skutočnú vlasť a je to cítiť aj v tomto príbehu. Napriek tomu sa nevyhýba ani kritike "starých dobrých čias pred Veľkou vojnou". Hlavní hrdinovia boli nerozlučne spojení s monarchiou, dynastiou a samotným cisárom, aj keď postupom času začali vidieť jej neodvratný zánik. Čím zretelnejšie videli prichádzať zánik ríše, tým viac prepadali beznádeji a strácali zmysel života.
Hoci mi väčšinou opisy krajiny a okolia v románoch prekážajú tu boli pre mňa zážitkom. Hlavne keď autor opisoval okolie vojenskej posádky poručíka Trottu pri ruských hraniciach - všetkú tú tajomnú faunu, flóru a jej rozmanitých obyvateľov. Taktiež to ako popisoval poručíkové problémy s alkoholom, ktorému v hraničnej posádke prepadol vyznieva veľmi autenticky. Môžeme sa len domnievať, že tu asi Roth zakomponoval aj veľa zo seba. Ako je známe sám podľahol závislosti na alkohole a na jeho následky aj predčasne zomrel.

bejan
09.04.2017

"Okresnímu hejtmanovi připadá, jakoby se zčistajasna celý svět skládal z Čechů; z národa, který pokládal za vzpurný, tvrdohlavý a hloupý a vůbec za vynálezce pojmu národ."

Výsostná literatura, mistrné popisy, ale hlavně - citová angažovanost autora je v celé knize přímo cítit a je to úlevné a uchvacující oproti současné próze, ve které tak často autoři zůstávají skryti buď za oblakem jakési objektivní distance, historického diskurzu, nebo literární hry. Joseph Roth byl mimořádným spisovatelem, bez přehánění říkám, že měl dostat Nobelovu cenu za literaturu.

Nikdy nezapomenu na tato místa z knihy:
- smrt starého sluhy Jacquese
- skleněná kapička pod nosem Jeho apoštolského Veličenstva
- nedělní oběd u Trottů, včetně zvuku tikajících hodin a celého menu
- bouřka ženoucí se na letní slavnost dragounského regimentu
- procesí na Boží tělo ve Vídni

kralika
15.02.2017

Některé knihy jsou post-apo. Tahle je pre-apo.
Bezradnost hrdinů svázaných konvencemi a dobou je ještě umocněna čekáním na apokalypsu - válku. Už ani nevěří v budoucnost, symbolizovanou a vlastně neodmyslitelně svázanou s monarchií. Nevěří už ani armáda a její důstojníci prodchnutí nacionalismem. Drží ji pohromadě jen osoba císaře, a nikoli náhodou je jeho skon skutečnou tečkou za monarchií a dynastií Trottů, které stvořil.
Myšlenky monarchie byly autorovi blízké (mě též), ale věděl, že jsou utopické. Skuteční "rakušané" trpí pocity vykořenění a neukotvení. Monarchie jim nakonec nedává pocit bezpečí a smyslu. Pouze neměnnosti. A to nestačí.

aktijnov
23.01.2017

Smutné, melancholické, ale čtivé. Místy byl text hodně rozvleklý (popisy krajiny, prostředí, jídla na hostině, oděvu), ale aspoň si člověk udělal alespoň trochu představu o tehdejší době...

1