Nevědění
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483655/bmid_nevedeni-Fjz-483655.jpg
4
417
84
Česká emigrantka Irena žije ve Francii od svého útěku z Československa po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. V roce 1989, kdy sametová revoluce svrhne vládnoucí Komunistickou stranu Československa, se Irena po dvaceti letech života v emigraci rozhodne vrátit do svého domova. Během cesty se náhodou setkává s emigrantem Josefem, který byl v Praze krátce jejím milencem.... celý text
Romány , Literatura česká
Vydáno: 2021 , Atlantis
Originální název:
L'ignorance , 2000
více info...
Přidat komentář
Toto je moje, myslím, třetí kniha od Kundery. Tato byla taková víc filosofická...dějově se tam toho nestane. Mně se ale moc líbí Kunderovy úvahy, líbí se mi jak pracuje s jazykem. Kolikrát se při čtení chytnu, jak si říkám: ty jo, to mě nenapadlo to vidět takto...
Příliš velké očekávání - výsledně trochu zklamání.
Příliš mnoho slov, zbytečných úvah, poněkud pasivní děj.
Čím to je, že hrdinové Kunderových románů psaných ve Francii, jsou tak nesympatičtí a ujetí? Ovšem i zde se pod nánosem hlušiny skrývá několik perel a úvahy o tom, jak obtížné je vkročit dvakrát do stejné řeky, stojí za přečtení.
Přemýšlím, co napsat. Začnu asi takto. Ne, Nevědění se nezařadí mezi mé nejoblíbenější romány Milana Kundery, přesto je to opravdu dobrá kniha. Změna stylu, skladby nebo jak to nejlépe vyjádřit, se oproti starším dílům změnila. Navíc to je taková knižní „jednohubka“, ve srovnání se Slavností bezvýznamnosti se ale nejedná o literární kakofonii. Hodně pocitů, smutku, uplynulého času a pohnutých lidských osudů. Nechtěl bych být emigrant v cizí zemi a vracet se někam domů, kde to domovem už není. Vracet se do Československa počátku 90. let a dozvídat se, co se komu kde mezitím stihlo přihodit, no brr.
I já jsem knihu zvolila jen díky Čtenářské výzvě, jinak bych se k ní nikdy nedostala.. vlastně bych ji ani nevyhledala, jelikož na Kunderu ještě nejsem asi věkově zralá.. kniha mi nic moc nedala, jen jsem si zopakala pár důležitých dat - roků, co všechno se v naší zemičce událo a jak se kdo choval, či co pociťoval. Jelikož je to v době, kdy já byla hodně malá, nemůžu vlastně ani moc posoudit, zda je kniha dobrá nebo ne.. takže zlatá střední cesta :-)
Abych byla upřímná, tak vlastně nevím, co o této knize napsat. Jediný důvod, proč jsem ji četla, je čtenářská výzva. Žánr knihy je natolik mimo mou komfortní zónu, že pro mě byla těžko stravitelná. Přesto mě zaujala svým jazykem a stylem navzdory tomu, že "příběh", pokud se tomu tak dá říkat, mě naprosto nevtáhl. Díky tomu jsem snadno při jejím poslechu ztrácela pozornost.
Příspěvek od juliesze je vlastně velmi trefný!
U knih od Kundery mám vždycky šíleně rozporuplné pocity - tedy hlavně z této. Na jednu stranu cítím neskutečný um spisovatele a takové to tajemno a hlubku myšlenek, skvělá přirovnání a výborně zvolená slovní spojení. Ale vzápětí cítím z knihy chlad a lhostejnost, jakož i nabubřelost autora, který volí honosné fráze a sází na to, že bude opěvován. Nemůžu si pomoct, ale toho druhého pocitu se u čtení Kunderových knih nemůžu zbavit.
Kniha vybraná do výzvy, z ponuky miestnej knižnice. Tému emigrácie veľmi nevyhľadávam, páčila sa mi zmienka o básnikovi Skácelovi, ktorého mám rada. Tak táto Nevedomosť rozšírila moju nevedomosť o tom, ako píše tento autor.
Dle mého, je to taková posmutnělá, možná trošku emigrantsky ublíženecká intelektuálština. Na začátku je poměrně velké jazykové a historické okénko, kde dojde i na islandštinu a Odysea. Uvažoval jsem i nad názvem. Možná má sdělit, že ti, kteří zůstali, stěží mohou pochopit. Možná ti, kteří odešli a vrátili se, nevěděli, jak se znovu začlenit, a jestli vůbec zůstat. Každopádně jsem měl dojem, že to celé vyznívá jako mírné naštvání na ty, kteří zůstali. Je ale třeba si přiznat, že ti to zde také, po odchodu svých příbuzných, neměli vůbec lehké. Z toho chmurného vyprávění křičí slovo samota.
Téma: emigrace. Forma: trocha historie, trocha filozofování +milostný příběh ala Kundera. Líbilo se mi to.
Tá správa bola úprimná a jasná, a púšťa nás za oponu ľudí, ktorí prišli o jednu z kotiev vo svojom živote. Nie celkom som sa vedel stotožniť, keďže takmer celý život drepím na rodnej hrudi, ale možno mi to dá šancu porozumieť kamarátom čo sa rozhodli inak. A to by dobrá kniha mala robiť.
Kunderova díla vnímám jako osvěžující občasná intelektuální cvičení, ovšem člověk by se daleko s tímto niterným nípáním nedostal. Určitě ne v praktickém životě, ale ani v tom duchovním, chcete-li.
Kundera byl intelektuální ekvilibrista a exhibicionista s maskou smutného cynika. Jeho vývody a dedukce jsou zajímavé, ale nikoliv absolutní, jak se ze své vcelku pochopitelně nadřazené pozice světově uznávaného spisovatele možná domníval.
Formou i typem úvah kniha připomíná Nesmrtelnost, ovšem nedosahuje její hloubky ani rozmachu. Zde se zaměřuje na téma pokusu o návrat domů z emigrace. Jedna strana, tedy pocity emigrantů (byť že by se jednalo o nějak psychologicky vymakané literární postavy, nejde rozhodně říci. Jde o prototypy), je popsána znamenitě (mám obdobnou životní zkušenost), druhá naprosto ploše a přezíravě je zahrnuta do fádního povrchního davu těch, kteří "zůstali". Kdyby se kniha objevila u nás už v roce 99. kdy byla napsána, mohla obohatit veřejný prostor, neboť se vyjadřovala k tehdy aktuálně ožehavému tématu. Po dvaceti letech, kdy řešíme úplně jiné problémy, se obávám, že tu může nalézt stejně cizí prostředí jako Odysseus po návratu na Ithaku. Za mě dobrý.
Už mám asi dost rozebírání pocitů, osudů, životů a nezachrání to ani nové Kunderovské téma odcizení od domova....na mě už příliš sebestředné, hnidopišské...nebo už mám toho přečteného od Kundery moc
Platí to, co jsem napsala u Nesnesitelné lehkosti bytí. Nad knihami Milana Kundery a myšlenkami, které v nich čtenáři najdou, STOJÍ ZA TO SE ZAMYSLET. Proto uděluji 5 hvězdiček.
Milan Kundera pomerne presne diagnostikuje vztah Cechu k emigrantum a Emigraci vubec. Nezajem o to jak tam venku ziji (ale zato neustale mluveni o jejich vlastnich problemech) znam jako zijici v cizine moc dobre na vlastni kuzi.
Zajimave byly poznamky o Odyseove ceste a paralela k emigraci. Pribeh ukazal, ze charaktery jsou nemenne ( Irena opet hledala pomoc s jejim zivotem u nekoho zvenci, On opet odesel jako individualista).
Setkani Ireny a Josefa pri obedu a potom mi pripadalotrochu groteskni. Ona byla popsana jako inteligentni zena, ale ten konec mi k jeji inteligenci moc nepasoval (proc tak tlacit na pilu)ale tak to autor chtel.
Trosku mi chybel nejaky epilog.
Knihu jsem si pořídil hned, jak vyšel její český překlad (třikrát hurá Anně Karenině), ale roztrpčen Slavností bezvýznamnosti jsem její četbu odkládal, protože jsem se bál dalšího zklamání od mého oblíbeného autora.
Naštěstí zbytečně.
Nevědění je destilovaný Kundera. Kundera, který už k vyjádření myšlenky nepotřebuje (nebo nechce používat) rozmáchlou románovou formu jako do 90. let: vyprávění a úvaha jsou postaveny na jednu roveň, jejich úlohy jsou zcela komplementární. Dějové oblouky hrstky postav jsou jednodušší než kdy předtím, o to pozoruhodnější je jejich psychologie propracovaná tak pečlivě na tak malém prostoru (nenechte se zmást útlostí díla: množstvím námětů a hloubkou postav předčí většinu knih).
Nevědění je jen zdánlivě román o emigraci; ve skutečnosti je o různých formách lidského míjení.
P.S.: Nevím, jak byla Sylvie Richterová nominována na vrchní autoku kunderovských doslovů, ale za její nahrazení bych se vůbec nezlobil. Její mnoha stránkový elaborát je jen změtí úvah nad četbou prošpikovaný rádoby učenými odkazy na různé filozofy (aneb Heideggerem se vysvětlí vše, stejně mu nikdo nerozumí). Autorka sice několikrát upozorní na geniální architekturu Kunderova díla, ale neudělá nic proto, aby ji čtenáři přiblížila (což je nakonec možná dobře).
Překvapivě velmi dobrá kniha, vůbec jsem to od toho nečekal. Je to velmi krátké a pointy vykreslené pomocí příběhů naprosto geniální. Rozhodně bych doporučil ostatním a zejména školám, aby knihu zařadily do povinné četby.
Každý si nese své trauma; někdo si ho zapíše do deníčku, někdo vydá knihu. Český překlad románu (oproti pův. vydání zpožděn o dvacet let) vyvolá ve čtenáři deja vu - znovu "čtu Kunderu", znovu mě zasáhne trauma z ?nuceného exilu. Vyprázdnilo se.
Kniha mě zaujala, byť bych si přál, aby byla o něco delší, alespoň o sto stran. Kunderova psychologie postav, jejich uvěřitelnost, hloubka, filozofie, symbolismus a styl psaní, mě nikdy nezklamaly. V této knize rozebere nostalgii a stesk ze všech možných úhlů a nechá na čtenáři, aby se rozhodl sám, ke kterému pohledu postavy se přiklání. Věřím, že se ke knize někdy vrátím.
Štítky knihy
vzpomínky exil domov 90. léta 20. století čas exulanti návraty domů
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Nevědění je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 547x |
| Čtenářské výzvě | 160x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 120x |
| Chystám se číst | 170x |
| Chci si koupit | 49x |
| dalších seznamech | 2x |
Trochu lehčí počtení, dobrá reflexe návratů z emigrace, kdyby to napsal někdo jiný než Kundera, asi by to bylo na pět. Kundera má romány, jako je Žert, nebo Život je jinde nasazenou laťku dost vysoko, ty knihy jsou opravdu jinde. Trochu mě zklamal závěr, tam se to trochu podle mě rozplizlo.