Pravidla moštárny

29. února

mě z téhle knihy a stejně tak i filmového zpracování zůstala v hlavě především věta "Dobrou noc, princové z Maine, králové Nové Anglie."
Občas mi knížka přišla až hrozivě zdlouhavá a to mi celkový dojem dost kazí. A taky to že to rozhodně není dílo, které se dá číst na jednou.

4 17. února

Příběh o hledání smyslu života a pocitu být užitečný a, že každý může najít své místo.Bohatě vrstvený román,který je někdy až moc detailní.Ale to je věc autora.Za mě,moc krásná kniha.Mám takové věcné rozepisování rád.

2 03. ledna

Zajímavý příběh, někdy až morbidně detailní. Líbilo se mi i filmové zpracování.

16 09.12.2019

Kniha, která nejde přečíst, nebo poslechnout na jeden zátah.
Množství detailů je až neuvěřitelné, ale ty se ztrácejí ve zbytečně nataženém příběhu. Trochu to unavuje, otravuje a ruší. Někdy jo.
Některé dialogy mi přišly až za vlasy přitažené, dělaly z lidí blbce. Ale u jiných, detailně popsaných situací, jako když šli dva sirotci na nádraží oznámit smrt, jsem se fakt zasmála.
Většina postav sympatická v tom smyslu, že byste je v jednu chvíli propleskli a pak jim odpustili i vraždu :).
Jen Melony (nevím, jestli to píšu správně), tu bych vyškrtla.

Morální výhrady k tomu nemám, lékařsky zajímavé popisy potratu mě spíš zaujaly. Připomněly mi jedno video, které jsem kdysi na tohle téma viděla.

Stejnojmenný film se mi docela líbil, i když zdaleka neobsáhnul děj knihy, určitě nastínil její nejdůležitější poselství, která kniha tak věcně rozvinula.

30.11.2019

Byla jsem nemile prekvapena detailnim popisem potratu a vsemoznych postupu pri nich. Normalne mi to nevadi, ale ted v tehotenstvi bych se tomu radsi vyhnula. Jinak knizka pekna, mozna bych jen cekala vice rozebrat konec a vsechna ta odhaleni, jak se s tim kdo popasoval. Na to, ze se tomu tak dlouho vyhybali a bylo to velke tema pribehu, to bylo dost odbito (kdyz uz to ma 600 stran).

1 29.11.2019

Pohádka pro dospělé, která ale vůbec nefunguje. I místy vtipná nadsázka se utápí v banalitách a nesmyslných zvratech.

Jedna hvězdička za získání přehledu o gynekologických nástrojích a postupech, ta druhá za odrůdy jablek; na víc to ale není.

06.09.2019

Poslední dobou vždy nevím, co o knize napsat resp., co si o knize myslet. Buď je to znamení, že si vybírám všeobecně špatné knihy (špatné ve smyslu; né mého stylu) nebo, že jsem unavena čtením a měla bych si dát pauzu.
Po dvou nadprůměrných knihách (Svět podle Garpa a Dokud tě nenajdu) a dvou, které jsem nepochopila (Imaginární přítelkyně a Manželství do 158 liber) jsem si řekla, že Pravidla moštárny by každý knihomol měl mít na svém seznamu přečtených knih.
Prvních cca 200 stran jsem se na to fakt chtěla vybodnou, rozvláčný děj, zbytečně dlouhé popisy nezajímavých postav nebo událostí, pak jakžtakž nějaký spád. Potom trochu naprosto nereálných situací (fakt si nedokážu představit, že by tohle někdo ve skutečném životě zkousl) a pak rychlý (v jedné poslední krátké kapitole) konec.
Nevím, jestli má Irving nějaké lépe hodnocené knihy, ale myslím, že ho pár let; možná navždy, nechám spát.