Pravidla moštárny

Jsem na 90. straně z šesti set, a už teď vím, že to je a bude skvost. A to mne prvních dvacet stran nechávalo relativně vlažnou.
Držím si půlhvězdičkový prostor s ohledem na to, jak se rozvine příběh. :)

22.02.2026

Příběh o Homeru Wellsovi, sirotkovi ze St. Clouds, jehož životním mottem je být užitečný. Také je to příběh o pravidlech psaných někým jiným, kdo nezná realitu života těch, kterých se to týká.
A člověk někdy musí porušit pravidla, aby dal věci do pořádku.
Audiokniha v podání Ladislava Mrkvičky skvěle vykresluje příběh a jeho hlas dodává dlouhému, emocionálně náročnému vyprávění o morálce, potratech a hledání smyslu života nezapomenutelnou atmosféru. Doporučuji.

Je to příběh o tom, že jestli neumřeli, žijí dodnes.
Je to příběh o tom, že kdo si počká, ten se dočká.
Je to příběh o tom, že nezáleží na tom, kým jste, ale kdo jste.
Že vaše identita se může měnit.
Že je někdy potřeba porušit pravidla.
Láska nás všechny spojuje.
A ještě o mnoha jiných důležitých věcech.
Irvingovi hrdinové jdou až na dřeň.
Vrací se postupně domů...
Příběh se v druhé polovině drobí s tím, jak přibývá aktérů. Ale tak tomu v životě bývá...

Delší dobu jsem si všímal, že tato kniha je na popředních místech v čtenosti a hodnocení. Takže jsem se vypravil do knihovny a půjčil jsem si ji. Často se nechám ovlivnit názory čtenářů zde na DK a dám na jejich doporučení a zkušenosti.
Tato kniha určitě nebude patřit mezi mých TOP 5 v letošním roce, a určitě ne ani mezi ty nejhorší. Pro mě to byl trochu zdlouhavý příběh s celkem jasnou vývojovou linkou. Čekal jsem děj točící se kolem ovocných moštů. Jablka hrála jednu z hlavních rolí, ale nebyla sama. Bylo toho mnohem více. Informace kolem potratů, sirotků, rasismu a historických problémů Ameriky mě tak trochu odváděly od zpracování jablek. :-)
Autor ale umí psát, počtení to je krásné, jen trochu moc dlouhé. Některé pasáže mě dost nudily. Už před mnoha lety jsem četl Svět podle Garpa, asi si to musím znovu zopakovat, knihu mám doma.
Takže za mě 4* a určitě nejsem nespokojený.

Nejdřív jsem se tím musela trochu prokousat, ale nakonec se kniha četla docela hezky. Opět je to typický Irving, ať už se jedná o postavy nebo zápletky. Jediné, co mi v knize vadilo, byly šííííleně dlouhé kapitoly.

29.10.2025

Kniha patrí medzi moje obľúbené. Počúvala som ju už druhý krát a stále som nadšená.
Ladislav Mrkvička tú knihu načítal tak vynikajúco, že ma ani na chvíľu nenudila, aj keď som videla film.

Čtení to tedy bylo hodně pomalé. Tím jak je rozvláklá kniha, i čtení šlo pomalu, poklidně, na můj vkus až moc. Ale to je asi jediná "výtka" knize. Stálo to za to.

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla. Představovala jsem si sirotčinec ve státě Maine, všechny ty děti a Homera..díky bohu za to, že žijeme ve společnosti, kde si žena může o svém životě rozhodovat.

Ráda sáhnu po klasice světové literatury, ale s Pravidly mostárny jsem se bohužel spíš protrápila. Začátek byl skvělý a bohužel vzhledem k současné politice potratů USA až nepříjemně aktuální. Často jsem přemýšlela nad tím, kam se společnost za ty dekády (ne)posunula. Po odchodu Homera ze St. Clouds mě děj bavil méně a méně. Nesednul mi autorův styl psaní, který je hodně zeširoka, ale chyběla mi hloubka. Moc postav, často mi přišly až zbytečné, protože děj nijak neposouvaly a bohužel kromě dr. Larche mi vůbec nikdo nebyl sympatický. Homer mě zejména v poslední třetině strašně rozčiloval svým pokryteckým chováním. Nesedly mi ani časté skoky v čase a místě, které mi bránily se pořádně začíst. Po další knize autora už nejspíš nesáhnu.

Krásný, silný a hluboce lidský příběh. Irving se nebojí naservirovat i dost barvité a naturalistické popisy. Občas jsem měla pocit, že si pročítám lékařskou zprávu, ale i to patří k životu. Nemyslela jsem si, že to někdy řeknu o nějakém sirotkovi, ale tady bylo dobře, že Homer nebyl nikdy adoptován. Velmi povedená kronika jednoho sirotčince.

Pravidla moštárny jsem vzala znova do ruky po dvaceti letech.. tenkrát jsem přečetla vše, co bylo od Irvinga k mání, ale nejhlubší stopu ve mně zanechaly právě Pravidla moštárny, Svět podle Garpa a také Modlitba za Owena Meanyho.
Krásně napsaný, hřejivý lidský lidský příběh s hlubokým morálním přesahem, který ale čtenáři nepodsouvá, co je správné a co ne, a kde vidění světa není černobílé.

„Lidem, které miluješ, se nemůžeš plést do věcí o nic víc, než těm, které vůbec neznáš.“

Zřejmě jsem měla od knihy takového věhlasu až moc veliká očekávání. Běžně mi výpravné romány nevadí, ale tady jsem se většinu času nudila. Na můj vkus tu byl přehršel postav a většina je silně nezajímavá. Stejně tak to skákání mezi nimi nebo v čase mi přišlo občas docela rušivé.
Homer je sice citlivý a lékařsky nadaný, ale místy mi přišel jako nevýrazný vesnický prosťáček. Naopak nejvýraznější postavou asi byla Melony, která mi ale svým obhroublým a agresivním chováním byla dost nesympatická. Ani mi moc neseděl ten milostný trojúhelník Cindy/Homer/Wally a neustálé se točení v kruhu, pokud šlo o tyhle tři.
Zkrátka mi, kromě doktora Larcha, chyběla nějaká průměrně inteligentní a sympatická postava, kterou bych si jakkoliv oblíbila. Uznávám, že to má jistou výpravu a barvité popisy, ale četlo se mi to docela špatně a asi po žádné další knížce od auta nesáhnu.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Rozsáhlý román plný citlivých témat, rozdílných postav s různými zkušenostmi a motivy jednání. Irving nás svým typickým způsobem důkladně provádí příběhem a nutí nás často přemýšlet o tom, co je správné a kdo má právo rozhodovat o osudech druhých. Důležitou roli zde hraje konfrontace pravidel společnosti s vlastním přesvědčením a realitou světa. Vše lze pozorovat prostřednictvím životní cesty hlavního hrdiny.

Tím je Homer Wells, sirotek plný nejistoty, nástupce doktora Larche, který ho učí medicíně - porodům a interrupcím. Homer však odmítá převzít Larchův pohled na potraty a vydává se svou vlastní, nejistou cestou.

I dlouho po dočtení jsem se k románu vracel a přemýšlel o něm. A přesně to od podobných knih očekávám.

Jak lze postavit tak hřejivý příběh na něčem, co je ve své podstatě tak nešťastné, to je k neuvěření. Své však dělá i brilantní překlad, protože je to celé protkané hrou se slovíčky. Úžasná věc.

Je tohle skvělá kniha? Jasně!

Kniha o velkém přátelství, kontroverzním společenském tématu, oddanosti a spoustě moštu. Irving dokáže naservírovat vše najednou, v jedné větě vám trnou zuby u popisování škrabavého zvuku při kyretáži, zároveň se podivíte nad absolutním klidem a záviděníhodnou profesionalitou mladého Homera a dojme vás důvěra i bezvýhradná otcovská láska doktora Larcha. Je to příběh pro povzbuzení víry v dobrého člověka, kterých se v tomto příběhu nachází tolik, že se to vymyká všem statistikám. Celý příběh spěje k nevyhnutelnému závěru, který si všichni přejeme, protože vše je tak, jak má být.

Netuším, jak jsem se kdysi dávno (před dlouhými 20 lety) dostala k Irvingovi... Doma mám jen zásobu knih a obecné povědomí, že se mi to líbilo :-)
Po opakovaném přečtení Pravidel se na mém vnímání a hodnocení nic nemění, není co vytýkat, k čemu mít připomínky, kniha zůstává zážitkem ...

Jen mi tak běží hlavou, co přesně jsem na tom příběhu mohla ve svých ne zcela dospělých letech tehdy pobírat... Říkám si, že ke všem zmiňovaným tématům je třeba si dozrát, mé vnímání se (zcela logicky) vlivem věku a zkušeností mění, posouvá se mi hranice "správného" a "nesprávného", takže se moc těším na to, co na Homera a ostatní řeknu za dalších 20 let :-)

Četla jsem poprvé a byla jsem uchvácena. Pro mě ještě lepší než Garp i Owen Meany.
Silný příběh. A také mě jako ženu mrazilo z toho, že o právech žen na potrat se právě v USA opět rozhoduje bez nich.... Dr. Larch by se asi divil. I když on umí nadevše dobře čekat....

Miluju filmovou verzi. Knihu jsem stále odkládala...až do letošní čtenářské výzvy. Je hodně jiná a vlastně se mi v tomto případě asi více líbil film.