Totožnost přehled

včera

Určitě není náhodné, že zrovna tuhle knihu autor napsal už francouzsky a dokonce bránil jejímu překladu do češtiny. Vždyť jenom to viditelně "vypíchnuté" slovo udavač jasně naznačuje, že tematikou textu bude opět (sice nenápadné) rozebírání vlastního Kunderova provinění před jeho emigrací, tedy udání česko-anglického letce z 2. světové války Dvořáčka (a možná i některá další, která se nakonec přece jen podařilo utajit). Zcela zjevně má být dojemné, jak strašně to Kunderu trápí a hlavně jak on sám se tím trápí, ale musím bohužel konstatovat, že mě to ve výsledku až tak nedojímá. Všechny jeho nástroje, jako je stylizace do ženské hrdinky, velice umné a rafinované zabalovaní všeho do závoje tajemna i použití odvážné dávky erotiky v závěru, jsou sice brilantní a dotažené do jisté dokonalosti, ale prokouknutím ztrácejí vlastně veškerou účinnost. Všimli jste si, že ve svých "českých knihách", tedy v Žertu, Směšných láskách a Nesnesitelné lehkosti bytí je téměř nepoužívá?

13.03.2025

Poetika a „filozofičnost“ Kunderových opusů mě vždy fascinovala svou hloubkou a melancholií i (někdy nepřiznanou) ironií a sarkasmem. Skutečné umění románu. Přesto se mi při čtení Totožnosti do hlavy tak trochu kacířsky vloudila myšlenka, že si autor při psaní uvědomoval, že ten noblesní svět umění slova odchází a patří minulosti. Jako bych z těch slov a vět pociťoval jistý druh zoufalství a ztráty vlastní totožnosti, jak to autor vyjádřil už v prvních kapitolách slovy hlavní postavy Chantal, že už se „za ní muži neotáčejí“. Vlastně mi z tohoto díla bylo nějak více smutno. Nejen protože už jeho autor není, ale i proto, že s ním odešel celý svět umění románu do minulosti. A jeho forma, ač stále přesvědčivá, už je pro dnešní povrchní svět prostě přežitá.