Směšné lásky

1. souborné vydání. Soubor povídek, které jsou ve třech ,,sešitech", jsou vydávány v jedné knížce. Popisují muže a jejich komické zážitky s láskou a ženami. Povídková sbírka, kterou autor po jejím třísvazkovém vydání v šedesátých letech podrobil přísné kritické revizi, přichází znovu na český čtenářský stůl, aby obohatila své starší i nové příznivce autorovou radostí z vyprávění, z fabulování a kombinování a přiměla k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy. Vyřazeny texty Sestřičko mých sestřiček a Zvěstovatel....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/40_/404/smesne-lasky-gkX-404.jpg 4.21290
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (105)

Přidat komentář
Chesterton
25. května

Zatím nejlépe vystihuje můj názor na styl Milana Kundery Warana. Realistický tento muž rozhodně je. Bohužel. Má cit pro negativa povrchní společnosti. Spolu s Malachime stále přemýšlím o jeho vztahu k ženám, který mě v jeho dílech dráždí nejvíc. V tomto směru je jeho humor plochý až znevažující ženský svět. Snad Ellyem to vystihla za mne - velkou roli hraje často ponížení. Potkávám čas od času vtip a nadčasovou myšlenku, ale v kontrastu s jinými je to pro mne stále málo :))

Malachime
15. května

Starý Kundera mě baví. Jen mi vadí naivita hraničící s hloupostí u ženských postav. Všechny jsou blbky, tragédky, ukecané hloupoučké holčičky, krásky závislé na mužích... Kde jsou nějaké sebevědomé ženy?! To jediné mi vadilo, jinak krásná čeština!

Lachtaan
05. května

Náhodné počtení k maturitě, které se během oněch dvou hodin proměnilo v zajímavou knižní zkušenost. O Kunderovi jsem doposud slyšel jen velmi okrajově, tuhle pohodovou, nadsázkovou novelu ale odvyprávěl opravdu bravurně a nenudil jsem se jediným řádkem. Kéž by díla na listu povinné četby vypadala všechna podobně!

caroline.aiko
29. dubna

Povinná četba a mě upřímně se mi moc nelíbila. Povídky byly zdlouhavé a několikrát nudně psaná a párkát jsem je ani nepochopila. Čekala jsem od knihy něco víc, ale zase musím uznat, že pár příběhů bylo docela přijatelných. Asi bych ji doporučila spíše zdatnějším čtenářům, pro mě to byla náročná četba.

petrarka72
04. dubna

Čas je paradoxní jako Kundera sám. Ze středo- a vysokoškolské četby Směšných lásek mi utkvěl hlavně druhý sešit, tedy Falešný autostop a Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým - a vnímala jsem je téměř tragicky, jako přehlídky ztrát. Dnes si užívám hlavně třetí sešit, obzvláště povídky Eduard a Bůh a Doktor Havel po deseti letech - a jejich zpráva, jak se rodí skepse a jakými mechanismy banalita nabývá na zajímavosti, mi připadá zábavná...

kajunka333
02. dubna

Musím přiznat, že dílo Směšné lásky se mi moc nelíbilo. Zkrátka to nebyl můj šálek kávy (nebo čaje, jelikož kávu nepiju). Jde o to, že mi povídky přišly zvláštní a úplně nevím, kam je zařadit. Je pravda, že některé byly úsměvné a myšlenky v nich obsažené byly rozhodně zajímavé a hodné přemýšlení, ale tato kniha mě rozhodně nenavnadila k tomu, abych běžela do knihovny a vypůjčila si další Kunderovy knihy. Ovšem myslím, že za pár let mu dám ještě šanci, protože co jsem četla komentáře k jeho knihám, zněly nadšeně a lidé si je chválí, nejspíš jen já musím ještě trochu vyzrát. Nejvíce se mi líbila povídka Zlaté jablko věčné touhy, protože mě opravdu pobavil motiv dvou mužů lovících ženy, kterým ale nejde ani tak o ženy, jako o lov samotný, protože tento lov pro ně znamená jejich mládí, které jim postupně proklouzává mezi prsty. Ani Kunderův styl vyprávění mě příliš nenadchl. Na internetu jsem četla, že Kundera upřednostňuje přesnost jazyka a neztrácí slova pro zbytečné popisy, což se projevilo i v tomto díle, ale mě osobně trochu chyběla větší květnatost ve smyslu popisů prostředí a postav. Možná mi to ale chybělo o to více, protože jsem před Láskami četla Dumasovy Tři mušketýry, kteří mě naprosto uchvátili příběhem i jazykem a stylem vypravování a tudíž by pro mne po dočtení takového skvostu bylo zklamání téměř vše.

Adies
24. března

Krásná sbírka povídek, která je plná filozofických úvah. Snadno se čte a dějové linie jsou srozumitelné, ale spoustu času strávíte právě na výkladu hlubších myšlenek, kterými je kniha zaplněna. Nejvíce se mi líbilo, že popisuje život přesně takový, jaký je. Nepředvídatelný a provázaný mnoha směšnými okamžiky.

Lessana
07. března

Priznávam, že som dodnes nesiahla po Kunderovej tvorbe... pre predsudky. Áno, tak veru. Minule v knižnici som si však povedala, že to napriek tomu skúsim.
Aké to prekvapenie, keď som si už hneď na prebale vo výňatku z akéhosi rozhovoru s autorom prečítala, že "nikdy by som sa nemohol prinútiť čítať Zolu, ale milujem jeho protinožca Anatola Franca"! Cítim to totiž obdobne...
No a po prečítaní tejto zbierky poviedok mi neostáva iné, len skonštatovať, že predsudky (ako to už pri nich často býva) boli zbytočné. Kunderov štýl mi pripomína skvelé texty (alebo skôr životné situácie a postrehy zručne, vtipne a múdro spracované do literárnej podoby) mojich obľúbencov Karvaša a Mitanu! Pri Kunderovi však je ako bonus odvaha priamo opisovať život pred pár rokmi...
Smiešne lásky, to sú skvelé poviedky, od ktorých som sa nemohla odtrhnúť - musela som ich prečítať na jedno posedenie! Repetitívne charaktery a konanie jednotlivých hlavných (samozrejme mužských) hrdinov, celoživotne sa naháňajúcich za ženami, je občas dohnané až do absurdity, no bol to nepochybne zámer - ostane to v človeku rezonovať o trocha dlhšie. Spolu so sladko-trpkým pocitom, ktorý poviedky takpovediac vyludzujú.
Predpokladám, že to nebolo moje posledné randez-vous s tvorbou autora :).

animovanej medv
02. března

Je to až mrazivé. Jinak nádherný soubor povídek :)

Zlá-Ňufie
20. února

Jsem z knihy lehce rozpacita. Nejlepsi se mi zdály prvni tři. Obsáhlý Symposion mě docela potrápil.

Dep8
09. února

Kunderův styl psaní mi neskutečně vyhovuje, nemohu si pomoci. Je inteligentní, promyšlené a nadčasové, je zde znát autorova zralost.
Povídky v této knize jsou právě takové - a neskutečně dobře vypointované. Každá z nich nabízí několik možností závěru, ale všechny skončí tak nějak - kunderovsky...
Jediné, co mi v jeho knihách trošku vadí, je naivita a skoro až hloupost jeho ženských postav. Proč...?

Dimas
14. ledna

Třetí sešit je jednoznačně nej. Symposion, tak napínavá hra s příběhem, který se dramaticky mění úhlem pohledu (věku i pohlaví) jednotlivých postav...

puml
05.12.2017

Nikdo se nebude smát, Falešný autostop a Eduard a Bůh se mi líbili nejvíc. Dobře zpracované povídky, které řeknou o životě v 50. a 60. letech v Československu víc než ledajaká studie.

teraxxx
13.11.2017

Pan Kundera má neobyčejnej styl vypravování. Takovej lehkej, nevyzpytatelnej, místy filosofickej, laskavě humornej, prostě jinej. Hrozně příjemná knížka.

AnjaVCL
15.10.2017

Hravý raný Kundera... Rozkošné povídky plné autorovy komiky v intenzivní formě. Nejpůsobivější je asi často zmiňovaný Falešný autostop. Osobně mám hodně ráda i Nikdo se nebude smát kvůli té absurditě a efektu sněhové koule (filmová verze mimochodem není špatnou adaptací) a Staré mrtvé, u kterých si nejsem úplně jista, čím na mne zapůsobili (možná tou atmosférou kontrastu pokoje vysoko v činžáku a ulice dole, ospalost maloměsta...).

Andy1503
30.09.2017

Má nejoblíběnější povídka - Falešný autostop, neskutečně psychologicky propracované.

Siimona23
08.09.2017

Od Kundery se mi nejvíce líbila právě tato kniha. Vybrala jsem si ji skrze povinou četbu k maturitě. Knížka je jednoduchá na čtení, ale občas některé fráze mi přišly zbytečně moc zdlouhavé. Nejvíce se mi líbila povídka - Falešný autostop. Doporučiju spíše jako oddechovou knihu. Neurazí - nenadchne.

sick.boy
25.08.2017

Tak sem se zase jednou pustil do Milana Kundera a dopředu můžu říct, že pocit ze čtení je převážně spokojený. Vynikající Žert sice překonán nebyl, ale to sem ani neočekával a navíc jsou Směšné lásky mnohem zábavnější než opěvovaná a pro mě nemastná-neslaná Nesnesitelná lehkost bytí.
Většina povídek v této knize má celkem jednoduché zápletky, dominují úvahové pasáže, v nichž se jak známo Kundera vyžívá. Jeho postavy a jejich dialogy, neotřelé přirovnání, vyzdvihování banalit, to dohromady tvoří poměrně ojedinělý zážitek. (Přestože některé dialogy/monology znějí, jak kdyby si je postavy měsíc připravovaly.)
Mám kamaráda, kterého mám velice rád, nicméně se s ním nemůžu vídat dennodenně, protože bych se z něj mohl po čase zbláznit. Přesto je každé naše setkání velmi příjemný zážitek. To jsou pro mě Kunderovy knihy.
Bohužel mě ze čtenářského blaha občas vytrhávalo repetitivní opakování charakterů. Chlapy jsou většinou děvkaři s vysokou úspěšností a ženy jsou často naivní, hloupoučké slečinky, které slouží jako ozdoba muže a stejně tak se s nimi i jedná. Trošku z tebe smrdí šovinismus Kundero, ale já ti to odpouštím. Vlastně sem se během čtení několikrát přistihl, že díky kurevnickým charakterům si uvědomuji, jak moc si vážím lásky, jakou máme s přítelkyní. Takže díky. Navíc, přestože se spoustou tezí v knize nesouhlasím, nemění to nic na tom že je zábavné nakouknout do hlavy lidem, s kterými bych v reálném světě nedokázal navázat společnou řeč.
Za vrcholnou povídku považuji rozhodně Falešný autostop. Jak tohle toho chlapa napadlo?

Adelajda_4
18.07.2017

Moje první a rozhodně ne poslední setkání s Kunderou. Povídky jsou hravé, hořko-sladké a rozhodně nutí k zamyšlení.

Haňáček
27.06.2017

Povídky jsou hravé a zábavné. Líbí se mi styl i promyšlenost Kunderova humoru. Je tu i pár myšlenek k zamyšlení. Pro příklad uvádím tuto: ,,Pravá hodnota člověka je v tom, co ho přesahuje, čím je v jiných a pro jiné. "

zanetkov77
20.06.2017

Co dodat, Kundery styl psaní mě prostě okouzlil. Některé byly trošku oddychovější, jiné mě donutily více přemýšlet. Nejvíce mě zaujal Falešný autostop a Eduard a Bůh.

martina.culik
30.05.2017

Směšné lásky mě moc směšné nepřišly. Víceméně mě nijak zvlášť nezaujala žádná z povídek.

amaenium
24.05.2017

Velmi pěkné a čtivé příběhy. Některé mě příliš nebavily (například povídka s doktorem Havlem) a jiné mi ještě doteď zůstali v hlavě - například tu hodně vyzdvihovaný Falešný autostop nebo pak Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým. Povídka s názvem Já truchlivý bůh, jenž mi v mém vydání zrovna chybí, nám s přítelem byla předčítána v divadle (na Směšné interpretaci brněnské Husy na provázku - doporučuji) a nemělo to chybu.

jan14s
23.03.2017

Vtipné, dobře se čte. Až na Falešný autostop, dějově není špatná. Hlavní hrdina mi ale až moc připomíná mne. Mám pocit, že bych se zachoval stejně a z toho nemám moc dobrý pocit.

ellyem
13.03.2017

Četla jsem jen povídku Falešný autostop a mám tedy na ni odlišný názor, než všichni ostatní. Buď se mi nešlo vcítit do role holky, nebo jsem tak bezcitná, ale vůbec bych ji nelitovala a ani mi nepřišlo, že by to týpek nějak přehnal. Holka si začala sama, měla prostě říct dost a ukončit to. Možná to je i tím, že já jsem úplný opak jí. Nenechala bych se takhle ponížit a když už, tak bych našla slabinu muže a zaútočila bych mu na ni. Třeba, až se mi to časem rozleží, nebo si povídku přečtu za pár let, změním názor...

marketaddd
18.02.2017

srdcovka

suezie
23.01.2017

Kdybyste se mě zeptali dneska ráno, jak se mi Směšné lásky líbily, tak bych vám nejspíš řekla něco v tom smyslu, že to jako docela šlo, že jsem neustále čekala nějaký překvapivý konec s pointou, která mi vyrazí dech a ono nic. Prostě knížka, která se ničím zvláštním od jiných neliší.

Kdybyste se mě zeptali teď- dnes večer, jaký mám na Směšné lásky názor, tak bych tvrdila, že je to zvláštní kniha, která se tváří nevinně. "Obyčejné" povídky, které se vám nejprve jeví jako: "a co jako" se po zamyšlení nad nimi a prolistováním některých pasáží mění na tiché poselství. Uvědomila jsem si, že Kundera dokázal vyjádřit některé mé myšlenkové pochody a pocity, u kterých jsem se domnívala, že jsou jen moje a že není možné, aby je někdo jiný mohl sdílet.

Nikdy se mi nestalo, abych během pouhého dne takovým způsobem změnila svůj názor. Jsem opravdu ráda, že jsem dokázala rozluštit to tajemství, které je pro mě v těch povídkách skryto ;).

Lady McFly
22.01.2017

Z povídek mám smíšené pocity, některé i spíše zklamaly. Bohužel jsem v řadě z nich onu komičnost, kterou anotace slibovala, nenašla, ale to je možná pro to, že jsou to komické zážitky hlavních hrdinů, mužů. Ženy jsou pak, víceméně v celé knize, zobrazeny jako pouhé erotické objekty, kterých je ideálně nejlepší prozkoumat co nejvíce. Také mi chyběla ve vztazích reálnost.
Na druhou stranu Kundera skvěle vystihl mezilidské vztahy v tehdejším režimu, i jeho úskalí. Také zápletky jednotlivých povídek byly většinou zajímavé, bez nějakých větších zvratů, ale nepředvídatelné.

hellena1523
21.01.2017

Knihu jsem četla na doporučení kolegyně. Šlo o moje první setkání s Milanem Kunderou a musím říct, že zklamaná jsem určitě nebyla. Jazyk, kterým píše, mi byl velmi příjemný, a tak se povídky hezky četly. Pokud jde o náměty, zaznělo zde, že některé z povídek byly zbytečné. Dovoluji si s tímto nesouhlasit. Nešlo o žádná velká témata, ani nepřišel žádný "wow moment", to je pravda, ale nemyslím, že je to špatně. Považuji Směšné lásky spíše za takovou sondu do běžných vztahů. A přesně o takových si taky ráda občas čtu.
Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a přečetla si ji, nicméně věrnou fanynkou autora se přesto asi nestanu. Za mě poctivé 3*

Lodja
18.01.2017

Mám pocit, že tu šlo o dvě věci. Jednak si tak trošku vystřelit ze svého mladšího já (podle povahy většiny hlavních hrdinů asi nebude těžké uhodnout, jaký býval Kundera za mlada) a zároveň předat, i přes odlehčenou formu, nějaké závažnější myšlenky (třeba Eduard a Bůh a i Symposion, z toho jsem byla zvlášť nadšená). A z hlavně toho druhého poslání jsem měla obrovskou radost. Vzhledem k věcem, které jsem v té době řešila i ve svém osobním životě, sedly Směšné lásky jako prdel na hrnec a už dlouho se mi nestalo, abych se děsila, že nějakou knížku dočtu.