Směšné lásky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Soubor povídek, dříve vydaných ve třech „sešitech“, jsou vydávány v jedné knížce. Popisují muže a jejich komické zážitky s láskou a ženami. Povídková sbírka, kterou autor po jejím třísvazkovém vydání v šedesátých letech podrobil přísné kritické revizi (vyřadil texty „Sestřičko mých sestřiček“ a „Zvěstovatel“), přichází znovu na český čtenářský stůl, aby obohatila své starší i nové příznivce autorovou radostí z vyprávění, z fabulování a kombinování a přiměla k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404/big_smesne-lasky-gkX-404.jpg 4.21727
Nahrávám...

Komentáře (160)

Kniha Směšné lásky

PetrazÚstí
09. září

Jedná z mých nejoblíbenějších Kunderových knih, je v ní všechno, přesto se o ní tolik nemluví, zastiňuje ji třeba Žert. Dovoluji si ale tvrdit, že tento jeho počin je jedním z nejlepších. Každá povídka je dokonale vybroušená.

Anasa
25. dubna

Nakonec dávám čtyři za jazyk, ale hodně jsem se rozmýšlela, potřebovala bych hodnotit každou povídku zvlášť. Nikdo se nebude smát, Falešný autostop, Eduard a Bůh, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým se mi líbily, zaujaly mne. Blízké mi bylo Zlaté jablko věčné touhy, kde mne bavila pouhá hra na svádění. Co u mne úplně propadlo, byly dvě povídky, které byly v doslovu označeny jako plošší, lehčí, dokonce rozkošnické, tedy Sympozium a Doktor Havel po dvaceti letech. Kdyby těmito povídkami Směšné lásky začínaly, knihu bych zřejmě odložila. Nebyly mi sympatické postavy, jejich jednání ani filozofické rozpravy. Nakonec jsem je při hodnocení nějak skousla.


Cortegos
23. dubna

Mou četbu trochu ovlivnil kult Milana Kundery, takže jsem začal číst se značně vysokými nároky, kterých jsem se zbavil, když jsem se začetl. Nejedná se o monumentální dílo, které svou pravdou boří mýty, dějiny a společnost, ale o vyprávění, ze kterého čiší radost vypravěče. Poněkud lechtivé příběhy obsahují opravdu zajímavé myšlenky o všem možném. Některé si člověk vezme za své, zatímco jiné odmítne, ale nemůže se jim upřít vnitřní pravda a logičnost.

whxterose
22. dubna

Já si nemůžu pomoci, Kundera je prostě skvělý a tenhle soubor povídek je skvost!

"Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl."

Jrsnbl
10. dubna

Kundera je génius. Styl, jímž umí popsat vnitřní dialog postav, je naprosto neuvěřitelný. U směšných lásek se mi líbí, že to nejsou jen milostné příběhy obyčejných lidí - tyto erotické aférky mají totiž vždy hlubší význam a je v nich skryto mnoho mouder. Povídky byly všechny do jednoho báječné, za mě je ovšem favoritem asi doktor Havel. :p

Marekh
08. dubna

SMĚŠNÉ LÁSKY je první kniha, kterou jsem přečetl od Milana Kundery. Dlouho jsem se vyhýbal tomuto autorovi asi z důvodu, že jsem se obával, že jeho knihy budou určené pro náročnější čtenáře. A myslím si, že tomu tak je. Knihu hodnotím na 80 %.

Směšné lásky je kniha 7 povídek, které napsal mezi rokem 1958 a 1968 a vydával je na pokračování. První sešit vyšel v roce 1963, druhý sešit v roce 1965 a třetí sešit v roce 1968. Na začátku roku 1970 vyšlo shrnutí všech tří sešitů v jenom svazku pojmenovaném SMĚŠNÉ LÁSKY. Z tohoto souboru vyřadil 3 povídky. Jak sám Kundera napsal v Poznámce autora: „Co se mi na těch vyřazených povídkách nelíbilo, bylo jen něco docela málo, třeba to, že jsem v nich sem tam ještě slyšel cizí, vypůjčený hlas anebo že jsem věděl, že se povídka dala napsat o něco lépe.“

Směšné lásky jsou příběhy o hrách na lásku a s láskou. Tématem povídek jsou odlidštěnosti milostných vztahů. Hrdinové se nechávají unést náhlým nápadem nebo rozmarem, chtějí si hrát na nevinnou hru, při níž se svým partnerům a protihráčům říká zejména to, co chtějí slyšet. V jistém okamžiku se děj rozjede nečekaným směrem a původní strůjci hry jsou zaskočeni. V povídkách se vyskytuje sarkasmus, humor, ironie a erotika. Celkově se mi povídky líbily, i když to nebylo jednoduché čtení a mnohdy jsem se musel nad některými větami pozastavit. Nejvíce se mi líbila povídka AŤ USTOUPÍ STAŘÍ MRTVÍ MLADÝM MRTVÍM a povídka EDUARD A BŮH aj. Nelíbila se mi povídka SYMPOSION, kterou považuji za „nejslabší“ povídku z celé knihy. Vzpomínám si, že o povídce FALEŠNÝ AUTOSTOP jsme se učili na střední škole. Měli jsme za úkol si přečíst ukázku z této povídky, ale bohužel téměř nikdo si povídku nepřečetl. Znal jsem jenom tuto povídku, s ostatními povídkami jsem se seznámil až v této knize.

Kunderovy knihy určitě stojí za přečtení, ale kladou na čtenáře větší názory, a ne všemu čtenář porozumí při prvním přečtení. Časem bych si chtěl přečíst knihu ŽERT.

V knize se vyskytuje Doslov, který napsal Jiří Opelík. Doslov byl pro mě docela náročný na pochopení. V závěru se nachází Poznámka autora.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Smyslem života je bavit se životem, a že je-li život na to příliš lenivý, nezbývá nám než ho trochu postrčit.

Minulost každého z nás je možno stejně dobře upravit v životopis milovaného státníka jako v životopis zločince.

Ale jsou věci, o nichž lhát nemohu. Jsou věci, do nichž jsem pronikl, jejichž smysl jsem pochopil, které miluju a beru vážně. A tam se žertovat nedá. Tam kdybych lhal, potupil bych sám sebe, a to nejde, to po mně nechtěj, to neudělám.

Přílišná víra je ten nejhorší spojenec.

Žárlivost není ovšem nijak příjemná vlastnost, ale není-li jí nadužíváno (je-li spojena se skromností), má v sobě kromě své nepohodlnosti i cosi dojemného.

Jenomže ani smrt nemá ráda, když se jí poroučí.

Kdyby byl člověk odpověden jen za to, čeho je si vědom, byli by hlupáci předem zproštěni jakékoli viny. Jenomže člověk je povinen vědět.

Člověk odpovídá za svou neznalost. Neznalost je vina.

Cena člověka je v tom, v čem sám sebe přesahuje, v tom, čím je mimo sebe, čím je v jiných a pro jiné.

Spíš jde o to, pěstovat vlastní náročnost, protože v té se zrcadlí míra vaší osobní hodnoty. Pamatujte si, příteli, že správný rybář hází malé ryby zpátky do vody.

Erotické kouzlo se totiž projevuje spíš deformací než pravidelností, spíš výrazností než uměřeností, spíš originalitou než konfekční pěkností.

Kam by přišel socialismus, kdyby všichni věřili, že je svět v rukou Božích? To by nikdo nic nedělal a každý jen spoléhal na Boha.

Člověk přece není na světě jen kvůli sobě. Žije vždycky pro něco.

Já jsem si myslil, že člověk může věřit v Boha i v komunismus, že se to dá spojit.

Ale tak už to v životě bývá: člověk se domnívá, že hraje svou roli v určité hře, a netuší, že na scéně zatím nepozorovaně vyměnili dekorace, a on se nic netuše ocitá uprostřed poněkud jiného představení.

Já bratře, musím lhát, nechci-li brát vážně blázny a stát se sám jedním z bláznů.

I zlomyslná nápodoba zůstává nápodobou, i stín, který se vysmívá, zůstává stínem, podřízeným a odvozeným, ubohým a pouhým.

Ale kdo umí zradit Boha, člověka umí zradit stokrát snadněji!

Felsenberg
20. března

To je ale pitomost. Vítězství hmoty, pudu nad duchem.

Citát - Myšlenky neznamenají nic proti chtění. Povídka Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, část 11.

Všechno je špatně - Komunisté, zvláštní vzhledem k minulosti MK, Bůh, křesťanství, desatero, panna Alice, věrná žena, ženy jako tupoučké bytosti určené k jediné činnosti, kolegové a spolubydlící jsou hlupáci... Jedině hlavní hrdina ovládaný svým pudem, neustále lže, chová se jako zbabělec a sobec, ničí životy svému okolí a považuje se za inteligenta.

Směšné lásky. Směšný je hlavní hrdina povídek. Chtíč a tupý pud bych láskou rozhodně nenazýval.

Za mě hloupá kniha.

babystar
12. března

"Hořkobolné" příběhy o vztazích mužů k ženám, z nichž musí novodobým feministkám vstávat vlasy na hlavě. Poprvé jsem některé z nich četla na střední škole v 60. letech a děsně jsem se bavila. Teď mi z nich bylo spíše smutno. Prostě - hry lásky šálivé...

1 ...