Eduard a Bůh
Povídka od:
Milan Kundera
Z knihy:
Směšné lásky, Třetí sešit směšných lásek
Eduard dostudoval pedagogickou fakultu, kde studoval dříve jeho bratr, ale nedostudoval ji skrz neviný žert, který ale nebyl vhodný a tak byl z fakulty vyloučen.
Eduard nastoupí do zaměstnání, v malém českém městě, přijme ho ředitelka, a schází se s dívkou Alicí, která věří v Boha, a Eduard by se s ní rád i tělesně miloval, k čemuž mu ale Alice brání jako věřící.
A tak nastává vyříkávání si těch dvou, jak to vlastně s tou vírou v Boha vlastně je.
Eduard v Boha nevěří, ale náhle ho napadne udělat ze sebe věřícího a skrz to se dostane až před své starší kolegy. Kolegové se obávají, že takový kolega není tím správným pedagogem, ale doufají, že jde jen o jeho nedostatek informací, které si doplní a stane se zase řádným socialistickým učitelem.
Eduard chodí i do kostrela, aby byl blíže Alici, a tu jí řekne, že má problémy, že se ho už všichni zřekli, ale Alice tvrdí, že ho nezatratí pro jeho víru, a začne se mu podvolovat.
Aby Eduard nebyl vyhozený ze školy, tak se "musí" pomilovat i s osamělou, ošklivou ředitelkou školy.
Příběh končí tím, že se Eduard rozchází s Alicí, která byla podle něho Biohu nevěrná, dopustila se hříchu a podlehla mu, vyměnila ho za víru v Boha, a to se mu tedy nelíbí.
Komentáře (2)
Přidat komentář
Některé motivy se rovněž z této poídky přesunuly do románu Žert, který je dodnes považován za autorův nejsilnější román.
Víra v Boha, velké téma. Mladý muž, který v Boha nevěří, mladá dívka, která věří, ale jen z důvodu odporu proti systému. Ani jeden svou víru nemyslel vážně, oba lhali a oba za to byli potrestáni. Ona rozchodem, on ponížením od ředitelky a společnosti. Opět zde vidíme vyobrazení totalitního režimu a nesmyslných nařízení, které museli lidé dodržovat.