Nesnesitelná lehkost bytí

Zhruba od poloviny knihy čteno ob řádek. Kunderu jsem si chtěla v rámci všeobecné kulturní znalosti přečíst, ale zřejmě to není autor pro mě. Jeho mnohomluvnost a nazírání na situace ze čtyř různých úhlů mě po čase začala zmáhat. Věřím, že oddané čtenáře má, já k nim patřit nebudu.

Knihy autora Milana Kundery, prozatím kolem mě procházejí, bez přečtení. Tento příběh Terezy, Tomáše, Sabiny a Franze nás zavedl do společnosti bývalého Československa, odkud autor odešel. Postavy se potýkají s každodenními příběhy někdy složitými, někdy banálními, autorem zabalené do filozofických úvah o "nesnesitelné lehkosti bytí". No asi si dám opět pauzu s autorem Milanem Kunderou.

Příběh se četl krásně a plynule, text byl velmi intelektuální a přesto čtivý. Jednotlivé osudy se bravurně prolinaly a vyprávění je vykreslovalo jako částečky mozaiky, kdy až nakonci s odstupem vidime celý nádherný obraz jejich existence. Jen ten tón příběhu byl melancholicky a ke konci čím dál smutnější, až jsem si říkala, že je to spíš zimní a ne letní čtení. Bylo mi líto vlastně všech hrdinů a právě tenhle smutek je to jediné, co knize vyčítam.

Kniha je psaná originálním stylem, na který jsem si chvíli zvykala, přeskoky v čase mne zpočátku mátly. Příběhy jednotlivých postav se prolínají jen lehce a zpočátku, poté mne nejvíce bavila historie Terezy a Tomáše. Autor často odbočuje z děje do filosofických a psychologických úvah, které jsou někdy zajímavé a originální, občas mi připadaly trochu "na efekt". I postavy jsou ne zrovna typické, dalo by se říci spíše svérázné typy, ale přesto si k nim čtenář vztah vybuduje. Závěr byl dojemný, nečekaný.

Očekával jsem, že tento román bude hodně filozofický a mé očekávání nemohou být naplněnější. Opravdu Milan Kundera se umí zamyslet nad různými tématy a skvěle je umí literárně vyjádřit. Skutečně skvělé vyjádření skvělých myšlenek. A to jsem knihu četl poprvé. Jsem si jistý, že po druhém přečtení objevíme zase něco dalšího, nového, jiného a skvělého.

Líbilo se mi, jak dokázal popsat politické události ve spojitosti s filozofickými úvahami, v osobním pojetí lásky, kterou též popsal z mnoha různých pohledů. Jsem nadšen z jeho pojetí toho momentu, kdy každý člověk se na různé věci dívá různým pohledem, často odlišným, a otiskuje do předmětu či do nějaké věci své osobní zkušenosti a prožitky. Ale nejvíce mě ovlivnilo jeho pojetí vztahu ke zvířeti. Právě v chování vůči slabším tvorům se ukáže pravý charakter člověka.

A nejvíce na mne zapůsobil vztah Tomáše a Terezy. Samozřejmě i vztah Sabiny a Franze měl co do sebe, ale více na mě působil první zmíněný. Krásný román, úžasné zamyšlení, skvěle napsaná kniha.

(SPOILER) Opravdu mě baví, jak se pan Kundera nebojí s trochu "tabu" věcmi a má to i v příběhu dost do sebe. Určitě doporučuji. Fantastická kniha.

Doplnil bych, že v knize si dokážete najít své a jaksi pocítit ten chvilkový moment.

Kniha, která je překvapivě aktuální i dnes, přestože vyšla před několika desítkami let, její témata – vnitřní svoboda, vztahy, politická tíha doby a filozofická rovina lidského bytí – zůstávají stále relevantní.

Na autorově stylu mě zaujalo, jak odlišně přistupuje k jednotlivým postavám. Každá nese jiný tón, atmosféru a myšlenkový rozměr, což čtení dělá mimořádně pestrým a přemýšlivým. Nejvíc mě zasáhl příběh Terezy – zpočátku jsem s ní bojoval, její pasivita mi byla protivná, ale postupně jsem jí začal rozumět. Nakonec to byla právě ona, ke které jsem cítil největší pochopení a sympatie.

Nesnesitelná lehkost bytí není kniha pro každého, ale každý si v ní může najít postavu, se kterou souzní, nebo myšlenku, která ho osloví. Je to román, který zůstává s vámi i po dočtení.

Jediné, co bych knize vytkl, je autorovo často stereotypní vykreslení ženských postav. Často jsou zobrazovány jako ztracené, slabé a vnitřně roztříštěné. V tomto ohledu mi chyběla větší rovnováha. I proto strhávám půl hvězdy.

Uffff, tak to mi dalo hodně práce přesvědčit se, abych to dočetla. Za mě byla kniha " Nesnesitelná snůška žvástů". Dvě hvězdičky dávám za cenné mapování tehdejšího režimu, což osobně považuju za velice důležité. Jinak hrůza a děs - postavy mi byly všechny vyloženě protivné, ospravedlňování nevěr, které zřejmě tehdy bylo vyloženě životním stylem podle toho jak to pan Kundera podává, se u mě nesetkalo s pochopením. A všechny ty úžasné myšlenky, co tady zazněly..... no já jsem je asi nepochopila.

"Milovat někoho ze soucitu znamená nemilovat ho opravdu."

Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí.

Nenacházím vhodná slova, která by vyjádřila ten neskutečný zážitek, kterým byl pro mě tento příběh.

Dva páry, které jsou spolu propleteny. Československo v době, kdy politická situace není úplně jednoduchá, útěky, ať už za milostnými aférami nebo do zahraničí. To vše ovlivňuje hlavní postavy.
Tomáš je lékař, ale také svým způsobem bohém, Tereza je citlivá duše, která se těžce vyrovnává s milostnými avantýry svého muže.
Sabina je umělkyně a Franz je starší, velmi vnímavý.
Jak moc ovlivní životy útěk do Curychu, jak moc ovlivní vztah Tomáše a Sabiny celý příběh?

Líbily se mi hluboké myšlenky, kterými je kniha protkána. Autor se ztotožňuje s tím, že láska začíná ve chvíli, kdy se žena vepíše svým prvním slovem do naší paměti. Kundera filosofuje o životě, jeho smyslu, o lásce a o tom, jak moc dokáže dát smysl žití. Zamýšlí se nad mýty, například z Platónova Symposia. Podle něj lidé byli dříve hermafrodité a Bůh je rozpoltil na dvě půlky, které od té doby bloudí světem a hledají se. Láska je touha po ztracené půli nás samých. A přitom jeho otázky i odpovědi jsou dvousečné.
"Člověk nikdy nemůže vědět, co má chtít, protože žije jen jeden život a nemůže ho nijak porovnávat se svými předchozími životy, ani ho opravit v následujících životech. "
"Einmal ist keinmal." Co se uděje jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Smí-li člověk žít jen jeden život, je to, jako by nežil vůbec.
"Ideál je, jak známo to, co se najít nikdy nedá."

Stejně jako "řeka teče od věků do věků a lidské příběhy se dějí na břehu. Dějí se, aby byly zapomenuty a řeka řekla dál."
Za sebe musím říct, že tento příběh nezapomenu z mnoha důvodů.
Rozplakalo mě v něm několik scén.
Vrána v náruči Terezy, Karenin, u kterého jsem vzlykala a nakonec i dnešní závěrečná část audioknihy. Ještě ve středu jsem slyšela hlas Jiřího Bartošky, který je pro mě nezapomenutelný a který knihu namluvil, jako živý a teď už promlouvá z opačného břehu řeky.
Se slzami v očích píšu tyto řádky a musím souhlasit, že někdy to žití je nesnesitelné a někdy je to lehkost.
A tak jako k životu patří láska, patří k němu i smrt.

Nezapomínejte žít, žijte s lehkostí, je to mnohem snesitelnější než tíha.
Es muss sein. Musí to být.

Poslední dobou okoštovávám známé autory, abych od každého měla aspoň něco přečtené. Nyní přišla řada na Kunderu, a já nemám slov. Nečekala jsem, že mne tato kniha tak zaujme. Řeší se zde velké množství nejrůznějších témat, na každé z nich je tak zajímavým způsobem nahlíženo, vskutku filozofický román. A je opravdu zamyšleníhodná a paradoxní myšlenka, že někdy může být život tak lehký, že ve výsledku působí jako neúnosné břemeno.

Všichni žijeme v planetě nezkušenosti, to je fráze která mne navždy poznamená. A je to stálá pravda, když si tak pomyslím, vlastně každý z nás je nezkušený, to je lidský úděl. Každý člověk je nezkušený svými rozhodnutími které kdysi učinil a nejdou napravit. Vše si uvědomíme pozdě, tak jako Tereza si uvědomí že Tomáš ji opravdu miluje. Celý román je pro mne složitou banálností. Děj je jednoduchý ale vnitřek zcela popírá jednoduchost dějů v této knize. Ke konci je tu vlastně jedna taková banální katarze, čtenář je spokojen, i když ví že hlavní postavy zemřou, tak na konci knihy stále žijí. Jak to nádherně napsal v doslovu Květoslav Chvatík. Časoprostor se zcela vymyká kontrole a člověk ani vlastně neví zda čte sen postav nebo skutečný děj. Ale vše se vyjasní a zůstává v pořádku. Zajímavé je že si postavy své sny pamatují ve vší úplnosti, do každého detailu, i když normálně, my lidé kteří vznikly z matky a ne z písmena, si své sny často nepamatujeme, a prý sny které si zapamatujeme jsou tajným poselstvím, já tomu ovšem nevěřím. Ale jak sám autor říká nejsou to lidé z matky ale z textu, nejsou to skuteční lidé, ale jakási alternativa lidí. A jejich životy nikdy neexistovali, přesto jsou místa dění jejich životů zcela důvěrné, to jsou zase slova má. A jestli, podle slov autora má stejnojmenný film s duchem románu pramálo společného, tak se na něj nikdy v životě nepodívám, jelikož si nechci zkazit tak magickou a výjimečnou knihu (užívám slova výjimečný proto, protože výjimečné věci jsou ty nejlepší. Jestli na něčem stojí budoucnost, tak jedině na výjimkách).

Kniha rozpráva o dvoch pároch, ktoré sa musia popasovať so životom v československej spoločnosti - kde politická situácia nieje jednoduchá. Do toho rôzne milostné aféry...
Čítalo sa to ľahko, no čítať o milencoch, ktorí sa neustále podvádzajú mi prišlo také divné. Nieže by sa to nedialo asi aj teraz, ale venovať tomu taký veľký priestor v knihe. Škoda.

Kniha Nesnesitelná lehkost bytí je fakt super! Je o tom, jak si lidi dělají různé věci, a někdy se cítí moc šťastní, a jindy moc smutní. Hlavní postavy jsou Tereza, Tomáš, Sabina a Franz. Tereza je taková hodná, ale Tomáš jí občas moc nezajímá, protože má rád jiný holky. Sabina je hodně zajímavá, protože se rozhodne dělat, co chce, i když to není vždycky nejlepší. A Franz je takový zamyšlený pán, který přemýšlí o spoustě věcí. Kniha je jako když se díváš na oblohu, co se pořád mění, a nevíš, co bude dál. Líbí se mi, jak autor ukazuje, jak jsou lidi složití a jak každý z nich žije jinak. Kniha má hodně těžkých věcí, ale i krásných, když se zasměješ nebo zamyslíš. Je to moc zajímavé a trochu smutné, ale i krásné.

Geniálně napsaná kniha jedním z největších (možná i jediným největším) z českých autorů.
Ke Kunderovi může mít každý miliony námitek a připomínek, k jeho vztahu k ženám, životním hodnotám, politickým aktivitám a tak dále, ale jeho naprostou oddanost tvorbě, umělecký talent pro psaní o lásce, hlubokou komplexitu, intelektuální duch a přítomnost génia zkrátka MUSÍTE adorovat.
Milan Kundera je naprosto jedinečným autorem románové tvorby a pokud je toto vaše první kniha, nesmí být poslední, prosím!

Dlouho trvalo než jsem si knihu pořídila, byla jsem skeptická.
Nečekala jsem jak mě toto dílo pohltí a duševně obohatí

Za mě super kniha, která i po letech od prvního přečtení má své kouzlo. Jsem ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst po x letech podruhé a současně ve mně žila těch x let, neb jsem se ji rozhodla rovnou pořídit.

Na jednu stranu uchvacující jazyk i forma, na druhou stranu určitá schematičnost postav i děje. Kundera sám se vymezoval proti tomu, aby román byl vnímán politickou optikou, ale zasazením do doby i reálií roku 68 a následující normalizace se od dobových konotací jde jen těžko oprostit.
Ale i přes drobné výhrady jde o vynikající román, který na mě subjektivně ale působil zbytečně chladně, díky snaze o co největší objektivitu.

Kunderovy postavy jsou konstrukty, jejichž pomocí autor zkoumá různá etická a životní dilemata. Proto někdy ujíždí do nesnesitelné neživotnosti, mechaničnosti a někdy i banality. Přesto je někdy hloubavý, jindy jímavý. Tento román patří k těm, které se i dobře čtou.

Nesnesitelná lehkost bytí je tak slavná kniha, že se objevila i v seriálu Přátelé. Je to jedna z nejznámějších českých knih ve světě.

I nadále pokračuje můj vnitřní rozpor s Kunderou. Jeho dílo mě uchvacuje i mírně irituje. U Nesnesitelné lehkosti bytí ale výrazně převažuje fascinace.

To, jak experimentuje s formou, jak se zamýšlí nad tíhou a lehkostí, jak pracuje s motivem Beethovenovy hudby, jak skvěle vykresluje postavy, jak věrohodně popisuje jejich myšlenky a pohnutky.

Kundera je tady filosofem i psychologem (například v části Malý slovník nepochopených slov, kde vysvětluje střetávání pohledů postav na určitou věc).

Je to dílo plné výborných postřehů, chvílemi napsáno tak, až z toho mrazí. Jak komunistický režim ovlivnil život postav a jak se s tím každá z nich vypořádává. Zaujala mě postava Franze.

A co mě rozčilovalo? Asi trochu postava Tomáše a jeho nevěry (tady už to byla diagnóza) a k tomu Tereza, kterou to vnitřně rozervává, a přesto na něm visí - na druhou stranu bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem Tomáš visí na ní. Toto téma se v Kunderově díle opakuje. A taky mi některé filosofické úvahy přišly překombinované.

Občas jsem knížku hltala, občas se mi ji ani nechtělo otevřít... Každopádně je to pozoruhodné dílo a spoustu myšlenek jsem si zaznačila. Co vy a Nesnesitelná lehkost bytí?

"Červánky zániku ozařují všechno kouzlem nostalgie, i gilotinu."

"Nic není těžšího, než soucit. Ani vlastní bolest není tak těžká jako bolest soucítěná s někým, pro někoho, za někoho, zmnohonásobená představivostí, prodloužená ve sta ozvěnách."

"Pro Sabinu žít v pravdě, nelhat sobě ani jiným, je možné jen za předpokladu, že žijeme bez publika. Ve chvíli, kdy našemu jednání někdo přihlíží, přizpůsobujeme se chtě nechtě očím, které nás pozorují, a nic už není pravda z toho, co děláme. Mít publikum, myslit na publikum, to znamená, žít ve lži."

"Skutečně vážné otázky jsou totiž jen ty, které může formulovat i dítě. Jen ty nejnaivnější otázky jsou skutečně vážné."