Nesnesitelná lehkost bytí

od:

Nesnesitelná lehkost bytí

Slavný román Milana Kundery vychází poprvé v České republice; s obvyklou Poznámkou autora a s doslovem Květoslava Chvatíka. Poprvé vyšel ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a... celý text

Slavný román Milana Kundery vychází poprvé v České republice; s obvyklou Poznámkou autora a s doslovem Květoslava Chvatíka. Poprvé vyšel ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí...

„Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo ze ptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“

(4. dotisk r. 2007, ISBN 978-80-7108-281-1) méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/89_/898/nesnesitelna-lehkost-byti-898.jpg 4.41630
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (156)

Přidat komentář
Alchemi
12. srpna

Toto dílo je přímo nabité spoustou podnětných a ne vždy lehko stravitelných myšlenek. Určitě bych Nesnesitelnou lehkost bytí neoznačila za odpočinkovou četbu, ale o to mi je tato kniha bližší. Kundera je mistrem v zacházení se slovy.
Má bývalá profesorka tuto knihu nedočetla. Má kamarádka ji miluje a vlastně její zásluhou skončila i v mých rukou.
Řekla bych, že Nesnesitelná lehkost bytí nesedne každému, ale komu ano, ten na ní jen tak nezapomene. Es muss sein.

Streva
03. srpna

Filozofický román, kdy vrcholem filozofie je "einmal ist keinmal". Na rozdíl od ostatních čtenářů jsem se s postavami sotva v něčem mohla ztotožnit a přišly mi ploché, vyfabulované, existující jen v tom jednom svém tématu (Tomáš - vztahy k ženám, Tereza - odkaz matky, fotografka - zrazování atd.), nemyslím si, že život takto funguje, každodennost je pestřejší. Možná kdybych to četla ve 20, hodnotila bych jinak, možná prostě zastaralo - v době vydání mohlo vzbuzovat zájem a obdiv. Po Žertu zklamání. Jedna hvězda za hladký styl (dobře řemeslně napsané) tak a jedna za vykreslení atmosféry normalizace.

sarka45
02. srpna

Nesnadné, ale velice zajímavé čtení. Nevšední příběh nevšedních lidí opředených spoustou filozofických otázek, které nutí čtenáře přemýšlet o vlastním životě, o vlastních vztazích a postojích. Navíc jasná ukázka života v normalizaci.

EmiClare
28. července

Kouzlo Kunderových knih. Nevím, co dodat.

Tomul
09. července

Zprvu tuctový příběh, který ale po delším odplutí času, se vrací zpět v dotěrných myšlenkách nutících člověka k hlubšímu zamyšlení. Co je to láska? A doopravdy milujeme někoho jiného? Nebo to děláme jenom pro sebe? Koho tedy máme rádi a za jakou cenu? Máme se rádi?

-Kathus-
18. června

Kundera má silného rozprávača, akých vie stvoriť len pár spisovateľov. Plus ovláda "čaro prvých viet", teda takých, ktoré okamžite zapôsobia a už sa od textu neodtrhnete. Autor - filozof, a tu slovo filozof rozhodne nie je nadávka ;-)

Lodja
15. června

Nejraději bych ji omlátila o hlavu některým svým spolužákům, kteří si v hodinách literatury zacpávají uši, aby jim neušel příběh. "Vždyť podstatou klasické literatury není příběh," chce se mi na ně vykřiknout. Mají zacpané uši, tak nic...

Přijde mi, že kdyby člověk svůj život okleštil na příběh, vzniklo by z toho "Olivie se rozešla s Janem, rok na to začala chodit s Pavlem, kterého si následně i vzala, měla s ním dvě děti, pak se rozvedla a umřela." Zní to nudně, ale troufl by si někdo o Olivii tvrdit, že je nudná, že nestojí za zmínku? Jsme bytosti plastické, které mají city, emoce, rozum, víru, své sny, strachy a naděje, a to všechno se v nás někdy snoubí, někdy pře. A tohle Kundera vypichuje - fakt, že Tomáš s Terezou zemřou je vlastně takový okrajový, nezáleží na něm a dozvídáme se ho už někdy uprostřed.
Všichni se tu tisíckrát poznáme, analogicky to přirovnáváme ke svému životu a zkušenostem a přece je každá postava úplně vevnitř jiná. Nejedná se však o karikatury typu "blbá sekretářka, přísný šéf", ale o uvěřitelné bytosti.

Celá Nesnesitelná lehkost bytí je hrozně samozřejmá. No vždyť jo, říkáte si, poznávajíce se v něčem na každé straně. Ale zatímco u běžných smrtelníků je to někde hluboko v podvědomí, Kundera s tím nekompromisně přichází ven, tahá naše niterná tajemství na světlo. Někdy jste rádi, někdy úplně ne, každým pádem, kvůli tomuto je pro mě Nesnesitelná lehkost bytí úplně výjimečná a příběh je v ní poslední příběh, který by vám musel zajímat.


Měla strašnou touhu mu říct jako nejbanálnější ze všech žen: Nepouštěj mne, drž mne u sebe, zkroť mne, zotroč mne, buď silný! Ale to byla slova, která nemohla a neuměla vyslovit.
Když ho pustila z objetí, řekla jenom: "Jsem strašně ráda, že jsem s tebou." Při její zdrženlivé povaze to bylo nejvíc, co uměla říct.

Schwestrn
31. května

Spoustu myšlenek jsem si musela pročítat několikrát a ne všechny mě zaujaly. Až se k ní někdy později vrátím, možná ji ocením víc.

ZajDa37
05. května

Při čtení knihy byl můj život zahalen břemenem tíže, po dočtení mne obklopila nesnesitelná lehkost. Lze najít lepší důkaz Kunderova mistrovství?

Celým románem se promítají úvahy nad lehkostí a tíží, duší a tělem, láskou a kýčem. Jak můžeme vědět, že je naše rozhodnutí správné, jestliže ho nemáme s čím srovnat? A co kdyby se naše rozhodnutí donekonečna opakovalo? Nebude pak naše žití pod neskutečnou tíhou? Takže pokud se nebude opakovat, je náš život nesnesitelně lehký?
Ovšem nechci ve svém komentáři sklouznout ke kýči, k druhé slze, a proto se loučím. Es muss sein.

Taj-ka
29. dubna

Já vlastně ani nevím. Některé pasáže jsem zbožňovala a jiné nemohla vystát. Myslím, že to záviselo tak z půlky na té knize a z půlky na mém vlastním rozpoložení. Rozhodně zanechala stopu.

alef
11. dubna

On je zaskočený láskou k ní, ... jenže je to láska, ve které hraje hlavní roli něha, soucit a pocit odpovědnosti za život druhého, ale ...ne sex.
Ona v něm tuto lásku vyvolala, ... jenže trýzní ji jeho neustálé nevěry, protože ona, na rozdíl od něj, může bez výhrad milovat pouze jediného člověka.
Ona, její láska, nakonec „zvítězí“, ... jenže za cenu výčitek svědomí, protože on se musel vzdát „společenského úspěchů“, vyměnit ho za její lásku, ... a tak, za život v těžkosti, ... a přesto, nebo právě proto, za život ... naplněný.
Jejich příběh se uzavírá tragicky, a přesto, nebo právě proto ... končí ve vzájemném souzvuku ...

A pak tu máme „druhý příběh“, on a ona, ... kdy ona je ta silnější ve vztahu, ... a jejich spontánní život, probíhající v atmosféře společenských úspěchů a ironické lehkosti ... a končící rozchodem ...nicneříkajícím prázdnem ...

Příběhy pana Kundery jsou plné filozofie ... a mě to na nich baví , ... mezi řádky „řádí“ Parmenidés a jeho rozlišení lehkosti a tíže :-), najdete tu Nietzscheho, dávajícího lidským činům tíhu odpovědnosti :-), ... a proč to všechno? ... protože člověk je vybaven tím tajemným „já“, kterým je v přírodě tak jedinečný, „já“, které si je vědomo svého bytí, své konečnosti, ... omezením své cesty na časový úsek mezi narozením a smrtí: „Lidské bytí je bytím k smrti, bytím bez návratu.“ ... jenže, myslíte, že by člověk opakováním byl ve svých rozhodnutích moudřejší?

LEGACY
27. března

Věc nesnesitelně silného charakteru, kde je až zarážející, že se mezi našemi českými čeledíny vyskytl jedinec, který dokáže filozofovat o životě v tak obrovském rozpětí.

tovlasek
26. března

Typický příklad post-moderní knihy a já mohu pouze říct, že tleskám. Ačkoliv jsem se v prvních minutách četby dost ztrácel, po chvíli jsem vše pochopil a kniha se četla sama. Plna filozofických úvah, s kterými někdy souhlasím, někdy nesouhlasím. Dalo by se říci snad s obyčejným příběhem několika lidí. V čem má, ale tato kniha své kouzlo, že dokáže všechno perfektně propojit a dokázal jsem se ztotožnit s každou z hlavních postav, jako by snad každá vyjadřovala část mého já, obzvláště Sabina a Franz.
Jsem rád, že jsem se k tomuto dílu dostal a určitě si od pana Kundery přečtu i další díla.

boxas
25. března

Tohle mi jednoduše nesedlo.

jan14s
23. března

Líbí se mi Kunderův styl, přemýšlí o všem možném, všemi možnými způsoby. Občas mám pocit jak kdybych četl své myšlenky.

05sara12
20. března

Ke knize jsem přistupovala s velkým očekáváním, které se bohužel moc nenaplnilo. Z počátku mě kniha bavila a dobře se četla, od poloviny mi to přišlo stále to podobné dokola. Také jsem se trochu nudila u delších filozofických pasáží. Nicméně se jedná o zajímavě napsanou knihu, kterou určitě doporučuji k přečtení, ale sama už se k ní nevrátím.

zdenda.cesta
16. února

Velmi pekne ctiva kniha. Nektere pasaze, verim, ze je ctenar nucen cist opakovane, zejmena z duvodu nalezeni hlubsi skutecne podstaty myslenky a v dalsim pripade se jiste kazdy nalezne (aspon z casti) v nejake postave. Knihu doporucuji vsem mladym, dospivajicim i tem zkusenym. Kniha, ke ktere se s odstupem casu jiste vratim. Tema lidskeho byti ci ne-byti, tema zivota a smrti, lehkosti a tihy, severu a jihu a hlavne smyslu zivota, to jsou myslenky, kterych se clovek nikdy nezbavi, protoze na ne nikdy "neprijde" a jsou soucasti kazde vteriny naseho zivota. Doporucuji!

bakjo95
26.12.2016

Složitě vykreslený život Tomáše a Terezy, kdy hlavními příčinami jejich problémů v životě byly geny rodičů, okolnosti a (ne)šťastná láska, takže vlastně sám život. Zkoušel jsem se zeptat sám sebe, zda-li bych se zachoval stejně, byl-li bych v jejich situaci. To by ovšem záleželo na tom, jestli bych knihu četl před nebo až po, protože jak říká Kundera: V životě je všechno napoprvé, nemáme šanci namalovat si něco jako Skicu...Doporučuji - 95%

Scathia
25.12.2016

Pro všechny, kterým chybí starý režim, bych tohle dala povinně.

amaenium
19.11.2016

Ke knize jsem se dostala díky povinné četbě a mohu říci, že mě kniha hned uchvátila a našla jsem v nich to, co od knih očekávám. Takhle si představuji ideální knihy. Líbí se mi řečení filosofických otázek, poznámek autora a samotný děj. Postava Sabiny mi byla velmi sympatická.

C.lementine
09.11.2016

Obsah štěstí ve formě smutku. Stejně nesnesitelnou lehkostí se četly všechny milostné příběhy, filosofické úvahy, historická fakta. Honba za něčím abstraktním, téměř neexistujícím, protože einmall ist keinmall a touha po nekonečném opakování sice je, ale právě ta by z toho vytvořila kýč. Překrásně vykreslené charaktery vystavěné na jedné metafoře morální otázky nechtěného ubližování. Zbavit se imperativů! Přesun z tíhy do lehkosti zdá se mi teď jako to nejjednodušší na celém světě.

bee88maja
31.10.2016

Co je vlastně nesnesitelné, co je lehkostí...a co je bytím. Jako takovým. Nespočet otázek vyvolává ve mne tato kniha. Filosoficky pojaté téma lásky, na "pozadí" doby, kdy čest byla vykoupena křivdou. Kdy pomyslná lehkost, se ztrácela v hoře emocí...

parxel
26.10.2016

Nesnesitelná lehkost bytí je pro mne kniha o filosofii, o hledání pravdy, o touze po svobodě, ale především je to kniha o lásce dvou obyčejných lidí, kteří žili vedle sebe, milovali se a nakonec našli cestu jak žít spolu.

Na závěr přidávám jednu z nejkrásnějších vět, která mi z této knihy utkvěla v paměti: "Má-li být láska nezapomenutelná, musí se k ní od první chvíle slétat náhody jako ptáci na ramena Františka z Assisi."

daniel1313
23.10.2016

Já tomu moc nerozuměl , ale přečetl jsem to .
Dost mi tam vadila ta filozofie - všechno skoro Kundera komentuje z filozofického hlediska .
Ale , čte se to dobře , což je dost zajímavé .
Kunderu vysoko hodnotím , co by povídkáře , asi to bude tím , že v těch jeho povídkách
je podstatně méně té filozofie .

Nonosbawsut
22.10.2016

Všeobecnému nadšení Kunderou moc nerozumím. Píše pěkně, ale o ničem. Většinou mnou jenom přeletí a moc mi toho v paměti nezanechá. Ani tahle kniha se v tom neliší, nudné čtení o nudných lidech a jejich nudných vztazích, kdybych chtěl tohle, jdu si poslechnout patetickou sebelítost reálných lidí všude okolo.

LotusFlower
22.10.2016

einmal ist keinmal

Kmotr99
12.10.2016

Nesnesitelná lehkost čtení. Kunderův styl psaní a všudypřítomné filosofické žvásty mne (hlavně zpočátku) iritovaly, ale jak jsem se blížil ke konci, bylo to čím dál lepší (s výjimkou patetického závěru se psem). A hlavně - ať už píše Kundera jakkoliv, je to zatraceně čtivé.

terysek47
23.09.2016

Úžasné! Kniha, která mi jakýmsi způsobem změnila pohled na vztahy. Spousta zajímavých myšlenek .. doporučuji!

rybabezkosti
23.09.2016

Neuvěřitelné! Už dlouho mě žádná kniha tak nezasáhla.

Mercatino
24.08.2016

Kdo si myslí, že láska je předem daná jednoduchá přímočará záležitost, ať si přečte tuto knihu. Knížka si tak trošku kousne do každého z nás. Vztahy v knize jsou opravdové. Každý vztah začíná metaforou. Franz, Tomáš, Sabina, Tereza milovali co jiného , než své vlastní představy o tom, jaký je jejich partner :)



Štítky

filozofická beletrie

Autor a jeho další knihy

Milan Kundera

Milan Kundera
česká, 1929

všechny knihy autora

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených51x
v Přečtených2626x
v Čtenářské výzvě57x
v Doporučených250x
v Knihotéce415x
v Chystám se číst737x
v Chci si koupit122x