Hledání ztraceného času I. – Svět Swannových

1 06. března

Dílo génia a náročné čtení, kdy se při nejlepší vůli nedá zvládnout více než 30-40 stránek za den. Ale Proustovo psaní proniká pod kůži, vyvolává v nás dávné asociace a vzpomínky, uvědomíme si spoustu věcí, které máme zastrčené v podvědomí, vybavíme si staré vztahy, pocity, podíváme se na svět novým očima.

23 27. února

Náročné a pomalé čítanie. Chce to úplné sústredenie na text, hlavne zo začiatku, kým sa čitateľ neprispôsobí autorovmu písaniu. Vnímanie autorových myšlienok a spomienok nie je vôbec jednoduché, ale aj napriek tomu ma román zaujal. Je to čítanie na dlho, ale (pravdepodobne pomaly) prelúskam sa Proustovým strateným časom (aspoň sa o to pokúsim):-).

Tož co říct, je to hodně sexy text, jehož čtením jako kdybych si mimovolně osvojoval naprosto ojedinělou metodu pozorování a vnímání světa. Hlavní hrdina přistupuje k okolnímu světu s nesmírnou soustředěností a hlubokým citem, a to i k zdánlivě bezvýznamným věcem. Jeho schopnost vcítit se do neživých věcí, zaujmout jejich perspektivu, vymyslet k nim malý svébytný příběh atd. je obdivuhodná. Metaforizuje vše, co se dá, hraje si se světem, deformuje jej za účelem navození intenzivnějšího prožitku například z již zevšednělých věcí, kterých si člověk z důvodu navyknutí na ně a zautomatizovaného vnímání nevšímá, a k nímž zůstává netečný. Je to velký snílek, ale snílek umírněný a rozvážný, poklidný a hloubavý, přistupující k objektu svého pozorování vždy s předběžnou grácií a úctou. Během vzpomínání není hlavní hrdina vůbec s to zachytit obraz v jeho celistvosti, a ani se o to nepokouší, neboť kdyby se o to pokusil, skončil by u pouhé konstatace faktů, u suchého výčtu obecností, zničil by a pohřbil by veškeré jemné rozdíly mezi tím, jak je věc vnímána všeobecně a tím, jak věc vnímá sám vypravěč čili individuum. Přišli bychom o výpověď, jež skýtá výjimečnost, jedinečnost a neopakovatelnost dojmů, jež v něm určité věci, události či lidé navozují. Jsou mu až přílišně vzácné okolní věci, jež jej obklopují, neboť jsou součiniteli jeho rozpoložení, vnímá je jako něco neoddělitelného od svého přebývání ve světě, jsou mu zrcadlem jeho vnitřních citových zášlehů, vsakují a absorbují a navždy v sobě zaklíňují nějaký jeho citový prožitek, který vždy získávají v podstatě čirou náhodou, neboť ani sám vypravěč nerozhoduje o tom, zda se tak stane.

Více k první části tohoto svazku zde: https://telegra.ph/Marcel-Proust--Hledání-ztraceného-času-I-Svět-Swannových--První-část-Swann-Combray-02-05

9 09.05.2022

Prousta čtu poprvé a dělám to v době, kdy jsem dlouho dobu nečetla nic staršího dvaceti-třiceti let, a ten rozdíl oproti dnešním knihám opravdu bije do očí.
Četba Světa Swannových připomíná kodrcavou jízdu kočárem, ve své podstatě nepohodlnou, vleklou a úzkostně tíživou tím, jak vás nechává s cizími i vlastními myšlenkami. Dnešní knihy jsou za to moderní auta kupředu poháněná stresem a představou, že za každou zatáčkou musí být cosi velkého, jinak si pasažér přesedne.
U Prousta z vás stres opadne, nicméně klid, který by se měl dostavit, nepřijde, protože se budete nimrat v těch cizích myšlenkách a vzpomínkách, květech a architektuře a občas na vás padne dojem, že jste uprostřed impresionistické malby, které jde hlavně o zachycení okamžiku, resp. času samotného, aby se zastavit, zůstal, či prostě nabyl hodnotu.
A i přesto, že se čte těžko, až se na to člověk chce občas i vyprdnout nebo si minimálně dát pauzu, když jízda skončí, strašně vám chybí.

8 29.01.2022

“Místa, která jsme znávali, nenáležejí jen světu prostoru, kam je pro usnadnění umisťujeme. Byla jen úzkým výsekem mezi souvislými dojmy, vytvářejícími náš tehdejší život; vzpomínka na určitý obraz je pouhý stesk po určité chvíli; a domy, cesty, aleje jsou, žel, prchavé jako léta.”

Dlouho jsem se, pod dojmem recenzí čtenářů, rozmýšlela, zda vůbec tuto knihu začít čist z důvodu její poměrně náročné stylizace textu. Román mě ale naprosto uchvátil. Je sice pravda, že jsem musela číst v absolutním klidu a ničím nerušena, i pouhá myšlenka odvedla pozornost jinam a často jsem se vracela na začátek složitého souvětí. V tom je ale krása a pro mne nádherný zážitek ze čtení.
Líčení přírody v první části, lásky a žárlivosti v části druhé a nakonec chuť vypravěče cestovat, záliba v umění …našlo by se toho jistě víc. Určitě sáhnu, když ne po všech sedmi, tak alespoň po druhém díle tohoto rozsáhlého románu.

2 26.10.2021

Líbilo se mi to,i když přečtení stálo spoustu času.Ještě bych k tomu dodal jeden citát:"Kniha je zrcadlo.Nakoukne-li do něj opice,nemůže vyhlédnout apoštol."

10 15.01.2021

Víte, pokud chcete vysvětlit krásu Proustova Hledání, spotřebujete buď tuny papíru, nebo jen několik málo slov. Volím druhou variantu: Pokud nečtete knihy jen kvůli líbivým příběhům a jednoduchým emocím, přečtěte si Prousta. Je to zážitek, který ve vás bude rezonovat už napořád.
A pokud po přečtení budete cítit smutek, že jinou literaturu už nemá smysl číst, budete mít trošku pravdu. Ale zkuste sáhnout třeba po Woolfové nebo Ishigurovi. Taky vám mají co dát.