ondra295
komentáře u knih
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Extrémně smutný příběh o lásce - a je vlastně jedno, jak si tohle vyložíme. Je tu láska mezi mužem a ženou, láska kamarádská a svým způsobem i láska k vlasti. Celý děj se odehrává v hodně divokém období německé historie, kdy nic nebylo jisté, bujily extrémistické tendence a tím se rodilo i monstrum v podobě Třetí říše. Na této knize je krásně vidět, že společnost rozhodně měla důvody ke své radikalizaci a lépe tak pochopíme, proč se stalo to, co se nakonec stalo.
Důležitější je ale primární děj, kdy můžeme sledovat bezmeznou oddanost hlavního hrdiny ke své lásce a ještě větší oddanost jeho přátel k němu. A bohužel i smutný konec. Ale kniha to byla skutečně krásná, jedna z těch nejlepších, co jsem kdy četl.
Šťastný princ a jiné pohádky (7 pohádek)
Oscar Wilde
Nejsou to vyloženě klasické pohádky, protože v těchto pohádkách si své najde i každý dospělý. Úplně je z nich cítit, že Wilde byl skutečně nadaný umělec a styl, jakým jsou napsány, je rozhodně řadí mezi vyšší literaturu. Samozřejmě, hlavní poslání zůstává stejné, jako u ostatních pohádek - dobro vítězící nad zlem, důležitost morálky.
Ovšem některé pohádky mají i temnější podtext a ne všechny končí vyloženě dobře. Tím získávají větší napojení na realitu, protože co si budeme povídat, reálný svět rozhodně nefunguje jako klasické pohádky...
Občanský průkaz
Petr Šabach
Obecně mi přijde, že hrůzy komunistického režimu jsou nejlépe popisovány právě v knihách, kde vystupují mladé postavy. Do přímého protikladu jsou tak stavěny ideály mládí a tvrdá realita neúprosného režimu, který ničil normálním lidem životy na denním pořádku. V jednu chvíli je kniha pohodová a člověk si skoro ani neuvědomuje, v jaké době se to odehrává. O pár stránek později ale jsou opět popisovány represe a "buzerování" od tehdejších strážců pořádku, kteří se doslova vyžívali v tom, když si mohli na někoho zasednout.
Četlo se to opravdu pěkně. Tím, že je těžké a depresivní téma proložena humornými příběhy mládí, je to dílo skutečně vyvážené.
Lakomec
Molière (p)
Je to klasika a postava Harpagona se stala takovým obecným popisem pro lakomce, takže toto dílo má opravdový přesah i do současnosti - a dost lidí, kteří ho nečetli, o tom ani neví.
Je to krátké dílo, jak už tomu u dramat a komedií většinou bývá, takže je to spíše taková jednohubka a postavy jsou skutečně šablonovité - ovšem právě ona šablonovitost a užití hyperboly na vlastnosti jednotlivých postav tomuto dílu umožňují, aby celospolečensky kritizovaly nešvary (nejenom) tehdejší společnosti. Moliére i po takřka 400 letech stále ukazuje, jak nadčasový byl.
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Jedna z těch lepších knih, které odkazují na život za socialismu. Z pohledu dítěte všechno vypadá jinak a chvílemi je smutné vidět, co se vlastně děje v pozadí - a co nevinnému dětskému rozumu uniká. Celkově je to takové hořkosladké, protože to má pěkné a milé části, ale celkový kontext je velice smutný a skutečně jsem rád, že jsem komunismus nezažil.
Hovno hoří
Petr Šabach
Pelíšky jsou geniální a je to jeden z mála filmů, který naprosto jednoznačně překročil stín své předlohy. Chvílemi je kniha vtipná, povídky jsou víceméně vyvážené a ani neumím říct, která se mi líbila nejvíc. Šabach umí psát čtivě, ale v knize nelze hledat nějaký hlubší podtext - jako zábava fajn, ale vyloženou hloubku to nemá.
Báječná léta pod psa
Michal Viewegh
Viewegh má do geniálního spisovatele rozhodně daleko, ale jako oddechovka - proč ne. Je to chvílemi vtipné, postavy jsou sice trochu absurdní, ale budiž. Nic víc bych od toho nečekal, ale číst se to dá a člověk se u toho necítí trapně. Je to ale rozhodně nižší forma literatury.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Já se prostě dál než na konec prvního dílu nedostal. I filmy jsem dokoukal spíše z donucení. Tím nijak nesnižuji kvalitu knihy, která je podle mě napsána skvěle, jenom mě naprosto minula ta posedlost fantasy. Není to žánr vyloženě pro mě - tato série je ale tak populární a známá, že jsem si ji přečíst chtěl. Jenom proto, abych věděl, proč lidi tak zaujala. Ale asi se nedokážu přemluvit k tomu, abych si přečetl i zbylé dva díly...
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Pro mě podobný styl knih prostě není, takže sem si to tolik neužil, to ale nijak nesnižuje kvalitu knihy. Je napsaná velice dobře, poutavě, čtivě a pro fanoušky fantasy to určitě je něco, co si musí každý přečíst.
Já osobně preferuji jiné druhy knih a proto mě svět Tolkiena úplně nepohltil. Filmy jsem dokoukat nezvládl, ty na mě byly až moc roztahané, kniha ale měla rychlý spád, takže jsem to v pohodě zvládl. :)
Továrna na Absolutno
Karel Čapek
Čapek má svůj specifický styl a musím uznat, že ne každému asi sedne. To je individuální.
Zcela objektivně je ale schopen na jednoduchých tématech a poměrně nenáročným jazykem psát díla, která mají přesah, zaobírají se celospolečenskými tématy a sugestivně kritizují nejrůznější režimy/ideologie. Ano, je to přiražené za vlasy, ale dost velká část toho, co Čapek píše, je svým způsobem alegorie.
Z tohoto díla si každý odnese svoje - z mojí strany je jedním z hlavních výstupů to, že lidstvo má určitý limit na rychlost svého pokroku. Pokud přijde pokrok moc rychlý a skokový, lidstvo ho není schopno využít, tradiční nastavení společnosti zkolabuje a celá společnost se musí "resetovat" o nějaký čas zpět.
A ono to tak ve skutečnosti je. Žádný přerod společnosti nebyl bezbolestný. Lidé se vždycky prali se změnami a někdy trvalo i několik století, než je dotáhli k dokonalosti.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Steinbeck umí skvěle vyprávět a to je doménou této knihy - ze začátku člověku trvá, než se do toho dostane, ale jakmile s postavami začnete žít, tak se od toho nejde odtrhnout. Je to velice depresivní, ale zároveň lidské a je až absurdní, že taková situace skutečně relativně nedávno nastala.
Je to ještě umocněné tím, že vy tak nějak od začátku víte, že to nedopadne dobře. Že se celá rodina do Kalifornie žene za nějakou chimérou, která nemá reálných kontur a všichni nakonec skončí zklamaní a o žebrácké holi.
Líto mi bylo tak nějak všech, ale speciální zmínku si zaslouží Tommy a Casy. Tommy svým způsobem není špatný člověk, ale pouze špatně nastavená společnost ho donutí být vyhnancem. Casy je někým, kdo dělá pouze dobro a nakonec je za to "náležitě odměněn".
Kniha opravdu perfektně vystihuje depresivní pozici dost velkého procenta tehdejší americké společnosti... Rozhodně stojí za to přečíst.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Ano, doba se změnila, ale tohle dílo je svým způsobem pořád aktuální - minimálně tedy jeho hlavní myšlenky a poselství. Hlavně je velice zajímavým samotný motiv, který Wildeovi dává poměrně široký manévrovací prostor pro popis tehdejší zkažené společnosti.
Je to napsané velice poutavě, je to hluboké a zároveň to dle mého názoru není nijak složité čtení, takže je vhodné i pro literární začátečníky. Obraz je knihou, která se právem řadí k tomu nejlepšímu, co kdy světová literatura vyprodukovala.
Máj
Karel Hynek Mácha
Máj je složitěji napsaný a proto celkem chápu, když ho někdo ne zcela pochopí. I já ho musel přečíst víckrát, abych se chytil u vší symboliky a neměl pocit, že mi něco uteklo.
Každopádně na začátku napíšu, že poezii obecně tolik nemusím. Nejsem romantik. Ovšem Máj se mi rozhodně nečetl zle a Mácha by právem měl být řazen mezi největší české poetiky v historii. Má to i hlubší myšlenky, má to emoce, i děj. Je to napsáno poutavě. Za mě opravdu velice kvalitní dílo.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Hrabal mi k srdci asi nikdy nepřiroste. Moc nechápu, proč je zrovna tato kniha vnímána jako jedna z největších novodobých českých klasik.
Děj je hodně jednoduchý a věci, které se dějí, jsou dost často až lacině vulgární. Nemám nic proti sexuálním scénám a koneckonců ani proti naturalistickým scénám (sám mám rád Zolu), ovšem Hrabalovi se to tam nějak...nehodí. Je to tam nacpané na sílu a proto to působí nevkusně a až vulgárně.
Možná je to jenom můj pocit. Když si tohle odmyslím, tak Hrabal nepíše zle - ovšem tedy ten děj samotný taky žádnou výhrou není. Takže se obecně není moc o co opřít.
Dějiny zemí Koruny české II.
Petr Čornej
Neméně kvalitní než první díl. Vše je velice čtivě popsáno, nechybí žádné důležité události a na daném prostoru je vše popsáno snad co nejvíce je to možné. Pro každého, kdo má rád historii, je to rozhodně kniha, kterou by si měl přečíst - vždyť české dějiny je přece tak důležité znát pro každého Čecha! :)
Bělidlo
Tarjei Vesaas
Zvláštní dílo. Já vám nevím, jestli to mělo být absurdní drama nebo jestli to Vesaas myslel jako realitu? Postavy se chovají nerealisticky a reagují úplně uhozeně na naprosto nicotné podněty.
Na můj vkus je to až moc jednoduché - respektive postavy jsou moc jednoduché. Šablonovité. Od začátku asi tak nějak tušíte, co kdo udělá. Prostě zvláštní. Kdyby to mělo nějakou hlubší myšlenku, asi bych přežil i tu absurditu, ale takhle to bylo prostě jenom... divné.
Hlad
Knut Hamsun (p)
Řekněme, že tato kniha je poměrně velkou anomálií. Právě tím je ale svým způsobem dokonalá.
Hamsun si nedělá hlavu s nějakým úvodem do děje - v podstatě v celé knize se o hlavní postavě dozvíme dohromady to, že má velký hlad, nemá peníze, nemá kde bydlet a vlastně jenom čeká, až umře v zimě někde v temné uličce. Je to depresivní a ano, dovedu si představit, že takhle skutečně život mnoha lidí (nejenom ve Skandinávii) v minulosti vypadal - a v rozvojovým zemích po určitých úpravách tak vypadá i dnes.
Dává to vzhled do života člověk, který se ocitl v tak špatné situace, že jeho mysl zvládá řešit pouze složky života, které pro běžného smrtelníka ani nestojí za zamyšlení. Bude mít kde spát? Nají se konečně po pěti dnech? Dožije se rána? V takové situaci skutečně člověk neřeší "blbosti" a právě tahle surovost dává tomuto románu obrovskou sílu.
Nemá to smutný ani veselý konec - prostě životě jde dál a hrdina will live to fight another day. Opět ta surovost. Hamsunovi je úplně jedno, že existují nějaké konvence na to, jak má kniha končit a jak začínat. A to je super.
Zvláštní zpráva č. 4 (tajné)
Jiří Hanzelka
Chvílemi se to četlo těžce a autoři se dost opakovali - to ale částečně není jejich chyba, ale spíše chyba sovětského systému. Který tak nějak svádí k tomu, že stejné chyby v bledě-modré se opakují stále dokola.
Je to absurdní a v částech ještě poměrně umírněně napsáno (což chápu, protože jinak by autoři na Sibiři dost možná zůstali). I tak z toho ale srší frustrace tím, co se v SSSR dělo a jak málo smyslu to celé dávalo. Země, která má takový potenciál a takové bohatství a tady se to všechno doslova hází ven oknem.
Nedělám si ale iluze, že by současné putinovské Rusko bylo o mnoho lepší...
Dějiny evropské civilizace II.
Pavel Bělina
Stejně kvalitní jako první díl. Osobně mě to bavilo více, ale to je asi o osobní preferenci - jestli se raději dozvídáte o starověku + středověku nebo, jako já, preferujete více současné události. Napsáno kvalitně, dostatečně stručně, ale zároveň objektivně nic důležité nechybí.
Dějiny evropské civilizace I.
Kateřina Charvátová
Pokud máte rádi historii a chcete si ucelit znalosti napříč všemi různými epochami, je tato kniha ideální variantou. Vzhledem ke své délce nezachází do úplných detailů, ale vše důležité v ní je popsáno a je to napsáno "neučebnicovým" stylem - já ji byl například schopen přečíst podobně rychle jako obdobně dlouhou beletrii.