Občanský průkaz

Fajn pohled do minulého režimu, ten, kdo to sám zažil bude určitě ještě spokojenější. Líbil se mi přirozený jakzyk a dialogy, díky tomu se to četlo jak nic.

Manuál přežití dospívání v zemi, kde i první láska potřebovala razítko. Ze čtvrtejch cenovejch a chodeb paneláků skvěle postavená katedrála rebelů: kluci, co nosí v kapse občanku a v hlavě vesmír, učitelé s nervy z oceli a policajti, kteří by nejradši sebrali i smích, kdyby šel zapsat do protokolu.

Knížka, kde z „nesmíš“ dělá „tak podívej se“, z průšvihů legendy a z obyčejných dní mýtus o tom, že nejlepší party se konají přesně ve chvíli, kdy to systém nejmíň chce. Šabach píše lehce jako teče pivo do půllitru a pointy cinkají přesně jako sklo o porcelánovej podtácek: jemně, ale nezapomenutelně.

Vrátila jsem se do dob minulých, krutých i humorných. Hezké počtení.

Když jsem začala knihu číst, trochu jsem se lekla, že bude přesně popisovat to samé, co film, který jsem viděla už několikrát. Ale ne. Je mnohem vrstevnatější, úžasně propracovaná a popisuje prakticky celý život hlavního hrdiny. U knížky jsem se hrozně moc bavila, smála, zároveň mám husinu z toho, co minulý režim v naší zemi dokázal.

Kniha je místy krutá, ale i úsměvná, přesně tak, jak to znám i z vypravování. Komunismus jsem nezažila, ale i tak mě místy opravdu mrazilo. Je to zkrátka vypravování krátkých historek "bez masky". Mrzí mě, že autor nedotáhnul charakteristiku postav, jelikož příběhy "cizích" postav mě až tak nezasáhly. Nic moc napínavého se v knize neděje, takže v sobě nemáte takovéhoto "brouka", je to spíše posloupné vypravování, ale je to fajn nenáročné počtení například k maturitě.
Dovolte mi na konec jednu větu, která dle mne shrnuje skvěle převrat.
"Jedna věc se jim podařila. Představte si, že jak sem starej, tak když někde zahlídnu policajta, hned si automaticky šahám na kapsu, jestli u sebe mám občanku..."

Jedna z mých oblíbených Šabachovek. Vtipná kniha a výjimečně poměrně komplexní.

U tohoto díla jsem viděla prvně filmovou verzi která se mi moc líbila. Kniha je v podstatě jenom takový scénář. Ale četla se dobře. Přečetla jsem to za jedno odpoledne.

Kniha Občanský průkaz je předlohou jednoho z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Už z toho důvodu neměla cestu k mému srdci snadnou, jelikož jsem vše neustále přirovnávala k filmu.
A to by pak člověk mohl být zklamaný. Co se podobnosti týče, kniha se ničím nezabývá tak do hloubky jako film, zato nás ale zavede mnohem dál, až do autorovi dospělosti. Ze začátku poznáváme scény, které ze zpracování na plátno známe, ovšem poměrně rychle jich začne ubývat. Je ale potřeba s odlišnostmi mezi knihou a jejím filmovým zpracováním počítat.
Kniha je autorovým návratem do doby dospívání, doby, kdy se lidé zdravili soudruhu a sen každého teenagera byli deska od Zeppelinů a dlouhý háro. A jak výborně nám nastiňuje, jaké to tehdy bylo! Ačkoliv vypráví dost nesouvisle a zmatečně - většinou jde o pouhé útržky vzpomínek - zvláštním způsobem se mu daří celou tu socialismem prosáknutou společnost popsat lépe než nějaké historické či odborné texty.
Proč tedy Občanský průkaz nedostal všech pět hvězdiček? Především příliš nezasahoval do hloubky charakterů postav. Vnímala jsem, že oproti filmu, kde máme životy čtveřice přátel výborně zakomponované do příběhu, kniha vzhledem k tomu, že vše vnímáme pouze ze strany pana Šabacha, neposkytla v podstatě žádný pohled zhora. Neměli jsme tedy možnost zamilovat si nějaké postavy, trpět spolu s nimi, radovat se z jejich úspěchů - vlastně jsme toho o nich příliš nevěděli.
Abych to zkrátila - je to výborná kniha, kterou by si měl každý přečíst už jen díky možnosti zjistit, jaké to tehdy v naší zemi opravdu bylo. Jen jsem nejspíš až moc afektovaná na svůj oblíbený film, abych se přenesla přes fakt, jak málo prostoru mé oblíbené postavy v knize dostaly.:)

Hodně se mi to líbilo, i film se velmi povedl. Doporučuji.

,, Co teď budeš psát?,,
,, Vo fizlech..,,
,, Vo fízlech?,,
,,No byli jsme s ženou v Pardubicích v tom archivu a tam mě to napadlo. Řek sem si, že bych se měl rozpomenout na některý svý policajty fatal, policajty svýho života.,,

A jak by řekl klasik ..,, vo tom to je,,..je tu krásně zachycené období komunismu v Čechách, kdy se stačilo jen na policajta blbě podívat a už po vás chtěl občanku a táhnul vás na služebnu..

Autor líčí příběhy, většinou, z dob mladí svého a svých kamarádů, historky jsou to mnohdy úsměvné, pro nás, jež jsme tuto dobu nezažili, pro ně to však muselo být tak trochu peklo.. poněvadž, když se jednou znelíbíš režimu, čeká tě lustrování, výslechy, neustálá změna zaměstnání, udavačství a spousta dalších nepříjemných věcí...

Líbí se mi, jak je to napsané.., s určitou dávkou nostalgie avšak s lehkostí a humorem, stravitelně, bez příkras, surově a přitom tak brilantně, jakoby vám někdo vyprávěl své životní historky v hospodě u piva...

Není velké množství knih, které dokáží vykreslit období komunismu pravdivě, nepříliš přehnaně, bez hysterie a navíc s humorem. A právě tady se to povedlo.
Jako první jsem viděla film a kniha se mi dostala do ruky o něco později. A tohle se, podle mého, Petru Šabachovi povedlo.

Mladým, aby vedeli. Starším, aby nezabudli.

„Bylo nám čtrnáct a říkali sme si: Jo, přesně tohle je vono. Sme na správným místě k žití! a vzpomínám si, že když sme se s Alešem vraceli večer do Dejvic, a jak sme toho byli plný a měli pocit, že žijeme báječnej život v báječný zemi, tak zrovna v ten moment vystoupili ze stínu jednoho domu nějaký dva chlapi a jeden z nich nám povídá: Z Majáles?, a když sme na to jak dva blbci kejvli a eště řekli: No jasně!, tak se ten druhej nedovařeně usmál a pak už nás tloukli hlava nehlava. Tiše, beze slov nás u zdi toho baráku fackovali a mlátili pěstma, a když sme, celý omámený z těch facek a ran, seděli vedle sebe na chodníku a drželi se za hlavy, tak si do nás naposledy jeden z nich i kopnul. Pak si zapálili cigára a se slovy: S váma sme eště neskončili… se volnou chůzí vydali dolů ulicí.
Co to bylo…? zachroptěl sem, když odtáhli.
Fízlové… posadil se ztěžka Aleš.
Do prdele… zanaříkal sem. Co řekneme doma?!
Chápete to? Dva zkurvený tajný zmlátěj dva čtrnáctiletý kluky tak, že málem vypustěj duši, a ty maj největší obavy z toho, co na to řeknou doma.“

KTO? Prepánajána, KTO dnes znovu volí komunistov?

Audiokniha Čro. Asi by se mi to mnohem líp četlo. Příběh je krátký, proto stopáž prodloužili vsunutím písniček, ale takových, které mě vůbec nebaví (divoký rock 60. a 70. let). Zkazilo mi to poslech. Raději bych poslouchala třeba jen tři díly četby, ale pouze příběh samotný.

Knížku jsem přečetla za dvě odpoledne, myslím ale, že se dá přečíst i rychleji, je poměrně krátká a čte se dobře. A to i navzdory tématu, ze kterého člověku dobře není. Zůstává mi rozum stát nad tím, v čem tady lidé relativně nedávno museli žít. Díky tedy za tuto knížku (a neméně dobrý film). Od tohoto autora si určitě ještě něco přečtu.

Strašná temnota. Ani záblesk jiskry.

I přes totožný název má film ke knize mnohem dál než Opilé banány k Pupendu. Má mnohem větší časový záběr, hloubku, více postav. Je rozhodně syrovější, nejen tím, že kniha je vždy méně barvotisková než film. Rozhodně dost rezonuje linka udavačství a spolupráce s režimem a STB. Klidně by se z ní mohla stát povinná literatura - navzdory všemu je zábavná a zároveň poučná.

Poslechnuto jako audio kniha ( 4 Cd) a naprosto perfektní , podání J. A. Haidlera je výborné, u Alešových básniček se musí člověk smát i zavzpomínat na časy minulé, které básničky skvěle parodují, skvělá byla i pasáž jak si Aleš koupil knihu jen proto , že zde bylo napsáno, za třicetileté války byla v Čechách taková nouze, že nebylo pivo ani pro děti.

Dcera to má v povinné četbě, tak jsem si to pustila taky - no skvost :-) Myslím, že Alešovy básničky si získají i patnáctiletého syna a sjede pak celého Šabacha :-D
Jak to ale je pro Šabacha typické, jsou tam také chvíle hořké až velmi hořké, na které bychom také neměli zapomínat...
Těším se, až si zase pustím film.

Musím podotknout že nejprve jsem viděla film, a proto mě kniha lehce zklamala. Hlavně co se týče rozdílu film x kniha. Řekla bych že kniha je svým způsobem lepší, ale strašně mi vadil nespisovný jazyk. Příjemné byly Alešovy básničky a pokud máte knihu v povinně četbě, určitě bych vám ji doporučila.