Tři kamarádi

Kniha je vyjímečná svou hloubkou i lidskostí. Příběh přátelství, lásky a naděje v nelehké době je podaný citlivě a zároveň velmi čtivě. Autor dokáže skvěle vykreslit atmosféru i emoce postav, takže jsem se do děje rychle ponořil a knihu nechtěl odložit. Silný, ale zároveň krásný příběh, který ve mně zůstal ještě dlouho po dočtení. Určitě doporučuji.

Tři kamarády v knihovně protialkoholní léčebny zřejmě nenajdete...Ale teď vážně, Remarque v roce 1937 dokázal popsat poválečnou situaci v Německu jako nikdo jiný. Viděl dál než ostatní, věděl moc dobře, co je válka a kam to celé směřuje. V díle se střídají momenty naděje na lepší život s krutou realitou, což je pro díla tohoto autora typické. Autor dokázal hlavní postavy popsat způsobem, že jim prostě budete fandit a přát lepší život, i když asi cítíte, že se dobrý konec nedostaví.

Moc pěkně vybarvené poválečné období, jak se žilo a jak těžké to mnohdy bylo. Líbil se mi humor a pevné přátelství.. Nemusím moc auta, takže jejich popis mě moc nebavil. Závěr byl bohužel hodně smutný

Od Remarque jsem k maturitě před x lety přečetla jen Na západní frontě klid. Nyní jsem se rozhodla přečíst od něj další knihu - Tři kamarádi, kterou jsem našla v knihobudce. Kniha mě zpočátku příliš nebavila, má pomalý rozjezd. Později, asi tak od poloviny, mě chytla. I když nějakou hlavní zápletku, která by se řešila, kniha úplně nemá. Spíše jsem v ní viděla obraz meziválečné společnosti. Hlavní hrdinové jsou tři kamarádi, kteří se seznámili na frontě první světové války. Život po návratu z války byl těžký. Stejně tak jako byl těžký život s tuberkulózou, s níž bojuje přítelkyně jednoho z nich. Asi není divu, že hlavní hrdinové tak často v knize sahají po alkoholu. Kniha se mi celkově líbila. Určitě bych si chtěla přečíst i další knihy od tohoto autora.

Ráda jsem si znovu přečetla knihu Tři kamarádi od skvělého Remargua.

Další ze skvělých knih od Remarqua. Knihu jsem ve 2/3 na chvíli odložila a pak ji dočetla na jeden zátah, nevím proč. Ze začátku se četla malinko obtížněji, ale pak už to jelo. Ne příliš šťastné osudy mnoha dobrých lidí, ach jo, je to "pěkný" vhled do meziválečného Německa. Poslední stránky jsem cítila úzkost, až jsem byla ráda, že jsem knihu dočetla. Rozhodně doporučuji. Čtení to není lehké, ale stojí to za to. Teď se vrhnu na něco oddychovějšího, abych měla čas to vstřebat.

Jak jinak než 5 hvězdiček.
3 hoši se spřátelí během 1. světové války, po jejím konci společně začnou podnikat a je to opravdu přátelství na život a na smrt.
Se smrtí se setkáváme opět ve formě tuberkulózy, kdy na tuto zákeřnou nemoc umírá dívka jednoho z nich.
Hrůzy války si neumíme představit, naštěstí.

Nicméně knihu opět doporučuji

Vždy, když uvidím titul od tohoto autora, ráda se k němu vrátím ....

Je to příběh přátelství, tvrzeného ve válečných zákopech - je to touha zapomenout a žít .... touha utopená ve sklenkách alkoholu, aby se zlé vzpomínky nevracely ....

.... z tváří znavených chlapců vystoupily tvrdé obličeje vojáků - a bylo v nich vše, co nikdy nikdo nevyslovil:
odvaha a hořkost, touha po životě, vůle k povinnosti, zoufalství, naděje a nevýslovný smutek předčasně poznamenaných ....

Robby, Otto a Gottfried - ale také Karel - a Pat ....

Pat, který by mohla vnést světlo - ale jež je odevzdána do bezejmena na druhém břehu ....

Dva víkendové dny jsem s kamarády trávila - a znovu se vynořila myšlenka o nesmyslnosti mocenských bojů a počet ztracených životů ....

Každé čtení mi přinese stejné otázky - doporučím.

Miluju to a nenávidím zároveň. Ze začátku se kniha čte trochu obtížně, ale člověk si rychle zvykne na poměrně popisný vyprávěcí styl autora. Pak se čte krásně. Příběh je nádherný a určitě stojí za přečtení, příjemná romantika na pozadí poválečného světa a prostředí aut. Je to kniha, u které se zamyslíte, zasmějete i rozbrečíte.

Skvělé dílo skvělého klasika světové literatury. Tři kamarádi a jedna žena. Je to nádherný příběh o skutečném přátelství, lidskosti a životních strastech i radostech.

Jedna z mých nejoblíbenějších, četl jsem ji 6krat.

03.05.2025

Tohoto mistra slova jménem Erich Maria Remarque velice obdivuji pro jeho neskutečnou schopnost vyjádřit pocity tak, že minimem slov, jen obratem, obrazem.. dokáže popsat konkrétní danou (a rozhodně ne vždy jednoduchou) situaci.
Síla kamarádství, opravdového a nefalšovaného přátelství i lásky, ochotné sloužit do posledního dechu… to mě fakt dostalo.
Posloucháno ušima! Byť Hynka Čermáka většinou baštím i s ponožkama, tentokrát mi poněkud lezl na nervy tím, jak namlouval ženskou hlavní postavu… Četl za ni tak ukňouraně a infantilně, že mi to opravdu vadilo. Bohužel…
Jinak byla audiokniha skvělá včetně hudebních vsuvek :-)

Typický Remarque. Přátelství a nemocná žena. Konkrétně tato kniha pro mne však byla v jistém ohledu speciální. I když postavy v ní rozhodně neměly lehký život a v průběhu příběhu se stalo i mnoho smutného, místy mne až dojal všudypřítomný motiv kamarádství Robbyho, Gottfrieda a Otta. Pouto mezi nimi mi pomohlo znovu si uvědomit hodnotu přátelství a života samého.

Moje asi nejoblibenejsi kniha vubec…

Je po válce (první), a tři kamarádi si otevřou autoservis. Krásně popsaná nálada v Německu, vlastně i ten nedostatek peněz ve společnosti...v tomhle je to dost cenné. Jinak ten příběh (nebo lovestory) mě úplně nebral.

Erich se s knihou Na západní frontě klid trefil do černého a z toho podle mě těžil po zbytek své spisovatelské dráhy. Mám jeho knihy rád, ale tahle nebyla ničím zajímavá. Nedýchla na mě těžkost té doby. Naopak, říkal jsem si, že si tam žijí lépe než mnozí lidé dnes. Příběh předvídatelný. Postavy nijak dobře vykreslené. Dočetl jsem pouze z jakési úcty k EMR.

Knihy E.M.R. mě nikdy nepřestanou udivovat! Autor píše o zcela obyčejných životech obyčejných lidí v těžké době, v jeho příbězích nejsou žádné velké dějové zvraty, a přesto se člověk od knihy nemůže odtrhnout a hltá další stránky. Zaujalo mě velké množství dialogů. Popisné části jsou velmi krátké. Příběh mě zcela pohltil, zvláště druhá polovina. Kamarádství (nejen) těch tří bylo opravdu úžasné. Závěr je (opět) velice smutný a moc dojemný.

U konce knížky jsem brečela a nahlas.

Knížka se mi četla dobře, o něco lépe než Vítězný oblouk, možná i o něco lépe než Na západní frontě klid. Obrázek kamaradství a lásky v těžkých dobách je vykreslen velmi dobře. Příběh je silný, smutný ale svým způsobem i velmi pěkný a donutí člověka přemýšlet. Četla jsem poprvé a určitě ne naposledy.