Tři kamarádi

1 předevčírem

Krásná ukázka toho, jak utrpení a bolest dokážou lidi stmelit dohromady - právě díky nim mohou lidé ukázat to nejlepší, co v nich je.

1 19. srpna

Další z knih k povinné četbě, která si mě naprosto získala. Slzy dojetí střídaly slzy smutku, vše jsem prožívala s hlavními hrdiny. Romantická linka byla nenásilná, nepředvídatelná a bez známky kýče. Co jsem si, ale zamilovala z knihy nejvíc, je bar u Alfonse ;-)

1 18. srpna

Překvapilo mě, že něco z povinné četby mých mladých let se také dalo číst. Přesto mám radši méně přímočarý děj i komplikovanější charaktery postav. Kniha je až příliš jednoduchá, tudíž odhadnutelná. Nepřináší ten pocit "teď přeci nemůžu přestat číst, jsem zvědavá, jak to dopadne". Líbily se mi poetické metafory a vybrala jsem si knihu do čtenářské výzvy, takže jsem ji dočetla, i když bylo jasné, jak to skončí.

16. srpna

Co dodat. Kniha o přátelství a lásce, silný a dojemný příběh, hlavně ke konci, kdy i slza ukápla. Remarque opět nezklamal, pro mě jeden z nejlepších autorů.

15. srpna

Nádhera. Na konci jsem brečela.

klasika,která nezklame. I když to byla povinná četba a tudíž fujtajbl povinné do čtenářského deníku, objevila jsem poselství až v dospělém věku. Nestárnoucí autor, nestárnoucí téma.

13. července

Krásné a dojemné čtení. Příběh Roberta a Patricie mi vháněl slzy do očí.

Kniha, která mě nechytne ani po 100 stranách, u mě končí. Věřím, že svou hodnotu má, ale jestli se děj rozjede až v druhé polovině? Za to mi ten čas nestojí. Na goodreads jsem četla v hodnocení, že kniha se dobře čte, pokud se taky zrovna cítíte sami a trochu nešťastní. Takže možná je problém v mojí současné náladě a v tom, co posledních pár let od literatury očekávám - obohacení. Tři kamarádi mě ale teda ničím neobohatili.

4 21. května

Příběh kamarádů, kteří se dali dohromady v těžkých podmínkách zákopů na frontách první světové války … a těžkosti prožívají společně v poválečném Německu, ve kterém je o práci nouze, mlžné opary alkoholu pomáhají přežít krušnou realitu … a ztracené existence hledají vlastní místo v životě. Chvíli jsem se nemohla začíst, pak zas kniha nešla odložit. A stěžejní myšlenka se stala citátem našeho svatebního oznámení, protože říká, že „mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. ... Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“

6 01. května

Nechápu, jak tu někdo může psát, že se do knihy musel nutit. I když, ano, vlastně chápu. Sto lidí má sto chutí a sto názorů, jasně. Každému se líbí něco jiného. A skoro každý má už předem vůči této knize averzi, protože bývá součástí povinné školní četby. A je přece tak šíleně tlustá! Eh, radši si někde seženu stručný obsah a budu spoléhat na štěstí, že si to u maturity nevytáhnu… Upřímně vám všem povím, že tohle jsem si zpočátku myslela taky. Byla jsem ostražitá a odtažitá, ale! Tahle knížka měla vše, co miluji! Romantickou linku, ale přitom jen takovou jemnou, nenásilnou. Žádné unylé vzdychání, které je dnes tak módní (ehm, ehm, Stmívání). Bylo to plné lásky, ale hlavně humoru! Tři kamarádi měli mezi sebou vztah, jaký jim upřímně závidím. Chtěla bych takové kamarády, chtěla bych s nimi zažít jeden jejich normální den při opravě auta nebo tak… A současně byl příběh smutný. Vtipný, příjemný, smutný a skličující. Jednoduše mě vzal za srdce a už nikdy nepustil.

01. května

Tato kniha se mi četla opravdu těžko...
Když jsem ji začala číst, tak jsem přečetla pouze čtyři stránky a hned jsem ji odložila. Když jsem ji po dlouhé době opět vzala do ruky, přečetla jsem deset kapitol a znovu ji odložila. Dnes jsem ji do ruky vzala potřetí a konečně jsem ji dočetla.

Když píšu, že se mi kniha četla těžko, neznamená to, že se mi úplně nelíbila. Knihu jsem četla jako povinnou četbu a v tom byl nejspíše ten problém (nerada čtu knihy z donucení)...

Dávám 3* hlavně proto, že to byla kniha čtená z donucení. Ale přiznávám se, že kdybych ji nemusela číst kvůli škole, tak bych si ji pravděpodobně ani nikdy nepřečetla.

14 22. dubna

Musím přiznat, že první polovina knihy se podle mě až přespříliš táhla a docela jsem se jí musela prokousávat. Protože znám i jiná díla od E. M. Remarqua, trpělivě jsem čekala a dobře jsem udělala. Kamarádství, které vzniklo v době 1. světové války má opravdu silné kořeny a je utuženo v mimořádně těžkých životních podmínkách. Nejvíce mě však zasáhl příběh láskyplného vztahu Roberta a těžce nemocné Patrície.....

4 18. dubna

Milovaná knížka ze studentských let, ke které nelze nepřilnout, stejně jako k ostatním od tohoto autora. Je to láska na celý život.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Vracím se k ní každý rok a pořád v ní nacházím něco nádherného a úžasného. Myslím, že je to nejlepší kniha od Remarqua, ale je to samozřejmě individuální pojetí. Mám všechny knihy od Remarqua, některé jsou výborné, jiné slabší, ale pro mě jsou Tři kamarádi to nejlepší co napsal.

29. března

Knihu jsem četla před 25 lety, byla jsem unešená příběhem, stylem. Dnes jsem zklamaná, knihu jsem odložila ani ne v polovině, děj je utahaný. Možná je to i tím, že znám konec a zápletky a postavy. Na západní frontě klid hodnotím mnohem výš. 3/5 z nostalgie.

17. března

nadherny pribeh..hodne silny,porad jsem ale doufala,ze dopadne jinak. rozhodne prectu nekdy znovu

08. března

Dal jsem si novoroční předsevzetí nečíst blbý knížky, a vida, už ho porušuju! Příběh tak mimořádně polopatický, patetický a hloupý, že by jeden brečel, ale smíchy! Postavy totálně mělké, potácející se mezi alkoholovým flámem a flikováním autovraků a do toho zákeřná choroba té nadpozemsky andělské, všemi zbožňované bytosti... Tohle je, přátelé, výstavní, čitelně sestehovaný kýč (z něm. Kitsch). 9/17

4 07. března

Vynikajúca kniha, krásne myšlienky, veľmi precítený dej. Erich Maria Remarque nemá konkurenciu.

2 05. března

Túto knihu som čítal pred takmer dvadsiatimi rokmi, ale stále na ňu s láskou spomínam. Remarqueovi Traja kamaráti sú jedna z kníh, ktoré treba prečítať viackrát za život.

Opět jedna milovaná kniha v mé knihovně, i když mám ráda i všechny ostatní knihy tohoto autora, ráda se k některým vracím.

3 23. února

Přestože název knihy mě dlouhou dobu spíše odrazoval, přestože Remarquovy příběhy jsou si podobné jako vejce vejci, přestože ty nejlíp hodnocené tituly nebývají vždy ty nejlepší, přestože je děsivě pravdivé, že taková Díla vznikala bohužel díky žité hororové skutečnosti... Přesto jde o skvělý, jedinečný, neopakovatelný děj, který mě hluboce zasáhl a navždy ve mně zůstane.

14. února

Kniha mě docela zklamala. Byla jsem nadšená z "Na západní frontě klid" a po hodnocení a doporučení ostatních jsem měla asi příliš velké očekávání. Ze začátku to byl je holý popis ve stylu "někam jsme jeli a pak jsme jeli zpátky...", takže jsem byla opravdu nemile překvapená. Závěr byl emotivní, trochu vylepšil dojem z knihy, ale celkově jsem dost na rozpacích.

1 03. února

První kniha, kterou jsem od autora četla a hned si mě získal. Tři kamarádi jsou tak nádherný, citlivý příběh. A ty myšlenky, jimiž je příběh protknut - úžasné! Mistr slova a filosof lidské duše...

02. února

EMR je můj nejoblíbenější spisovatel, kterému zazlívám jen jednu jedinou věc, a to, že toho nenapsal víc. Na západní frontě klid je sice jeho pravděpodobně nejznámější román, pro mě ale není nejlepší, tím jsou právě Tři kamarádi. Vracet se k nim můžu stále znova, vždycky je budu číst rád a nikdy se mi neokoukají.

9 31. ledna

Odedávna moje stálice. Jako sám E.M.R. - Kniha o kamarádství v tom ryzím slova smyslu. Německo po první světové válce. Tři kamarádi a Pat... Tři kamarádi a Karel - strašidlo silnic... Skvostný náhodný "závod" Karla s buickem hned na prvních stránkách knihy, samozřejmě vítězný, ač to tak zpočátku vůbec nevypadá. Protože - cituji: "Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném výtvoru bije velké srdce závodního motoru." Tato příhoda vrcholí seznámením s Pat, která se později stává osudovou láskou Robbyho. Ač do přátelství mužů vstupuje žena, zůstává jejich vztah neovlivněn. Potvrzuje to, při recidivě nemoci Pat a jejím pobytu v tuberkulózním sanatoriu, znovu úžasný projev kamarádství, když Köster (už po tragické a nešťastné smrti Lenze) prodává milovaného Karla, aby měli peníze na léčbu Pat. Marně, v závěru knihy Pat umírá.
Pro mne jeden z nejlepších, pokud ne vůbec nejlepší, románů E.M.R. Skvěle napsané situace, někdy komické, někdy trochu dramatické a to jak se tři kamarádi, díky svému přátelství, vypořádávají s nepřízní osudu v poválečném Německu je důvodem, proč jsem knihu četl už několikrát a jak jsem napsal v úvodu, je mojí "stálicí".
Moje první auto - Škoda Populár z roku 1934 se nemohlo jmenovat jinak. :-)

4 28. ledna

Ze začátku jsem se nějak nemohla začíst, pořád jsem si říkala, že knihu o autech, alkoholu a ztracených existencích asi nedočtu. Jsem ráda, že jsem vyčkala, abych mohla naplno pochopit těžkou meziválečnou dobu, kdy se lidé pokoušeli přežít každý jednotlivý den. Do toho pomalu vstoupila nádherná Pat, která změnila život všem hlavním aktérům a naplnila jedno srdce obrovskou láskou. Nejvíc mi utkvěla v hlavě tato slova, která naplno vystihují podstatu této knihy: „Tu však jsem náhle viděl,že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“

3 26. ledna

No, už snad to nikdy číst nechci. Velmi dobrá kniha, postupná gradace, nemám slov. Geniální. To co tahle knížka dokazuje je úžasné. Jak Remarque dokaze zachytit do tak krátké knížky tolik pocitů a takovou beznaděj, která je nepředstavitelné umrlčí pro mě jako čtenáře. Byl jsem do toho vtažen takovým způsobem, že v posledních kapitolách se můj náhled na tu knížku měnil že šťastného na velmi pochmurný a beznadějný a ne že by to takhle probíhalo ale střídalo se to doslova s pocity Pat. Geniální. O třídu víš jak na západní frontě klid a cesta zpátky.

prekrásna kniha. Ešte aj po prečítaní knihy som bola asi dva mesiace mimo. Niektoré diela ostatnú v srdci navždy, pre mňa práve toto.

22. ledna

Až na některá hluchá místa, zvláště ze začátku knihy, pěkné počtení.
Konec knihy jsem tušila už tak od poloviny a čekala, kdy se něco změní, jelikož se většinou ve svých závěrech mýlím. Bohužel tentokrát ne. Ale ne vše může mít šťastný konec.
Remarque dokáže krásně popsat úplně obyčejný meziválečný život.