Tři kamarádi

Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30635/tri-kamaradi-9CK-30635.png 4.62152
Originální název:

Drei Kameraden (1936)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (223)

Přidat komentář
ArthasKarfa
12. února

Krásný a zároveň neskutečně smutný příběh tří kamarádů a Pat, kteří spolu zažívají veselé i smutné chvilky v období hospodářské krize. Láska Robbyho k překrásné Pat, jejich společná autodílna a auto Karel, které se řítí jejich životy jako neskutečný přízrak. Vše je tak opravdové, tak lidské a tak smutné.

Rodaw
08. února

TŘI KAMARÁDI
Konečně jsem si přečetla příběh, který jsem si chtěla přečíst už dlouho a na který jsem se neskutečně těšila. Je to knížka, kterou (skoro) všichni milují, pláčou u ní a patří mezi jejich nejmilejší. Když jsem si přečetla Nebe nezná vyvolených, říkala jsem si, že asi nejsem ten pravý čtenář knížek pana Remarqua... že ho asi nedokážu plně ocenit. Po přečtení Třech kamarádů se mi to tak trošku potvrdilo- nedokážu ho ocenit jako ostatní, nedokážu číst mezi řádky a plně si k sobě připouštět pravdu, význam a myšlenky vět, slov, odstavců...
Nicméně jsem neskutečně ráda, že jsem si temto příběh přečetla. Dostala jsem ho jako dárek od kamarádky Dorotky, díky které pro mě tahle knížka nabyla ještě daleko daleko širších obzorů. Pro Dorotku tento příběh hodně znamená a já ji v tom viděla... což na jedno stranu bylo úžasné, ale viděla jsem ji i v některých momentech, ve kterých jsem nechtěla. Velkou roli tady kromě lásky a přátelství hraje i nemoc. Nemoc, která je nevyléčitelná a se kterou se prostě musí smířit. Dorotku jsem právě viděla v těch momentech, kdy je člověk nemocný, ale chce žít, je odvážný. A právě Dorotka je bojovnice, která bojuje. Já jsem si jistá tím, že svůj boj bude vyhrávat na všech frontách, ale při čtení mi bylo vážně líto té nespravedlnosti světa. Uvědomila jsem si (opět), že život je hodně nefér. Každý z nás má rozdané už předem nějaké karty a musí s nimi hrát, musí s nimi žít... Vidím v tom nerovnováhu..
V knížce se mi líbilo vykreslení situace v Německu po první světové válce. Země byla plná hladu a bídy. Mnoho rodin ze zoufalství páchalo hromadné sebevraždy (nejčastěji se otrávili plynem) a alkohol byl denním chlebem (i u našich třech kamarádů)... Láska je zde taková nenásilná, citlivá, upřímná, intimní. On zažil hrůzy války, ona je nemocná.. Konec je dojemný a zasáhne určitě každého.. Viděla jsem hodně podobností až možná stejných věcí jako v Nebe nezná vyvolených - možná je to tím, že jsem knížky četla hned po sobě.. Ale i v komentářích dalších knih od pana Remarqua jsem si všimla, že někdo píše, že některé jeho knihy jsou si velmi podobné a nebo obsahují takřka stejné věci.
Tři kamarádi mají celkem hodně stránek, mně to ale ani příběhové nepřišlo, spíš vážně hodně psychologické, mnoho dialogů.. pro mě trošku náročnější čtení, jsem zvyklá spíš na to, že to rychle ubíhá a stále se něco děje, tady to bylo takové velmi pozvolné, pomalé, hluboké. Ovšem opět je to spíš můj osobní "problém", většina lidí tento styl právě miluje, protože díky němu příběh ještě více a niterněji prožijí.
Jsem ráda, že jsem si Tři kamarády přečetla a budou mít v mé knihovně VIP postavení už díky Dorotce - a jak mi sama napsala do věnování: Vždycky je za co bojovat.❤️

Evaho73
31. ledna

Unikátne literárne dielo, ktoré muselo  v čase jeho prvého vydania vzhľadom na jeho politický aj spoločenský podtext vyvolať veľký ohlas.
Z každej jednej vety, myšlienky, dokonale vyprofilovanej postavy a jej konania je cítiť, že autor presne vie o čom píše.
Kniha obsahuje množstvo posolstiev, ale najviac dominuje sila priateľstva.

PRIATEĽSTVO troch kamarátov zrodené uprostred kolujúceho utrpenia a smrti počas prvej svetovej vojny je jediná pozitívna vec, ktorú im táto vojna dala.
Priniesla im však aj štvrtého (ne)priateľa alkohol, ktorý im pomáhal zabúdať na ich vojnou pochované sny a plány do budúcnosti...
Iskričkou nádeje sa pre jedného z nich stálo priateľstvo k žene, ktoré prerástlo v lásku.
Nanešťastie táto iskrička tlela síce veľmi intenzívne, ale iba krátko a napokon definitívne zhasla.
Ostalo pevné a nezlomné priateľstvo, ale už iba dvoch kamarátov.

Ako romantickú dušu ma upútala ešte jedna vec a to, ako dokonale Remarque dokázal opísať milostný vzťah muža a ženy. K tomu, aby zaujal, nepotreboval opisovať žiadné patetické vyznania lásky ani detailné opisy milostných scén.

h2220
29. ledna

Nepateický příběh přátel z období I. války. dojemné. Klasická četba

LucySnape
27. ledna

Tuto knihu jsem četla jako druhé díle od Remarque a myslela jsem, že nic už nemůže překonat Na západní frontě klid. Ovšem Remarque píše stylem, který na mě pokaždé zanechá obrovský dojem. Příběh, který se zdá být obyčejným se vždy stane příběhem, který ve mě zanechá spousty emocí. Opravdu stojí za přečtení.

janadibelkova
21. ledna

Kniha, kterou stojí za to číst..

MirSla
11. ledna

Přečetla jsem ji minimálně 3x a pokaždé jedním dechem. Dojemný milostný i přátelský příběh, který mi pokaždé nahnal slzy do očí. U žádné jiné knihy jsem nikdy nebrečela.

Nifredil
01. ledna

Klasika největší a obávám se, že dnes už i trochu překonaná. Nebo ne? Nejsem si jistá. Remarque je mistr, skvělý vypravěč, schopný vykouzlit úžasnou atmosféru, přesto mi přišel konec té knihy tak zvláštně useknutý a některé momenty v ději vlastně i zbytečné a k ústředními příběhu nepotřebné. A taky zůstává otázky. Byl to milostný příběh nebo ne? Šlo o kamarády nebo ne? Tahle se vlastně pozná dobrý autor i kniha, když nad ní ještě po přečtení dlouho přemýšlíte, takže... minimálně jsem ráda, že jsem to konečně přečetla. Jeden ze čtenářských dluhů je splacen.

Acquenta
31.12.2017

Opravdu krásný a dojemný příběh. Kniha se četla téměř sama, vše bylo poutavé, i když strašně smutné :-(

Hawkey
27.12.2017

Jedna hvězda za to jejich neuvěřitelně užasné přátelství. Druhá za vtipné hlášky. Třetí za vílu Pat a její lásku k životu. Jinak tam na mě bylo moc aut, zbytečných postav, hospod, a příběh mě celkově moc neoslovil.

MaKolar
19.12.2017

Můj oblíbený autor, který opět nezklamal. Příběh tří kamarádů, kteří se snaží žít v nelehké době po první světové válce v Německu. Do jejich života vstupuje přítelkyně jedno z nich, která se potýká se závažným onemocněním. Příběh s velmi hořkým koncem, který vykresluje krutou realitu té doby.

mirkoczentovic
18.12.2017

Skvelé prepojenie ľúbostného príbehu s vykreslením spoločenskej situácie v medzivojnovom Nemecku. Kniha je samozrejme veľmi smutná, ale dezilúzia je čitateľovi dávkovaná spočiatku len relatívne poskromne a dej pozvoľna graduje až k tragickému finále.

Nemožno zabudnúť na Remarquov cit pre vykreslenie postáv. Z pomerne slušného množstva ma však skôr než tie hlavné (Robert, Gottfried, Otto, Pat) zaujali predovšetkým vedľajšie - konkrétne Ferdinand Grau a Hasse. Najmä bez druhého menovaného by svedectvo o jednej zúfalej ére stratilo veľa zo svojej sily.

hajrys
07.12.2017

Přečteno po dlouhé době podruhé v rámci povinné četby mé dcery. Musím říct, že čím jsem starší, tím víc se mě příběh dotýká. Dceru kniha neuchvátila, ale dočetla a film se jí posléze líbil více. Jak napsala ddkk - opravdu lepší než učebnice dějepisu. Mezi světovou literaturu v rámci povinné četby rozhodně patří!

Domuly
23.11.2017

Příběh je skvělý, ale úplně mi nesedí vypravěčský styl Remarqua. Navzdory tomu měl příběh od autora ztracené generace přesně to, co jsem čekala, že mít bude. Bohužel stigmata války nic nevymaže. Z vyprávění rodinných příslušníků vím, že ne všem přeživším se podařilo začlenit do společnosti. Ti pak svůj život ukončili, sami a nešťastní. V této knize je vyobrazeno silné pouto přátel, které my, co jsme neviděli a nezažili hrůzy ve válce, neumíme pochopit. Skvělé, depresivní a svým způsobem nadějeplné.

jajakozena
14.11.2017

Jedna z nejkrásnějších knih co znám. Měl by si ji přečíst snad opravdu každý...pak pochopí...

ddkk
24.10.2017

Už si málo pamatujeme (nebo dokonce málo víme), že se i ten náš evropský prostor před poměrně krátkou dobou neměl tak dobře jako se má teď. První světová válka a doba po ní byla mnohde otřesná...pojďme a čtěme - lidská paměť je krátká a takové knihy jako jsou ty od Remarqua jsou lepší než učebnice dějepisu.

raty
12.10.2017

Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy. Je to "nejohmatanější" kniha mého otce. Přestože už mě neuchvátila tolik, jako když jsem ji kdysi četla poprvé, má svou cenu. Měl by si ji přečíst každý, kdo si stěžuje na dobu, ve které žijeme.

niknikita
06.10.2017

Nádherný příběh a přestože je od poloviny hodně smutný, mám Tři kamarády nesmírně ráda ačkoliv poslední stránky pokaždé přes slzy nemůžu dočíst.

pedroK
29.09.2017

Jedna z nejhezčích knih, co jsem četla. A přečtu ji zas.

Predator3313
13.09.2017

Klasika, ke které jsem se dostal po přečtení jedné s knih povinné četby – na západní frontě klid. Myslím, že ideální četba pro 15/16ti leté. Jistě někdy přečtu znovu, i když konec je pěkně smutný.

MichaelaSaky
06.09.2017

Skvělá

BeyondHorizon
03.09.2017

Krásný a jednoduchý příběh o přátelích na celý život. Takové si ve svém životě neumím ani představit a moc jim závidím.

Čtenářník
21.08.2017

Krásná ukázka toho, jak utrpení a bolest dokážou lidi stmelit dohromady - právě díky nim mohou lidé ukázat to nejlepší, co v nich je.

Adéla123
19.08.2017

Další z knih k povinné četbě, která si mě naprosto získala. Slzy dojetí střídaly slzy smutku, vše jsem prožívala s hlavními hrdiny. Romantická linka byla nenásilná, nepředvídatelná a bez známky kýče. Co jsem si, ale zamilovala z knihy nejvíc, je bar u Alfonse ;-)

Kalip
18.08.2017

Překvapilo mě, že něco z povinné četby mých mladých let se také dalo číst. Přesto mám radši méně přímočarý děj i komplikovanější charaktery postav. Kniha je až příliš jednoduchá, tudíž odhadnutelná. Nepřináší ten pocit "teď přeci nemůžu přestat číst, jsem zvědavá, jak to dopadne". Líbily se mi poetické metafory a vybrala jsem si knihu do čtenářské výzvy, takže jsem ji dočetla, i když bylo jasné, jak to skončí.

vendysantos
16.08.2017

Kniha o přátelství a lásce, silný a dojemný příběh, hlavně ke konci, kdy i slza ukápla. Remarque opět nezklamal, toto je jedna z jeho nejlepších knih.

adakucerova
15.08.2017

Nádhera. Na konci jsem brečela.

piroušek
12.08.2017

klasika,která nezklame. I když to byla povinná četba a tudíž fujtajbl povinné do čtenářského deníku, objevila jsem poselství až v dospělém věku. Nestárnoucí autor, nestárnoucí téma.

Adelajda_4
13.07.2017

Krásné a dojemné čtení. Příběh Roberta a Patricie mi vháněl slzy do očí.

lushi
01.06.2017

Kniha, která mě nechytne ani po 100 stranách, u mě končí. Věřím, že svou hodnotu má, ale jestli se děj rozjede až v druhé polovině? Za to mi ten čas nestojí. Na goodreads jsem četla v hodnocení, že kniha se dobře čte, pokud se taky zrovna cítíte sami a trochu nešťastní. Takže možná je problém v mojí současné náladě a v tom, co posledních pár let od literatury očekávám - obohacení. Tři kamarádi mě ale teda ničím neobohatili.