Cesta zpátky

Jeden z Remarquových válečných románů, který volně navazuje na "Na západní frontě klid" a dovypravuje příběh vojáků po návratu domů. Jde o příběh skupinky vojáků, pocházejících z jednoho města, jež se po skončení I. světové války vracejí zpět do svých domovů. Jsou plni optimismu a doufají, že vše bude tak, jak si ... celý text

Jeden z Remarquových válečných románů, který volně navazuje na "Na západní frontě klid" a dovypravuje příběh vojáků po návratu domů.
Jde o příběh skupinky vojáků, pocházejících z jednoho města, jež se po skončení I. světové války vracejí zpět do svých domovů. Jsou plni optimismu a doufají, že vše bude tak, jak si představují. Cestou z bojišť potkávají americké vojáky a vidí, že válka byla dopředu rozhodnuta, neboť Američané mají dokonalé vybavení, dostatek jídla atd. a oni zatím nemají co jíst a jejich šaty se na nich doslova rozpadají.
Posledními, zcela zbytečnými, obětmi války jsou vojáci, kteří se tak těší domů, že se snaží dostat do přeplněného vlaku a cestou z něho spadnou, či je něco srazí a zabije. Všichni vojáci se tak těší domů, že ani neregistrují nepohodlí vlaku.
Když konečně dojedou domů, připadá jim celá válka zbytečná a vojákům se vybavují staré vzpomínky a vše příjemné, co zde prožili. Byla tato válka opravdu nutná? Zabíjet mnoho lidí, přijít o mnoho přátel, vidět utrpení raněných - vše to nemuselo být, kdyby jen lidé se snažili dohodnout.
V jejich domovech je čeká veliké překvapení. Zjistí, že se hodně za dobu války změnili, nemůžou si kdekoliv vzít to co chtějí, jak to ve válce dělali. Též se nedokáží chovat jako ostatní, neboť válka je tak silně poznamenala, že na ni nemohou za krátkou chvíli zapomenout. Nezáleží, zda někdo v afektu někoho zabije, či se někdo zblázní nebo spáchá sebevraždu, všechny tyto činy jsou v dozníváni války, kruté a zbytečné.
V poválečném Německu se rozmachuje šmelinářství a všelijaké “černé" obchody. Ve válce si byli všichni vojáci rovni a také díky tomu si perfektně rozuměli a domnívali se, že jejich přátelství je skálopevné. Po ní se ale začíná dbát na sociální postavení, což vede k nenávisti, nepřátelství a častým sporům. Nejkrutější je zklamání některých vojáků, kteří se celou válku těší domů, ale po jejich návratu zjistí, že je manželky opustily s někým jiným. Normálním se také stává hlad, který snad nepociťují jen ti bohatí a lidé venkova. Také proto jezdí mnoho lidí z měst na venkov doslova žebrat o trochu jídla, což je ovšem nelegální a tak se stává, že jídlo, které vezou své rodině jim zabaví četníci. Proto se také mnoho vojáků uchyluje na venkov, kde zastávají různé práce, závislé především na jejich vzdělání. Posledním ránou je sebevražda bývalých přátel z války, kteří psychicky nezvládnou tíhu celé doby a spáchají sebevraždu.
Celá kniha je vlastně zamyšlením nad válkou a době následující. Zda se opravdu bojovalo za “dobrou věc" či snad jen z rozmaru generálů. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/350/cesta-zpatky-350.jpg 4.4593
Originální název:

Der Weg zurück (1931)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (43)

Přidat komentář
st18321
03. srpna

Úžasná kniha, jedna z nejlepších od Remarqua. Celý příbeh mě bavil od začátku do konce. Nejvíce se mi líbila ta část, kdy se kluci po válce vrátili do školy a nebo ta část u soudu. Všem kdo má rád válečnou literaturu vřele doporučuji.

hnilda3
30. července

Tak jako každá Remarquova kniha ve mně i tato zanechala mnoho k přemýšlení..

callahanh
28. července

Ve svém poselství samozřejmě dnes už asi překonaná kniha, z níž obžaloba války může pro někoho čnít dost lacině, jenže když si uvědomíme, v jaké době byla napsána, je jasné, že její význam je zcela zásadní. Cesta zpátky není silná ve svém anitmilitarismu, ale v naprosto realistickém vylíčení rozbité země, která prohrála válku, neví, kam bude směřovat a vlastně ani neví, jak se chovat k přeživším veteránům - na jednu stranu jsou to ti, kteří prokázali odvahu a šli za ni bojovat, na tu druhou jí ale připomínají těžkou porážku, ztrátu národní hrdosti a bolestivou ránu. V románu je plno působivých momentů - ať už setkání studentů s učiteli, kteří logicky nemohli mít respekt a sami si to uvědomovali nebo vracení se jednotlivých hrdinů do rodin, kde buď čekali rodiče, kteří ale vůbec netušili, čím jejich synové prošli, nebo manželky, které zase většinou začaly nové románky a najednou nevěděly, jak se ke všemu postavit. Devízami knihy jsou jednoznačně posmutnělá atmosféra, všudypřítomná deprese a propracovaná psychologie postav, jimž se čtenář dostane až na dřeň. Potěšující je i to, že samotný závěr dává hlavnímu hrdinovi určitou naději v lepší zítřky. K plnému počtu chybí asi větší spád zejména uprostřed knihy, kde se děj trochu táhne. Remarque nicméně umí pojmenovat věci, tak jak jsou a umí společnost varovat před nebezpečím nesmyslných bojů. Jen škoda, že ho nikdo neposlouchá. 85%

Kiris145
17. června

Remarque je pro mne prostě srdcovka a nejspíš se k němu budu vracet celý život.

dagmar5477
08. června

Neuvěřitelně silný příběh. Hrůzy z prožité války a po vysněném návratu domů další hrůzy z tvrdé reality a hledání sebe samého. Fakt neskutečná knížka.

ziriant
09. května

Číst Remarqua je zážitek. Bez něj by byl můj život nepochybně jiný. A není mnoho autorů, o nichž bychom to mohli říci. Když čtu jeho knihy, vždycky si uvědomím, jak malicherná jsou všechny naše trápení... a jak může být život krásný, pokud chceme, protože někdy opravdu stačí jen chtít. A bojovat. Samozřejmě mi to nikdy nevydrží napořád a zase upadám do všednosti a průměrnosti, ale pak mám v ruce opět Remarqua a je to doslova Cesta zpátky. Cesta zpátky k sobě.

Leome
17.09.2016

Válečné (resp. poválečné) knihy mě nikdy příliš nezaujaly a Remarqa jsem dostala jako povinnou četbu, tudíž jsem knihu začínala číst spíše s odporem. Nicméně, byla jsem velmi mile překvapena a už mám vypůjčené i Tři kamarády a Vítězný oblouk. Cesta zpátky se mi moc líbila, i proto, že děj je psán v období, kdy se hoši vracejí zpátky, takže je to něco trochu neobvyklého. Určitě bych knihu doporučila i těm, co nemají daný žánr příliš v lásce.

Gwendelína
09.09.2016

Cesta zpátky je velmi zajímavou knihou. Zatímco "Na západní frontě klid" je spíše popis válečných hrůz a zbývá méně prostoru pro duševní rozbor vojáka, "Cesta zpátky" je pak sondou do nitra rozervaných a zmatených válečných veteránů, kterým poválečná realita nevychází vstříc, a musí se vyrovnat sami se sebou a návratem do běžného života. Kniha je opět velmi poutavě napsána. Nutí vás přemýšlet, vcítit se do situací, uvědomit si, jaké hrůzy první válka způsobila, ať už to byly ztráty na životech, nebo ztráty duševní. Válka obrátila mnoho mladých mužů naruby. A je těžké pochopit pro toho, kdo hrůzy války neprožil. Vřele doporučuji!

beat.ea
03.08.2016

Achjo, proč prostě nestačí si o tom přečíst (takhle skvěle napsané knihy), ale musí se ty stejné chyby opakovat pořád dokola...

Skvěle popsané nejen začleňování bývalých vojáků do běžného života, ale i prosté vracení se někam, kde život plyne dál a nečeká na nás.
,,A náhle mě přepadne ta bezejmenná melancholie času- plyne a mění se, a když se člověk vrátí, všechno je najednou jiné. Ach, loučit se je těžké- ale vracet se, to je někdy asi ještě těžší."

A Willy se jednoznačně zařadil mezi moje nejoblíbenější knižní postavy!

ElfkaEleanor
26.07.2016

S koncem války to pro vojáky zdaleka neskončilo. Mladí muži se vrací domů a čeká je další boj, jak se ale probojovat zpět do společnosti? Líbí se mi lehká návaznost na dílo Na západní frontě klid, kdy vlastně vidíme, jak by zřejmě Pavel dopadl, kdyby se nakonec vrátil domů. Na konci díla jsem si říkala, zda ta smrt na frontě nakonec nebyla osvobození a svým způsobem výhra.

Ivan F
03.07.2016

Neviem byť u Remarqua nestranný, neviem prečo. V každom prípade excelentné dielo.

TheBonelex
15.06.2016

Pro mě naprosto rovnocenné pokračování "Na západní frontě klid." Excelentní kniha, kterou pokládám za Remarquovo životní dílo #2. Příběh-neuvěřitelně silný, popisy nálady oné doby-výborné. U Remarqua miluji to, že hlavní i vedlejší postavy se ve všech jeho knihách nějakým způsobem propojují. Takže například na Katzczinskeho můžeme potkat v této knize, v Na západní frontě klid, i Třech Kamarádech. Hlavní postava mi sedla velice dobře. Pozitivní věcí je, že přes tragický děj i okolnosti (smrt kamarádů, atd.) kniha nekončí nějak extrémně pochmurně. A co je u Remarqua opravdový unikát- Hlavní postava nezemřela!

shmaic
24.04.2016

toto by si měl přečíst povinně každý, úplně každý. nejprve na základní frontě klid a pak toto dílo.

po pročtení ostatních komentářů se chci vyjádřit takto: co to tu píšete? jak může někomu konec knihy připadat nudný? v tom případě nevíte, o čem byl její začátek! jak může někdo o smutku vylíčeném v této knize mluvit jako o krásném smutku? jste blázni? nebo sluníčkáři? populisté? nebo politicky angažováni?

evinas
11.04.2016

Dobrá kniha. Některé pasáže velmi poutavé, ale naopak některé mi přišly docela nudné ve srovnání s autorovou první knihou Na západní frontě klid. Je zvláštní vidět válku a svět po ní očima vojáka...

VerRyNDA
03.01.2016

Přečetla jsem tuto knihu za jeden den. Tuto knihu bych doporučovala jako maturitní četbu - je zde vidět "ztracená generace" ve své celé kráse.

Nyxx
29.12.2015

Knihu jsem četla dvakrát- poprvé v patnácti letech při prvním setkání s Remarquem, kdy jsem ji vůbec nepochopila, a tak mě nudila. Vrátila jsem se k ní v devatenácti letech, kdy jsem ji potřebovala do seminárky. Napodruhé na mě zapůsobila asi nejsilněji ze všech Remarquových knih. Pro hrdinu po návratu z války je všechno cizí- od poválečného a neválečného myšlení přes vlastní rodinu až po společnost a život mimo bojová pole. Je zvyklý žít ze dne na den v zákopech, ale mimo ně to neumí. Nerozumí si s nikým než s kamarády z války, nedokáže se zařadit do společnosti. Popsat tyto pocity je mnohem obtížnější než popsat hrůzy války, ale Remarque to zvládl na jedničku.

iv.86
14.12.2015

Krásná kniha. Na západní frontě klid mě pohltila, takže jsem moc od Cesty zpátky neočekávala, ale stojí za to. Remarque je excelentní spisovatel, který dokonale vybíral slova...

horac
03.08.2015

Slabší než Na západní frontě klid,ale četlo se to dobře.

jedlík
16.07.2015

Výborná knížka, když opravdu chceš poznat jaké to je být v kůži mladého muže, který vyrostl jako voják ve válce a pak ho strčíte znova do normálního života.

mygel
26.04.2015

Vilíkův superfoxtrot :)

Kolaloka
29.03.2015

o tom, že těžší než jít na frontu, je z fronty se vracet...

dobrá kniha, ovšem zdaleka nedosahuje kvalitám západní fronty, kterou jsem přečetla doslova jedním dechem. cestou zpět jsem se musela vyloženě prokousávat. na obranu knihy - možná to bylo tím, že jsem četla dva "remárky" po sobě a už jsem byla tématem velké války přesycena.

Laki_Laki
28.03.2015

Úžasná kniha. Jasně dává najevo, že i ti co přežili jatka v zákopech se vlastně musí počítat mezi oběti, protože jen málokdo se dokázal vrátit do života. Popisuje pocity mladých lidí kteří válkou rychle dospěli a vracejí se domů. Nevěří novému systému a mají problém se zařadit. Remarque je jednoznačně TOP.

ladypink22
08.03.2015

„Je zvláštní, jak člověka změní už pouhé šaty. Natož uniforma."

„Snad se války vždycky opakují jenom proto, že jeden nikdy nemůže úplně pochopit utrpení druhého."

„Mnoho našich tady leží, ale dosavad jsme to tak nepociťovali. Vždyť jsme zůstali spolu, pohromadě, oni zakopaní, my v zákopech, jenom trochu té hlíny nás od nich dělilo. Měli vlastně před námi jenom nevelký náskok, neboť nás denně ubývalo a jich přibývalo - a často jsme pořádně nevěděli, zda už patříme k nim nebo ne. Ale někdy granáty přinášely i ty mrtvé znova mezi nás, rozmetané, rozpadající se kosti, zbytky uniforem, shnilé, mokré a v hlínu obalené hlavy, které se v bubnové palbě ze svých zasypaných krytů ještě jednou vracely do bitvy. Nehrozili jsme se jich - na to jsme jim byli příliš blízcí. Ale teď jdeme zpátky do života, a oni tu musí zůstat."

colis.72
11.02.2015

Parádní kniha...Když sem knihu začala číst, tak sem si říkala že to asi nebude tak dobré jako Na západní frontě klid ale nikdy neříkej hop, dokud nepřeskočíš..děj mě absolutně vtáhl k sobě, Cítila sem nepřítomnou radost spolu s vojáky když se vraceli domů a následně i zmatek, strach a neporozumění když poznali jaké to "doma" skutečně je. Remarque je pro top!

tarasnica
23.01.2015

Určitě skvělá kniha, která vcelku navazovala na předchozí díl Na západní frontě klid. Posledních cca 40 stránek mi ale připadalo dost nudných.

knihamouder
16.09.2014

Válka, i když nás nechá na živu, stejně nás zničí. Přežili jsme, ale stejně jsme ,,mrtví,,. Co s vlastním životem po tom, co jsme museli zabíjet. Co nás čeká doma. Kniha je velmi hezky napsaná. Děj ve mě vyvolává negativní pocity-lítost, smutek, beznaděj.

KikiZ
29.08.2014

Tato kniha je tak pravdivá, tak nemilosrdně, krutě a upřímně pravdivá, až to často člověka až fyzicky bolí. Je to jedna velká obžaloba války, o tom, že s koncem války utrpení pro ty kdo jí prošli nekončí, začíná jen zcela nový pocit beznaděje a vykořeněnosti. Asi nikdo z nás kdo válkou neprošel a nezažil ji tohle nemůže pochopit, nedokážeme to, nejsme toho schopni. Můžeme s těmi lidmi jen soucítit ale nikdy je nemůžeme úplně pochopit. Člověk si jen přeje aby už žádná z mladých generací nemusela zažít to co oni, bohužel vzhledem k posledním neklidným událostem se člověka zmocňoje čím dál větší neklid a dost divný pocit, nechtěla bych to zažít, opravdu ne.

Veru.nka
25.07.2014

Cesta zpátky ve mě vzbuzovala neskutečnou beznaděj a smutek. Samozřejmě byla úžasně pojatá, jako všechny Remarquovi válečné romány - a právě díky tomu veškerý smutek je tolik nádherný, skutečný a procítěný. Přesně tak, jak to může popsat jedině člověk, který již ve válce byl.

Gwaihir
11.05.2014

Jak už sám název napovídá, je hlavním motivem této knihy návrat, a to nejen v povrchním smyslu slova, ale snad v tom nejhlubším, jaký je možné si představit. Děj tu totiž zdaleka netvoří jen pouhé šťastné navracení se z krvavých frontových zákopů do klidného a bezpečného domova, ale zejména příběh o mladých mužích, kteří uniknuvše ze spárů smrti hledají cestu zpátky do života a snaží se znovu nalézt svoje místo ve světě, který je jim naprosto cizí. Prakticky z každého slova je cítit silná a naprosto nekompromisní obžaloba války, jež v duších svých účastníků téměř nezanechává místo pro jakoukoli lidskost, a také společnosti, která svoje hrdiny zároveň oslavuje i zatracuje pro jejich schopnost chladnokrevně zabíjet. Více než patrné je potom rozčarování z poválečného vývoje, kdy je obrovská touha po svobodě a míru nepochopitelně ušlapána v bezohledném boji o moc a pomalu přerůstá v nový útlak tažený dalšími válečnickými choutkami. 95 %

Terisha
14.04.2013

Při čtení této knihy mi bylo velice smutno. Bylo mi líto ztracené generace, která ztracenou nejspíš opravdu byla. Už kniha Na západní frontě klid na mě zanechala velký dojem a Cesta zpátky jej ještě více umocnila. Je to krásná kniha, ale velmi, velmi smutná.