Cesta zpátky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jeden z Remarquových válečných románů, který volně navazuje na "Na západní frontě klid" a dovypravuje příběh vojáků po návratu domů. Jde o příběh skupinky vojáků, pocházejících z jednoho města, jež se po skončení I. světové války vracejí zpět do svých domovů. Jsou plni optimismu a doufají, že vše bude tak, jak si představují. Cestou z bojišť potkávají americké vojáky a vidí, že válka byla dopředu rozhodnuta, neboť Američané mají dokonalé vybavení, dostatek jídla atd. a oni zatím nemají co jíst a jejich šaty se na nich doslova rozpadají. Posledními, zcela zbytečnými, obětmi války jsou vojáci, kteří se tak těší domů, že se snaží dostat do přeplněného vlaku a cestou z něho spadnou, či je něco srazí a zabije. Všichni vojáci se tak těší domů, že ani neregistrují nepohodlí vlaku. Když konečně dojedou domů, připadá jim celá válka zbytečná a vojákům se vybavují staré vzpomínky a vše příjemné, co zde prožili. Byla tato válka opravdu nutná? Zabíjet mnoho lidí, přijít o mnoho přátel, vidět utrpení raněných - vše to nemuselo být, kdyby jen lidé se snažili dohodnout. V jejich domovech je čeká veliké překvapení. Zjistí, že se hodně za dobu války změnili, nemůžou si kdekoliv vzít to co chtějí, jak to ve válce dělali. Též se nedokáží chovat jako ostatní, neboť válka je tak silně poznamenala, že na ni nemohou za krátkou chvíli zapomenout. Nezáleží, zda někdo v afektu někoho zabije, či se někdo zblázní nebo spáchá sebevraždu, všechny tyto činy jsou v dozníváni války, kruté a zbytečné. V poválečném Německu se rozmachuje šmelinářství a všelijaké “černé" obchody. Ve válce si byli všichni vojáci rovni a také díky tomu si perfektně rozuměli a domnívali se, že jejich přátelství je skálopevné. Po ní se ale začíná dbát na sociální postavení, což vede k nenávisti, nepřátelství a častým sporům. Nejkrutější je zklamání některých vojáků, kteří se celou válku těší domů, ale po jejich návratu zjistí, že je manželky opustily s někým jiným. Normálním se také stává hlad, který snad nepociťují jen ti bohatí a lidé venkova. Také proto jezdí mnoho lidí z měst na venkov doslova žebrat o trochu jídla, což je ovšem nelegální a tak se stává, že jídlo, které vezou své rodině jim zabaví četníci. Proto se také mnoho vojáků uchyluje na venkov, kde zastávají různé práce, závislé především na jejich vzdělání. Posledním ránou je sebevražda bývalých přátel z války, kteří psychicky nezvládnou tíhu celé doby a spáchají sebevraždu. Celá kniha je vlastně zamyšlením nad válkou a době následující. Zda se opravdu bojovalo za “dobrou věc" či snad jen z rozmaru generálů....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350/big_cesta-zpatky-EKW-350.jpg 4.4880
Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné

Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

Der Weg zurück, 1931


více info...
Nahrávám...

Komentáře (84)

Kniha Cesta zpátky

Mirek854
04. července

Skvělý román volně navazující na knihu Na západní frontě klid a v mnohém možná i předčí. Zatímco Na západní frontě klid je díky povinné četbě snad každému znám, Cesta zpátky už tolik ne. Myslím, že by jej měly školy zařadit také mezi povinnou četbu. Aktuálnost románu dokládá i současné dění v Evropě. Remaraque se zde zamýšlí a prostřednictvím svých hrdinů popisuje "co bylo pak", když válka končí a je vyhlášen mír. Přeživší a ranění na těle i duchu se vrací "domů". Krásně napsané... doporučuji. Mám snad jen jednu poznámku k překladu. Kvituji, že se nakladatelství Euromedia rozhodlo vydat Remarqueovo dílo v novém vydaní, ale není mi jasné, proč šli novým překladem? Stejně jako román Na západní frontě klid skvěle přeložil Bohumil Mathesius a poté František Gel (dosud asi nejčtenější překlad), tak román Cesta zpátky František Gel krásně přeložil a nevím, proč tak známého a uznávaného autora a i překladatele znovu překládat?

Hakl54
01. července

Smutné čtení a nejhorší je, že se historie stále opakuje a lidstvo se nepoučí a dál ničí vzácné životy.


Klára90
08. února

Příběh o tom, jak se nedobrovolně z mladých chlapců stali životem ošlehaní chlapi a to je od toho předělu dělí jen 2 - 3 roky. Za mě velmi smutná kniha plná nepochopení a zmaru z návratu vojáků do běžného světa a společnosti, která absolutně nechápe. Nejde pořádně nějakým hodnocením shrnout, jaká kniha je a co jsem si z ní vzala. Je to kniha plná krásných, hlubokých myšlenek. Zpracovat si to musí každý sám, ve svém nitru…

Fidorr
17.11.2021

Velmi smutné čtení, je hrozné s jakým nepochopením se museli potýkat navrátivší vojáci domů z bojů za svou vlast, za vlast pro kterou byli ochotni zemřít, které obětovali život do kterého už se po tom všem prostě není možné vrátit. Zjištění, že obětovali všechno pro lidi kteří se k nim obrátili zády a považovali je za neschopné vyvrhele musí být něco nepředstavitelného. A já se ptám… Bylo by to teď jiné? Ani náhodou, lidé jsou neponaučitelní.

jiri8325
17.11.2021

Tak tohle bylo hodně dobré. Mě to přišlo možná ještě lepší, než (známější) Na západní frontě klid. Je tam také mnoho vyprávění o děsech války (granáty trhající končetiny a střeva lezoucí ven z břicha...) ale hlavně mnoho absurdních situací po návratu vojáků domů (matka vyčítající navrátivšímu synovi, že přivezl zničené ponožky z nejlepší vlny, které mu poslala na frontu, nebo učitelé věřící tomu, že vojáci opět usednou spořádaně do školních lavic jako poslušní studenti). Vyprávění o ztracené generaci, smutné čtení.

Hani77
05.06.2021

Kniha je snad ještě smutnější než Na západní frontě klid. Nikdy mě nenapadlo, jak to měli navrátivší vojáci těžké. Setkávali se s nepochopením a mnozí nemohli najít své nové místo ve společnosti. Mnozí se velice změnili. Když se pak setkali, byli už někým jiným díky oblečení nebo tomu, čím se stali.

"Co nedokázala smrt, daří se životu. Rozděluje nás. "

Velice mile mě překvapilo, že kniha vypráví o vojácích stejné roty jako Na západní frontě klid, dokonce zmiňuje i padlé kamarády-Katczinského, Paula Bäumera atd.

"Je těžké se loučit - ale vracet se je někdy snad ještě těžší."

madem
26.10.2020

Skončila válka a pár kamarádů se vrací domů. Jsou plni naděje a očekávání nových zítřků. Vše mizí a nastane syrová skutečnost a málokterý z nich najde svoje místo.

pavla.ba
10.05.2020

Dle mého by to měla být povinná literatura pro každého jedince!

1