Cesta zpátky

od:


KoupitKoupit eknihu

Jeden z Remarquových válečných románů, který volně navazuje na "Na západní frontě klid" a dovypravuje příběh vojáků po návratu domů. Jde o příběh skupinky vojáků, pocházejících z jednoho města, jež se po skončení I. světové války vracejí zpět do svých domovů. Jsou plni optimismu a doufají, že vše bude tak, jak si představují. Cestou z bojišť potkávají americké vojáky a vidí, že válka byla dopředu rozhodnuta, neboť Američané mají dokonalé vybavení, dostatek jídla atd. a oni zatím nemají co jíst a jejich šaty se na nich doslova rozpadají. Posledními, zcela zbytečnými, obětmi války jsou vojáci, kteří se tak těší domů, že se snaží dostat do přeplněného vlaku a cestou z něho spadnou, či je něco srazí a zabije. Všichni vojáci se tak těší domů, že ani neregistrují nepohodlí vlaku. Když konečně dojedou domů, připadá jim celá válka zbytečná a vojákům se vybavují staré vzpomínky a vše příjemné, co zde prožili. Byla tato válka opravdu nutná? Zabíjet mnoho lidí, přijít o mnoho přátel, vidět utrpení raněných - vše to nemuselo být, kdyby jen lidé se snažili dohodnout. V jejich domovech je čeká veliké překvapení. Zjistí, že se hodně za dobu války změnili, nemůžou si kdekoliv vzít to co chtějí, jak to ve válce dělali. Též se nedokáží chovat jako ostatní, neboť válka je tak silně poznamenala, že na ni nemohou za krátkou chvíli zapomenout. Nezáleží, zda někdo v afektu někoho zabije, či se někdo zblázní nebo spáchá sebevraždu, všechny tyto činy jsou v dozníváni války, kruté a zbytečné. V poválečném Německu se rozmachuje šmelinářství a všelijaké “černé" obchody. Ve válce si byli všichni vojáci rovni a také díky tomu si perfektně rozuměli a domnívali se, že jejich přátelství je skálopevné. Po ní se ale začíná dbát na sociální postavení, což vede k nenávisti, nepřátelství a častým sporům. Nejkrutější je zklamání některých vojáků, kteří se celou válku těší domů, ale po jejich návratu zjistí, že je manželky opustily s někým jiným. Normálním se také stává hlad, který snad nepociťují jen ti bohatí a lidé venkova. Také proto jezdí mnoho lidí z měst na venkov doslova žebrat o trochu jídla, což je ovšem nelegální a tak se stává, že jídlo, které vezou své rodině jim zabaví četníci. Proto se také mnoho vojáků uchyluje na venkov, kde zastávají různé práce, závislé především na jejich vzdělání. Posledním ránou je sebevražda bývalých přátel z války, kteří psychicky nezvládnou tíhu celé doby a spáchají sebevraždu. Celá kniha je vlastně zamyšlením nad válkou a době následující. Zda se opravdu bojovalo za “dobrou věc" či snad jen z rozmaru generálů....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/350/cesta-zpatky-350.jpg 4.4684
Orig. název:

Der Weg zurück (1931)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (56)

Přidat komentář
Luna7
14. října

Takové pokračování Na západní frontě klid. Příběh mladých Němců, kteří se vracejí domů po konci války. Ze začátku jsou strašně rádi, že se vracejí domů, ale zjišťují, že to tu není takové, jaké si to vysnili. Nakonec zjišťují, že se možná měli lépe na frontě, kde jsou si všichni rovni a drží pohromadě. Život mimo frontu, už nedokáží žít. Válka je zničila.

efka.saf
27. září

Každá další Remarqueova kniha, po které sáhnu, mě neustále utvrzuje v tom, že tento autor je nekorunovaným králem meziválečné prózy. Přiznám se, že o tomto díle jsem dlouho nevěděla (ano, bohužel neznám všechna R. díla z hlavy), ale jakmile jsem zjistila, že má Remarque knihu navazující na moji "bestofku" Na západní frontě klid, volba byla jasná.

SPOILER!!

Hned na začátku se seznamujeme se skupinou vojáků - kamarádů, kteří přežili úklady války a dostali tu "zázračnou" možnost vrátit se domů ke svým rodinám, manželkám, milenkám. A my, čtenáři, můžeme sledovat, jak nesmírně obtížný tento návrat je. Pro někoho obtížný, pro někoho nemožný. Z celé knihy sálá nepopsatelný smutek, zmar, beznaděj, frustrace a zoufalství. Hoši z této ztracené generace, kteří byli vytrženi ze školních lavic, šli s entusiasmem bojovat do první linie, protože věřili myšlenkám a ideálům, které jim byly vštěpovány. Po návratu ale z těchto idálů nezbylo zhola nic. Hoši, kteří bojují za svoji vlast, jsou na konci války vyděděnci, kterým se nikdo nevěnuje, mnozí jimi opovrhují, nikdo jim nerozumí a nikdo se o to hlavně ani nesnaží. Všichni předpokládají, že z první palebné linie se mladíci bez mrknutí oka vrátí do školních lavic a ke svým starým životům. Ale ono to při vší snaze prostě nejde. Skvěle je zde popsán mezigenerační konflikt mezi mladými veterány a jejich rodinami či známými.
Za absolutní vrchol považuji soudní proces na konci knihy. To, co nám autor v rámci příběhu celou dobu naznačuje a vede čtenáře k tomu, aby si uvědomil nesmyslnost války, na těchto dvou stranách všechny tyto myšlenky vygradují do dokonalého monologu, který je obžalobou všeho a všech, kdo za podobnými událostmi stojí.
Co se týče závěru knihy, už jsem si zvykla u Remarqua na docela smutné konce. Zde jsme ale svědky něčeho úžasného – závěr je protknut nadějí. Nadějí v lepší zítřky, nadějí, že i s tím vším, co má člověk za sebou, se nakonec dá žít.

A proč jenom 4 (a půl)*? Kniha je brilantní, to bezesporu, ale pro mě je vrcholem přeci jen Na západní frontě klid. A přiznám se, že jsem měla trochu problém se jmény postav. Až do konce knihy se mi nepodařilo spojit si některá jména a příjmení v jednu osobu, takže jsem musela často listovat a dohledávat, o koho se jednalo. Na kvalitě to ale dílu neubírá, jedná se spíš o subjektivní problém.

jadran
26. září

Drtivá většina těch, kdo tady psali přede mnou vyjádřila perfektně i moje vlastní pocity, takže je nebudu opakovat. Každá kniha mívá určitý moment, který vám nejvíc utkví v paměti a která určitým způsobem tu knihu charakterizuje. Jestli v Na západní frontě klid je to ta, kdy Paul Baumer skončí na dně díry po granátu, kam za chvíli spadne francouzský voják, kterého Paul těžce zraní bodákem a následně se vyrovnává s tím, že (voják přes jeho snahu mu pomoct umírá) zabil člověka a prohlídkou jeho kapes zjistí, kdo se stal obětí jeho zmateného a ze strachu vyplývajícího útoku. V tomto románu je to ona scéna před soudem, který soudí jednoho z navrátivších vojáků za to, že zastřelil milence své přítelkyně. Když jeden ze svědků řekne, že obžalovaný zabil spoustu lidí, soudce se vyděsí. "Ve válce," upřesní svědek obhajoby, další z kamarádů - navrátilců. "Ale to je přece něco úplně jiného" rozhořčí se soudce a jeho postoj vyjadřuje přesně onu absurditu války, zejména takové, jako byla ta první. Pokud vraždíte ve jménu státu lidi, které neznáte a kteří vám nic neudělali, je to v pořádku, je to to nejoslavovanější, co jste mohl udělat. Tedy zejména těmi, kdo u toho přímo nemuseli být. Pokud zavraždíte osobního nepřítele, který vám ublížil, je to těžký zločin a zasloužíte si nejen co nejvyšší trest, ale i všobecné opovržení a ne žádný Eisenkreuz...který další z těch rádoby renomovaných (těm skutečným, kteří se Remarqueovi dokázali hodně přiblížit - napadá mě třeba náš Filip Jánský a jeho Nebeští jezdci, se omlouvám a ti do této kategorie rozhodně nepatří, navíc jim nikdo nedával za jejich díla Nobelovky a podobné dnes vesměs zprofanované ceny a ocenění) spisovatelů typu na jedné straně Hemingwaye a na druhé třeba B. Polevoje dokázal takhle vystihnout podstatu protiválečného románu a vykreslit tak silné a přesvědčivé momenty?

6839
08. září

Cesta zpátky,... Jenže ono to nejde nevšímat si a prostě se jen zařadit do dřívějšího života.

lapagerie
01. srpna

Cesta zpátky je výstižný název. Mladí muži se vrací po skončení války nejen domů, ale i do "normálního" života. Ale jsou natolik poznamenaní a změnění válkou, že pro mnohé je to prakticky nemožné a ne všichni to zvládnou. Z celého příběhu čiší zoufalství, prázdnota, marnost... Mnozí zemřeli fyzicky a mnozí psychicky.

Terezaa
25. července

Volné pokračování veledíla Na západní frontě klid. E. M. Remarque je jedinečný autor a v tomto díle nám ukazuje, jak se vojáci vypořádávají s vytouženým mírem, a že i mír dokáže zranit. O přátelství, mládí a zničené generaci. Geniální, překrásná kniha.

martunka
27. května

Prostě nádherná a smutná kniha. Smekám před autorovým uměním vykreslit charaktery všech postav. Na tuhle knihu se nezapomíná!

GaleW
25. února

Pořád se ráda vracím ke knížkám z tzv. povinné četby, nejraději pak právě k pánům Remarqueovi a Hemingwayovi. A pokaždé když je čtu si zase a znovu uvědomuji, proč je mám tak ráda. Tohle je pan spisovatel, to, jak volí slova, vybírá přirovnání a pozvolně vypráví veskrze smutné příběhy, to je umění. Cesta zpátky je jako ostatní jeho romány, které jsem četla, pravdivá, smutná, emotivní, každý z přeživších vojáků se s budoucností vyrovnává po svém, spousta různých příběhů, spousta dobrého čtení.

simonit
19. února

Pocity vojáků, kteří se vrátili domů zpět z fronty...velmi emotivní...Pro dotyčné to musela být obrovská zkouška.
Doporučuji!

Aati
08. ledna

Jak řekl před více než dvěma tisíciletími Platón: "Jen mrtví se dočkali konce války." Jeden způsob interpretace tohoto moudrého citátu dokonale vystihl Remarque v tomto díle: přeživším vojákům se kruté boje z paměti nikdy nevymažou a v dobách míru musí pro změnu válčit sami se sebou a otřesnými zážitky. Autor dokonale vystihl pocity a bezradnost veteránů první světové války a poučuje čtenáře o nesmyslnosti násilí a o tom, že bitvy ve skutečnosti neznají vítěze.

historikola
08. ledna

Moc krásný příběh z konce první světové války. Bohužel pravdivý, ale o to čtivější.

novecento
04.12.2017

Ke knize jsem se vrátil po bezmála 30 létech a příběh mne znovu pohltil. Deziluze-rozčarování zmiňované ,,ztracené generace,, provází všechny konce válečných konfliktů, nejen 1 a 2 světové války, ale i současné veterány na misích v Afganistanu, Kosovu, Iráku... Tato kniha bude stále aktuální. Lidé jsou v podstatě predátoři, kteří mluví o lásce k bližnímu, ale jsou schopni kdykoliv zabíjet. Při čtení závěrečného posledního ,,boje,, vojína Jiřího Raheho, který se vrací zpět do zákopů, aby našel ty černé kříže, které zde stojí v hlubokých řadách, přesně vyřízené jako roty, prapor, pluk, armáda, je cítit úžasná síla a náboj tohoto příběhu. Remarque ve svých knihách dokázal, že je mistrem válečného románu.

Gustik5
10.11.2017

Kniha navazuje na předchozí román a ukazuje nemožnost "ztracené generace" zařadit se do normálního života, neboť jsou na každém kroku provázení prožitými hrůzami, které, jak se zdá, ostatní nezajímají. Opět je to nesmírně čtivé, a svým způsobem i strašlivé...

st18321
03.08.2017

Úžasná kniha, jedna z nejlepších od Remarqua. Celý příbeh mě bavil od začátku do konce. Nejvíce se mi líbila ta část, kdy se kluci po válce vrátili do školy a nebo ta část u soudu. Všem kdo má rád válečnou literaturu vřele doporučuji.

hnilda3
30.07.2017

Tak jako každá Remarquova kniha ve mně i tato zanechala mnoho k přemýšlení..

callahanh
28.07.2017

Ve svém poselství samozřejmě dnes už asi překonaná kniha, z níž obžaloba války může pro někoho čnít dost lacině, jenže když si uvědomíme, v jaké době byla napsána, je jasné, že její význam je zcela zásadní. Cesta zpátky není silná ve svém antimilitarismu, ale v naprosto realistickém vylíčení rozbité země, která prohrála válku, neví, kam bude směřovat a vlastně ani neví, jak se chovat k přeživším veteránům - na jednu stranu jsou to ti, kteří prokázali odvahu a šli za ni bojovat, na tu druhou jí ale připomínají těžkou porážku, ztrátu národní hrdosti a bolestivou ránu. V románu je plno působivých momentů - ať už setkání studentů s učiteli, kteří logicky nemohli mít respekt a sami si to uvědomovali nebo vracení se jednotlivých hrdinů do rodin, kde buď čekali rodiče, kteří ale vůbec netušili, čím jejich synové prošli, nebo manželky, které zase většinou začaly nové románky a najednou nevěděly, jak se ke všemu postavit. Devízami knihy jsou jednoznačně posmutnělá atmosféra, všudypřítomná deprese a propracovaná psychologie postav, jimž se čtenář dostane až na dřeň. Potěšující je i to, že samotný závěr dává hlavnímu hrdinovi určitou naději v lepší zítřky. K plnému počtu chybí asi větší spád zejména uprostřed knihy, kde se děj trochu táhne. Remarque nicméně umí pojmenovat věci, tak jak jsou a umí společnost varovat před nebezpečím nesmyslných bojů. Jen škoda, že ho nikdo neposlouchá. 85%

Kiris145
17.06.2017

Remarque je pro mne prostě srdcovka a nejspíš se k němu budu vracet celý život.

dagmar5477
08.06.2017

Neuvěřitelně silný příběh. Hrůzy z prožité války a po vysněném návratu domů další hrůzy z tvrdé reality a hledání sebe samého. Fakt neskutečná knížka.

ziriant
09.05.2017

Číst Remarqua je zážitek. Bez něj by byl můj život nepochybně jiný. A není mnoho autorů, o nichž bychom to mohli říci. Když čtu jeho knihy, vždycky si uvědomím, jak malicherná jsou všechny naše trápení... a jak může být život krásný, pokud chceme, protože někdy opravdu stačí jen chtít. A bojovat. Samozřejmě mi to nikdy nevydrží napořád a zase upadám do všednosti a průměrnosti, ale pak mám v ruce opět Remarqua a je to doslova Cesta zpátky. Cesta zpátky k sobě.

Leome
17.09.2016

Válečné (resp. poválečné) knihy mě nikdy příliš nezaujaly a Remarqa jsem dostala jako povinnou četbu, tudíž jsem knihu začínala číst spíše s odporem. Nicméně, byla jsem velmi mile překvapena a už mám vypůjčené i Tři kamarády a Vítězný oblouk. Cesta zpátky se mi moc líbila, i proto, že děj je psán v období, kdy se hoši vracejí zpátky, takže je to něco trochu neobvyklého. Určitě bych knihu doporučila i těm, co nemají daný žánr příliš v lásce.

Gwendelína
09.09.2016

Cesta zpátky je velmi zajímavou knihou. Zatímco "Na západní frontě klid" je spíše popis válečných hrůz a zbývá méně prostoru pro duševní rozbor vojáka, "Cesta zpátky" je pak sondou do nitra rozervaných a zmatených válečných veteránů, kterým poválečná realita nevychází vstříc, a musí se vyrovnat sami se sebou a návratem do běžného života. Kniha je opět velmi poutavě napsána. Nutí vás přemýšlet, vcítit se do situací, uvědomit si, jaké hrůzy první válka způsobila, ať už to byly ztráty na životech, nebo ztráty duševní. Válka obrátila mnoho mladých mužů naruby. A je těžké pochopit pro toho, kdo hrůzy války neprožil. Vřele doporučuji!

beat.ea
03.08.2016

Achjo, proč prostě nestačí si o tom přečíst (takhle skvěle napsané knihy), ale musí se ty stejné chyby opakovat pořád dokola...

Skvěle popsané nejen začleňování bývalých vojáků do běžného života, ale i prosté vracení se někam, kde život plyne dál a nečeká na nás.
,,A náhle mě přepadne ta bezejmenná melancholie času- plyne a mění se, a když se člověk vrátí, všechno je najednou jiné. Ach, loučit se je těžké- ale vracet se, to je někdy asi ještě těžší."

A Willy se jednoznačně zařadil mezi moje nejoblíbenější knižní postavy!

ElfkaEleanor
26.07.2016

S koncem války to pro vojáky zdaleka neskončilo. Mladí muži se vrací domů a čeká je další boj, jak se ale probojovat zpět do společnosti? Líbí se mi lehká návaznost na dílo Na západní frontě klid, kdy vlastně vidíme, jak by zřejmě Pavel dopadl, kdyby se nakonec vrátil domů. Na konci díla jsem si říkala, zda ta smrt na frontě nakonec nebyla osvobození a svým způsobem výhra.

Ivan F
03.07.2016

Neviem byť u Remarqua nestranný, neviem prečo. V každom prípade excelentné dielo.

TheBonelex
15.06.2016

Pro mě naprosto rovnocenné pokračování "Na západní frontě klid." Excelentní kniha, kterou pokládám za Remarquovo životní dílo #2. Příběh-neuvěřitelně silný, popisy nálady oné doby-výborné. U Remarqua miluji to, že hlavní i vedlejší postavy se ve všech jeho knihách nějakým způsobem propojují. Takže například na Katzczinskeho můžeme potkat v této knize, v Na západní frontě klid, i Třech Kamarádech. Hlavní postava mi sedla velice dobře. Pozitivní věcí je, že přes tragický děj i okolnosti (smrt kamarádů, atd.) kniha nekončí nějak extrémně pochmurně. A co je u Remarqua opravdový unikát- Hlavní postava nezemřela!

shmaic
24.04.2016

toto by si měl přečíst povinně každý, úplně každý. nejprve na základní frontě klid a pak toto dílo.

po pročtení ostatních komentářů se chci vyjádřit takto: co to tu píšete? jak může někomu konec knihy připadat nudný? v tom případě nevíte, o čem byl její začátek! jak může někdo o smutku vylíčeném v této knize mluvit jako o krásném smutku? jste blázni? nebo sluníčkáři? populisté? nebo politicky angažováni?

evinas
11.04.2016

Dobrá kniha. Některé pasáže velmi poutavé, ale naopak některé mi přišly docela nudné ve srovnání s autorovou první knihou Na západní frontě klid. Je zvláštní vidět válku a svět po ní očima vojáka...

VerRyNDA
03.01.2016

Přečetla jsem tuto knihu za jeden den. Tuto knihu bych doporučovala jako maturitní četbu - je zde vidět "ztracená generace" ve své celé kráse.

Nyxx
29.12.2015

Knihu jsem četla dvakrát- poprvé v patnácti letech při prvním setkání s Remarquem, kdy jsem ji vůbec nepochopila, a tak mě nudila. Vrátila jsem se k ní v devatenácti letech, kdy jsem ji potřebovala do seminárky. Napodruhé na mě zapůsobila asi nejsilněji ze všech Remarquových knih. Pro hrdinu po návratu z války je všechno cizí- od poválečného a neválečného myšlení přes vlastní rodinu až po společnost a život mimo bojová pole. Je zvyklý žít ze dne na den v zákopech, ale mimo ně to neumí. Nerozumí si s nikým než s kamarády z války, nedokáže se zařadit do společnosti. Popsat tyto pocity je mnohem obtížnější než popsat hrůzy války, ale Remarque to zvládl na jedničku.

iv.86
14.12.2015

Krásná kniha. Na západní frontě klid mě pohltila, takže jsem moc od Cesty zpátky neočekávala, ale stojí za to. Remarque je excelentní spisovatel, který dokonale vybíral slova...


TIP: Máte rádi Databázi knih? Podpořte ji v Křištálové lupě (Zájmové weby) - hlasujte zde.

Štítky

první světová válka (1914-1918)

Autor a jeho další knihy

Erich Maria Remarque

Erich Maria Remarque
německá, 1898 - 1970

všechny knihy autora

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených8x
v Přečtených1184x
v Čtenářské výzvě31x
v Doporučených56x
v Knihotéce307x
v Chystám se číst173x
v Chci si koupit29x
v dalších seznamech1x