Tři kamarádi přehled

07.07.2024

Už to bude pěkných pár let, co jsem tuhle knihu četla. A do dnešní doby zůstala v mém srdci. Dnes už vím i přesně proč. Najdete v ní totiž úplně všechno – opravdové přátelství i lásku, které bychom všichni chtěli zažít, naděje, sny, snahu najít smysl života, ale také ztrátu a smrt. To vše navíc s všudypřítomnými ekonomickými problémy, sociálními nejistotami a politickým napětím, které v poválečném chaosu ovlivňují životy všech postav.

Celá kniha je navíc napsaná plynule, citlivě a poeticky. Veškeré postavy i situace jsou vykreslené tak živě, že máte pocit, že tam jste také. A pokud si přečtete víc Remarquových knih, určitě vám neunikne ani krásná symbolika jako auta představující svobodu, útěk a naději nebo cigarety znázorňující spojení mezi postavami.

Ještě teď si pamatuji, jak jsem celý příběh intenzivně prožívala a do poslední chvíle doufala, že to nedopadne tak, jak bylo od první chvíle jasné. I to, jak ve mně ještě dlouho po dočtení rezonoval smutek, což se mi u mnoha knížek zatím nestalo.

„Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“

02.06.2024

Knihu Tři kamarádi jsem četla kdysi dávno na základní škole a vlastně mojí jedinou vzpomínkou je, že se mi ta kniha tehdy líbila. Tak bylo na čase si příběh tří přátel zopakovat a připomenout si, co se mi na knize vlastně tehdy líbilo. A zda se mi bude líbit i teď po nějakých 20 letech. Pustila jsem si to jako audioknihu a líbilo se mi to zas.
Byť se na první pohled může zdát, že jde o obyčejný příběh tří kamarádů žijících v mezidobí mezi dvěma světovými válkami, obyčejný ve skutečnosti vůbec není. Podprahově na čtenáře působí odraz doby, kdy se lidí ještě pořád nevzpamatovali z první světové války a přitom nad nimi visí pomalu stín té následující. Zobrazovaná doba působí šedivě, beznadějně, marně. A s těmito dojmy odrážejícími se v pozadí příběhu se tu odehrává příběh lásky, která by chtěla vzkvétat, bojovat o svůj život, o svoji budoucnost, která je ale dost nejistá.
Autor tu zobrazuje, jak lidé v té době žili, co cítili, s čím bojovali, co se jim honilo hlavou. Obraz je to poněkud neutěšený, ale přitom dává určitou naději, že jsou věci, za které stojí bojovat a pro které stojí žít. "Bez lásky je člověk vlastně jako mrtvola na dovolené.", píše se v anotaci audioknihy. A pro tento příběh to rozhodně platí.
Kniha je psaná velmi přístupným jazykem, srozumitelně. Líbilo se mi, jak se všechny ty emoce na člověka nabalují postupně - jak to uměl Remarque hezky gradovat. Člověk tu tak nějak tuší, jak to asi dopadne. A i tak doufá, že se to třeba zlomí, zasáhne nějaká vyšší moc, která to zázračně vyřeší, i když tuší, že nic takového reálně nepřijde. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc mi bylo smutno. Je to taková určitá bezmoc a marnost. Ale přitom je to tak hezký příběh, který ve mně zůstane dlouho.
Bez váhání 5 hvězd z 5 a vím, že se k tomu budu chtít znovu vrátit. A určitě dřív než za dalších 20 let.