Na západní frontě klid

1 13. září

Naprostá věc. Knihu mi doporučil otec. Děkuji tati. Berte všema dvaceti!

3 11. září

Nejsem s to pochopit, proč, když se tak moc celosvětově cení a oceňuje protiválečná literatura (za všechny právě Cesta zpátky), tak se ve světě pořád, neustále a opakovaně válčí?

Nečtou snad politici klasiku?
x
Nečtou snad voliči klasiku?

Kacířská otázka tedy zní: "K čemu taková, a tím myslím prakticky vzato (tj. uplatnitelná v praxi s přesahem do života), klasika vůbec je?"

7 09. září

Co víc ještě napsat ke knize, která již patří ke klasice a byla mnohokrát rozebrána na atomy a znovu poskládána, sestavena a vysvětlena pro všechny, kdo ji četli, čtou a budou číst? Dodám jen, že Remarque je velkolepý tím, že dokáže přimět čtenáře, aby se vžil do kůže a mysli těch, kdo se ocitli v krutých, surových bojích, hladoví, vysílení a zavšivení se topili ve špíně a krvi a sledovali, jak v ukrutných bolestech umírají jejich kamarádi. Přinutí nás položit si otázky, které jistě alespoň jednou napadnou každého, kdo se ocitne ve válce: proč by nevinní lidé, kteří mají celý život před sebou, měli umírat kvůli sobeckým rozhodnutím někoho, koho vůbec neznají a jehož motivy jsou jim naprosto cizí. Proč by měli nasazovat svůj život za zájmy těch, kdo se skrývají v zákulisí? Proč my měli zabíjet muže, kteří by klidně mohli být jejich kamarády, kdyby někdo neznámý nerozhodl, že jsou nepřáteli?
Je to kniha plná bolesti, hladu, trápení a smutku, chladný a děsivě realistický popis toho, jaké to asi muselo být snažit se přežít z jednoho dne na druhý. Je to kniha o dvacetiletých chlapcích, kteří z života poznali jen válečné útrapy. A i kdyby nepadli na bojišti, stejně by svůj život ztratili, jak Remarque naznačuje, že už během několikadenní dovolené, kdy mohli odjet z fronty a navštívit své příbuzné, pochopili, že už si s nimi nerozumí, že už mezi ně nepatří, a vlastně si s nimi už nemají co říct.
Je smutné, že tento román ani po tolika letech od vydání ani trochu neztrácí na aktuálnosti, spíše naopak.

05. září

Je to dobrý, není to dobrý, někdo umře, není to dobrý, je to dobrý a pak zase není. A opakovat. Pro mě stručný děj této knihy. Ke konci mi už kapitoly připadaly téměř stejné a samotný konec mě naštval. (Myslím poslední odstavec, jakože, co to má být?)
Dílo patří mezi klasiku, bylo pro mě čtivé, ale místy jsem si říkala, kdy už to budu mít dočtené.
Na druhou stranu si o to tématika říká.

4 03. září

Myslím si, že tuhle knihu by si měl přečíst každý. Má v sobě mnoho zajímavých myšlenek a mě třeba velmi překvapila. Ač je to kniha velmi hubená tak je velmi bohatá. Nemluvě o tom, že jsem u některých pasáží měla na kahánku.

5 02. září

Kluci, spolužáci dobrovolně napochodují do války. "Neboť tenkrát ani rodiče nešli daleko pro slovo zbabělec." Vyzvání byli svým učitelem. "Nejrozumnější byli chudí prostí lidé, kteří od začátku považovali válku za neštěstí, zatímco ti lépe situovaní byli nadšením bez sebe." Na bojišti postupně přicházejí o život. "Ztratili jsme smysl pro jinou realitu, protože je fiktivní."

Nesmyslná válka, nesmyslné umírání,.

4 31. srpna

Díky bohu za povinnou četbu k maturitě, která mě přivedla k Remarquovi.
Máloco v životě mě zasáhlo tak, jako konec na bitevním poli mezi hlavním hrdinou a Stanislavem Katczinskim.

4 30. srpna

Knihu jsem četla kdysi na střední škole a nyní opětovně v rámci čtenářské výzvy. Vzhledem k obsahu je čtivá až je člověku úzko...

6 28. srpna

Skvělá kniha o dospívajících mladících a jejich umírání v 1. světové válce. Kdy je válečná realita , utrpení a zbytečná smrt v rozporu s celospolečenským německým nadšením k válčení. Pro autentický popis krutého válečného běsnění a pozdější Remarquevův pacifistický postoj se pro zfanatizované nacisty stal zakázaným spisovatelem. Podle mě je to nejlepší kniha od Remarqua.

27. srpna

Jakmile jsem začala knihu číst, myslela jsem, že ji čtu podruhé. Omyl. Kdysi jsem však viděla film, téměř autentický s knihou. Je psána hrůzostrašně, asi tak, jaká byla válka

4 25. srpna

Trochu se divím, že k takovéto klasice se dostávám teprve teď. Začal jsem to vlastně číst s nepříliš velkým očekáváním, ale hned mě to vtáhlo do děje a já žasl, jak dobře se to četlo. Příběh je výborný, Remarque píše zlehka, ale skvěle, čtivost je enormní (vzhledem k tomu, že to napsal Němec :)) a nikdy na tohle malé dílko nezapomenu. Vážně (a teď nepřeháním: Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl.

HODNOCENÍ:10/10

6 21. srpna

Upřímně, jsem překvapená, jak dobře se kniha četla, prakticky jedním dechem, ale zároveň tak těžce, vzhledem k umění autora pohltit čtenáře. Je mi z toho úzko a smutno. Ráda si přečtu i ostatní autorovy knihy, musím je ale proložit něčím oddechovějším.. pozitivnějším.

8 12. srpna

Všichni přečíst hned teď!
Tato kniha vám teprve ukáže v jakém luxusu si dnes hovíme. Naučí vás pokoře a vděčnosti za každou maličkost. Krásná kniha, úžasně napsaná.
Netřeba více komentovat, prostě si to přečtěte...

13 10. srpna

Znáte ten pocit, když chcete popsat knihu, co nejpřesněji, nejdetailněji, ale občas se nezmůžete ani na slovo? Jste přesvědčeni, že slova nedokážou dostatečně popsat tak živý, otřesný obsah, o kterém byste nejraději vypravovaly celé hodiny? Onen hrůzostrašný, úzkostlivý, zoufalý obraz války, který si mnoho z nás osobně nedokáže představit a nepochybně nikdy nepředstaví, jak strašné to v daném okamžiku musí být? Inu, nemám slov. Remarque je pro mě geniálním mistrem, jenž vytvořil úžasné, a zároveň jeho stěžejní dílo, které by si měl přečíst naprosto každý, aby si vážil všeho, co v tuto chvíli má, ač se může jednat i o maličkosti.

Doslova hrůzná dokonalost.

7 08. srpna

Válka je tragédie, zmar a naprostá zbytečnost. Tahle kniha je toho jasným a přesvědčivým důkazem. Co mě ale zasáhlo ještě více, bylo vnímání války civilním obyvatelstvem. V tu chvíli zmar dosahoval naprostého vrcholu, protože vysvětlit někomu v zázemí hrůzy války asi není možné...

1 07. srpna

Moje druhé čtení Remarqueova slavného románu. Poprvé jsem se s ním setkala na gymnáziu v rámci povinné četby a byla jsem unešená. Byl to určitě jeden z mých prvních válečných románů. Tenkrát by moje hodnocení bylo bezpochyby pět hvězd a to především díky obsahu. Jedna věc se od té doby ale změnila - tentokrát mi úplně nesedla forma. Postrádala jsem v knize větší kontinuitu. Dovolím si spekulovat, že to byl možná autorův záměr, aby vše působilo útržkovitě, rozkouskovaně, jako vzpomínky na minulý život se všemi jeho vrcholy a pády. To nejhorší, ale i to nejlepší, co vás ve válce může potkat.

Pavel, jako představitel ztracené generace dává nahlížet tomu, že nakonec chce ve válce každý jen přežít, a to i přesto, že se podle vlastních slov nemá on, ani jeho vrstevníci, příliš k čemu vracet. Je vykořeněný, unavený, lhostejný a bez naděje. Zkažený pro život po válce. Jak se má člověk vrátit do normálního života, když se vrátit nejde?

Tjaden se zas objeví. Je stále ještě v ráži a vpadne hned zas do hovoru, vyptávaje se, jak vlastně taková válka vznikne.
,,Obyčejně tak, že jedna zem těžce urazí jinou zem," odpovídá s jistou převahou Albert. Ale Tjaden dělá nechápavého.
„Zem? Tomu nerozumím. Kopec v Neměcku přece nemůže urazit kopec ve Francii. Nebo řeka nebo les nebo pole."
„Seš ty takovej vůl nebo to jen tak děláš?" vrčí Kropp, „tak to přece nemyslím. Nějaký národ urazí jiný národ."
„Tak tu nemám co dělat," odpovídá Tjaden, „já se uraženej necítím."

5 06. srpna

Remarque patřil ve své době k oblíbené četbě.
U knihy jsem plakala ale i se smála.
Skvěle propracované postavy i děje.
Každou postavu která tam zahynula jsem oplakávala.
Jeho dílo a jméno se stalo nesmrtelné a nemělo by se zapomenout.
Zobrazuje konec generace která mohla vyrůst a objevovat svět a ne zákopy, fronty a válku.

2 04. srpna

I když jsem od knihy čekala něco víc, tak se mně příběh líbil a určitě stojí za přečtení.

2 02. srpna

Je to suprová kniha! Rovnou se skočí do děje ve kterém je stručně vysvětlena 2.sv z pohledu vojáka i po psychické stránce. Po přečtení této knihy si ještě více uvědomuju jaké mám štěstí, že jsem se v té době nenarodil !

16 01. srpna

K válečné literatuře jsem se dostala až v nedávné době a tato kniha patří určitě mezi nejlepší na toto téma. Nepostřehla jsem žádná hluchá místa, ale zároveň mi nic nechybělo. Díky osobním zkušenostem autora je jeho pohled velmi reálný. Zážitky to byly tak silné, že už řadě mužů neumožnily návrat do normálního života. I když to bylo občas náročné čtení, nemohla jsem se od knížky odtrhnout, jak dobře je napsaná. Doporučuji, poměrně útlá kniha, ale velký čtenářský zážitek!

10 30. července

Ryze válečné knížky nevyhledávám, vojenské prostředí a svět převážně mužských postav mi obvykle nevyhovuje. Ale tato kniha je výjimka. Je plná neskutečně silných pasáží, navzdory tomu, jak úsporným stylem je psaná. Nebo právě proto? U žádné knihy ze světové války jsem s postavami necítila víc.
A ta děsivost, když vypravěči uvěříte, že to ve válce je pro něj lepší než představa, co bude po ní... Ne Hemingway, ale Remarque je podle mě tím, na jehož textech by se měl vysvětlovat pojem Ztracená generace.

2 29. července

Krásná kniha, ....o naprosto nesmyslném prolévání krve.

17. července

Upřímně, kdybych neměl co číst, tak tuto knihu ani nečtu. Čekal jsem něco úchvatného a místo toho jsem se dočkal jen několik silných momentů, které vyplňuje nezáživná vata. Autor má výhodu, že vypráví o zažité věci, tudíž dobře zachycuje psychologii skrytou za jednáním vojáků. Přestože se na každé půl straně popisovalo něco jiného, než co jsem četl před minutou a vůbec to na sebe nenavazovalo. Není tu žádná dějová linie, spíše je to jakoby deník bez dat, kdy co jedli, kdo vyhrál v kartách, a sem tam vybuchla mina, jinde se střílelo. Poslední stránka knihy vyznívá naprosto absurdně a totálně knihu znehodnocuje!

4 15. července

Miluji tu knihu.. pořád po tom všem, co jsem přečetla, je to má srdcovka.. Už jenom pro to, že moc dobře věděl o čem píše..

1 12. července

Miluju knihy s válečnou tématikou, přečetla jsem jich už docela dost a většinou jsem byla hodně nadšená, ale tahle kniha pro mě byla nejen zklamání, ale taky docela utrpení číst. Vůbec mě to nebavilo, musela jsem se do toho nutit. Proč jsem se do této knihy tolik nutila bylo hlavně proto, že má tak dobré hodnocení a byla mi několikrát doporučována. Ale za mě ne, příběh mě nebavil, odpuzovaly me některé nechutné scény z války (což mi jindy nevadí, nevím proč tady ano) a knihu jsem v polovině odložila.

Kdo má rád téma první světové války, rozhodně doporučuji...a ne jen pro to, že jsem si četl o přibližně stejných klucích, jako jsem já.

5 09. července

Dechberoucí válečná kniha, která vás vtáhne do děje za každých okolností.

Klasika super kniha četl jsem ji už před 10lety .
Je to nejlepší kniha tohoto autora

11 02. července

Skvělý válečný román, který si nebral servítky. Otevřená brutalita některých pasáží byla až moc opravdová. Ale takhle to nepochybně v zákopech bylo. Neuvěřitelně čtivá a plná napětí. Nemohla jsem přestat číst a zároveň jsem nechtěla pokračovat, protože jsem věděla, kam to směřuje. Všem doporučuji.