Čas žít, čas umírat
kniha od: Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533/bmid_cas-zit-cas-umirat-iDt-533.png
4.5
1544
V tomto románu se autor jakoby vrací ke své prvotině Na západní frontě klid. Děj se však odehrává o dvacet let později, v době, kdy nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku a po počátečních úspěších je tlačeno spojeneckými vojsky zpět. Stejně jako ve svém nejslavnějším díle autor líčí osud mladého německého vojáka na frontě, během dovolené doma a po opětovném návratu do bojové linie. Román je nabitý napětím, ale i zoufalstvím nad beznadějí lidských osudů a ničivým společenským fanatismem. Jen krátce - během hrdinova pobytu v rozbombardovaném rodném městě - vysvitne poslední naděje na nový život: láska.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2006 , Ikar (ČR)
Originální název:
Zeit zu leben und Zeit zu sterben , 1954
více info...
Komentáře (153)
Komentáře 153 Recenze 3
Brečím, stejně jako u "Na západní frontě klid".... Nevím co víc dodat. Stačí si to všechno zasadit do širších souvislostí, co víme o 2. nebo 1. sv válce dnes, když vidíme co se děje na Ukrajině nebo v Palestině. Když přemýšlíme o všech těch osudech neznámých lidí. Lidí jako kdokoliv z nás kdo tu napsal komentář... Drsná, holá, krutá realita každé války kterou autor popisuje zcela bez servítky... Mrazivá skutečnost... Těžko hledat ta správná slova.
Tak jsem si dal do ucha opět jednu literární klasiku. Musím uznat, že jsem z ní nebyl nadšen tak, jako z knihy " Na západní frontě klid". Začátek byl skvělý, pěkně realistický, ale pak po cestě domů děj začal stagnovat a potloukání se od ničeho nikam bylo ubíjející. Závěr opět, dokonalý. Je strašné si představit tu dobu, tu naději v beznaději, to pomyšlení na lásku a spokojený život, když nevíte, které bude to poslední jídlo které jíte. Hloubku to má, a chce si to připomínat historii, jelikož kdo nezná historii, je odsouzen k tomu si ji zopakovat.
Po delší době jsem zase četla knihu od tohoto autora. Tuto poprvé. Smutný děj i konec, který vlastně očekáváte. Kniha se prostě dobře čte.
Moje nejoblíbenější kniha od autora. Tolik lásky, tolik naděje. A jak už je Remarquovým zvykem, i tolik smutku. Dlouho jsem nad knihou přemýšlela a rezonovala ve mně. Velmi silný příběh.
Nabízí se otázka: "Jak dlouho by vydržela současná společnost žít v takovém marastu?"
Remarque patří mezi mé nejoblíbenější autory a tak jsem se po delší době rozhodla sáhnout po jeho knize.
Čtení to bylo smutné, ale zároveň krásné. Remarque jako vždy vše vylíčil tak, že prožíváte každý okamžik. Z knihy opět vyzařuje neštěstí, láska a hlavně naděje v lepší zítřky. Slova jsou jako vždy perfektně zvolena a vše do sebe zapadá.
I když je to náročné čtení, tak rozhodně stojí za to. Dle mého je potřeba si připomínat období ztracené generace z mnoha důvodu.
(SPOILER) Román je zasazený do období druhé světové války. Smutný příběh, který ukazuje nesmyslnost války, umírání mladých lidí a i když si to všichni uvědomujeme, pohybujeme se v začarovaném kruhu ve kterém se dějiny lidstva stále opakují. Čím vyspělejší civilizace, tím děsivější a razantnější zbraně je schopna použít. Nejhorší je na tom to, že člověk je pro lidi, kteří válku rozpoutají jako figurka na šachovnici se kterou si mohou dělat, co chtějí. Remarque dokázal ve svých knihách vykreslit hrůzy války tak, že se nás osobně dotknou, všechno prožíváme společně s hlavními hrdiny - lásku, radost, štěstí, loučení i smrt. Hlavní hrdina v závěru knihy umírá, tak to je u Remarqua, ale já si na to nemůžu zvyknout a vždycky je mi z toho moc smutno.
V den kdy jsem knihu dočetla tak na ČT art dávali film. Náhoda? Nemyslím si. Měla jsem tak jedinečnou možnost porovnat dílo s filmem ve kterém si Remarque sám zahrál(to jsem zjistila až pak). Před rokem a půl jsem dočetla Na západní frontě klid a byla jsem nadšená. Pohlcená. Okamžitě jsem sáhla po tomto kousku, ale rychle jsem ho zase odložila neboť mi přišlo, že čtu úplně totožnou knihu a došlo mi, že bych se tak mohla ochudit o patřičný wow efekt a rozhodla jsem se o odstup. Dobře jsem udělala. Nebyla jsem sice už tak nadšená, ale i tak je to kniha, která je právem považovaná za nehynoucí klasiku.
Ano, klasika. Nádherná kniha. Opět nezklamala. Již jsem jí četl dříve, ale pořád to je smutné, silné a také nádherné vykreslení té doby...
Plný počet bodu, doporučuju.
Klasický Remarque. Nemůžete se odtrhnout, žádné slovo nepřebývá, žádné nechybí, emočně Vás naprosto rozebere… Tragický, strašně smutný příběh a zároveň tak nádherný… Rezonoval ve mně hodně dlouho a spolu s ním pocit smutku a zmaru. Jako vždy.
Remarrque je ako studená sprcha, ktorú si sporadicky ordinujem, aby mi pomohla kalibrovať vlastný rebríček problémov. V podstate banálny príbeh, podaný očami, ktoré z toho robia niečo dojemné. Dnes keď sa ženieme za extrémnymi zážitkami, a selfie na sociálnych sieťach, je to ako facka a núti ma sa zamyslieť nad vlastným bytím.... Dušu mám ale ošmirglovanú do krvi, teraz to bude chcieť niečo veselé.
Velice silný příběh, který patří k těm, co se čtou skoro samy. Detailní popis dobových reálií jak na frontě tak v zázemí byl naprosto ohromující. K tomu několik zajímavých úvah a je z toho úžasná kniha, kteru můžu jen doporučit.
„Ptáte se, jestli zbude dosti, aby se mohlo začít znovu. Církev začala s několika rybáři, s několika věřícími v katakombách a s těmi, kdo přežili římské arény.“
„Ano. A nacisté s několika nezaměstnanými fanatiky v mnichovské pivnici.“
Vše o knize napsali mí knižní přátelé, já bych se jen opakovala. Snad jen, že ve mě kniha zanechala silné emoce. Velmi dojemný příběh.90%.
Postihnout tento román v krátké recenzi mi přijde nemožné. Je to krásná ukázka zbytečnosti války. Ukazuje, jak válka a propaganda zasahuje do všech aspektů života. Vojenského i civilního.
Hlavní hrdina se v tom snaží vyznat a rozhodně to není černo-bílý pohled.
Ono to ani nejde. Člověk, co se k jednomu chová jako kamarád, je pro jiného zlo.
A tím zlem v době nacistického Německa nejsou myšleny drobnosti.
Remarque měl talent vidět věci z mnoha úhlů pohledů a tím dokázal velice dobře
vystihnout situaci.
Není to nejveselejší příběh, ale určitě doporučuji k přečtení.
Remarque popsat válku umí. To je bez debat. Dokáže přiblížit nejen vlastní boj, situaci v bombardovaném městě, život vojáků na frontě, ale i pocity, myšlenky a nálady. Skvěle vystihne i podstatu příčin, zbytečnosti celé války, politické pozadí. Člověku z toho mrazí a nechápe, nebo vlastně i chápe, proč to musí lidé zažívat zas a znova :(
Zdá se, že většina lidí, s nimiž jsem si kdy povídala o knížkách, má nejen dávno načteného Remarqua, ale je z něho i nadšená (čemuž ostatně odpovídá počet a výše hodnocení u jeho děl). Nakonec jsem tedy - procházejíc kolem naší police s klasikou a prokrastinujíc od jiné, velmi dlouhé knihy - sáhla po titulu, který jsme měli doma... a ačkoli se knihám o válce, v posledních letech tak populárním, vyhýbám, bylo mi jasné už na první stránce, že tohle je kvalita, kterou stojí za to číst.
Oceňuji, jak Remarque staví do příběhu nejrůznější typy lidí, z nichž každý má ke stejné situaci jiný postoj odpovídající jeho zkušenosti, takže válku vidíme z pohledu lidí, kteří ztratili domov, nacistického pohlavára, Žida na útěku, frontových vojáků... A myšlenky každého stojí za to.
Tenhle spisovatel prostě uměl! Tak detajlní a barvitý popis, tak šílené doby. Měl by ho číst každý.
Není to veselé čtení... ale je to o válce tak tam ani nic veselého nečekejte.... chvíli to bylo i o naději na lepší zítřky, ale autorovi knížky většinou skončí blbě, takže opět nezklamal....
Tahle knizka si rozhodne zaslouzi vice jak 5 hvezd. V pameti mi utkvela jedna veta - Snad bychom meli min valek, kdyby jeden druheho nechtel porad tak durazne presvedcovat o sve vlastni pravde. Bohuzel to plati i v dnesni dobe.
Před čtyřmi roky jsem tuhle knížku četla a zanechala ve mě nesmazatelnou stopu. Což Remarque se svými příběhy umí. Teď o víkendu jsem měla možnost vidět film a byl skvělý. A znovu si uvědomila jak jsou lidi nepoučitelný. Válka je hrozná mrcha.
Když Amor podlehne Moraně, čeká ho už jen srdce plné černé flóry, smuteční romance.
Hned v úvodu musím poznamenat, že EMR jako humanista a pacifista patří již spoustu let mezi moji TOP spisovatelů ....
Jeho knihy sídlí dlouhé roky v mé knihovně a vracím se k nim ....
Tak, jako jsem se vrátila k tomuto titulu - o nesmyslnosti války a zbytečných obětí mladých životů ....
" Spoluvina ?
Co vy o ní víte ? Byl jste mladý a otrávili vás lží dříve, než jste mohl mít vlastní úsudek.."
Mladý německý voják se dostává na dovolenku - aby zjistil, že válka není jednostranná a čas žití je omezený ....
" Svět nestojí na místě. Zoufá-li si někdo na čas nad vlastní zemí, musí věřit v svět ....
Zatmění slunce je možné, ale ne věčná noc na jednom místě světa .... "
Ke knize jsem se vrátila i kvůli aktuálnosti tematu - kolik mladých životů bude ještě zneužito ?
Určitě doporučím ....
Další kniha o nesmyslnosti války a zbytečném umírání. Tentokrát ze strany nepřítele, německého vojáka Graebera, který odjíždí z fronty na dovolenou, hledá rodný dům, rodiče a nachází lásku, bohužel se vrací zpátky na ustupující frontu... Napínavé a dojemné čtení.
Zajímavý pohled z druhé strany války, jak nesnadno se žilo lidem v bombardovaných německých městech. Jsem ráda, že jsem se ke knize díky výzvě dostala (pije se tam káva, když tedy nelokají plnými doušky tvrdý alkohol), ale jiná autorova díla se mi líbila víc, proto ubírám jednu *. Navíc ten úplný závěr knihy se mi zdál takový .... nefér.
Nemám rád romány z druhé světové války.
Je to často berlička pro autora, který neumí pohltit čtenáře svými nápady a zručností a proto využívá hloubku, sílu a drama samotné historické události, která dokáže ve čtenáři vyvolat velice silné emoce už sama o sobě. Autor se tak už nemusí sám moc snažit, nebo přičinit svým umem - bolestivost a emoční dopad druhé světové to udělá za něj, stačí jen opisovat realitu doby.
A právě na to bohužel Remarque většinu času dost sází, takže za to z mé stránky body dolů.
Co tedy zůstalo ? - Naštěstí je autor pořád skvělý literát a vynikající spisovatel. Osudy hlavních postav byly poutavé a nedošlo ani na zápletky a pointy, které se zadarmo nabízely. Naštěstí. Psychologicky zpracované je to na jedničku, postavy dobře napsané a román se čte lehce, jednoduše, svěže a přitom do něj autor zvládá vpasovat (povětšinou) nekýčovitě podané životní pravdy, které umí tnout do živého, pomocí univerzálních paralel k všedním i zásadním lidským problémům, týkajících se i současného člověka.
Příklon k lacinému tématu (přesto že si ho spisovatel zažil), je vyvážen kumštýřským umem zručného spisovatelství.
Tuto knihu jsem zařadila do čtenářské výzvy (v pár scénách hlavní hrdina popíjí kávu ) … jedná se o knihu s válečnou tématikou … tentokrát zasazenou do druhé světové války … příběh jako takový mě bavil už od začátku .. jak se hlavní hrdina vrací domů na 2 týdny dovolené … a zjišťuje, co všechno se vlastně v té zemi stalo … skvělý příběh plný emocí …
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) osudy lidí vojáci válečné romány
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2005 | Nebe nezná vyvolených |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
Kniha Čas žít, čas umírat je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 2 635x |
| Čtenářské výzvě | 174x |
| Doporučených | 166x |
| Knihotéce | 809x |
| Chystám se číst | 445x |
| Chci si koupit | 83x |
| dalších seznamech | 6x |