Čas žít, čas umírat

od:

Čas žít, čas umírat

V tomto románu se autor jakoby vrací ke své prvotině Na západní frontě klid. Děj se však odehrává o dvacet let později, v době, kdy nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku a po počátečních úspěších je tlačeno spojeneckými vojsky zpět. Stejně jako ve svém nejslavnějším díle autor líčí osud mladého německého vojáka na frontě, během dovolené doma a po opětovném návratu do bojové linie. Román je nabitý napětím, ale i zoufalstvím nad beznadějí lidských osudů a ničivým společenským fanatismem. Jen krátce - během hrdinova pobytu v rozbombardovaném rodném městě - vysvitne poslední naděje na nový život: láska....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/53_/533/cas-zit-cas-umirat-nTx-533.jpg 4.51018
Originální název:

Zeit zu leben und Zeit zu sterben (1954)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (81)

Přidat komentář
svoboanna
17.12.2017

Moje první přečtená od Remarqua, zanechala ve mně hlubokou stopu. Celkově je to zatím nejsmutnější příběh, co jsem kdy četla, ale stál za to. Šlape jí na paty Všechny malé zázraky od J. Niven, ale ta byla částečně i zábavná. Myslím, že na takovou knihu se nezapomíná.

Damato
08.12.2017

Jako mladá jsem knihy autora hltala a moc se mi líbil jeho styl. Je fakt, že jsem byla na počátku životní cesty, spoustu věcí jsem vnímala tím svým mladým a děsně chytrým rozumem. Když se chtěl můj otec se mnou bavit o přečtených knihách, byla jsem ten puberťák na zabití, který všechno zná a všemu rozumí a nepotřebuje žádné informace k té době. Když otvírám stránky knihy autora dnes, je mi u nich "hezkosmutno". Hezky proto, že moc krásně píše a dokáže se do duše člověka dostat až "do morku kosti" a smutno proto, že píše o životě takovém jakém asi fakt v době válek byl byl. Ale zároveň jakoby psal i o našich životech a našich citech - o bolavém a zároveň i krásném citu jménem láska, o životě na hraně s prázdným žaludkem i prohýřeném životě v zázemí jistoty a jakési nedotčenosti. Úžasné čtení. Nevím čím to je , ale čím jsem starší tím víc mě jeho knihy dojímají a nejen, že si u nich hezky pobrečím, ale zároveň si říkám, jak dobře se vlastně mám.

Medunkavera
20.11.2017

Ano, tohle je ta kniha, která mi utkvěla v paměti. Občas mi na ní problesknou myšlenky. Říkala jsem si, že jí musím vyhledat. Bohužel jsem zapoměla její název a tak jsem si musela pročíst několik anotací románů Remarque, abych našla tento příběh:

[ POZOR! Bude trošku prozrazen děj ]
Mladý voják během války dostane dovolenku, jede do svého rodného města, tam najde úžasnou lásku. Bohužel, nemůže zůstat. Musí se vrátit do války. Když se vrátí, spousta jeho kamarádů už nežije, padli a ani ti jeho nadřízení, kteří měli hlídat jeho návrat už nejsou. Prostě... já z toho dodnes mám takový pocit, že kdyby se nevrátil, nikomu by to nevadilo a nikdo by to ani nezaznamenal.
Na konci jsem brečela a říkala: "Proč jsi byl tak zodpovědný a čistý a ... vracel se do tý hnusný a nesmyslný války . . .

Gustik5
10.11.2017

Mně osobně se to líbilo víc, než román "Na západní frontě klid." Tato kniha na mě měla větší emocionální dopad a zdála se mi čtivější. Remarque zachycuje hrůzy války bez příkras a celé se mi to zdálo smutnější právě díky "lovestory," který se na pozadí všech těch událostí odehrával.

vorenus
18.09.2017

Tohle by si měl povinně přečíst každý! A po přečtení tohoto díla, by se žádný rozumný člověk nikdy do žádné války nepustil.

Mufa
14.09.2017

Remarque má svůj styl. Tady jsem se natolik vžila do hlavního hrdiny, že jsem to nakonec odnesla málem taky. Musela to být hrozná doba...

pavel8996
08.09.2017

Remarque patří už nějakou dobu mezi moje oblíbence a do této knihy jsem se pustil s chutí. Nečetla se špatně, ale cítil jsem méně napětí než u jiných autorových knih. Snažil jsem se vžít do situace ústřední dvojice hledající útěchu ve zničeném světě jejich mládí, ale cítil jsem se u toho záhadně všedně. Nicméně, je to hezké čtení a konec sice nepřekvapí, ale (minimálně pro mě) to byl zásah do citlivého místa.

mirka0357
24.08.2017

Čas žít, čas umírat. Remarque opět nezklamal. DOPORUČUJU!

yerisley
01.08.2017

Co říct. Prostě Remarque. Skvělé.

Barbarella13
29.07.2017

jednoduse zdrcujici ....

Zdeňula
23.07.2017

Autor mě opět nezklamal. Kniha se četla velmi pěkně. Těším se na další knihu od autora.

Jane100
23.07.2017

Nejkrásnější kniha od Remarqua. Rozhodně si ji přečtěte.

BarunkySvět
12.06.2017

Válečné romány mě nikdy nebraly, kamarádka mi řekla, že tento přečíst musím. A rozhodně to chyba nebyla, knihu jsem přečetla během dvou dnů, napínavé a mrazivé čtení.

regulax
07.04.2017

Krásné a napínavé čtení, i když je zde hrůza, smrt, beznaděj a pitomost války! Měli by si to přečíst všichni kdo o nás rozhodují nahoře i ti dole, kdo si neváží míru, štěstí a klidu v běžném denním stereotypu!!!!

Aleh
26.03.2017

Román z období 2. světové války. Ale z úplně jiného úhlu pohledu. Německý voják přijíždí domů na dovolenou. Na dovolenou? Město je totálně rozbombardované a zničené. Po domově ani památky, všude kolem hrůza. děs a utrpení! Ernstovo setkání s Alžbětou dává na chvíli zapomenout.... Rodí se láska, nesmírně intezivní a krásná navzdory tomu všemu, co se děje kolem. Čas je ale neúprosný a Ernst se musí vrátit... Ráda se k této knize vracím.

Ričí
25.03.2017

Moje třetí setkání s Remarquem dopadlo naprosto katastrofálně. Knihy Na západní frontě klid a Jiskra života mne nadchly, byly úchvatné, naturalistické a utrpení účastníků válek z nich bylo naprosto cítit. Tohle byla strašlivá nuda! Z donucení jsem dočetl na asi stranu 160, některé pasáže byly opravdu dobré, jenže jich bylo tak málo, že pod náporem naprosté fádní šedi zapadly. Od Remarqua si dám asi chvíli pokoj, takhle zklamaný jsem nebyl už dlouho.

hlodoslov
13.02.2017

Přečetl jsem jednou a byl to hluboký,ale hořký zážitek.

1888t
04.01.2017

Četl jsem ji asi patnáctkrát za sebou . Pokud ji máte důvod číst vícekrát jste na správný cestě pochopit jednoduchost války se vší její brutalitou ať se odehrává v které kolik dobe

Jiitush
18.09.2016

Když už má člověk pár knížek o válce přečtených, tak mu tahle už nepřijde ničím výjimečná. Prostě další tuctový a předvídatelný příběh, další tuctový a šablonovitý hrdina, další tuctový a tragický závěr. Kniha neurazí, ale mě osobně teda moc nenadchla.

Tapeworm
19.07.2016

Poutavá kniha, stejně jako všechny, kterè jsem zatím od Remarqua přečetla. Konec mě rozhodil, ale svým způsobem jsem ho očekávala. Myslím, že tyhle knihy by měli povinně číst všichni fňukalové, kteří neustále nadávají a trpí, přes všechnu tragičnost mi Remarquovy knihy vždycky dodají obrovskou chuť do toho našeho bezstarostného života.

TheBonelex
13.06.2016

Jelikož mě téma 2. světové války zajímá, s chutí jsem se vrhl na tuhle knihu. Byl jsem poté trošku zklamaný, protože jsem očekával v podstatě přenesený "Na západní frontě klid," ale z 2. světové války, se syrovým vykreslením bojů, chování vojáku, atd. Remarque podle mě má vypracované 2 vzory, podle kterých psal knihy. 1.) Mladý muž zdeptaný válkou se vrátí domů, kde najde životní lásku. Na konci knihy umírá. 2.) Mladý muž se ocitá v neklidné době (válka, meziválečná doba,...), kde najde lásku svého života. Na konci knihy umírá jeho láska. Tohle byl přesně první případ. Remarque je sice můj osobní autor #1, ale tato kniha pro mě byla místy trošku nudná. Atmosféra zničeného města byla brilantní, vykreslení historických skutečností (uniformy, události, ozbrojené složky...) byly fascinující. Jediné co mi vadí, byly dlouhé filozofické pasáže, kde mi připadalo, že oba milenci citují ze Sokrata nebo Platóna. Nicméně to bylo stále daleko stravitelnější než Vítězný oblouk. Opět se zde uplatnil oblíbený "Remarqueův jev," že celá kniha se táhne pomalejším tempem, ale konec je velice rychlý. Nejlépe shrnut pouze na jednu stranu. Ani tento příběh není výjimkou. Smrt hlavní postavy jsem očekával hned od začátku (známe přece Ericha), takže mě tolik nezasáhla, jako u jeho předchozích děl. Kniha se jinak čte poměrně slušně. Doporučuji všem příznivcům Remarqua, tato kniha stojí za přečtení.

chlo0opek
09.04.2016

Trochu jsem očekával, že tato kniha bude přece jen víc z bitevního pole a ona se z toho vyklubala taková romantika:). Ale i tak se to dalo. Hodnocení tedy lehce sráží to, že jako Čech jsem se na hlavní hrdiny díval přeci jen trochu jinak než jako na klasické hrdiny, kterým člověk fandí.
No a ten závěr samotný také nic moc, asi by to chtělo trochu něco jinýho, než to jen takhle zakončit...

iv.86
17.03.2016

Pro mě asi průměr. Román byl takový pochmurný a postavy mi moc nesedly, což je samozřejmě individuální.

Vera Silent
23.02.2016

Úžasný román, čte se naprosto dokonale a sám, ale bylo mi z něj smutno. Což je asi dobře, v dnešní době akcí nabitých počítačových her a hollywoodských filmů není tak jednoduché najít četbu, která by se člověka skutečně nějak dotkla. Tato kniha byla hned od začátku plná mrtvol, ale člověka to začne emocionálně strašit hlavně ve chvíli, kdy zrovna nikde žádné mrtvoly nebyly, protože to zas musí přijít a hlavně aby to nebyli hlavní hrdinové.... No je to válečný román, takže se nedá říct, že by cokoliv z toho bylo překvapivé. Ale na měkko jsem byla každou chvíli a konec sice vím, ale teoreticky jsem ho nečetla. Včera mi ruply nervy a musela jsem se podívat na poslední větu románu. Teď mi chybí poslední kapitola, ale tu odkladám, nasucho to fakt nedám.

Myslím, že by se tyhle knihy neměly přestat číst, abychom nezapomněli, o čem je válka. Škoda, že to nečtou ti, co volají po ozbrojování a střílení na hranicích. Což by vedlo zase jen k válce. Velkým plusem navíc je, že Remarque nepíše černobíle. Hrdinové a nejlepší lidi tohoto románu jsou Němci. Největší parchanti jsou taky Němci. A u některých postav se to vlastně rozlišit nedá, jestli je to dobrák nebo záporák. To z amerických zfilmování asi neznáte, tam je každý Němec nácek a Brad Pitt nebo podobně dokonalý Amík je jde všechny spasit. Dokonalé je také umístění válečného románu mimo frontu. O to horší to vše je, ani sama nevím, odkud máme v sugerováno, že střílet vojáky je vlastně tak nějak v pořádku, ale smrt žen, dětí, rodičů je strašná. Ke všemu se ještě přidává šikana a blamáž režimu, pocit kolektivní viny a naprostá bezmoc cokoliv změnit.

[SPOILER!!!]
Závěr je pro mě o to větší tragédie. Dokud se člověk nenamáhal sám myslet, proti něčemu bojovat a jen poslouchal rozkazy, tak přežíval. A když konečně uchopí iniciativu tak musí zemřít. To mi ten Remarque dělá samozřejmě naschvál.

P.S. Mám tu knihu zadarmo z Německa z takového toho veřejného boxu, kam lidi odkládají staré knihy a jiní si je můžou vzít. Má vzadu v pevných deskách a posledních pár stránkách díru, vypadá to jako po vzduchovce. Tak mám pocit, že někdo ten román po dočtení odstřelil...

dagmar5477
01.02.2016

Poutavé čtení, nad kterým se musí člověk zamyslet.

Veggi
12.01.2016

Čteno asi třikrát během dvou let. Knihu jsem si opravdu zamilovala!

Evus
05.01.2016

Kniha, která krásně ukazuje, že jediní, kdo opravdu "vyžerou" všechen hnůj války, jsou ti, kteří se o ni zasloužili nejmíň. A je jedno, na které straně konfliktu ti lidé stojí. Toto by mělo být v povinné četbě přes možností kandidovat do vedení nějakého státu.

tester
13.12.2015

Schází mně od autorů knih popisující válečné hrůzy postup jak se občané před těmito hrůzami mají ochránit. Autoři píšou polovičatě.

Jarisko2
03.12.2015

Za poslední asi dva měsíce jsem přečetl tři knížky od E.M.R. ( Tři kamarádi, Jiskra života a Čas žít, čas umírat ) a opět a znovu se mi potvrdilo, že jeho díla patří mezi nejkrásnější a nejhodnotnější literární počiny 20. století.
Autor svým stylem vyprávění dokáže čtenáře dostat na ta nejstrašnější místa, strašná tím, že je člověk vystavěl a žil v nich a potom je zase člověk zničil a zabíjel v nich jiné lidi.
Zoufalé hledání naděje tam, kde naděje už není. Sňatek po pár dnech známosti, s vidinou alespoň nějaké jistoty v tom zcela rozbitém světě okolo. A ano, i uvěřitelná možnost, že ti dva k sobě opravdu patří, i s láskou..
Předvolání pro Alžbětu na Gestapo nikoliv z důvodů, jichž se Ernst tolik obával. Ale ten pravý důvod.... A jeho rozhodnutí zatím svou Alžbětu téhle pravdy ušetřit. Tahle knížka mi zase dala tolik námětů k přemýšlení.
A nakonec, přiznávám, že jsem i přes znalost reálií a autorova stylu, do poslední chvíle chtěl těm dvěma tu jejich naději, kterou si spolu vytvořili, či vysnili, přát a udržet. Smutné..

Manyna
05.11.2015

Vždycky když čtu příběhy z války, naplňuje mě to neskutečnou zlostí z toho, jak musely položit život miliony obyčejných lidí protože se pár lidí "nahoře" rozhodlo rozpoutat nesmyslnou válku o moc, území a postavení. Je to součást nás, je to historie, minulost a budoucnost. Vždycky lidé válčili a vždycky válčit budou, moje racionální uvažování to však stále nedokáže pochopit a je mi smutno za všechny, kterých se to dotklo a dotýká.
Je to silná kniha a já věřím, že podobný osud skutečně zažilo mnoho a mnoho zamilovaných dvojic...zbytečné promarnění toho nejcennějšího na světě - života.