Hrozny hněvu

Působivý román o životě rodiny oklahomského farmáře Toma Joada a jeho rodiny, který se celý odehrává na legendární Route 66. Krach na burze a "černý pátek" způsobí, že tisíce farmářů v Oklahomě jsou doslova vyhozeni ze svých domovů, protože nejsou schopni splácet své dluhy. Opouštějí rodnou Oklahomu a míří do Kalifornie, která... celý text

Působivý román o životě rodiny oklahomského farmáře Toma Joada a jeho rodiny, který se celý odehrává na legendární Route 66. Krach na burze a "černý pátek" způsobí, že tisíce farmářů v Oklahomě jsou doslova vyhozeni ze svých domovů, protože nejsou schopni splácet své dluhy. Opouštějí rodnou Oklahomu a míří do Kalifornie, která je pro ně zaslíbenou zemí. Má to ale jeden háček. Nikdo je tam nechce... méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/3222/hrozny-hnevu-3Oz-3222.jpg 4.6604
Originální název:

The Grapes of Wrath (1939)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Alpress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (85)

Přidat komentář
Šmudla590
předevčírem

Tato kniha je naprosto výjimečná a je v ní zobrazena drsná realita hospodářské krize. Steinbeck v ní popsal lidskou bídu, jak si ji téměř nikdo z nás už nedokáže představit. Je v ní oslava lidství v tom dobrém slova smyslu a zároveň i lidská krutost. Viděla jsem i skvěle natočený film podle této knihy. Steinbeck napsal hluboký a opravdový příběh tak dokonale, že mi při něm běhal mráz po zádech.

helenkan
13. srpna

Musim se přiznat,že mi knížka dala trochu zabrat. Zvláště ten začátek,který byl dost zdlouhavý a někdy i nudný. Jsem ráda,že jsem to nevzdala. Je to skvělé dílo.

mcleod
24. července

Geniální kniha... tedy kromě velmi rozvláčného začátku (do prvních okamžiků stěhování, což bylo asi prvních 100 stran), kdy bylo čtení poněkud namáhavější, a to i kvůli hroznému dialektu, na který je třeba si zvyknout (jehož použití ale překladatel v doslovu ve vydání z roku 1946 vysvětluje velmi rozumně). Stěžejní část je psaná výborně, střídání "úvahových" a příběhových kapitol bylo prefektní. Jen závěr knihy mi připadal takový divný. Ale přesto si myslím, že svou hloubkou byl stejně výborný jako zbytek knihy. Nemyslím si totiž, že by kniha šla do ztracena... ano, sice nevíme, co se s Joadovými nakonec stalo, ale i to respektuje smysl knihy. Ta je především o sociálních problémech, o přiblížení zmaru, který doprovázel hospodářskou krizi, bez jakéhokoli zájmu, regulace či podpory ze strany státu. Jedna rodina, která na začátku příběhu hraje prim, se pomalu rozpouští v mase hladem rozzuřených lidí. A právě zmíněný závěr je vrcholem ztráty sebeúcty a totálního zoufalství, kam až mohla zahnat lidi bída a hlad, ale zároveň vrcholem maximální pomoci svému bližnímu a vzájemné sounáležitosti. Tím tato kniha končí... dalším krokem už může být jen vzpoura či revoluce, ve které již nemohou nic ztratit. "... a v očích hladovějících se zračí pocit, že vše selhalo, v očích hladovějících roste hněv. Hrozny hněvu se nalévají v duších lidu - a těžknou, těžknou k vinobraní."

Lady Greystoke
06. července

Smutné, neutěšené, leč mistrovské dílo. A mistrovský překlad. Též mě velmi potěšily barevné ilustrace v knize. To se dnes už snad ani nevidí.

Delicius
05. července

Knížka po které jsem měl chuť běžet a stát se členem komunistické strany. Žel bohu, u nás žádná komunistická strana není.

MonkeyMarty
30. června

NADČASOVÉ TÉMA.
Kniha velmi výstižně popisuje život těch, na které vláda ani korporace neberou ohled a přece jenom jsou to ti, kterých se jejich činnosti nejvíce týkají.

Lyzarka79
31. května

Nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla... Uchvátila mě od první strany detailními popisy, schválně jsem ji pořád odkládala, aby mi vydržela na dlouho :) Ačkoli mě překvapil závěr, jsem moc spokojena. Je to opravdu mistrovské dílo. Navíc jsem měla vydání z roku 1965, takže stará kniha se žlutými tlustými listy... pořád jsem k ní i musela vonět :)

lushi
30. dubna

Syrové, zaprášené, zpocené, autentické. Četba této knihy byla pro mě trochu utrpením, protože nemám v oblibě vleklé popisné romány. Ale bylo to utrpení v dobrém smyslu, o to víc jsem totiž příběh prožívala, o to víc jsem chtěla s postavami doputovat někam, kde bude líp.

Po dlouhé době jsem zažila to, že jsem knihu nechtěla pustit z ruky. Rozhodně doporučuji Hrozny hněvu číst, když máte hodně volného času a můžete se do četby pořádně zakousnout.

Hrozny hněvu byly dlouho mou velkou literární výzvou a jsem na sebe ohromně hrdá, že jsem je zdolala.

denib
19. dubna

Vynikající kniha o oklahomské rodině, která během hospodářské krize přijde o domov a stejně jako tisíce dalších lidí se snaží dostat do Kalifornie a tam se uživit. Je to nesmírně těžká cesta, plná ztrát a krutého boje o každé sousto. Brečela jsem vzteky při popisu toho, jak lidé umírají hlady a zároveň se ničí potraviny, jen aby se neprodávaly pod cenou. Chtěla bych mít v sobě tolik odvahy a síly jako máma Joadová, která se za každou cenu snažila podpořit rodinu. Není pochyb o tom, že mnoho rodin mělo podobný osud a takové ženy si zaslouží obdiv. Vlastně všichni chudí lidé, kteří tu krizi přežili, si zaslouží obdiv. Samotné vyprávění je strhující, je snadné se vžít do jednotlivých postav a příběh obohacují kapitoly, kde Steinbeck popisuje obecné podmínky. Vlastně to je určitý dokument a tehdejší době. Myslím, že o tom budu ještě hodně dlouho přemýšlet a ráda bych si knihu někdy přečetla znovu. Je mi z toho těžko, ale jsou to věci, které by člověk měl vědět.

ajla5
08. dubna

Říkala jsem si, že se mi to nebude líbit, ale jsem unesená. Sledovat Joadovu rodinu a lidi, které potkají, bylo ... Já nevím. Je mi líto všech těch lidí, které mocnější a více šťastnější odkopli a oni se po každé ráně znovu zvedají. Jejich maminka se neotáčí zpět ze strachu, že by se ostatní také ohlédli.... a nakonec ohromující Roza Šaron, která ji podepře a snad bude její důstojnou následovnicí. I když v té době? Prosím nefňukejte, že žijete v ČR a v tomto století.

Endy17
07. ledna

Mimořádně silný příběh, který zobrazuje život Američanů v takové podobě, jakou si dnes nedokážeme představit.

ber-tram
02. ledna

Není marné zakončit rok tou nejlepší knihou, jakou jste během něj přečetli? Není s podivem, že za minulého režimu mohla tato obžaloba vykořisťovatelského kapitalismu směle vycházet? Není fajn střídat kapitoly kratší, postihující širší souvislosti, a delší, zaměřené na osud jedné rodiny? Není od autora milosrdné, že tu mizérii raději utnul a nedovyprávěl do tušeného konce? Prauda. Čloujek musí mět ňákou naději... 56/16

eraserhead
16.12.2016

Mám hrozně rád, když kniha chytne a nemilosrdně nafackuje. A Hrozny hněvu fackovali prakticky každou otočenou stránkou. Člověk je synonymem zla, zároveň je však dost silný na to, aby to zlo přetrval. To střídání dvou vyprávěcích rovin, přímé dějové linie a obecné nelineární zběžně informativní, stejně jako naprosto parádní práce s překladem a mluvenou řečí (o čemž pak, v mém vydání z roku 1963 hezky hovoří samotný překladatel) mě neskutečně strhlo.

"Řeč pracujících lidí se snad může zdát členkám dámských klubů trochu příliš šťavnatou, ale poněvadž dámy z klubů tak jako tak neuvěří, že se takové věci na světě dějí, nezáleží na tom. Znám tuto řeč a dělí se mi zle, když vidím, že pracující mají být ve svém přirozeném způsobu vyjadřování vykleštěni, až potom hovoří s elegantním oxfordským nádechem... Pracující člověk, oloupený o tak zvané "sprostoty" ve vyjadřování - to je němý člověk!"
(John Steinbeck)

martinka_d
24.11.2016

Je pravda, jak zde již bylo zmiňováno, že ten slang, někdy opravdu nejde přes jazyk...ale časem si člověk zvykne...Jinak velice krásný a smutný příběh z doby velké finanční krize v USA. Bylo to smutné, člověk nechápe, jak se takové hrůzy mohly dít, jak lidé umírali hlady, neměli práci, neměli peníze, trpěli hladem, umírali hladem a jiným lidem a vládě to bylo lhostejné a hnali tyto chudáky jak prašivé psy. Určitě doporučuji přečíst!

RyxiraAmyGinger
16.11.2016

Uff, uff... uff. Přiznávám se, že jsem měla docela pomalý rozjezd, asi tak do prvních osmdesáti stránek jsem se musela trochu nutit, ale pak se to zlomilo a kniha si mě získala. Zcela jsem propadla kouzlu a soudržnosti rodiny Joadových, ale nejvíc obdivuji mámu. Silná, statečná žena, která drží rodinu pohromadě, má pro každého útěchu i po zásluze napomenutí. Steinbeck mě znova (poprvé už v novele O myších a lidech) přesvědčuje, že je spisovatelem s neobyčejným sociálním cítěním a geniální schopností popsat život prostých lidí bez příkras a bez patosu, a přesto se mi nad jejich osudem svírá srdce. Svět potřebuje více takovýchto knih.

lapagerie
06.11.2016

Jak se mi líbila knížka Na východ od ráje, tak jsem se nedokázala začíst do Hroznů hněvu. A to z jednoho jediného důvodu. Prostě jsem se nedokázala prokousat dialogy psanými v dialektu. Slova "vocáď, pudem, děte, Willojc..." atd, mi nešly vůbec přes "jazyk" a nedovolily mi se začíst. Bylo to pro mě, jako bych četla knihu v cizím jazyce. Proto nehodnotím.

Makkulka
05.11.2016

Nádherná kniha, krásně vtáhne do děje, lehce se dá věřit příběhu, určitě se k ní vrátím.

Heřmis
14.10.2016

Ano, Hrozny hněvu jsou opravdu pokladem, o tom žádná. Příběh je velmi autentický a jediné, čeho jsem litoval, bylo to, že už je konec. A úplný konec, i když zůstává pro čtenáře otevřený, je taky slušná káva. Plný počet, samozřejmě.

zahadum
03.10.2016

Skutočne je to poklad svetovej literatúry a kto v tom vidí propagáciu komunizmu patrí na psychiatriu !

FoboSVK
06.09.2016

Je to moja prvá kniha od Steinbecka a je to naozaj kniha ktorá si zaslúži byť zaradená do kategórie "Svetová literatúra".
Kniha je napísaná naozaj reálne, veril som každému slovu a sám som priam cítil atmosféru opisovanej situácie (pocity a správanie ľudí, pohľad na vysnívanú Kaliforniu, zber bavlny, výber auta, jazda ale aj večerná zabíjačka...). Téma ktorú autor opisuje je silná, jeho úvahy a názory ma prinútili k rozmýšľaniu a zamysleniu sa či niečo také nemôže znova nastať alebo pomaly nenastáva (nepýtal som sa prečo, lebo na to Steinbeck už prišiel) a zavše keď som knihu odložil som mal nutkanie ju znovu chytiť a čítať ďalej. Čakal som kedy príde ten zlom...
Veľmi ma zaujali aj kapitoly kde autor lyricky opisuje situáciu, čím ešte viac umocnil a dotvoril atmosféru. Určite sa k tejto knihe časom vrátim bo myslím, že postupom času bude pre mňa zrelšia tak ako hrozno...

Turmee
03.09.2016

Konečně jsem se prokousla Hrozny hněvu. Pořád jsem čekala na nějaký happy end, zlepšení, změnu, spásu. Knížka mě naplnila neskutečným pocitem bezmoci a vzteku. Občas jsem se i modlila za Joadovy, aby se jim přihodilo něco lepšího, a to i přesto, že jsem dopředu věděla, jak to skončí.
Taková Řada nešťastných příhod pro dospěláky. Myslím, že je na čase přečíst si něco méně realistickéhé a veselejšího.

"A lidé stojí na břehu a dívají se, jak plavu brambory po vodě; poslouchají, jak kvičí vepři, které muži zapichují v příopu a pak polévají nehašeným vápnem; dívají se, jak se hory pomerančů rozbředají v hnilobný sliz - a v očích hladovějících roste hněv."

Kabátice
02.09.2016

Tak tahle kniha opravdu stála za to. Ani nedokáži popsat, jak dobře se mi četla a jak moc mě zasáhla. Skvěle vykreslená psychologie postav i prostředí. Věřila jsem autorovi úplně vše a nemohla se odtrhnout. Nechápu, že jsem knihy od Steinbecka objevila až teď.

Makoves
29.07.2016

ze začátku jsem se nějak nemohl chytit, ale číst dál se vyplatilo. Je to jednoduše mazec.

Sahalea
23.05.2016

Kniha bere dech a to doslova. Určitě stojí za přečtení. O autorovi jsem uvažovala již dávno. Velmi mě překvapil. Příjemně:)

olenin
26.04.2016

ohromná kniha o neporaziteľnosti jednoduchého človeka

pavla2271
07.04.2016

Kniha s hodně silným příběhem,tak silným,že jsem ji přečetla za noc.Život jaký si nedokáži představit a už vůbec ne to,že bych ho zvládla.Už se k ní nevrátím,ale jen proto,že se mi vryla do paměti.

Akbara
06.04.2016

Nemohla jsem přestat číst.

Johnas10
24.03.2016

Klasika, ke které jsem se dostal přes její filmovou verzi (https://cs.wikipedia.org/wiki/Hrozny_hn%C4%9Bvu )

Masama
08.03.2016

Vynikající dílo a hluboký zážitek. Po přečtení jsem si musela dát několik dní oddech od další četby. Příběh potřeboval nějaký čas k dozrání (jako ony hrozny/hněv).

jardadr
16.02.2016

Tato Steinbeckova určitě nejlepší kniha, nepočítám-li novelku O myších a lidech, je tak známá, že rozepisovat se tady o ní ani nemá smysl. Ale je to jedná z mála knih, která mi vstoupila do života už dlouho předtím, než jsem ji vůbec přečetl. A to tak: někdy v osmdesátých letech, když jsem byl školáček sotva umící číst, si ji rodiče koupili, bylo to vydání z Melantrichu s obličejm vrásčitého starce na obálce. Snad ovlivněn tímto portrétem, který ale vůbec nevypadá hrozivě, spíš naopak laskavě, jsem název knihy přečetl jako Hrozný Hněvu. A tak přišel na svět Hněvu. Pamatuji se, že jsem často jakožto dítě zvyklé si vymýšlet příběhy, přemýšlel kdo to asi ten Hněvu je a jakou roli v knize má a proč je tak hrozný. Nejčastěji jsem si ho vybavoval jako neúprosného a krutého vládce nějakého rodinného klanu. Na svůj omyl jsem přišel až po dlouhých letech. A tak úplně rozumím Ireně Douskové a jejmu Hrdému Budžesovi.