ondra295
komentáře u knih
Dějiny zemí Koruny české II.
Petr Čornej
Neméně kvalitní než první díl. Vše je velice čtivě popsáno, nechybí žádné důležité události a na daném prostoru je vše popsáno snad co nejvíce je to možné. Pro každého, kdo má rád historii, je to rozhodně kniha, kterou by si měl přečíst - vždyť české dějiny je přece tak důležité znát pro každého Čecha! :)
Bělidlo
Tarjei Vesaas
Zvláštní dílo. Já vám nevím, jestli to mělo být absurdní drama nebo jestli to Vesaas myslel jako realitu? Postavy se chovají nerealisticky a reagují úplně uhozeně na naprosto nicotné podněty.
Na můj vkus je to až moc jednoduché - respektive postavy jsou moc jednoduché. Šablonovité. Od začátku asi tak nějak tušíte, co kdo udělá. Prostě zvláštní. Kdyby to mělo nějakou hlubší myšlenku, asi bych přežil i tu absurditu, ale takhle to bylo prostě jenom... divné.
Hlad
Knut Hamsun (p)
Řekněme, že tato kniha je poměrně velkou anomálií. Právě tím je ale svým způsobem dokonalá.
Hamsun si nedělá hlavu s nějakým úvodem do děje - v podstatě v celé knize se o hlavní postavě dozvíme dohromady to, že má velký hlad, nemá peníze, nemá kde bydlet a vlastně jenom čeká, až umře v zimě někde v temné uličce. Je to depresivní a ano, dovedu si představit, že takhle skutečně život mnoha lidí (nejenom ve Skandinávii) v minulosti vypadal - a v rozvojovým zemích po určitých úpravách tak vypadá i dnes.
Dává to vzhled do života člověk, který se ocitl v tak špatné situace, že jeho mysl zvládá řešit pouze složky života, které pro běžného smrtelníka ani nestojí za zamyšlení. Bude mít kde spát? Nají se konečně po pěti dnech? Dožije se rána? V takové situaci skutečně člověk neřeší "blbosti" a právě tahle surovost dává tomuto románu obrovskou sílu.
Nemá to smutný ani veselý konec - prostě životě jde dál a hrdina will live to fight another day. Opět ta surovost. Hamsunovi je úplně jedno, že existují nějaké konvence na to, jak má kniha končit a jak začínat. A to je super.
Zvláštní zpráva č. 4 (tajné)
Jiří Hanzelka
Chvílemi se to četlo těžce a autoři se dost opakovali - to ale částečně není jejich chyba, ale spíše chyba sovětského systému. Který tak nějak svádí k tomu, že stejné chyby v bledě-modré se opakují stále dokola.
Je to absurdní a v částech ještě poměrně umírněně napsáno (což chápu, protože jinak by autoři na Sibiři dost možná zůstali). I tak z toho ale srší frustrace tím, co se v SSSR dělo a jak málo smyslu to celé dávalo. Země, která má takový potenciál a takové bohatství a tady se to všechno doslova hází ven oknem.
Nedělám si ale iluze, že by současné putinovské Rusko bylo o mnoho lepší...
Dějiny evropské civilizace II.
Pavel Bělina
Stejně kvalitní jako první díl. Osobně mě to bavilo více, ale to je asi o osobní preferenci - jestli se raději dozvídáte o starověku + středověku nebo, jako já, preferujete více současné události. Napsáno kvalitně, dostatečně stručně, ale zároveň objektivně nic důležité nechybí.
Dějiny evropské civilizace I.
Kateřina Charvátová
Pokud máte rádi historii a chcete si ucelit znalosti napříč všemi různými epochami, je tato kniha ideální variantou. Vzhledem ke své délce nezachází do úplných detailů, ale vše důležité v ní je popsáno a je to napsáno "neučebnicovým" stylem - já ji byl například schopen přečíst podobně rychle jako obdobně dlouhou beletrii.
Bídníci
Victor Hugo
Opravdu silný a lidský příběh, kdy zanikají hranice mezi tím, co je dobré a co ne. Navíc to obnažuje tehdejší společnost v jistém sebedestruktivním pokrytectví - posílají lidi na galeje, aby se napravili a pykali za své hříchy, po propuštění jim je ovšem upřena šance se znovu začlenit do společnosti. Silné kastování tehdejší francouzské společnosti a odloučenost vrstev je tu velice dobře znatelná. Je to smutné, ale velice pěkně napsané a konec to má svým způsobem hořkosladký - Valjean umírá, ale ten, kdo mu byl nejdražší, dostane šanci žít spokojený život.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Napíšu to takhle - poměrně chápu, že tahle kniha byla ve své době zakázaná. Je opravdu hodně odvážná a ačkoliv v ní není vyloženě explicitní erotika, tak té lehké je tam skutečně hodně (odhadem tak v půlce povídek). Některé povídky jsou slabší, některé jsou ale opravdu dobré - ať už vtipné, poučné nebo nějakým jiným způsobem zajímavé. A je jasné, že není možné udržet vysokou úroveň u všech 100 povídek. Navíc se to četlo opravdu dobře, kniha je sice celkem dlouhá, ale tím, že to plyne rychle, to člověku ani nepřijde... Celkově je to opravdu velice dobrá kniha plná zajímavých myšlenek a vhledů do tehdejší společnosti.
Alchymista
Paulo Coelho
Pro mě takový lepší Malý princ - příběh celkový je poměrně jednoduchý, je tam hodně symboliky a hlubších myšlenek. Ano, je tam hodně nerealistických věcí, ale pointou této knihy ani nebylo podat nějaký realistický příběh. Celkově to bylo moc pěkně napsané, na zamyšlení, ale zároveň nic extrémně složitého, takže spíše taková filosofická oddechovka. Hodnotím to velice kladně, podobných typů knih jsem četl více a tahle je moje asi nejoblíbenější.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Orwell byl (bohužel) až nadmíru přesný v tom, co se nakonec vyklubalo z komunistického režimu (a vlastně všech nakonec totalitních). Nemyslím si, že na světě existuje moc lidí, kteří by měli tak vysoké uvědomění o světě kolem a byli takovými vizionáři, jako byl právě on. Číst knihu s časovým odstupem a vidět, jak moc velké procento absurdních praktik se později přeneslo do reality... Z toho člověka až mrazí. Kromě toho je to skvěle a poutavě napsané. Hlavní je na tomto díle sice myšlenka, ale i v jiným aspektech snese tato kniha přísná měřítka a objektivně je jednou z nejlepším, které jsem kdy četl.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Jedna z nejlepších humoristických knih, které byly na našem území kdy napsány (srovnatelná snad pouze se Švejkem). Bylo to opravdu vtipné a bylo úplně jedno, že reálie již nejsou aktuální - má to nadčasový humor a to z této knihy činí něco opravdu výjimečného. Máme spoustu knih, které jsou vtipné v dobovém kontextu, ale málo z nich vydrží bavit naprosto rozličné generace lidí. V tomto Jirotka opravdu exceluje.
O myších a lidech
John Steinbeck
Jedna z těch klasik, který by měl přečíst opravdu každý - i vzhledem k tomu, že skutečně není vůbec dlouhá. Příběh je jednoduchý a postavy jsou ploché, protože na tak krátkém úseku ani nemají šanci se nijak rozvíjet - to ovšem kvalitě nijak neubírá. Steinbeck umně popisuje neutěšené meziválečné období na americkém venkově, kdy najít práci bylo složité a vydělat si ještě těžší. Příběh je to dojemný, se smutným koncem, ale opravdu silným poselstvím...
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Opravdu hodně silný zážitek, díky skladbě knihy z mnoha rozhovorů to mělo opravdu zvláštní autenticitu. Je až nepředstavitelné, že někdo žije v takto zvrácené kultuře, která je na hony vzdálená i "svobodě", kterou jsme tu měli třeba za Habsburků. To byla oproti KLDR ještě výhra. Takto extrémně totalitní, demagogický a zaslepený režim je až z říše absurdna, ale tato kniha ukazuje, že opravdu reálně funguje... Hodně depresivní, ale zároveň obohacující počtení.
Poslední bitva
C. S. Lewis (p)
Je to díl jakoby z jiné série - Lewis používá daleko složitější mluvu a působí to více dospěle. Dovedu si představit, že některé děti by měly problém s tím se tímhle dílem prokousat.
Na mně to ke konci bylo až moc abstraktní - každopádně první 2/3 knihy hodnotím velice kladně, ovšem ten závěr částečně devalvoval celý smysl série. Vypadá to, jakoby se celý předchozí děj odehrával v té méně opravdové Narnii a až na konci jsme se dostali do té opravdové...
Stříbrná židle
C. S. Lewis (p)
Celkově jde o jeden z těch úplně nejlepších dílů Narnie, hodně se povedla speciálně postava Čvachetky, která dodává takový pěkný protipól energickým dětským postavám. Děj je zajímavý a je to zase něco jiného, než v minulých dílech - v podzemí je to také hezké zpestření a část s obry mi také přijde pěkně napsaná. Co se mi zase tolik nelíbilo, byla celá koncepce Aslanovy země - to na mě asi bylo až moc velké fantasy.
Kolem a kolem opravdu pěkný díl, který řadím v rámci celé série hodně vysoko.
Gazdina roba
Gabriela Preissová
Nářečí to pro mě dělalo chvílemi dosti složitým na čtení, ale po čase si člověk zvykne a většinu slov si domyslí. Každopádně je to zajímavý vhled do života v tehdejší době, že by mě to ale nějak zvlášť nadchlo, to se říct nedá.
Dílo bezpochyby má svou hodnotu, hlavně z historického pohledu, ovšem není to asi dělané vyloženě pro mě a já se tím tak spíše protrápil. Ovšem vzhledem k tomu, že život na slováckém venkově není častým tématem, jsem rád, že jsem knihu přečetl.
Královská hraničářka
John Flanagan
Tyhle návraty po několika letech většinou nejsou moc dobré, ale tato kniha je opravdu skvělá. Hodně mě mrzelo to, jak skončila Alyss - to byla postava, u níž podle mě nebyl využitý její plný potenciál. Ale chápu, že to pro tento díl bylo nutné, protože to Willovi dalo motivaci nutnou k tomu, aby dělal to, co dělal.
Postava Maddie je opravdu dobrá a je to příjemné osvěžení celé série. Z Willa se stává takový Halt v.2, čímž se symbolicky dokonává celý kruh.
Jinak to je klasický Hraničářův učeň - má to spád, zajímavý děj, několik zvratů a happy end. Musím hodnotit i po letech velice pozitivně.
Ztracené příběhy
John Flanagan
Taková příjemná vložka mezi hlavní dějovou linku - dozvídáme se tu více o ostatních postavách, trochu se opět rozšiřuje popis celého zdejšího světa a je to příjemné. Pointou tohoto dílu nebylo vyloženě někam posunout postavy nebo děj a proto jsem to od ní ani nečekal - když budeme toto vnímat, tak je to pohodový díl a příjemné čtení, které určitě má nějakou přidanou hodnotu.
Císař Nihon-džinu
John Flanagan
Jsme na druhém konci světa (pravděpodobně v Japonsku), ale to je Willovi celkem jedno - i přes neznalosti místní kultury a způsobů boje opět všechny zachrání. Je to napsáno velice poutavě, bavilo mě to a je mi jasné, že to je knížka pro děti, která musí mít happy end. Motiv geniálního Willa, který přijde a všechny zachrání, už ale začíná být mírně ohraný. Trochu se mi nelíbilo, že když přišel Will, tak císař jako by ztratil všechno rozhodovací právo a přesunul se do pozice věrného Willova služebníka.
Ale ano, bylo to opět jiné, pěkně napsané a jako dítě jsem to hltal. Tato série z celkového pohledu má jenom drobné chyby, které ale nehrají moc velkou roli a na kvalitě jí nijak neubírají.
Halt v nebezpečí
John Flanagan
V této knize máme po většinu děje opravdu omezený počet postav, to ale vůbec nevadí, protože je to takové temnější, vypjatější a nepředvídatelnější. Flanagan tentokrát upustil od trochu šablonovitého děje a tím je kniha zase něčím jiná.
Jediným mým problémem jsou postavy genovesanů - ty jsou ale opravdu extrémně ploché, protože člověk vlastní není schopen pochopit, co je jejich konkrétní motivací. Jasně, utíkají před Haltem, který by je jinak zabil. To chápu. Ale zbytek jejich činů a hlavně jejich celkové chování - to mi zůstává trochu záhadou. Vzhledem k tomu, že to jsou záporáci, to ale tolik nevadí...