O myších a lidech

včera

Kniha vám předestírá zajímavé téma k zamyšlení, ale to je asi tak jediné, co se dá říci.

1 předevčírem

Na začátku jsem se upřímně celkem zděsila, protože se nic moc nedělo a rozhovory se mi zdály jako opakování téhož stále dokola. Jenže pak přišla druhá půlka a hlavně závěr, že. Přestože jsem to čekala, hltala jsem poslední stránky neuvěřitelnou rychlostí. Myšlenky autora skvělé, provedení už tolik ne. Bezprostředně po dočtení tedy 4*

6 07. prosince

Půl na půl.
Ano, hodně lidí ji nepochopí a buď je to unudí nebo znechutí.
Druhou půlku to nadchne buď celé, anebo ocení tu knihu pro ten vztah těch dvou ústředních postav a bude jim jich třeba dokonce i líto.

Já patřím do té druhé půlky, protože i když mne rozhovory zaměstnanců v konírně nezajímaly, tak ... je z toho prostě cítit ta beznaděj, otrava, nas*anost a zároveň jakási lítost s pochopením.

Mně to evokovalo příběh v hororu Metro s F.Potente: byl tam úchyl, který nesmírně hnusně vraždil a zdálo se, že z toho má potěšení, ale ...je tam naznačeno flashbackovými úryvky, že mu to není vlastní, jak k tomu přišel a že byl vlastně něčí obětí, a proto dokážu stejně vnímat i tohle - Lennieho jako chudáka, kterej za sebe nemůže.
Je to vlastně nesmírně dojemné a tíživé.

2 30. listopadu

Bylo to i celkem fajn čtení.

2 24. listopadu

WAU WAU a zase WAU Na to že povinnou četbu moc nemusím mě toto dostalo jak pres dej tak konec. Ve chvíli kdy jsem dočetl jsme koukal do knížky a snažil se vstřebat co se vlastně stalo... Prostě mě to dostalo parádní knížka.

2 17. listopadu

Velice dobrá volba četby k maturitě, strhující vyprávění.

08. listopadu

Už po několika stránkách jsem viděl divadelní jeviště a herce na něm a po zbytek knihy si občas představoval, jak to na tom jevišti probíhá. Konverzační části knih mám radši než popisné a tohle je skoro celé jako konverzace, takže se mi to dobře četlo a docela to ubíhalo. Zakončení podle mého přání, protože tak to bylo pro všechny asi nejpřijatelnější a nejmíň bolestivé. Celkově se mi to líbilo.

27. října

Mám moc rád klasickou americkou literaturu. A tato knížka už nějakou chvíli ležela na mém osobním listu, toho, co chci přečíst. A jelikož každý začátek školního roku začínám kvalitním čtivem, tak po krátkém uvažováním jsem sáhl po tomto. A jaké je O myších a lidech? Úžasné. Po dlouhé době kniha, co mě vtáhla do děje. Postavy jako by vypadly z reálného světa a dialogy jsou nenucené. Příběh jako takový je úžasný a duo protagonistů si musí oblíbit snad každý. Konec sice šel očekávat, ale přesto jej Steinbeck napsal moc dobře a krásně emotivně. Po dlouhé době velmi kvalitní čtivo, rozhodně doporučuji.

4 24. října

Zamilovala jsem si hlavní postavy a na konci brečela, jak želva. Možná proto mi nevadil línější děj. Sny, emoce, bezelstnost, bezprostřednost a tvrdá srážka s realitou... 5 hvězd.

4 20. října

Jak málo stačí ke štěstí a jak křehká je zároveň jeho vidina. Nebýt odporu, jaký mám ke slovnímu spojení „hluboce lidský příběh“ (jak by asi vypadal třeba takový příběh plytce komáří?), tady bych ho možná použil. Zásadní existenciální myšlenky nenuceně vpravené do jednoduchého, přehledného příběhu, prosté ale o to silnější emoce, tragické ale nevyhnutelné vyústění. Novela jako stvořená pro citlivé filmové zpracování, které se v případě filmu s výtečným Johnem Malkovichem v roli Lennieho skutečně povedlo.

2 10. října

Vážně mě mrzelo, že byla tak krátká. Četla se sama, Lennie byl dobrák od kosti a George o něj tak hezky pečoval. Moc pěkné a hebké, určitě přečtu znova.

1 06. října

"Já myslel, že se na mě, Georgi, zlobíš."
"Ale kdepak. Kdepak, Lennie. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lennie."
"Pusťme se do toho už teď. Kupme si to hospodářstvíčko hned."
"I to víš, že hned. Musím. Musíme."
...

1 04. října

Poutavý a smutný příběh z doby kdy svět byl trochu jinde, ale přesto s nadčasovou myšlenkou. Všechno je perfektně propracované od postav až po prostředí ve kterém se pohybují. Dobrá kniha

2 15. září

Neuvěřitelně poutavá kniha. Rozhodně jeden z favoritů pro povinnou četbu :)

4 14. září

S čistým svědomím plný počet hvězd. :) Nebýt povinné četby, asi bych se ke knížce nedostal, což by byla škoda. Knihy, které musím mít načtené, beru jako takovou nutnost a nikdy od nich nečekám, že mě budou opravdu bavit a já si čtení budu užívat bez pocitů – „támhleta knížka by byla určitě lepší než tohle, ale co se dá dělat.“ Existují ale i světlé výjimky a tahle kniha patří mezi ně. Je krátká, jednoduchá a přitom opravdu hezky napsána. Zápletka není složitá, děj se lehko převypráví a určí se, co se kde odehrává podle náhodné ukázky, bez problémů se najdou styčné body a není tam ani tolik složitých postav, které by rozbor knihy stěžovaly. Navíc skvěle – i na krátkém počtu stránek – popisuje dobu v Americe v první polovině minulého století. Mě zaujal už samý začátek, který mi připadal nostalgický a popisy přírody mi seděly (což se často nestává). Atmosféra je senzační. Líbilo se mi, jak příběh postupoval a i jak vyústil. Pak že autor neměl potřebu hned na začátek vysvětlit osudy hrdinů – vlastně o nich čtenář celou dobu nic neví, což je dělá na můj názor opravdovějšími. A konec? Nečekal jsem, že bude tolik silný. Příjemné překvapení.

1 07. září

Každý si v sobě nese sen, že se bude mít lépe, že se mu bude dařit dobře, ale ne každému se to přihodí. Jednoduchý a přitom tak lidský příběh. Moc hezká kniha.

1 07. září

Hezky popsané prostředí. Některé pasáže jsou oříšek, protože se delší dobu jednoduše nic zajímavého neděje.

4 02. září

Chtěl bych komentář k této knize napsat právě v momentě, kdy jsem tuhle knihu dočetl, abych mohl vystihnout mé pocity co nejpřesněji. Už dlouho jsem si chtěl přečíst tuhle kraťoučkou knihu, jelikož je klasika a klasiky momentálně tak trochu doháním. Už když jsem tenhle příběh začal číst, tak mě absolutně vtáhl do děje. Mohl jsem si živě představit hlavní postavy a (nejspíš i díky své délce) ani vteřinu jsem se nenudil. Je to sice velice krátká kniha, ale její kouzlo je obrovské. Posledně, co ve mně kniha vyvolala tolik emocí, bylo když jsem četl Hvězdy nám nepřály. Z toho důvodu (avšak i z mnoha dalších), dávám téhle knize víc, než je plný počet.

HODNOCENÍ:11/10

6 28. srpna

Ne nadarmo získal John Steinbeck Nobelovu cenu za literaturu. A novela O myších a lidech je jedním z argumentů. Vycizelovaný nedlouhý příběh, přesto hluboký, pravdivý a dojímavý. Je potřeba skutečně vnímat věty a slova, aby čtenář pochopil, koho to má před sebou - pana spisovatele. Čas líně plyne, v salinaském údolí se horce tetelí vzduch a osud se nezadržitelně šine ke svému naplnění. A přitom jako by se skoro nic nedělo:

»U hluboké zelené tůňky v řece Salinas bylo ještě pozdní odpoledne. Slunce už z údolí odešlo na cestu do svahů Gabilských hor a vrcholky pohoří v slunečním světle růžověly. Ale u tůňky mezi skvrnitými platany padl už příjemný stín.
Po tůňce klouzala užovka a pokrucovala ze strany na stranu periskopovitou hlavičkou; proplula celou délku tůňky a ocitla se u nohou nehybné volavky, která stála na mělčině. Tichá hlava a zobák slétly jako střela dolů, vytáhly užovku za hlavičku, a zatímco ji zobák polykal, ocas nevelkého hada se zběsile třepotal..."


Skvělé čtení, doporučuji.

4 27. srpna

Krátké.
Smutné. Drsné.
Lidské.

Doporučuji!

1 14. srpna

Knihu jsem přečetla kvůli škole. Předem jsem věděla, do čeho jdu i jak to dopadne. Přesto jsem se do knihy pustila.
No...přišlo mi to velice nudné čtení v podstatě o ničem, asi ještě nejsem natolik vyzrálá, abych pochopila, o co jde. Navíc vše šlo hodně rychle.

1 09. srpna

Prvotní pocity byly zvláštní. Trošku podivný příběh. Avšak s odstupem času zjišťuji, že kniha je víceméně povedená. Vylíčení tehdejšího života a prostředí je super.
Co se týče četby k maturitě, tak doporučuji. Krátký rozsah, který se dá číst, a děj, jež odsýpá.

1 02. srpna

Tohle je jedna z těch knih, které prý máte číst. Taky o ní asi uslyšíte samé superlativy. No...ode mě až tolik ne. Atmosféra je sice vykreslena báječně, ale že by tohle byl ten literární skvost? Kdyby to nemělo ten konec, kdyby ten nedržel v napětí, co tedy bude dál, tak to bude vlastně hrozná nuda. Takže za mě: mám přečteno, vím o čem to je, ale kdybych to nečetla, zase tolik by se také nestalo.

2 01. srpna

Když jsem byla někde za polovinou knížky, ptala se mě mamka, o čem to je. No a já nevěděla, co jí říct, protože se tam jednoduše zatím nic nestalo! :D Steinbeck dokáže úžasně popsat prostředí i vykreslit charakter postav, ale s nějakým složitějším příběhem si podle mě moc hlavu nelámal.
I tak se mi ale knížka líbila, hlavně pak proto, že je tu skvěle popsané, jak to v třicátých letech vypadalo v Kalifornii.

1 20. července

Dobře se četla, doporučuji.

Kniha, kterou jsem si už dlouho chtěla přečíst. Asi jsem se k ní ale měla dokopat dřív, protože dřív než jsem se k ní dostala, probírali jsme ji ve škole, a tak jsem u zkoušení panu učiteli úplně podrobně povykládala, o čem že to bylo...takže asi chápete, jak "velkou" motivaci jsem teď měla ke čtení této knihy... "Nač bych to měla vlastně ještě číst, když vím, jak to dopadne???" No, ale nakonec jsem ji objevila v seznamu povinné četby na maturitu. A jelikož jsem dostala takovou tu typickou depku, že za necelý rok maturuju, takže bych už "do háje" měla začít něco dělat, dala jsem této knize ještě šanci. Ze smutným závěrem jsem počítala, tak mě to ani nerozbrečelo. Ovšem kniha mě překvapila tak celkově...i když jsem si původně myslela, jaká to bude nuda, protože celý děj znám, udivilo mě, že každá kapitola byla něčím zvláštní, u žádné jsem se nenudila, protože se tam pořád něco dělo. Taky se mi líbilo, jak jsem mohla poznávat jednotlivé postavy a jejich osudy.
Nádherný příběh o dvou nerozlučných kamarádech a jejich snu. Prostě krása a myslím, že by si ji měl každý přečíst.

6 09. července

"Takovejch, co to tak táhnou spolu, není moc. Proč to je, nevím. Snad už mají všecky na tom našem pitomým světě jeden z druhýho strach."

Díky Knižní výzvě jsem si rozšířila obzory, protože bych se běžně k této knize nedostala.. a to by byla škoda.

06. července

O myších a lidech, nebo spíš o o prostém životě nejnižšší vrstvy napříč amerikou, která tak připomíná nádenické práce v Dharmových tulácích. Střet morálky, bezmoci, a naděje, která, jak to už tak bývá, umírá jako poslední.

06. července

O myších a lidech, nebo spíš o o prostém životě nejnižšší vrstvy napříč amerikou, která tak připomíná nádenické práce v Dharmových tulácích. Střet morálky, bezmoci, a naděje, která umírá jako poslední.