O myších a lidech

03. června

Bohužel to musím hodnotit nízko…chápu, že je to klasika a pár dobrých myšlenek tam bylo ale jinak je to prostě krátká nudná povídka…u které Vás naštve nedokončený konec za mě.

8 02. června

Pár dní zpátky jsem dočetl "Na východ od ráje", tak jsem dostal chuť napsat komentář i k další skvělé knížce od Steinbecka. "O myších a lidech" se ke mně dostalo na střední škole, kde jsme museli tuto knihu přečíst a psát z ní test. Kdykoliv jsem měl číst knihu na sílu, trápil jsem se u toho, i když mě čtení baví. Ihned po povídkách od Poea (správně vyskloňováno? :D) byla "O myších a lidech" první povinná četba, která mě moc bavila. Líbí se mi popis doby a prostředí, atmosféra novely není nutně hutná, ale cítíte z ní nesnáze, charakteristickou nudu a smutek z nenaplnitelných snů. Steinbeck je mistr na popisování hlavních postav a i ty z této knihy jsou bravurně vykreslené a nezapomenutelné. Konec je hodně smutný - i když jsem věděl, co se stane (učitelka spoilerovala...), stejně můj čtenářský zážitek nebyl nijak ochuzen.

5 30. května

To bylo silný. Nikdy bych nečekala, že takové emoce zažiji u knížky z povinné četby.

10 21. května

Krásná a smutná knížka. Poprvé, co mi u čtení knihy k maturitě vyhrkly slzy. Určitě se k ní ještě vrátím.
A těsím se, až zhlédnu film s Johnem Malkovichem a Garym Sinisem v hlavních rolích.

9 07. května

Moc hezký, ale smutný příběh přáteství dvou mužů hledajících štěstí v těžkých časech. Díky konci budu na knihu dlouho vzpomínat.

2 06. května

Další z knih, které patří už mezi klasiku, tak mi přišlo správné se s ní také seznámit. Je to dost kraťoučká kniha o cestě za snem dvou naprosto rozdílných přátel, Na jedné straně je to Lennie – slaboduchý silák, na druhé George – hlava dvojice a ochránce. Poselství knihy je sice docela zajímavé, ale na druhé straně si nemyslím, že je zase nějak výjimečné nebo převratné. Myslím, že existuje spousta dalších knih s podobným tématem a podstatně lépe, zajímavěji a emotivněji zpracované. Je to příběh, který je celý víceméně založený na jednoduchých, často se opakujících a krátkých dialozích (i když jejich opakování má pochopitelně s ohledem na osobnost Lennieho svůj jasný význam), sem tam proložený barvitým popisem krajiny. Říká se, že v jednoduchosti je síla, ale na můj vkus, tohle bylo jednoduché až moc. Do postav jsem se nedokázala nijak zvlášť vžít (možná to bylo i prostředím, které mi není moc blízké) a emoční vypětí jsem cítila opravdu až v samotném závěru knihy, který hodně vygradoval a byl opravdu velice silný.
Bohužel, ale ani to u mě nezměnilo celkový, neslaný - nemastný dojem z knihy. Kniha mě svým zpracováním nijak zvlášť neoslovila, nijak extra se mě nedotkla a ani nepřinutila k hlubšímu zamyšlení. Abych byla úplně upřímná - omlouvám se - ale na můj vkus je to kniha docela přeceňovaná, čekala jsem od ní daleko víc. Daleko víc mě ale tentokrát láká shlédnout film, který jsem také zatím neviděla a nějak intuitivně tuším, že by mě výjimečně mohl oslovit podstatně víc než samotná původní předloha. Tak se nechám překvapit.

7 05. května

Krásná kniha. Měla jsem jen menší očekávání, ovšem to, co autor stihl za pár stránek? Konec byl naprosto dechberoucí a já jsem poprvé brečela u maturitní četby.