Zvláštní zpráva č. 4 (tajné)

2 15.04.2022

"V celém socialistickém SSSR jsme nenašli jediného sociologa"
Hanzelka a Zikmund pro mě dlouhou dobu byla tajemná jména. Věděl jsem o nich, cítil jsem jejich významnost, avšak nikdy jsem k nim blíže nepřičuchl. Až teď, když zuří válka mám chuť podívat se zpátky do historie a poodkrývat jevy, jež zapříčinily, že se současný stav tolik neliší od toho stalinovského.
Tihle dva cestovatelé dali zrod a inspiraci dalším Stinglům a Švaříčkům, poukázaly na to, co dodnes trápí polozmrzačené Rusko na východ od Moskvy, kde je mantrou "už jsme si zvykli". Vyšší orgány jsou liknavý, nekompetentní, avšak loajální Kremlu. Pravda je zastinována, srovnání se zbytkem světa se jim nedostane a kapitalismus je sémě ďáblovo, které se ani nesnažme pochopit. Člověk kroutí hlavou nad tehdejším obrázkem celoplošné Potěmkinovy vesnice, jež byla světu prezentována a nad tím jak se obrázek doposud moc nezměnil. Rusko je zkrátka moc velká země na to, aby se spravovala a zvelebovala i na méně hostinných místech.
Zpráva je účelová, mělo by se s ní tak zacházet. Nemyslím si, že chtěli pobudit, věřili socialismu a chtěli jej povznést - ovšem výsledkem bylo to, co SSSR dělá dodnes s účelovou kritikou - zkrátka takové schopné/vzpurné umlčí. Tyhle tzv. brzdy v praxi jsou stále vidět, dnes více než kdy jindy. Když se člověk podívá na obrázky prostých lidí a jejich názoru na aktuální dění, ježí se mi vlasy hrůzou, jelikož ten strach ve zpochybňování vyššího orgánů prostupuje společností skrz naskrz a ve starších generacích není jiné cesty než slepě věřit v kult, opakovat naučené fráze a, byť jsou na pultě dva typy chleba, věřit v mesiášskou vyvolenost své země a tajuplnost ruské duše.
- Jedno z nejlepších čtiv ve vztahu ČSSR s SSSR a demonstrace síly srovnání procestovalých borců.

Velký pátek - nechce nějaký capycat procestovat čínský venkov?

2 15.02.2022

Chvílemi se to četlo těžce a autoři se dost opakovali - to ale částečně není jejich chyba, ale spíše chyba sovětského systému. Který tak nějak svádí k tomu, že stejné chyby v bledě-modré se opakují stále dokola.

Je to absurdní a v částech ještě poměrně umírněně napsáno (což chápu, protože jinak by autoři na Sibiři dost možná zůstali). I tak z toho ale srší frustrace tím, co se v SSSR dělo a jak málo smyslu to celé dávalo. Země, která má takový potenciál a takové bohatství a tady se to všechno doslova hází ven oknem.

Nedělám si ale iluze, že by současné putinovské Rusko bylo o mnoho lepší...

6 12.01.2022

Ono to není moc čtivé, jazyk je opravdu suše úřední, ale obsah skutečně burcuje. Marně se ptát, kam by spěl vývoj, kdyby ke kritickým připomínkám bylo přihlédnuto a problémy se řešily. Od trockistů to však nebylo možné očekávat.

13 18.10.2020

Plný plyn k podlahe a zároveň stlačená brzda. Aj tak sa dá vystihnúť chod sovietskeho hospodárstva v „post-stalinistickom“ období 1963-1964. Cestovatelia opísali skutkový stav sovietskeho giganta bez príkras. Plytvanie prírodnými zdrojmi, kamuflovanie reality a neschopnosť ďalších posunov v hospodárstve je faktom, ktorý sprevádza Z+H na každom kroku. Aj keď kniha bola vydaná v roku 1990 (s predhovorom Milana Šimečku v roku „89), správa trochu odráža aj stav v našich končinách. Páčili sa mi najmä dva termíny a to je „pokazucha“ – kult filtrovanej pravdy a „šapkozakidateľstvo“ - podceňovanie súpera a prehnaný pocit vlastnej veľkosti. Mám pocit, že tieto dva „úkazy“ prežili v plnej sile do dnešných dní. A či budú trvať aj v prenesenej forme naďalej, bude asi závisieť len od našich postojov k pravde.

7 18.03.2020

Moc zajímavé čtení. Odtajněná tajná zpráva. Když vyšla, byla to docela bomba. Při čtení jsem vůbec nevnímala, že je z roku 1964. Jako by se to dělo v současnosti (1990). Možná, že to tak bude připadat i těm, co čtou Zvláštní zprávu dnes.
Pánové Z+H pro mne byli v dětství borci a jsou pro mne borci i dnes.

Zajímavé čtení o stavu ruského lidu za vlády Chruščova.Je to pro ty kdo nezažil totáč nepochopitelné ,ale bylo to tak.

09.09.2019

Napadá mě k tomu jeden komentář - a co jako čekali? Že poctivě pojmenují negativní jevy hospodářství, určí jejich příčiny, navrhnou řešení a že se Brežněv pleskne do čela a zvolá: "Charašó!" Tak naivní být snad nemohli.
Těch rad a politických úvah je tam bohužel tolik, že jsem to do konce nedal. Ale jako konkrétní seznam plýtvání a šlendriánu kniha slouží dobře. A obávám se, že kdyby byla 1000x tlustější, pořád to bude jen vrcholek ledovce.