Bídníci

1 11. března

Moje absolutní srdcová záležitost. Ve všech zpracováních i filmových či muzikalových je tento příběh nádherný, ale kniha je kniha a žádné jiné zpracování není tak dokonalé, byť je kniha obsahově náročná.

3 08. února

(+ SPOILER) Dočetl jsem poslední, pátou část Bídníků, která má název Jean Valjean podle hlavního hrdiny, a tedy celý veliký román Victora Huga (1802–1885) z roku 1862. Vlastně se v tom románu skrývá hned několik knih, a to nejen díky rozsahu (1470 stran), kdy pět částí, z nichž každá má zhruba tři sta stran, vydá za pět "normálních" knih (taky jsem si četbu dávkoval, každý měsíc jednu část), ale i proto, že je to dílo žánrově velmi rozmanité: v pozdně romantickém románu je spojena patetická sociální obžaloba s realistickým líčením dobových mravů, velká společenská freska má dobrodružný děj s řadou záhad, tajuplností, záměn, převleků, špehování a skrývání či až nepravděpodobných náhod a setkání, dramatické pasáže se tu střídají s lyrickými i úvahovými, s mravním patosem i humorem, postupy románu-fejetonu udržují čtenářovu pozornost v napětí, bohatý děj naopak zpomalují četné odbočky, popisy, výklady a úvahy na nejrůznější témata včetně třeba barvitého popisu bitvy u Waterloo, vlastně je to i román historický (děj se odehrává v letech 1815–1833).
(Spoilery) Pátá část vrcholí na barikádách v revolučním červnu 1832, kdy umírá mj. chlapec Gavroche; v podzemních stokách Paříže, kdy Valjean zachrání Maria a šlechetně se zachová ke svému pronásledovateli Javertovi, který nakonec, zahanben, spáchá sebevraždu v Seině; svatbou Maria a Cosetty; Valjeanovým přiznáním Mariovi, že byl galejníkem; odpuštěním, resp. vysvětlením všech záhad kolem Valjeana a Cosetty a Valjeanovou smrtí.
Jen těžko zapomeneme na hlavní postavy Bídníků: Jean Valjean alias pan Madeleine alias pan Fauchelevant, nešťastná Fantina, její dcera Cosetta, policista Javert, mladý Marius Pontmercy, jeho dědeček, revolucionář Enjolras a další, zahradník v klášteře Fauchelevant, chlapec Gavroche a jeho sestra Eponina, jejich rodiče Thénardierovi, jedny z nejodpornějších postav světové literatury.
Osobně mě sice více nadchnul jiný Hugův román, Chrám Matky Boží v Paříži, stejně jako jiná velká díla francouzské literatury 19. století (Paní Bovaryová, Citová výchova, Miláček, Červený a černý, Kartouza parmská, Otec Goriot, Evženie Grandetová, Ztracené iluze, Tereza Raquinová), ale bezpochyby jsou Bídníci velkolepým dílem; jen mě místy rozčilovala jistá rozvláčnost, až přílišná patetičnost a nejrůznější výkladové odbočky odvádějící od hlavního děje. Ten je ovšem podán strhujícím způsobem.

18 25. ledna

Dva svazky, které se mnou putují tam, kde jsem v tu chvíli doma. Od dob studií miluji Viktora Huga a jeho knihy jsou na piedestalu mé čtenářské pozornosti. Hrnek čaje, ticho, křeslo... vítej Hugo u nás doma.
Bídníci, jejich život jde tak, jak život nás všech... nahoru,dolu,nahoru....užij si na vrcholu, nestresuj se nocí, co občas zastíní den....- život jde stejně dál svým tempem.... Nádherná četba.

18. ledna

Naprostá klasika, která je velice dobře známá i z oblasti filmu. Nestárnoucí román od francouzského spisovatele, který má stále co nabídnout všem čtenářům, kteří mají rádi staré dobré klasiky a které neomrzí ani po létech.

4 26.12.2022

Knihu mám moc ráda, za mě je to jedno z mých nejcitovanějších děl, která vůbec mám. Je složitá na soustředění ale kdo chce vědět víc, toho rozsah díla neodradí. Postavy jsou velmi dobře vyprofilované stejně, jako povaha tehdejší společnosti. Francie měla historicky vždy co říct, o to zajímavější je, že ke konci knihy se setkáváme s důležitým historickým mezníkem v podobě Velké francouzské revoluce, která je zde popsána surově, nicméně jak má Hugo ve zvyku, s prvky řádné romantiky. Některé pasáže jsou nadbytečné, nicméně rozsah díla dle mého názoru tehdy určoval spisovatelovu úroveň. Musíme brát v potaz gramotnost lidí v té době žijících. Hugo potřeboval zdůraznit své schopnosti popisu okolí i jednotlivých charakterů. Díky těmto detailním - a někdy méně detailním popisům víme, jaké postavy budou hrát důležitou roli. Jean je můj hrdina a jeho příběh je koncentrovaný život na několika příběhových liniích, je veselý i smutný ale zároveň, po celou dobu knihy, je plný strachu. Strachu protože hmatatelně vnímá, jak jej jeho vlastní minulost tahá zpět. Nutí jej aby stále obcházel zákon a aby stále žil ve stínech - ačkoli, pakliže by tomu tak nebylo, byl by to jeden z nejpočestnějších postav v celé knihy. Ostatně, to on je, nicméně důraz na zákon je v knize velmi patrný, někde se jedná o otevřenou kritiku smýšlení tehdejšího zákona, jinde je to neopodstatněná obhajoba. Spravedlnost je slepá. Ostatní postavy spíše dokreslují Jeanovo zmařený život, který je v jeho případě jednoznačný ale druzí na stránkách knihy nacházejí vše, co mohl mít i on - od toho dobrého po to špatné.

1 13.11.2022

Má první a také zřejmě poslední kniha od Mistra. Viktor Hugo je naprosto skvělý spisovatel, to jak si hraje se slůvky je hladivé. Ale těch slov je příliš, tedy těch odboček od příběhu Jeana. Kdyby byla knížka o třetinu kratší, tak jistě 5 hvězd, ale takto 4 hvězdy a další knihy od Mistra Huga si nechám na příští život.

Poslouchal jsem jako rozsáhlou audioknihu, kde se příběh ztrácel ve spleti dobových sociálních a politických pseudopoznatků a každé místo a každá událost v tehdejší Francii byly rozpitvány na atomy do naprosto úmorné a nedoposlouchatelné podoby. Pokud se někdy setkám s přijatelnou verzí, své hodnocení změním.