Bídníci

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean. Je to bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když ho ale chytli četníci, kněz jim řekl, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidal mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachránil od galejí. Tím Jeana ovlivnil a ten se poté stal dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání. Ženskými hrdinkami románu jsou Fantine, mladá žena, kterou bída dohnala k prostituci a její dcera Cosette, které se ujal Jean Valjean a vychovává ji. Román vyznívá jako obžaloba tehdejší společnosti a mravů....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/139333/bidnici-139333.jpg 4.7333
Orig. název:

Les Misérables

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Josef R. Vilímek
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (41)

Kniha Bídníci

Přidat komentář
Fialka78
04. února

Má úplně nejvíc nejoblíbenější knížka ????

nattáll
15. ledna

Úžasné dílo, které jsem si zamilovala hlavně díky filmům a muzikálům, které vznikaly. Vzhledem ke stáří díla a překladů se kniha poměrně složitě čte, ale pokud víte hlavní dějovou linii, tak to není hrozné.

Le Chat
14. ledna

Nezapomenutelný a opravdu mimořádný román, bezesporu jedno z nejlepších děl francouzské literatury!!!

Izi14
11.07.2018

Bídníci jsou pro mne největším dílem všech dob a upřímně nevěřím, že bude napsáno něco nádhernějšího než tento román. Bídníci - to je život. Je to kniha v níž jsem nalezla více lidskosti než mezi tisícovými davy, jimiž se každý den proplétám. Paradoxně jsem si oblíbila postavu Javerta, který se zdá být zpočátku chladný, později se ale dočítáme, že v jeho nitru se odehrává naprostý převrat a že jeho žilami neproudí led, ale spíše oheň. Těžko svými neobratnými slovy vyjádřím, co vše toto dílo popisuje, proto to nechám na vás. Přečtěte a uvidíte.

Kuža007
29.04.2018

Božský Jean Valjean. Příběh trestance je nezapomenutelný. Společnost ho odsoudila za krádež kousku chleba, taková byla realita. Valjean a jeho péče o Cosettku. Naháněčka s Javertem, který se kvůli němu zabije. A smutný konec i pro něj samého.

Phyl
06.04.2018

Stejně jako nekonečné umírání, jenž se dokáže vlézt popsat na tři stránky knihy, i já jsem chvílemi nepopsatelně dlouho umíral a bloudil podzemním bludištěm, jenž bylo plné zavádějících a nucených odboček, klikatých cest či nástrah skrývajících se v neviditelných hlubinách, a které někdy nebraly konce nebo jsem se v nich přímo topil. Přesto jsem vytrval, a veškeré své odhodlání a zbytky sil investoval do táhnutí někdy proklatě těžkého břemene. A i přes tyto někdy zasraně dlouhé cesty vedoucí přes dlouhé opravdu dlouhé monology, případně širokoobsáhlé popisy různých míst, i s jejich ještě delší minulostí, jsem vytrval. A nemohl jsem v závěru nezamáčknout slzu dvojího uspokojení, nejen nad sebou samým a mým výkonem (což byla obrovská slza slasti, neboť ukájení se nad svou vyjímečností jest mou největší zálibou), ale i nad celým dílem, neboť je opravdu schopno mnohokrát zrazovat od cíle. A stejně jako galejník, který pokradl chlebu, jsem v sobě několikrát vedl vnitřní boje, opravdu lité boje. Přepadaly mne mdloby, ze kterých jsem se probouzel po dlouhých hodinách, a zjištěních, že si nepamatuji vlastně vůbec nic z toho jak vypadal Korint či jak se změnila, která část Paříže.
Přesto jsem nakonec zvládl vše co mi bylo přichystáno a nastraženo, a do jisté nevýslovné míry jsem se bavil, zamýšlel, byl sklíčen, nemálokrát nasrán na společnost, či na autora.
A právě proto jsem přesvědčen o skutečnosti, že jsem se za dobu svého putování, stal jedním z největších bídníků. A za to si opravdu tleskám, plesám nad sebou a jsem sebou samým uspokojen. Jaká to radost, jaké to štěstí. Milujte se dokud můžete, milujte se, neboť to je jediná radost vašich mladých životů. Jaro, které může kdykoli pominout. Jste mladá poupata plná naděje, ještě nepoškozená společností, nepošlapána vrstvami a ideologiemi. Jste v rozkvětu. Jste jako lilie, sněženky na počátku jara, ptáčci jenž zpívají své zamilované písně a přitom hledají své místo k hnízdění. Milujte a přijímejte lásku druhého ze všech sil...

Nomia
12.03.2018

Bídniky mám strašně ráda, je to jedna z klasik, která mě dokázala okouzlit i přes své poměrně značné stáří. Jsou prostě romány, které ani po letech, vůbec nestárnou a Bídnici jsou jedním z nich. Příběh o Valjeanovi je absolutně nadčasový a krásný, popravdě se ani nedivím obrovskému počtu filmových zpracování.
Pro mě to vždy bude hlavně příběh o neskutečné nespravedlnosti, odporných poměrech ve společnosti a zároveň taky o odvaze, lásce a ušlechtilosti. Líbilo se mi, že každý zločin v knize, nezůstal bez následků.
Bídnici jsou krásná a chytrá kniha, plná neuvěřitelně poutavých charakterů. Dle mě nejlépe vykreslené a zároveň nejzajímavější postavy jsou Javert a Thénardier, na ty rozhodně člověk jen tak nezapomene.

daniska
07.03.2018

Já dávám určitě pět hvězdiček. Je to nádherný příběh. Filmové zpracování s Liamem Neesonem koukám pokaždé když ho dávají v televizi.

fair_isle
07.03.2018

Neuvěřitelně sepsaný příběh, který Vás chytne za srdce a už nepustí. Ten, kdo obětuje čas na úkor přečtení tohoto díla, udělá jen a jen dobře.

Valyk
28.12.2017

Také se připojím ke kladnému hodnocení této krásné knihy. Hlavní linie: Jean Valjean - Cosettka - Thénardierovi - Inspektor Javert a Marius Pontmercy je prostě úchvatná. Ten příběh v sobě má napětí i vzácné a hluboké myšlenky. Při čtení se mi v hlavě promítaly úryvky ze známého filmového zpracování. Mimo tuto hlavní linii jsem se ale dost ztrácel. Nebavily mě ty sáhodlouhé popisy společenského a politického kontextu, ani ty dlouhé pasáže plné takového toho vyvoněného filozofování prokládaného citacemi z děl slavných básníků či prozaiků. Asi jsem barbar, ale mně to připadalo jako intelektuální žvanění o ničem. Ovšem uvědomuju si, že někteří lidé milují abstraktní umělecké projevy; já v nich vidím zbytečnou mnohoznačnost. Jsem v tomto asi povahy Javerta, jeho pedantské přesnosti.

ddkk
08.11.2017

Klasika, kterou nelze vynechat. Rozmáchlý příběh, který nenechá čtenáře na pokoji, dokud ho nedočte.

Dyenn
22.09.2017

Nejúžasnější kniha, kterou jsem kdy četla.

Andy74
18.09.2017

Jsem ta, která dříve než knihu shlédla v hodně dávné minulosti filmovou verzi s panem Gabenem(?) a další zpracování s G. Depardiem ..... S druhým hlavním představitelem se mi film dost líbil.
Knihu jsem vzala do ruky hlavně díky seznamu povinné četby mé dcery, kde mně mezi pár knihami okamžitě zaujala :o) No nevím jak to pochytí její 18-ti letá hlavinka, ale mne tato kniha v mém zralém věku hodně obohatila.
Jedinnou výhradu mám vůči obálce, už při koupi knihy jsem si říkala, že ten kdo ji navrhoval musel dostat nobelovu cenu za šílenost. Žlutá obálka s blonďatou kráskou s rozevlátými vlasy a se slzou stékající po tváři..... je to psycho, ale já tu knihu moc chtěla.

5 hvězdiček za nádherné dílo, které doporučuji přečíst

Esperanta
16.09.2017

V době, kdy mladí lidé už moc nečtou, jsem byla ve třídě takovou černou ovcí. Všichni si na maturitní četbu vybírali kratičké knihy, zatímco já jsem šla do Bídníků. A nelitovala jsem. Z počátku jsem si nedokázala zvyknout na to, jakým stylem autor uvádí do děje nové postavy a proč mezi nimi skáče a tu předchozí pak opustí, ale jakmile je dal všechny dohromady, uvědomila jsem si, že to ani lépe snad udělat nemohl. Když jsou knihy napsané dobře, hodně je prožívám, ale Bídníci byly první kniha, u které jsem se rozplakala na veřejnosti. Doporučuji.

Jacck
28.07.2017

tyto klasiky mají něco do sebe. Romantický román, kde je všechno přepáleno do černobíla - klaďas Jean Valjean, přísný Javert, lidské hyeny Thénardierovi, čistá láska Cosetty a Maria. Je to skvěle napsaná pohádka pro dospělé, navíc odehrávající se ve Francii na počátku 19. století, kdy začínala industrializace

Matty
28.07.2017

Třebaže jsem již četl pár klasických románů a viděl pár (stovek) filmů, jejichž důsledně sevřené vyprávění z oněch románů čerpá, preciznost, s jakou se všechny dějové linie střetnou a navzájem vyřeší v závěru Hugových monumentálních Bídníků, pro mne byl zjevením.

Nic nezůstává trčet do prostoru nebo viset ve vzduchu, každá příčiny se dočká svého následku, všechny motivy jsou vyšťaveny do poslední kapky. Prostor tak sice nezůstává nejen pro žádné nejasnosti, ale ani pro čtenáře, který nicméně může přemýšlet alespoň nad tím, co v románu je (když už ne nad tím, co v něm úmyslně chybí). A že toho v něm je!

Třeba jen ten minuciózní a přitom vtahující, s hlavním vyprávěním přímo nesovisející popis bitvy u Waterloo na několika desítkách stran. Takhle by měly být psány učebnice dějepisu. Hugovo oživující prokládání hlavního textu pseudo-intertextovými doplňky (vyúčtování nákladů na bydlení, dopisy, poznámky z okraje knihy) shledávám velmi moderním, trochu na způsob nondiegetických filmových vsuvek.

V Bídnících je toho skutečně hodně a těším, jak „TO" budu znovu objevovat v mnohých filmových a televizních adaptacích, z nichž ovšem žádná – odvažuji se tvrdit – nemůže plně obsáhnout myšlenkovou hloubku Hugovy knihy. Hlavně mne už ale žádné pozdější zpracování svým bezchybně naplánovaným rozuzlením nenadchne tolik jako originál.

konicekbily
10.07.2017

Něco to tak hezky napsaného, sice s mnoha odbočkami a vysvětlováním, v té době před více než stopadesáti a s odkazem na historické události doby předcházející době napsání, se vidí pouze u velkých spisovatelů světové literatury. Galejník a jeho napravování na jedné straně - a policista se smyslem pro stoprocentní povinnost a jejich střety - to je něco, na co nikdy nezapomenu.

Atanone
20.05.2017

Kniha,která je tak silná,až je neuvěřitelná.
Znám ze svého okolí podobný příběh,takže ano,vždy máme možnost volby.

WiiKii
05.03.2017

Příjemný příběh o dobrých i zlých lidech, kteří se navzájem setkávají a ovlivňují své životy. Vše se ještě k tomu odehrává v době francouzských revolucí po Napoleonově císařství, které má v tomto příběhu také svou roli.

Brunnetka
12.01.2017

Super příběh, super knížka! Vzhledem k povinné četbě se mnou oba díly jely na dovolenou....a můžu říct že jsem je měla oba za pár dní přečtené....:-) Naše učitelka doporučuje nečíst, pouze si pustit film, že to k maturitě stačí.....nelituju toho že jsem si toto dílo přečetla...doporučuji ;-)

achilles
21.09.2016

Nejklasičtější klasika z dob revoluční Francie. Mistrně napsané dílo. Velice výstižně ztvárněné charaktery lidí, kteří se vlastně nemění a stále tady jsou. Několik příběhů v jedné knize. Taková bajka bez zvířat. Nádhera.

hana1984
08.06.2016

Můj milovaný příběh a filmové zpracování v hlavní roli s Liamem Neesonem je nejlepší.

Luvák
17.05.2016

Lze hodnotit jinak? Vynikající nadčasové dílo (např. v roce 2013 při presidentské volbě jsem si připadal jako v době bídníků), které rozhodně má pořád co nabídnout. Kdo nečetl, o mnoho přišel.

ttpnkov
24.04.2016

Celý příběh na mě působil jako příjemná pohádka pro dospělé, která v sobě skrývá mnoho skvělých myšlenek a přímou kritiku tehdejší společnosti, jež zastiňovala lidskost a dobrotu lidí, kteří neměli to štěstí žít normální život. O hvězdičku méně dávám proto, že i přes zkrácenou verzi na mě knížka obsahovala moc řečí okolo.

Shui-Xian
25.11.2015

Hugo si uměl vybrat námět... Stejně tak ovládal umění ho věrohodně ztvárnit, dodat k němu prvotřídní, strhující kulisy a udeřit na strunku řvoucího vlastenectví. Není divu, že Bídníci/ Ubožáci jsou dílo, na které se nezapomíná. Síla Valjeanova, Cosettina, či Javertova a Fantinina příběhu je nevyčerpatelná. Jsou to osudy, které budou inspirovat, dojímat a podněcovat ještě za další dekády let. Klasika, která si právem zaslouží žít v povědomí čtenářů - i diváků.

Alpasstyle
23.10.2015

Autor velmi dobře ztvárnil osobnost postav a to až do hodně velkých detailů, na to, že jich měl v románech hodně. Příběh mě zaujal, je poučný a určitě se ke čtení těchto knih zase jednou vrátím. Co na to víc říct, než jen, že jsou to úžasné knihy, nad kterými člověk neztrácí čas, protože se taky opravdu i dobře čtou? :-)
Jen musím doplnit menší dodatek. Film stejnojmenného názvu z roku 2012 se mi moc nelíbí, protože je v několika částech úplně jiný než kniha. Například se na začátku nedozvíme, proč ho z hostince vyhodili ani, že byl potrhán psem. Je to méně důležité, ale také spousta hlavních pasáží chybí. Určitě bych nezvolila ztvárnění Bídníků pouze na jeden film.

Catherine27
03.10.2015

Já vím, že je nemístné umístit sem komentář, když jsem knihu ještě nedočetla, ale moje pocity z ní jsou tak silné a chtějí ven!!!!! Všechny sáhodluhé popisy mi připomínají J.R.R.Tolkiena, kterého jsem četla ještě předtím. Překrásné uvádění do situace, doby a osudů lidí žijících v knize. Silné pocity. Tolik emocí. Jdu číst dál.

Belbo
27.08.2015

Pár mnou vybraných citátů:
Staré strany, které tvrdošíjně lpí na dědičném právu z boží milosti, se pošetile domnívají, že mohou použít téhož práva odporu, z něhož se rodí revoluce. Omyl. Vždyť v revolucích se nestaví na odpor lid, nýbrž král. Revoluce je přímo opakem odporu. Každá revoluce je jen přímým dovršením skutečnosti, má své oprávnění, které falešní revolucionáři někdy zneuctí, ale přežije svou dobu, i když je zbrocena krví. Revoluce nevycházejí z náhody, nýbrž z nutnosti. Revoluce je návrat od uměle vyvolaných poměrů do poměrů skutečných. Je, poněvadž je třeba, aby byla. (124)

Z toho plyne, že odboj může v daném případě být, jak řekl Lafayette, nejsvětější povinností, a vzpoura může být nejosudnějším zločinným útokem. Je také rozdíl v tepelné síle: povstání je často sopkou, vzpoura je často jen hořící slámou. (338)

Despotové nejsou někdy pro myslitele tak docela bezvýznamní. Spoutané slovo je hrozné slovo. Spisovatel zdvojnásobuje a ztrojnásobuje sílu svého pera, přikazuje-li vládce národů mlčet. Z toho mlčení vzejde jakási tajemná plnost, která prosakuje a v mysli se slije ve zvonovinu. Nátlak na historii má za následek historikovu stručnost. Žulová pevnost takové prózy není ničím jiným než nakupením, jež způsobil tyran.

Tyranie nutí spisovatele k zestručnění, které slovo umocňuje. Ciceronská perioda, která taktak vystačí na Verra, otupila by se na Caligulovi. Čím menší je rozpětí věty, tím je rána ráznější. Tacitus myslí s vypětím všech sil. (339)

Ostatně, k rozdílům uvedeným v jiné kapitole musíme dodat, že rozlišujeme povstání uznaná, kterým říkáme revoluce, a povstání odmítnutá, které zveme vzbouření. Propukající povstání je myšlenkou, která se podrobuje zkoušce před lidem. Když lid hodí svou černou kuličku, myšlenka propadá a povstání se považuje za ztřeštěnou potyčku. (519-520)

O pařížské stoce: ... Špiní se tu, co se kdysi líčilo. Poslední závoj je stržen. Stoka je cynická. Všechno na sebe poví.

Tato upřímnost špíny se nám líbí, dovoluje duši, aby si odpočinula. Když jsme po celý život museli přihlížet, jak se naparuje státní zájem, přísaha, politická moudrost, lidská spravedlnost, stavovská čest, přísnost poměrů, soudcovská neporušitelnost, uleví se nám když vstoupíme do stoky a vidíme bahno, které přiznává, že je bahnem. (543)

Gilotina je zhmotnění zákona; říká se ji mstitelka, sama není nestranná a nedovolí ani vám, abyste zůstali nestranní. Kdo ji spatří, proběhne jím nejtajemnější chvění. Všechny sociální otázky kupí své otazníky kolem jejího ostří.

Popraviště je přízrak. Popraviště není lešení, popraviště není stroj, popraviště není bezvládný organismus sestrojený ze dřeva, železa a provazů. Je to jakási bytost, vyvíjející cosi, jako vlastní temné podněty; řekli byste, že lešení vidí, že stroj slyší, že mechanismus chápe, že dříví, železo a provazy mají vlastní vůli. V hrozném snění, do něhož popravní lešení přivádí duši, vyvolává úděs, jako by mělo podíl na tom, co dělá. Popraviště je katův spoluviník; hltá kořist, požírá maso, pije krev. Popraviště je příšera, sestrojená soudcem a tesařem, přízrak žijící obludným životem, složeným ze všech smrtí, , které rozdal. (25-26 str.

Paříž neomezuje. Žádné město se necítilo tak nadřazeným, aby ještě zesměšňovalo ty, které si podrobuje. Vám se líbit, Athéňané! zvolal Alexandros. Paříž dává více než zákony, určuje módu; Paříž vytváří více než módu, tvoří rutinu. Paříž se může tvářit hloupě, kdykoli se ji uzdá; a někdy si toho přepychu i dopřeje, a pak hloupne celý svět s ní. Potom se paříž probudí, protře si oči a řekne: Jsem já ale hloupá! a vysměje se lidstvu do očí. (594)

Damato
21.05.2015

Úžasná kniha, četla jsem ji, když mi bylo tak 14-15 let a do dneška se ní k ní občas vrátím. Vždycky mě u toho dojde, jak je ten svět pořád stejný, život člověka krásný i bídný a bude to asi na věky věků, co člověk bude člověkem.
Po shlédnutí muzikálu jsem byla velice překvapená, jak to dokázali nádherně zhudebnit a zazpívat a v písni "Hlava mazaná " mi dost dlouho znělo v uších"... žiju i když nasraná...."

Rade
05.05.2015

Četla jsem jako trochu větší holka a dodnes si pamatuju, jak se mi u scén, kdy malá Cosette v dětství strádala a její matka si pro ní nechala zcela zbytečně vylámat zuby a ostříhat vlasy, koulely po tvářích obrovské slzy, jako hrachy....