Bídníci

Mám ráda francouzskou literaturu, ale Hugo mi přijde víc těžkopádný. Některé pasáže knihy byly už ubíjející.

Musím říct, že jsem trošku zklamán. Základní obrys příběhu jsem znal, jako malý jsem viděl i seriál s Lino Venturou, který se mi vryl do paměti. Ale ke knize. Dějové pasáže byly perfektní, co mě trochu ubíjelo, byly nekonečné pasáže dokreslující dobovou Paříž (jeptišky, kanalizace, Ludvík Filip, argot). Trochu na sílu mi přišel konec knihy, kdy je Valjean Mariem odstřižen a Cosetta (konečně se projeví její povaha a je to trochu blbka) s tím nemá žádný problém. Jasně, je to obraz doby, kdy ženy poslouchaly své manžely, ale stejně. Hugo se pokusil vykreslit všechny podoby bídy a z ní pramenící sociální problémy, ale je na můj vkus zbytečně užvaněný.

Silný sociální podtext začátku knihy vedl k tomu, že si ho oblíbili i komunisté. Přitom je to spíš o střetu představy, že jednou galejník navždy galejník (Jean Valjean) ve střetu s fanatickým výkonem práva (Javert).

Přitom nám zde běží před očima ta část dějin Francie, kterou najdeme částečně i Hraběti Monte Christovi. Tedy ona část mezi koncem vlády Napoleona I. a další revolucí, který na chvíli obnovila republiku. Jean Valjean je tak trochu taky monte christovská postava (získání majetku a boj za spravedlnost), ale na druhou stranu v některých momentech jde Dumas st. víc do hloubky co se týká úvah o spravedlnosti.

Trochu mě pobavila "výmluva" o porážce u Waterloo a to výmluva velmi (zejména u takového spisovatele jako byl Victor Hugo) plytká. Žádný příkop napříč bojištěm, který by zastavil nezadržitelný útok francouzských kyrysníků před britsko- nizozemskými liniemi nebyl. A ani nemohl, přes část bojiště, kudy Neyem vedená jízda útočila se předtím převalily už dvě vlny nastupujících a ustupujících vojáků. Proč tohle? Hugo Napoleona I. obdivoval (což je zaslepenost, která je mi u spisovatele tohoto formátu dost nepochopitelná). Nakonec, svého času v souvislosti s náástupem Napoleona III., který pohřbil druhou republiku se vyjádřil, proč když už měla Francie Napoleona Velkého (I.), musí mít i Napoleona Malého (Ludvík Bonaparte...).

S knihou mám spojenou jednu pozoruhodnost, která se dneska jen tak nevidí. Výtisk, který jsem měl v ruce byl někdy z raných padesátých let a přesně po vzoru Sovětského Svazu zde byla francouzská jména, ale i ostatní názvy napsány foneticky. Neuvěřitelné. Žan Valžan a Žavér. Četlo se to ztěžka, magor, který tímhle ono vydání obohatil asi nepochopil, že v azbuce to jinak nejde...i taková byla doba v padesátých letech.

Román jsem četla v období studií, nyní jsem si ho po shlédnutí muzikálu ráda připomněka i v aknize. Hlavní postava je galejník Jean Valjean za krádež chleba s pokusy o útěk si musel tvrdě fyzicky odpracovat trest 20 let. Když byl propuštěn nikdo ho nechtěl zaměstnat. Začíná příběh, jenž má dvě dějové linky, které se mezi sebou prolínají. Autor popisuje příběh muže, který díky svému patentu zbohatl, poznává chudou ženu, jenž je donucena prodat vše, aby uživila své dítě. V románu si připomínáme skutečné události v 19. století ve Francii. Spisovatel popisuje bídu, chudobu prostého lidu. Krásný čtivý román, který je stále úspěšný nejen v literární podobě.

rozhlasové zpracování. Za mě námětem pohlazení po duši. Pochopit smysl života a rozsévat dobro, dělat druhým radost, zbavovat je strachu, starostí, jemně ukazovat, že tento postoj není nic složitého, jen si to v sobě nastavit. Raději budu číst tato témata, i když se mohou zdát naivní. Mně ne, já v dobro věřím.

Líbilo se mi knižní tempo a kontext doby ve kterém se kniha odehrává. 7/10

Ne, ne a ještě jednou prostě ne! >:(

Jakožto zkušenější čtenář jsem očekával, že kniha od romanopisce jako Victor Hugo bude trochu rozsáhlejší, ale určitě jsem nečekal TAKOVOU upovídanost, co jsem dostal!

Victora Huga znám z Chrám Matky Boží, tohle je ale úplný extrém. Polovina knihy se zaobírá ničím důležitým pro příběh a popisem míst a postav, které přinášejí minimum pro děj. Hned začátek s popisem Dignského biskupa mě měl varovat, ale já jsem bohužel ještě chtěl dát knize šanci. Po dočtení první poloviny se cítím unaveně, zdeptán a frustrován, že jsem tomuhle věnoval půlku měsíce. Chápejte, příběh Jeana Valjeana je poněkud zajímavý, ale je to jako hledání perel v hromadě hnoje. Zkrátka… podprůměr.

Nedoporučuji 30/100 :-(

Tuto knihu bych si normálně nevybrala. Takže to byla výzva. Proto nebudu hodnotit, jestli jsem byla nadšená nebo ne. Oceňuji klasiku a kdo viděl, jakože snad všichni film muzikál atd. si doplní i chybějící věci.

06.08.2025

Legendárny román svojím rozsahom aj obsahom.Na toto veľkolepé dielo však treba byť v správnej nálade,pretože je to celé pochmúrne a depresívne.Rád by som vyzdvihol aj preklad,ktorý zanechal štýl jazyka a nič sa nestratilo v preklade.Hudobný doprovod je fantastický a perfektne podtrhuje atmosféru.Žiadnu filmovú ani divadelnú adaptáciu som nevidel,takže som mal autentický zážitok ničím neovplyvnený.Prešli dve storočia a román je stále aktuálny,ľudia sa nezmenili.

Nádherná kniha o Jeanu Valjeanovi, který je celou dobu všemi vnímán jako největší vyvrhel společnosti a přitom je nejcharakternější postavou v románu. Líbí se mi jak jeden dobrý skutek může obrátit hříšníka k životu úplně opačnému. Tuto postavu budu mít v paměti velmi dlouho. Poslední dvě kapitoly jsem prakticky přes slzy neviděla.

Právě jsem dočetla, a i když obsah znám z filmů, tak jsem naprosto uchvácena. Možná později připíšu něco víc, ale momentálně nemám slov......

Jestli je něco klasika, tak je to tohle. Neuvěřitelné dílo.

Povinná četba a skvělá.

K této klasice, jež je generacemi čtena už více než 160 let se nedá napsat nic nového, možná jen osobního. Souhlasím s recenzí milan.valden s ohledem na povahu díla, román o francouzské společnosti 19.století. Zdá se to jako pohádka z vězně starostou, něco jako Popelka, která byla také ke všem laskavá. Lidé, kteří poznali dno, chudobu života si ho cení a snaží se ne pomáhat na oko, ale že sami ví, jak důležitá je šance. Nikdo si totiž nevybere zda se narodí do chudé či zajištěné rodiny, ale všichni máme možnost výběru, jak se chovat k ostatním a zvláště k méně obdarovaným.

Zdá se mi to nebo pomáhají většinou "běžní " lidé? Kdyby těch 10 % nejbohatších lidí světa dalo i jen část z toho, co mají -- co v životě nemají šanci utratit, i když se o to svým luxusem snaží, co by "běžný" člověk neutratil za život -- dali nejchudším v Africe či Asii, pak by chudoba na světě přestala existovat.... Idealista? Ne, jen stačí kouknout na nuly v majetku na jedné straně a na třeba cenu matrace pro děti v Africe na 2.straně....

Možná by číst klasiku, nebo alespoň vidět nějakou filmovou, např. s Jeanem Gabinem z r.1957 či muzikálovou verzi mělo více "ne běžných" lidí. Jen přání, tip na předsevzetí do nového roku 2025 :-)

(SPOILER) Kniha je o bývalém vězni Jeanu Valjeanovi, který byl odsouzen za krádež chleba, Jan se pokoušel utíkat pár krát až se mu to jednou povedlo, poté co Jan utekl změnil se mu celí život. Po pár letech z Jana se stává majitel továrny a později i starosta města. Jednoho dne Jan uvidí Cosetku, Jan se do ní zamiluje, poté Jan začne se pokoušet aby bylo společně celí život

Kniha se mi moc líbila, byla hodně zajímavá doporučuji všem

Chtěla jsem si ,,doplnit vzdělání", bohužel mě ale příběh moc neoslovil, fakt jsem snažila. Věřím, že nejsem ve správné životní fázi, kdy bych takový příběh dokázala ocenit, ale to nemění nic na tom, že je to jistě kvalitní literatura, proto 3*. Nicméně nejsem momentálně asi někdo, kdo by to dokázal docenit. Tohle pro mě byl krok vedle, ale to se zkrátka stává. Interpretace je ale velmi kvalitní.
Věřím, že až se k příběhu vrátím za několik let, tak se na něj budu koukat jinak.

Jedna z knih, ke které mě přitáhl a to doslova , můj tatínek. Nic nedbal na to, že jsem zrovna byla zamilovaná do Stanislava Rudolfa, podle něho mi četba románků pro dívky do života nic moc nadá. Osudy Jeana Valjeana zůstaly v mé čtenářské dušičce navždy a když jsem ji , jako dospělá dostala od otce k Vánocům i s věnováním , slzička ukápla a to nejedna. A dodnes je tato kniha ozdobou mé knihovny...
Takhle precizně vypracovanou knihu s pravdivou historií a dokonalým popisem charakteru lidí , kteří si svou nálož starostí, radostí, žalu ,bolestí a nadějí nesou celoživotně na svých bedrech-smekám před tímto dílem a jsem ráda, že jsem se nechala přitáhnout.

Být ničí(m). Ničit jej. Už ne. Budou (se) bít. Srdce(m) cídit. Budovat cit. Mimo chladné dlažby. Karavanu charakterů, synů sinavé ražby.

Nejlepší román pocházející z Francie.