Továrna na Absolutno

Četl jsem vydání z roku 1926 i s dodanou předmluvou od samotného Čapka. V ní vysvětluje, že po R.U.R se začal nudit, a tak se vrhl do psaní fejetonu. Nakonec z toho v novinách vzniklo třicet kapitol. Tímto obhajuje, že výsledná kniha nemá souvislý děj. Ano kapitoly se zdají nesourodé, ale to je to pravé kouzlo díla. Čapek je totiž mistr pera a také neuvěřitelný vizionář. Vtipnou formou reaguje na touhu člověka vytvořit a ovládat božskou sílu, která ale nakonec ovládne jeho sama...vize AI ? Nenechává nit suchou na jakémkoliv náboženství, které i když káže lásku a mír, nechá za sebou miliony mrtvých jen aby prosadilo tu svou pravou a jedinou víru. Poukazuje na nesmyslnost jakékoliv války, jenž většinou vznikne pro malicherné cíle. Já se prostě bavil každým řádkem. Pro mě je Čapek génius. Myslím, že obsah a forma vystihuje jedna věta: " Je to BOŽÍ....! "

Karel Čapek v mých očích představuje literární fenomén, jehož tvůrčí vizionářství až mrazivým způsobem anticipuje moderní dějiny. Je fascinující s jakou precizností lze jeho díla metaforicky projektovat na současný socio-politický I technologický vývoj; jako by autor již ve své době disponoval hlubokým vhledem do budoucích trajektorií lidstva. I s vědomím určité redundance musím konstatovat, že Čapkův odkaz považuji za projev ryzí, nadčasové geniality, která neztrácí na relevanci ani po bezmála století.

Kniha mne minula na střední škole v rámci povinné literatury, doplnila jsem si ji v dospělosti. A v rámci věku AI jsem se královsky bavila. Neskutečně nadčasový počin.

Asi takhle by to vypadalo, kdybychom omylem vytvořili Boha; všichni a všude by ho chtěli (jako s AI).

Přečteno po Krakatitu. Je to hodně podobné, zajímavá myšlenka.
Hlavní nápad je sice velmi originální a z počátku hodně vtipně napsaný, ale postupem času mě to začalo nudit a k dočtení jsem se vyloženě nutil.

Kniha mě nesmírně zaujala. Kniha zapadá do žánru literární fikce, ale nebyl by to Čapek, kdyby nebylo možní nalézt spousty paralel se současným světem. Přinutila mě k zamyšlení.

Knížka trochu náročnější na čtení, která se však čtenářům odmění spoustou podnětů k zamyšlení.
Nepřestává mě udivovat Čapkův neuvěřitelný rozhled, znalosti a množství informací ohromující o to více, když si člověk uvědomí, že v tehdejší době nebyl přístup k informacím tak samozřejmý jako dnes.
Nejsmutnější pocit po přečtení je, že lidé se v průběhu času moc nemění a nepoučují, tak stále platí:
„Každej to myslí náramně dobře s lidstvem, ale s jedním každým člověkem, to ne. Tebe zabiju, ale lidstvo spasím. A to nejni dobře, Velebnosti. Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi.“

Karel Čapek není jen spisovatel, ale především je filosof a humanista. Ta základní myšlenka přeměny hmoty v energii za vzniku "zbytkového" absolutna mu slouží k úvahám, co by se mohlo stát. A vidíme zde mnohé paralely, které jsou dodnes aktuální. Přiznávám, že některé partie se nečtou snadno, ale nejsou v žádném případě nadbytečné.

Karel čapek je mistr ve svém oboru, to se mu nedá upřít. V této knize je málo děje, ale hodně hutných myšlenek, které jsou dobré k zmydlení i dnes, tolik let po vzniku této knihy. Někteří si stěžují na nudné pasáže, podle mě je ale text opravdu mistrně napsaný a užila bych si ho, i kdyby byl trojnásobně delší.

Karel Čapek ve svém prvním utopickém románu Továrna na absolutno přináší originální myšlenku stroje, který dokáže z hmoty uvolňovat nejen energii, ale také absolutno – samotnou podstatu Boha. Tento nápad je bezpochyby zajímavý a především nadčasový. Čapek znovu dokázal předběhnout svou dobu a s velkým nadhledem kritizuje nacionalismus, klerikalismus a společenský systém, což patří k největším přednostem knihy.

Osobně jsem však měla pocit, že dílo obsahuje příliš mnoho zbytečných a nezajímavých pasáží, které mi celkový dojem trochu kazily. Přestože se mi líbilo, jak Čapek uvažuje o Bohu z agnostické perspektivy – tedy z pozice člověka, který si není jist existencí transcendentna, ale promýšlí jej skrze to, jak o něm přemýšlejí lidé – nemohu říct, že by mě román uchvátil zcela.

Ze zatím přečtených Čapkových děl je pro mě vrcholem stále Bílá nemoc, která mě dokázala zaujmout mnohem víc. I přesto si vážím autorovy schopnosti otevřít nadčasová témata, která rezonují dodnes, a kladu si otázku, o čem by asi Čapek psal, kdyby žil v dnešní době.

Poslouchala jsem jako audiokniha a teď nevím, jestli proto se mi to zdálo tak nudné a nebo díky tomu, jsem to doposlouchala až do konce. Ten nápad a myšlenka celého díla se mi libí, ale moc zbytečných a nezajímavých keců kolem kazí dojem. Pan Čapek má o mnoho lepší knihy.

Hvězdy dávám hlavně za závěrečnou myšlenku, jinak mi toto dílo moc nesedlo, hlavně způsobem psaní.

Líbí se mi, jak Čapek uvažuje o Bohu. Jeho pohled agnostika je v tom zdánlivě omezující (promýšlení transcendentního bez vědomí/jistoty transcendentality, chtělo by se mi říct, ale tím bych zase Čapka redukoval a nespravedlivě ho připoutával k zemi), ale opravdu jen zdánlivě, myslím. Jeho promýšlení Boha je totiž vlastně přemýšlením o přemýšlení lidí o Bohu, je to pohled jaksi zespoda. V Továrně na absolutno při tom přijde na spoustu zajímavých myšlenek a postřehů, které jsou pro mě jako katolicky orientovaného věřícího zajímavé mimo jiné právě svojí specifickou perspektivou.

Přes výše zmíněné pronikavé vhledy do života zbožných laiků i církevní hierarchie se mi Továrna nezdála být tak hluboká filosoficko-politicko-sociální studie, jakou je třeba R.U.R. nebo Válka s mloky (i když té se podobá strukturou a trochu i satirickým tónem), o Bílé nemoci nebo noetické trilogii ani nemluvě. Náladou mi to připomínalo nejvíc asi Apokryfy, tou hravostí. Nemyslím to zle: pomrkávající Čapek, který se na půdorysu vážného tématu dopouští rozverné taškařice mi docela sedl do nálady.

„Já říkám podruhý: spakujte to, nebo vám to ve jménu Páně rozbiju!“

Výborná, nadčasová kniha. Krásná čeština. Co by psal pan Čapek dnes.....

Dílo je děsivé svou nadčasovostí, a jako i další, i tento příběh může být aktuální v jakékoli době. Karel Čapek byl geniální ve svých úvahách a jak je dokázal zakomponovat do děje příběhu. Přesto mě zrovna tato kniha nezaujala tolik jako třeba R.U.R.

Děj románu líčí události kolem vynálezu zvláštního karburátoru, který dokonalým spalováním hmoty uvolňuje nejen elektrony, ale i tajemné všeovládající absolutno - Boha. Karel Čapek, jak jinak než geniální.

Tak tedy tato kniha mne velice překvapila.
Pro mě je to opravdu super kniha.
Na to, že ji pan Čapek napsal v roce 1922 je to pecka.
A stydím se, že sem ji přečetl až ve svých 50 letech ))
Asi by se knihy ve škole neměli jmenovat povinná četba, ale třeba skvělá četba doporučená. Protože takto to akorát odradí potencionální čtenáře. Za mne tedy 7 hvězdiček a smekám klobouk před uměním pana Čapka.

(SPOILER) Na rozdíl od opravdu slabého R.U.R. je Továrna na Absolutno nesporný skvost... Dokonce lepší než Krakatit. Neskrývaný výsměch všem politikům, vojevůdcům, vládcům, ale i jejich níže postaveným příbuzným, jako jsou starostové, přednostové a další nahraditelní nadutci... Tleskám. A panu Čapkovi odpouštím i trestuhodnou neznalost některých už v jeho době známých vědeckých poznatků, se kterými přesto manipuluje ("atom je vlastně shluk elektronů, to jest nejmenších elektrických dílců “). Najdeme tu spoustu vtipných hlášek ("Nebo si představ, že jsem chodil vzduchem. Víš, tomu se říká levitace. Nikdy jsem takovým nesmyslům nevěřil. Pomysli si, jak jsem se zhrozil.“
„To věřím,“ řekl Bondy vážně. „To musí být trapné.“
„Hrozně trapné."), hodně pravdy ("Ne, Bondy, obchod a průmysl nejsou od Boha.“) a hlavně, především, tu vidím velké varování před vlivem náboženství (kteréhokoliv). Před vlivem dogmatických bludů, které po tisíciletí slouží jen k zotročení lidstva, aniž by jejich záměrem bylo posouvat ho dál (pokud k tomu někdy došlo, pak šlo jen o vedlejší efekt)... Ale nastiňuje nám i řešení: "Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi"
A tak to je.

Tohle je už moje třetí kniha od Čapka a ať se snažím sebevíc, prostě jeho stylu nedokážu přijít na chuť. Na druhou stranu se ale jedná o velmi zajímavé a předvídavé dílo.