Aleshgang profil

Kdo jsem

Kdo vlastně jsem? Jsem v podstatě velmi mladý milovník kvalitní literatury. Už v dětství jsem to neměl vůbec lehké, jelikož jsem byl zkrátka...jiný. Postmoderní společnost, zdá se mi pohrdá jinakostí (a nemyslím tím LGBT pochody, to ne, ať je každý jaký je, ale veřejně to dávat najevo se mi úplně inteligentní také nezdá). No odbočuji. Jelikož trpím stejnou diagnózou jako Sheldon Copper ve slavné Teorii velkého třesku, nebylo mé dětství nejsladší. Ve škole jsem nebyl šikanován jenom spolužáky, ale také učiteli. Dostávat poznámky za drobnost, to u mne nebylo nic neobvyklého. A to už nám přetekly nervy, tak jsem šel do jiné školy, do školy s podobnými dětmi jako jsem byl já.... A jak to souvisí s literaturou, to vám hned řeknu...

Totiž je tu jeden naprosto skvělý učitel. Ten žáky bere jako osoby sobě rovné, a dokáže pochopit jejich problémy, jelikož taky takový byl. On nás učil fyziku, tělocvik a hlavně češtinu. Češtinu literaturu. A na jedné hodině jsme se bavili o Karlu Čapkovi a jeho životě a díle. Víte on to vykládal tak zajímavě a pochopitelně pro mou generaci, že jsem si Karla Čapka okamžitě zamiloval. A potom řekl tu osudovou větu: Hele, Aleši, zkus si přečíst Válku s mloky, to by tě mohlo bavit. A tak jsem si knihu okamžitě zakoupil a začala moje stále trvající pouť literaturou.

Pak to šlo od Čapka samo, na další autory mne pan učitel nemusel upozorňovat. Nejdřív: Hašek, Kafka, Orwell, Poláček a následovali: Bass, Kundera (kterého si poslední dobou velice cením), Seifert a spousty dalších. Vždy když jsme nějakého autora brali, a příběh jeho díla mne zaujal, hned ve stejný den jsem si koupil tu danou knížku. Snad nejsmutnější bylo, že jsme měli hodinu literatury pouze jednou týdně... Ale potom se stala další významná etapa pro můj literární život. Už je to rok. Objevil jsem antikvariát Knihobot, když jsem hledal knihu Cirkus Humberto. Tak jsem si knihu zakoupil a byl velice spokojený. A potom jsem zjistil že je tu taková funkce: totiž nalézt, stará vydání knih které jsem četl, za velice nízkou cenu. A tak jsem kupoval staré knihy ve velkém a levně (občas se našlo i exilové vydání nějaké knihy), byl (a stále jsem) spasitel starých knih, jako Hanťa z Příliš hlučné samoty. Později jsem si začal utvářet časovou osu a ve všech těch starých knihách jsem nacházel útěchu a potěšení jenž konejšilo mé city a dodávali mi energii a smysl do života...

A to přetrvává dodnes. Tolik tedy k mé cestě literaturou. Možná jste si všimli že nejsem pouze tady na databázi knih, ale i na Youtube, kde jsem nahrál amatérskou audioknihu Smrt krásných srnců Oty Pavla, se značným úspěchem. A také jsem zdokumentoval mou cestu Berlínem. To video je velice trapné, jelikož je určeno pro mé vrstevníky. Také mám profil na ČSFD, ale tam nejsem tolik aktivní jako tady. Tolik tedy k mému životu a kdo vlastně jsem.

Jako bonus vám tu pošlu fotky mých poliček s historickými knihami, přičemž nejstarší je Pan Vyšinský (román ve verších od Gustava Pflegera Moravského) z roku 1875, a asi nejvzácnější je Hrabalův samizdatový Něžný Barbar (ten na snímcích není) kterého jsem pořídil za pouhých 59kč, bezesporu nejlepší koupě mého života.