Karel Čapek

Nejlepší český spisovatel. Rusové mají Dostojevského, Poláci Sienkiewicze a my Karla Čapka. Je až neuvěřitelné jak daleko do budoucnosti viděl. Krakatit, Bílá nemoc - to jsou nezapomenutelná díla. Ale i jeho povídky jsou neskutečně povedené - hlavně ty s kriminální zápletkou :-D
PS: děkuji i databázi knih za poskytnutí e-knih zdarma, díky tomu si Čapka mohu přečíst od A do Z.

Autor, na kterého bychom neměli nikdy zapomenout. Nadčasová tvorba, krása a rozmanitost českého jazyka, vtip, moudrost,rozhled atd. Při opakovaném čtení stále nacházím něco nového.

Bylo sem napsáno skoro vše, od brilantního jazyka (ovšem pozor, právě Čapkova čeština demaskuje Vančurovo pozérství při jeho samoúčelných hrátkách s jazykem), hloubku myšlenek (ovšem bez oněch pseudo intelektuálských, prázdných a samoúčelných exhibicí), rozhled nejen ve své době, ale schopnost vidět dopředu, snahu věci skutečně chápat až po neskutečnou laskavost a pochopení pro každého jednoho člověka jako neopakovatelnou individualitu. Přesto mi nedá, abych sem nezkopíroval (podle mého názoru) jeho nejdůležitější poselství z konce jeho bohatého a naplněného života, ze kterého si ani po těch osmdesáti letech neumíme vzít poučení, stejně jako jsme si ho neuměli (či spíše i naši předkové) vzít v oněch zlomových okamžicích našich dějin a je jedno, jestli se jedná třeba o osmašedesátý, nebo onu tzv. sametovou revoluci. Tak tedy:

„...Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenom teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo měnil víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.

Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak.

Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem jichž je a bude třeba.“

Spolu s Jaroslavem Haškem jsou oba dva velikáni naší literatury v období první republiky, navíc oba dva uznávaní ve světě. Hašek jako humorista a Čapek jako spisovatel, který viděl do budoucnosti a viděl hrozbu v hitlerovském Německu, což dokázal svými díly. Navíc Nobelova cena za literaturu mu unikla jen proto, že to nechtěl Adolf Hitler.

Karel Čapek byl můj "hlavní" autor v době končící puberty. S jeho příběhy se začal měnit můj pohled na svět. Byť reality jeho doby je naprosto jiná, než ta naše, přesto jsou mnohé jeho postřehy zatraceně nadčasové. Nad tím vším ční nádherná čeština.

O Čapkovi jsem vždy slýchala, že je skvělý, ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Žila jsem v domnění, že povinná literatura prostě musí být nuda.
Když jsem se díky čtenářské výzvě do něj začetla, nestačila jsem se divit. Skvělé nadčasové inteligentní texty, promyšlené postavy. A jak krásně dokáže vystihnout naše čecháčkovské myšlení a chování! Úžasné!
Mám přečtená jen některá jeho díla a rozhodně se chystám na další. Vím, že nebudu litovat.

Karel Čapek je pro mě top v naší literatuře. První jsem přečetl Krakatit, a pak už to šlo ráz na ráz. Bylo období, kdy jsem jiného autora nečetl... Život a dílo skladatele Foltýna, Věc Makropulos, Obyčejný život, Povídky z jedné i druhé kapsy, zmíněný Krakatit, to jsou jen vybrané nej knihy.