moira2912

Příspěvky

VladařVladařNiccolò Machiavelli

20.11.2020 - 4*
Spousta věcí použitelných i v dnešní době.
Až na jeden výrok na konci 25. kapitoly. :))))

20.11.2020


Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhyÚstřičkova smutná smrt a jiné příběhyTim Burton

19.11.2020 - 4*
Některé byly brilantní a měly neuvěřitelně trefnou pointu.
Jiné byly lehce zvláštní.
Všechny byly morbidní.
Nestrhlo mě to tak jako kdysi, ale stále je to sbírka básní s perfektními ilustracemi. A za překlad smekám, musel to být oříšek. *smích*

October 19, 2014- 4*
To je tak roztomiloučce morbidní a někdy prostě jen tak depresivní, až se chce řvát. Nedá se to nezbožňovat. A ty ilustrace... za fantazie...

19.11.2020


Deset malých černouškůDeset malých černouškůAgatha Christie

17.11.2020 - 4,5*
Oh well, na vraha jsem nakonec nepřišla. Možná bych tomu měla dát 5*?

17.11.2020


V zajetí zimyV zajetí zimyNaomi Novik

15.7.2018 - 4*
Čekala jsem od toho více, možná proto jsem byla trochu zklamaná.

Klady:
- hrdinky, které byly totálně kick-ass. A tím nemyslím druh, který sáhne po svém meči a vše vyřídí ručně a stručně (hello, Kate). Narážím na jejich skrytou sílu, odhodlání, silnou mentalitu. I jejich priority byly postavené ve správném pořadí, což mi u YA vždy zlepší náladu
- charaktery byly komplexní. I záporáci. A fakt šlo vidět, jak se všichni mění a vyvíjejí. Především si ale zůstaly po celou dobu věrné. Propracované rodinné vztahy.
- zamotaný děj
- zajímavá myšlenka a pojetí Zimy (aka národ Staryk)
- antisemitismus. To geniální propojení s lichvářstvím (a Rumpelstiltskinem), které vás donutilo přehodnotit některé stereotypy. Židovská kultura.
- psaní samotné. Autorka ví, jak vykreslit obrázek a často jsem se v jejím vypravěčství ztratila. Krásně dokázala podat život na vesnici způsobem, který vtáhl svou lyrikou do sebe.
- tohle není zcela klad, a nejsem si jistá, jestli v tom nevidím více, než bylo myšleno... ale Flek? Tsop a Shofer, který řídil spřežení? Novik nakonec má polský původ...

Zápory:
- Novik čtu především pro atmosféru a roztomilé pojetí zažitých trendů. A přestože tato kniha byla technicky ve všech částech skoro dokonalá, něco mi chybělo. To kouzlo, které autorka obvykle do svého psaní vloží. Ano, byly tam kouzelné scény. Ale celkově... to vyznělo nakonec ne úplně hladce. Jako by to zadrhávalo a kousky příběhu do sebe zapadaly jen díky logice, ne pro příběh samotný.
- kniha si ne úplně udržela mou pozornost. Autorka vykreslovala situaci, ale tam, kde mě to mělo pohltit... tam mě jiné POV místy iritovaly.

Je to rozhodně lehký naprůměr a dobré zpracování pohádky. Silné charaktery jsou největším plus, ale i zbytek je nadprůměr.

Hm, když si to tak přeberu... kniha pro mě možná byla nešťastně blízko knize Medvěd a slavík, což je absolutní demoliční koule, co se atmosféry týká. Přestože v ději nejsou až tak podobné, rezonovalo to. Jop, rozmazlila jsem se na předchozí trilogii a Silver to teď odneslo.

08.11.2020


Druhé městoDruhé městoMichal Ajvaz

1.11.2020 - 4,5*
O Michalu Ajvazovi jsem slyšela kdysi na střední škole. Přišel mi zajímavý a řekla jsem si, že si od něj jednou určitě něco přečtu. Jak to tak bývá, trvalo doslova roky, než se tak stalo. A stejně mě musela do obličeje praštit jistá recenze, abych se k tomu dokopala. Ano, koukám na tebe, K. *smích*

Ta kniha mě okouzlila. Už od prvních stránek. Náhle jsem se vrátila do doby, kdy jsem začínala číst. Když jsem byla podstatně mladší a fantasy literaturou nepolíbená, držela v ruce knihu Čarodějův synovec od Lewise (ne že by si knihy byly až tak podobné. Narážím spíše na ten úžas nad neprobádanými kouty reality, cizími zeměmi a novým světem, který je hned vedle našeho, místa hned na dosah ruky, pokud se člověk správně podívá.). Znovu jsem užasla nad tím, kam nás příběh může zavést, jaké kouzlo se skrývá mezi obyčejně vypadajícími řádky, jak i ten největší nesmysl náhle dává dokonalý smysl.

Je to podivná kniha, ale mně se strašně líbila. :)

01.11.2020


Bez jablkaBez jablkaMiloš Říha

28.10.2020 - 4,5*
Bavila jsem se. ^^
Byla to původně četba do MHD, ale v současné době se z toho stala spíše četba na zvednutí nálady. :) Je to vtipně podaná tragédie a komedie života a vztahů člověka v krátkých článcích na různá témata jak z pohledu chlapa tak ženské.
+ super ilustrace k tomu.
Ne vše se mě ještě týká, ale co jo, to sedělo dokonale. *smích*

31.10.2020


ŠedáŠedáDalibor Vácha

Asi bych začala tímto: Wow. Tohle jsem nečekala.
Obálka ve mně vyvolala dojem, že to bude young adultka. Příběh o puberťačce, kterou ta holčina v superhrdinské póze na coveru představuje. Z anotace drsnější a špinavější, ale stále YA.
Ha! Ani náhodou.
Je to zamotaný příběh plný špíny, intrik a akce, během které se hraje se životy.

Hned z prvních pár stran mě ta atmosféra Československa doslova praštila do obličeje. Atmosféru má kniha jako bodnutí nožem. Nebo možná pomalé táhnutí žiletky po kůži zad.
Gradování atmosféry bylo skvělé. Nejen celkové příběhu, ale i epizodové, krátkodobé scény.
Reálná historie, fikce a mýty se v Šedé míchaly neskutečným způsobem, který mě neuvěřitelně nadchl.

Co se týče charakterů, klobouk dolů. Člověk z prvních pár vět okamžitě poznal, z pohledu koho čte. Každá postava byla individuální se svými pohnutkami a logicky na základě svého charakteru reagovala.

Jsem z Šedé nadšená? Rozhodně. Prostě miluju svět, ve kterém je příběh zasazen. A kniha napsaná historikem se zaměřením na války a historii Čechoslováků se prostě pozná. Smekám.

24.08.2020


Tyranie: 20 lekcí z 20. stoletíTyranie: 20 lekcí z 20. stoletíTimothy Snyder

10.5.2020 - 4,5*
Upozornění a poznatky představené v této knize vedly k zamyšlení a vypíchly věci, nad kterými jsem se upřímně nikdy dříve nepozastavila. Z tohoto pohledu je tato kniha skvělá a měl by si ji přečíst každý, jak pro vytříbení svých vlastních názorů, tak u některých pro prosté "otevření očí".
Jedinou věcí, která ke konci lehce zmáhala - kniha byla napsaná za určité politické situace a za daným účelem, což jde hodně znát. Je to proti-trumpovská práce od začátku do konce. Což neznamená, že je špatná nebo nesprávná.
Je to krátká knížka, do které stojí za to investovat čas. :)

10.05.2020


Kniha prokletýchKniha prokletýchJana Rečková

7.4.2020 - 4,5*
Je to cynické a jako pohádka, bojujeme s netvory a pronášíme zaklínadla. Ke konci mě to chytlo a až do poslední stránky nepustilo. I když jsem byla tak zuřivá kvůli nespravedlnosti a příšerné zákeřnosti. A ztraceným snům.
Je to kniha, která je jako život.
Skoro lituji, že jsem ji četla. Tak mě rozzuřilo, jak smutně dopadla.
Dobrý konec totiž ne vždy znamená to nejlepší pro ty, které jsme se naučili mít rádi.
Ne pro ty, které osud určil jako prokleté.

07.04.2020


Bílá velrybaBílá velrybaHerman Melville

10.2.2020 - 3*
Taková zvláštní kniha.
Byly tam části, u kterých jsem se strašně smála a libovala si nad nádherným sarkasmem a narážkami. Ta připodobnění byla brilantní.
Pak tam byla věc, která byla kladem i záporem. Veškerá témata, o které autor zakopl. Na jednu stranu mě to hodně zajímalo. Na druhou to bylo místy až příliš zmatené a beze smyslu, takže tak.
A nakonec se tam nacházely i části, u kterých měl člověk chuť to celé přeskočit a už to mít za sebou.
Takže solidní průměr.

03.04.2020


Protože se stmíváProtože se stmíváJana Rečková

21.1.2020 - 5*
Dávám knize čistých pět, protože je to z mého pohledu úžasná a unikátní kniha. Pro psaní Jany Rečkové mám už dlouhá léta slabost a prakticky většina z jejích povídek mě strhla. Každá má nějaký originální, někdy šílený, jindy zneklidňujícím způsobem fantaskní a přesto tak reální nápad.

Co se týče sborníků povídek, nikdy vám nesednou všechny povídky. Většina lidí je nedokáže přečíst na jedno posezení - osobně jsem knihu četla od 26. května 2018 (nejdříve po vydání, kdy se mi dostala do rukou :)) a myslím, že je to tak i nejlepší. Když se přejíte velkým množstvím dobrého jídla najednou, neuvědomujete si, jak je každé sousto delikátní. Myslím, že každá z povídek autorky si zaslouží svou chvilku slávy, jelikož za to každá jedna stojí.

Protože se stmívá představuje fantasy příběhy s hrdiny, které dneš už jen tak nepotkáte. Rečková kdysi zmínila, že napsal jistou knihu, protože jí chyběl typ hrdiny, o kterém chtěla číst. Zatím jej pokaždé napsala tak, abych se do něj zamilovala také. :)
Najdete zde příběhy skrývající děsivá tajemství, nosící masku normálnosti.
Mezi povídkami se schovávají nápady, které vypíchnou každý aspekt vašeho života a změní váš pohled na ně.
Především je to však česká autorka a z jejích slov cítíte, že píše o domovu. Jak obraty slov a pojmenováním různých prvků, tak i prostým stylem popisu a světa. Je to z českého prostředí a to je tak nějak milé, i když píše o naprosto příšerném ději.

Je to kniha, ke které se budu vracet. :)

22.01.2020


Ohnivý cejchOhnivý cejchNalini Singh

Byli roztomilí. Sice Mercy a Rileyho nemám nejraději z už přítomných párů, ale Mercy je silný charakter a Riley je miláček. A jejich vztah - vlk a kočka (hell, yeah!) - damn, byla zábava je sledovat. Právě díky tomu se objevovaly nové, zajímavé detaily. Ohledně smeček a jejich zvyků. A svět se stále rozvíjel. Pohledy ostatních postav prohlubovaly hlavní děj na pozadí.

11.01.2020


Ve stínu HvozduVe stínu HvozduNaomi Novik

5.10.2015 - 4,5*
Bylo to skvělé.
Ani ne tolik nápadem nebo dějem, ale tou zatraceně úžasnou atmosférou.
Námět byl svým způsobem také originální, a s pozadím, které autorka vymyslela, se skvěle doplňovaly. A Drak! Nápad s drakem, Sarkan, damn, chci taky svého. I když to byl tak upjatý idiot.
Hlavní hrdinka byla jiná, než jiné protagonistky. Byla jistým způsobem roztomilá katastrofa, ale dostala se mi pod kůži. Charaktery celkově byly... jiné a lepší, než v ostatních příbězích a bývalých pohádkách.
Fungování vztahů. Magie. Všeho. Líbilo se mi to pro svou originalitu a svoucnost a syrový potenciál.
Děj byl také skvělý. Byly tam zvraty, které mě zarazily. Byly tam scény, které jsem nečekala, a které dělaly příběh tak nějak reálnější a, jistým způsobem, i tvrdší. Celkově to bylo napsané dobře, bylo to chytré, dobře zkonstruované, malé detaily příběh prohlubovaly, když si je zpětně uvědomíte, hodně se mi to líbilo. :)

14.10.2019


SpoustaSpoustaBrandon Sanderson

23.9.2018 - 5*

(Legion - 22.9.2018 - 5*)
Co je unikátní, co mnoho příběhů nemá - originální myšlenka, to zaprvé. Ale zadruhé - mnoho spisovatelů nám představí pár charakterů a my... se o ně nezajímáme. Sanderson nám představí jeden charakter a jeho halucinace a tadadadam - máme postavy, pro které bychom skočili do ohně. Toto je jednoduše Talent.

“My name is Stephen Leeds, and I am perfectly sane. My hallucinations, however, are all quite mad.”

(Legion: Skin Deep - 22.9.2018 - 4,5*)
Způsob, kterým Sanderson dokáže vyeskalovat atmosféru, jak dokáže vybičovat napětí, které tak pečlivě a dokonale vykresluje... smekám.
Všechny ty detaily ohledně charakterů, autor si s nimi hrál do neuvěřitelné míry. Nope, ne hrál, on je pečlivě stavěl. Krůček po krůčku nám představuje osobnosti s jejich tisíci drobnými zvyky a zvláštnůstkami. Až vykreslil obrázek, který se stal neuvěřitelně živým. A dokonale tak příběh prodal.

“Your hallucination...”
“Yes?”
“Your hallucination has hallucinations.”
“Yes.”

(Lies of the Beholder - 23.9.2018 - 5*)
Obrázky na začátku kapitol?
brilantní
Navodily polovinu atmosféry samy o sobě.
A konec? @.@
Bloody hell...

14.10.2019


Labyrint světa a ráj srdce. V jazyce 21. stoletíLabyrint světa a ráj srdce. V jazyce 21. stoletíJan Amos Komenský

22.7.2019 - 3,5*
Začátek byl skvělý. Byla jsem z něj vážně nadšená. Plno skvělych myšlenek a postřehů, které jsou aktuální i dnes.
Střed mě začal trochu zmáhat. Plus fakt, že jsem se začala v nejednom názoru s Komenským rozcházet.
A konec? Fakt, že poslední kapitola (spíše kapitoly) byla v podstatě oslavování boha, to pro mě zabila.
Nejsem věřící a myslím, že i kdybych byla, tak to stěží strávím. Každou druhou řádku se mi úplně rozběhly oči. Oops.
Naštěstí jsem měla modernější verzi češtiny, takže se to dalo číst, ale i tak jsem si musela na jazyk zvykat.
Zprůměruji to na 3*. ^^

14.10.2019


Sapiens - Úchvatný i úděsný příběh lidstvaSapiens - Úchvatný i úděsný příběh lidstvaYuval Noah Harari

22.8.2019 - 4,5*
Jak spokojeně si dnes stojíme na tolika kostrách a mrtvolách a ani si to pořádně neuvědomujeme.

Tahle kniha se mi hodně líbila.
Byla jsem z ní smutná.
Hlasitě jsem se smála, ale také zachmuřeně měnila svůj pohled... na nejednu věc.
Myslím, že je to knížka, kterou by si každý měl někdy v životě přečíst. Je napsaná pro širokou veřejnost a probírá nejedno důležité téma.
Není ideální pro oddané věřící, jelikož především pro ně by mohly být některé pasáže nepříjemné. Harari se celkově nikdy nebojí říct svůj názor, pro což je tahle kniha tak skvělá. Když souhlasíte, i když se v názorech rozcházíte a autor vás nutí své postoje v hlavě pečlivě probrat, prozkoumat a obhájit. Jelikož je jeho podání objektivní a nechá vás myslet, aniž by vás zahnal do rohu složitými slůvky, nebo násilně nutil pouze svou pravdu.
Mně kniha sedla, jak stylem psaní a podáním, tak obsahem. :)

14.10.2019


Kvantový zlodějKvantový zlodějHannu Rajaniemi

19.8.2019 - 4,75*
V první řadě - brilantní překlad. Tohle musel být zajímavý oříšek.
Co se zbytku týče, nemám takřka žádné výhrady. Zamotaný, poutavý děj. Několikrát mě zaskočil nepřipravenou a MOJE TEORIE BYLY ÚPLNĚ MIMO. -_-

Ty nápady. Každá kapitola byla pomalu jeden samostatný příběh za druhým představující nějakou novou myšlenku a autor se nezastavil až do samozného konce. Páni. Jednoduše smekám.
Styl psaní autora nádherně vykresloval každou scénu a já se v tomto příběhu jen ráda ztratila. Imaginace je něco, co tato kniha rozhodně nepostrádala.

Postavy byly živé, svéhlavé, broučínovské a k zamilování i protivné a na facku.
(A zajímalo by mě, proč mě z nějakého důvodu ženské charaktery iritovaly. Nějak, nějak jsem se v nich v jednu chvíli dokázala nádherně vidět, a poté uvažuji o jejich mentálním zdraví a vše dobré se smaže. Což se mi stalo opakovaně.)

Skvěle napsaná a promyšlená kniha, nádherně vybalancovaná a přesně v tom správném tempu. Vřele doporučuji. Hm. Vřele doporučuji lidem, kteří miluji sci-fi a nebojí se, když je kniha zamotaná a nevodí za ručičku. A možná tak trochu šílená.
Prostě ten typ příběhů, který mám tak ráda. *heh*

14.10.2019


Nesvlíkej se samaNesvlíkej se samaRichard Skolek

Bylo tam pár super básní, byly tam slabší kousky, nebylo to špatné.

14.10.2019


Krutý princKrutý princHolly Black

5.2.2018 - 4,25*

"Being born mortal is like being born already dead."

Jaká zvláštní kniha.
Skvělá. Měla jsem malé varování díky recenzi Andrey, takže jsem nebyla až tak zaskočená, přesto mě knížka příjemně překvapila. Pro všechnu tu temnotu, bodání do zad. Zamotaného děje plného zvratů a politiky. Čeho všeho byla hlavní hrdinka schopná. Je umění napsat hrdinu, který má své slabosti a ve stejné chvíli lehce nejistě zvažujete, čeho všeho je schopný a zda někdy nepřekročí čáru v písku. Podivně se to bilo s místy lehkou naivitou, ale jelikož je to YA a charaktery byly mladé, nejspíše se tomu nedalo vyhnout. Co se charakterů týče, nestagnovaly, což je to hlavní. Málokdy takový hezký vývoj v YA vídám. Co se mi však líbilo především, přestože tu a tam bylo pár neoriginálních věcí, ve všem důležitém autorka prostě napsala, co jí diktoval příběh, ne co by se dobře prodávalo, a tak nás upřímně překvapovala a udělala tak knížku originálním kouskem. Nic nedala zadarmo. Ani těm charakterům, když se to tak vezme, nemůžete pořádně fandit, jelikož, popravdě, všechny byly něčím prostě příšerně nedokonalé. Protivné. Znepokojující. Prostě komplexní. A stejně jste na půl cesty k tomu, abyste je milovali.

"For a moment, we just look at each other. He’s a monster, so if I want to do a very bad thing, he’s not going to judge me for it. Much."

Přála bych si více magie. Světa, který by autorka představila. Přestože tu a tam hezky napsala nějakou scénu a místy přišla se zajímavými detaily, nějak ve mně po dočtení nezanechal žádný dojem, což je škoda, jelikož by si příběh zasloužil trochu více.
A přála bych si trošku více záludnosti. Ach ano, je to zamotané a chytré, ale je to takové... nemám jiné slovo, než "naivní", i když to příběh taky nevystihuje. Je to, přes všechny ne tak "veselé prvky", taková fluffy knížka, což mě mate, jelikož ty ne-fluffy-aspekty by měly převažovat. A přesto mám z knihy pocit odlehčené atmosféry.

Oh, a netopí se to v zaláskovanosti! Rozhodně plus.
Ať tak či onak, skvělá YA fantasy. ^^

02.02.2019


Klub rváčůKlub rváčůChuck Palahniuk

6.8.2018 - 4,5*
Rozhodně to není vhodná kniha do nepohody. Člověk by pak mohl letět pro žiletku a udělat něco ukvapeného.
Sobě.
Jiným.
Intenzivní.
Temné.
Tyler. Total mindfuck.
Všechny ty detaily a random střípky informací.
Citáty, které si chcete vyvěsit na zeď, jelikož fuck. Není to pravda?
A pak přijde scéna, z které mrazí.
Atmosféra a fakt, že mě to úplně vtáhlo do sebe, i když je to kaleidoskopická břečka a pouze napůl racionální výklad.
A když už si myslíte, že víte, co se děje, zaskočí vás to.
Pět to má pro zpracování. Fakt, jak mě to vtáhlo.
Jelikož se tam objevují aspekty, nad kterými mi často zatrnulo.
Bloody hell. Co jsem to právě dočetla? @.@

02.02.2019


Mluvčí za mrtvéMluvčí za mrtvéOrson Scott Card

12.8.2018 - 4*

Speaker není Ender. Ender byl unikátní kniha díky prostředí, ve kterém se děj odehrával. Okolnostem, které příběh předkládal. Speaker je pokračování příběhu našeho MC, autor se však rozhodl prozkoumat úplně jiný kousek vesmíru. A představil jiný příběh, než jaký by někteří mohli očekávat.

Pro nápady a detaily a atmosféru je to skvělá kniha. Jen zakomponování náboženství a portugalštiny a brazilské národnosti (kolonie Lusitania je nakonec dítětem prvních osadníků - brazilských katolíků) do každého kousku kolonie, což jde tak nádherně cítit v celé té malé komunitě... je to v tomto ohledu opravdu slušný kousek psaní.
Ale po Enderovi tomu chybí tempo, ta genialní myšlenka. Některé věci mi přijdou tak přirozené, stádová mentalita lidí v kolonii, jejich víra, která ovlivňuje jejich každodenní rozhodnutí... zatímco u jiných jsem skepticky koukala. Autor na jednu stranu mistrně zvládá popsat mentalitu lidí, predikuje vztahy mezi lidskou rasou a další mimozemskou a já mu věřím každé slovo... ale když dojde na jednotlivce, především ty, které známe velmi dobře, pro mě osobně to ne zcela fungovalo. Možná z jedné strany, ale z té druhé? Občas Card něco napíše. Řekne nám to. Ale chybí to i ukázat. Možná to mi u toho jednoho příkladu tak nesedělo. Bylo nám to sděleno, ale v příběhu jsem to opravdu neviděla.

Když to odstřihnu od svých očekávání po Enderovi, jako kniha je to dobrý kousek hraničící na 5*. Pomalé, důkladné sci-fi, možná ne po technologické stránce, ale pro mimozemskou rasu a samozřejmě cestování na hranici rychlosti světla a náhlý bordel s časem, pro toto je to skvělý příběh.
Ale po Enderovi, právě pro Ender's Game, to tančí někde kolem 4*.

btw - četla jsem jednu recenzi a ta mi pomohla pochopit, co iritovalo na knize i mě - Card věci občas zbytčně komplikuje. Stejně jako je někdy až příliš zjednodušeně. Ale zakopaný pudl je u těch nelogických komplikací. V Speaker for the Dead jsou prvky, které mě strašně frustrují. A mám podezření, že kdybych neměla náladu na tento typ příběhu, některé delší popisy a introspektivní části by mě odradily. Nemluvě o tom, že autor tu a tam tlačí na pilu a snaží se nám prodat svůj pohled na svět a ne zcela jemně nám prodat myšlenky, které nejsou zcela naše. Poučuje, což v příbězích není úplně košer.
Stejně jsem už rozečetla další díl. Jelikož dvojka vypadala překvapive jako (lehce dlouhý) nájezd na zajímavě vypadající konflikt třetího dílu. ^^

02.02.2019


Howlův putující zámekHowlův putující zámekDiana Wynne Jones

8.5.2018 - 5* (aj)
Pokaždé, když tuto temperamentní, nádherně nedokonalou pohádku čtu, zamiluji se do ní více a více.
Nejsem si jistá, jestli je jiný příběh, ve kterém jsou hlavní postavy prostě a jednoduše spratci, zcela jistě daleko od jakéhokoli sebenízkého ideálu, a přesto mě příběh ve výsledku donutil si je tak zamilovat. Ne protože jsem přešla všechny jejich chyby, ale právě pro ně. Je to unikátní pohádka, správně šílená a právě tak akorát magická, tudíž ji můžu číst stále dokola. :)

15.11.2015 - 5*
Často jsem netušila, kdo na co jak přišel, bylo to šílené, plné úžasných nápadů a strašně se mi to líbí. Je to skvělá pohádka. :)

2014 - 4,5*

March 02, 2013 - 4*

(Ta pohádka je nádherná.)

Howlův putující zámek mě zaujal díky Abyssině recenzi a taky kvůli nádhernému animáku Hayaa Miyazakiho. Kniha a film jsou trochu odlišné, přesto - krásné příběhy.

"V zemi zvané Ingárie, kde jsou úplně běžné takové kouzelné předměty jako sedmimílové boty a neviditelný plášť, míval smůlu ten, kdo se narodil jako nejstarší ze tří sourozenců." (první věta knihy)

Howlův putující zámek nás zavede do světa zvaného Ingárie, světa kouzel a střelených čarodějů, je to místo, kde nic není jisté.
(Nádherný svět.)
Kniha je psaná jako pohádka, jednoduchým stylem, krásně volenými slovy a zvláštními opisy. Děj je ve své jednoduchosti úderný, atmosféra této knihy je něco, co mnoho pětkrát obsáhlejších dílek nezná ani z dálky. Nadchlo mě to. Opravdu. A dnes, o dva dny později, jsem z ní ještě nadšenější. Moc často se mi nestává, že bych o nějaké knize přemýšlela ještě dva dny po přečtení, že ve mně zanechá tak hluboký dojem a charaktery tak hlubokou stopu. Avšak...

(Sofie je praštěná a hloupá. Howl je rozmazlená hysterka.
Sofii jsem si oblíbila. Howla jsem si zamilovala. :))

Postavy:

Jistým způsobem mi Howl připomíná lehce idealizovaného Francoise Villona (můj oblíbený básník. x)) v době, kdy jsem o něm věděla jen to základní a znala ho jen v růžových barvičkách. A zamilovala si jej. Strašně miluju ty středověké bohémy, kteří jsou parchanti, ale mají charizma. Pokaždé, když uvidím nějaký dobře natočený film nebo přečtu dobře vystiženou knihu, dlouho nad nimi uvažuju. A tak to bylo i s Howlem. Nechci vám ho popsat, chci, abyste přišli sami na to, jaký je doopravdy. Protože ten zážitek stojí za to. x))

"... Je ti jasné, že taky můžu umřít?" - Kalcifer
"Musíš se na to dívat z té lepší stránky," řekl Howl. "Taky bych mohl umřít já..." (str. 175)

Sofie je na druhou stranu jeho naprostým opakem. Je to postava, s kterou příběh prožíváme a díky které se do Ingárie vůbec dostaneme. Zodpovědná, místy nudná, realistická.

Co musím vyzvednou je, že postavy mají své chyby. Nejsou dokonalé, dost často nás dohání k nepříčetnosti a zoufalství, a přestože je tato knížka pohádkově vedená, je napsaná lépe, než mnoho knih zařazených v literatuře o pár kategorií výše. Jaká ironie. Ale já vždy milovala pohádky.

"Vůbec ne!" zakřičel Howl. "Jsem zbabělec. Něco tak šíleného jsem schopný udělat jedině tehdy, když si řeknu, že to dělat nebudu!" (str. 230)

Styl Jonesové a překlad mi sedl. Byl skvělý, protože se kniha v podstatě četla sama. Místy je volba slov zvláštní, taková kouzelná a pohádková. Příběh je psán s ohromnou fantazií, autorka nás překvapuje v drobných detailech, zahrnuje nás tolika originálními nápady...

Jediné, co mi vadilo, byl zvláštní, uspěchaný konec, který se mi zdál na rozdíl od poklidného běhu příběhu až moc chaotický. I některé postavy se chovaly zvláštně. Mnohonásobně to však vyvažuje popsání světa, které Jonesová vymyslela.
Teď mě tak napadlo, že to snad ani pohádka není. Je to šílená kniha, moderní svět v pohádce... :)

"Jdi spát, blázne," řekl mu Kalcifer ospalým hlasem. "Jsi úplně namol."
"Kdo? Já?" otázal se Howl. "Ujišťuji tě, můj milý příteli, že jsem úplně střízlivý." Vstal a odebral se po schodech nahoru, přičemž celou dobu hmatal po zdi, jako by byl přesvědčený, že mu někam uteče, když se jí nedotýkal. "Taková nestoudná lež!" poznamenal Howl směrem ke zdi. "Mou jedinou záchranou je teď už jen má zářná nečestnost." Několikrát na různých místech narazil do zdi, načež objevil dveře do ložnice a dopotácel se dovnitř. Sofie zaslechla, jak upadl a nadává posteli, ať neuhýbá. (str. 208)

Howlův putující zámek je jednoduchá kniha, má snivou atmosféru a má svoucí charaktery, i s jejich chybami. Přesně takové charaktery miluju. Svět, který si Jonesová vytvořila, je šílený. Dokonalý. A děj... i ten má něco do sebe. Líbí se mi, tato kniha si mě získala a s každým dnem, s kterým o ní přemýšlím, se mi líbí ještě více. Jonesová na začátku knihy děkuje jistému chlapci za to, že díky němu tuto knihu napsala. Stačila dvě slova.
(Putující zámek.)
Neuvěřitelné, co se z těch dvou slov dokázala vytvořit. Kniha má jednoduché ilustrace, které příběh pěkně dokreslují, a má hezky vyřešené rozdělení kapitol. Pokud máte rádi krásné pohádky, doporučuji přečíst. Je to vaše povinnost! .))

08.05.2018


Preludia & nokturnaPreludia & nokturnaNeil Gaiman

20.6.2017 - 4,5* (aj)
- z nostalgie to pro mě vždy bude černá a bílá verze, ale i ta barevná má své kouzlo a, well, detaily, které v černobílém vydání nepostřehnete. :) Damn, ta fantazie. Stále můžu pouze němě zírat a utápět se v té úžasné a šílené dokonalosti.
btw - při čtení doslovu autora a tom, jak napsal, že se na tuto jeho práci dívá lehce kriticky a není to úplně jeho 100% - člověku se pak chce fakt smát. Nebo brečet. *smích*

08.05.2018


Město schodůMěsto schodůRobert Jackson Bennett

2.2.2018 - 4,5*

“Historians, I think, should be keepers of truth. We must tell things as they are - honestly, and without subversion. That is the greatest good one can do.”

“Sigrud is a hammer in a world of nails, and he is satisfied knowing only that.”

“The soul might be within the eyes, but the subconscious, the matter of their behavior; that is in the hands. Watch a man's hands, and you watch his heart.”

“Is it ignorance if you don’t care to know it?”
“Yes. That is almost the definition of ignorance, actually.”

“Life is full of beautiful dangers, dangerous beauties," says Sigrud. He stares into the sky, and the white sunlight glints off his many scars. "They wound us in ways we cannot see: an injury ripples out, like a stone dropped in water, touching moments years into the future.”

Myšlenkové pochody Shary:
3. Does she want to get me killed?
-a. She’s your aunt.
--1) She’s minister first, aunt second.
---a) Okay, then why would the minister want me dead?
--2) If Vinya wanted me dead, I’d be dead, end of story.
Fact: I have not slept in twenty-three hours.
-I. I need more damn tea.

Autor má dokonalý cit pro drama, atmosféru, časování. Skvěle si poradil s představením a vykreslením postav, které byly věrohodné a různorodé. Děj byl zamotaný a překvapivý. Styl psaní mě okouzlil. Netuším, jak to Bennett dělal, popravdě, jak dokázal vykreslit tu nejzářivější, nejveselejší scénu, a poté nás, ve chvilce zlomu, dohry, zanechat s hořkou pachutí na jazyku a slzami v očích. Nebo naopak zabrousit do minulosti a probudit melancholii a vzpomínky, naše vlastní, které požitek ze čtení o to více prohloubily. Jak dokázal lehce napsat všechny ty situace v mládí, kdy se vše zdálo tak bez námahy a zářivé. Plné snů. A pak přišla současnost, která nesla jaksi zdrcující deziluze a cynismus... ale i naději. A velkou dávku tvrdohlavého odhodlání.
Autor proplétal všechny prvky s takovým umem, že jsem si každou řádku prostě vychutnávala. Jak už jsem několikrát napsala. *smích* Skvělá knížka. :)

08.05.2018


TecklaTecklaSteven Brust

1.1.2018 - 3*
*Možná mírný spoiler...*
Můj největší problém s knihou byla Cawti.
Čím jen to je, že mé nejoblíbenější fantasy série s mužskými protagonisty mají, co se partnerek hrdinů týče, tak podivné hrdinky? Chci říct, jak Kati psala ve své recenzi, Cawti se na Vlada dívala jak na nějakou špínu, s kterou musí jednat, a Vlad za ní přesto stále slepě šel. Hádám, že část musela být láska, ale co Cawti předvedla, to bylo prostě přes čáru. A ani Vlad ke konci se nechoval zrovna nejlíp, ale jemu bych to i prominula, jelikož byl tak trochu zahnaný do rohu. Je to škoda, jelikož dokážu chápat pohnutky, které autor chtěl představit. Detail dlouhodobého vztahu a boje, kterým si musí projít, je skvělý prvek ve své podstatě taky. A oceňuju i to, jak se autor snažil posunout mentálně Vlada samotného, ne věc, na kterou narazím u podobných fantasy sérií často. Jen to vše ne zcela zvládl a především Cawti z toho vyšla jako netolerantní, sebestředná mrcha. Bezcitná a, no, fanatička taky.
Příběh proto utrpěl, mezi revolucí, Cawti a Vladovým poraženeckým chováním, nejčastěji kvůli jeho drahé ženě, to byla docela depresivní cesta a i konec, i když byl vcelku “Vladovský”, nakonec vyzněl hluše a poraženecky.

08.05.2018


TaltosTaltosSteven Brust

3.1.2018 - 4,5*
Originalita. Sarkasmus. A skvělý styl poskládání příběhu, retrospektivní pohledy vložené do současného přiběhu, všechny ty drobné detaily. Parádní jízda. ^^
Uvažuju, jestli by bylo lepší začít touto knihou. Koneckonců je chronologicky první. Ale mám takový dojem, že příběh roste spolecně s ubíhajícím časem a nejspíše bych si tuto knihu tak neužila, kdybych jí začala. Jhereg je, nakonec, skvělý startovní bod. :)

08.05.2018


JheregJheregSteven Brust

25.9.2015 - 4*
Sem tam mi vadilo, jak byly napsané dialogy, ale to bylo tak vše. Svět jsem si zamilovala, historie, zvyky, různé detaily. Postavy byly taky skvělé. Děj byl logický, celou dobu jsem s hrdinou uvažovala, jak se situace vyřeší. Byla jsem napjatá. A Brust to vyřešil chytře. :)

08.05.2018


Úkol přežítÚkol přežítV. Mahaněnko (pseudonym)

6.3.2017 - 3*
Ještě stále jsem překvapená, že jsem se dokázala překousat začátkem. Jsem ráda, jelikož v dalších dílech jsou scény a prvky, které mě opravdu potěšily, a autorovo psaní se naštěstí zlepšilo, ale stejně, první půlka pro mě byla jako tahání zubů. Buď je to autorova první kniha a nikdy předtím nepsal, nebo je prostě nešikovný autor, který se nadšeně snažil na čtenáře vše vychrlit hned a na místě. Místo, aby svět postupně představoval, děj doslova udupal ve zdlouhavých, vysvětlovacích částech.
Celkově je kniha tak nějak naivní a rozhodně ne reálná, ale koncept byl dost poutavý, abych se to donutila dočíst, naštěstí. :)

edit: po zamyšlení - venku jsou i lidi, kteří nehrají. Ok. Tak nehrají. Ale i přesto si myslím, že je postupné představování lepší, i za cenu mírného tápání ve tmě, než zabití děje a příběhu pro dokonalou komunikaci mezi autorem a čtenářem.

08.05.2018


Jiný světJiný světDmitrij Rus

9.11.2016 - 5*
Oh my, loooove!
Pro hráče je to dokonalý kousek. Nevím, jak moc to bude bavit někoho, kdo nehraje, ale... já jsem zamilovaná. :))

30.12.2017


Úkol přežítÚkol přežítV. Mahaněnko (pseudonym)

6.3.2017 - 3*
Ještě stále jsem překvapená, že jsem se dokázala překousat začátkem. Jsem ráda, jelikož v dalších dílech jsou scény a prvky, které mě opravdu potěšily, a autorovo psaní se naštěstí zlepšilo, ale stejně, první půlka pro mě byla jako tahání zubů. Buď je to autorova první kniha a nikdy předtím nepsal, nebo je prostě nešikovný autor, který se nadšeně snažil na čtenáře vše vychrlit hned a na místě. Místo, aby svět postupně představoval, děj doslova udupal ve zdlouhavých, vysvětlovacích částech.
Celkově je kniha tak nějak naivní a rozhodně ne reálná, ale koncept byl dost poutavý, abych se to donutila dočíst, naštěstí. :)

edit: po zamyšlení - venku jsou i lidi, kteří nehrají. Ok. Tak nehrají. Ale i přesto si myslím, že je postupné představování lepší, i za cenu mírného tápání ve tmě, než zabití děje a příběhu pro dokonalou komunikaci mezi autorem a čtenářem.

30.12.2017


1