Pebra
komentáře u knih

Po Geniální přítelkyni, která mě přiměla jet do Neapole, jsem se po přečtení téhle knihy podívala do Florencie. Těžko si tam jde odmyslet ty davy turistů a prodavačů a představit si, jak ulice vypadaly před stovkami let. Každopádně najdete tam místa, z kterých dýchá historie a když si k tomu dáte Aperol a přimhouříte oči... uvidíte i jedenáctiletého bosého Vespasiana, jak spěchá do krámku v ulici knihkupců...


Je znát těch sto let, před kterými byly povídky napsány. Dnešnímu čtenáři se nejspíš zdá vyprávění těžkopádné a zápletky jednoduché. Ale já miluju ten život prostých lidí a Raise mám ráda.


Na Jiráska neuvěřitelně stručné. Ilustrace jsou filigránské, škoda!


Vnímání války očima dětí je vždycky dojemné. Autorka dobře popsala jejich naivitu, s jakou mluvily například o koncentráku.

Skvělá vtipná kniha pro malé děti, které ovšem neprochází volnou výchovou :).


Je cítit, jak byla Šmahelová svázaná smutkem a psaní pro ni v tuhle chvíli bylo jen terapií. Kniha je útlá a nepodobá se žádné z těch, které autorka napsala předtím.

Předškolák Karlík je rozumbrada a podle toho vypadá i jeho vyprávění o jeho starostech i radostech na vesnici, tak odlišných současné době. Milé pro ty, kteří mají rádi podobné příběhy z počátku minulého století.


Od knihy odložené kdesi na chodbě v malém městě, kde jsem byla na skok, jsem nic neočekávala. Autor pro mě neznámý. Je to ale překvapivě dobré. Hlavní hrdina je sice hajzlík, ale zápletka kuriozní a dobře napsaná.


Knihu provází zvláštní atmosféra, jako by vůbec nešlo o maškarní bál. Szabó jsem objevila až jako dospělá, ale umím si představit, jak by mě ovlivnila v pubertě. Škoda.


Bohužel to ani není kniha, velmi útlé skromné dílko. Pro mě překvapení, co ten šedivý bodrý chlapík byl vlastně zač, nikdy jsem ho nezkoumala. A velký údiv, jaký krásný černovlasý okatý kluk to kdysi byl.


Občas si Čapkovy fotky prohlížím a vždy dojdu ke stejnému úsměvnému závěru: On to vůbec není fešák, ba naopak, a přesto jsem do něho blázen už od maturity.

Za sto let se společnost proměnila. Vnímání vtipných hlášek je tak odlišné! ..."Tatínku, dejte mi šesták na kolotoč!" - "Co? Tobě nestačí, že se s tebou točí zeměkoule?"...


Tak Děti z Bullerbynu to nejsou, ale klučičí nápady a jejich realizace je docela úsměvná.


Verne byl vizionář. Popis promítání mrtvé Stilly na sametovém závěsu mě v dětství fascinoval, a to už jsem samozřejmě znala televizi. Na věky mě tenhle román tak vystrašil, že jsem nikdy do Karpat nezavítala.


Lidi se dělí na ty, co mají Hrabala rádi, a ty, co ho nesnáší. Já patřím k té první skupině :).


Bibi ve mně zanechala krásnou vzpomínku. Přečetla jsem si ji znovu jako dospělá a vážně mě mrzí, že jsem nezůstala dítětem!


Fascinuje mě, jak v devatenáctém století muži prožívali lásku. Často opravdu až za hrob.


Být statečný je pekelně těžké. A tím nemyslím jen vojáky, ale jejich mámy nebo sestry.