Pebra komentáře u knih
Přemýšlím, proč mě knihy pana Kohouta /Katyně plus tahle Klára/ nebavilo číst a je to zřejmě tím, že jeho hrdinové jsou všichni nesympatičtí trotlové poznamenaní starým režimem. Tím pro mě přestává být kniha nadčasová.
Nejspíš si ty staré časy idealizuju, ale o to raději čtu klasiku, kde děti na hrobu pana učitele pláčou zcela upřímně. Protože byl moudrý a měl je rád. Ve Chvalíně se narodil v roce 1858 budoucí knihkupec František Topič. A něco mi říká, že byl jedním z těch dítek, v kterém zmiňovaný pan učitel vzbudil lásku ke knihám!
Po přečtení mám chuť podívat se znovu na jeho filmy. Chytrej chlap, bystrej pozorovatel. Takhle by možná fungoval náš Karel Čapek, kdyby vyrůstal v USA. I když ten by se nejspíš vyvaroval sexuálních skandálů. Stárnoucího Woodyho to jistě mrzí, i když to umí trefně okomentovat... v tom smyslu, že po člověku s nálepkou zhýralec aspoň nikdo nechce, aby zachraňoval velryby. :)
Přišlo mi to příliš žánrově zamotané. Jako když mícháte žlutou a černou a vyjde nějaká blátivá. Rušily mě taky ty proměny vypravěče, od malého dítěte, který se ale nechová vůbec dětsky až po nějakého divného dospělého. A to zasazení do ciziny (vzhledem ke jménům a názvům) mi tam nesedělo vůbec.
Od chvíle, co jsem začala číst foglarovky, si všímám jara :).
Malinko mi to připomínalo zamilovaného Cínového vojáčka od Andersena, ale je pravda, že kniha má své kouzlo, možná i díky množství celostránkových ilustrací.
Jo! Bavila mě velmi! Letadla mě sice zajímat nezačala, ale od chvíle, co jsem ji přelouskala v první třídě, miluju sušené hrušky!
Skvěle popsané, až by člověk věřil tomu, že jde o pravdivou událost. A z toho je mi právě zle.
K Čáslavské vůbec žádné výhrady nemám, ba naopak. Ale její život je vyprávěný dost nudně - v porovnání s jinými životopisnými knihami to připomíná tlachání chlápků v hospodě o jedné pěkné babě.
O Petrovi Hruškovi mi nedávno kdosi cosi říkal a já netušila, že ten autor vůbec žije, a že je tak dobrý.
I když v dětství mi tam něco drhlo, teď se mi krátký, víceméně stručný text zdá trefný. Vlastně je to logické, pokud byl nejdřív napsaný scénář k filmu a z něho teprve pak vznikla kniha.
Dobrá monografie. Až mě mrazí z pocitu, jakým nehorázným způsobem jsme se zbavovali vzdělaných šlechticů a jejich majetek nechávali zdevastovat. Čas dal za pravdu těm, kteří před tím varovali.
Poetům prostě závidím jejich schopnost chápat verše. Já maximálně můžu říkat líbí - nelíbí a vlastně nevím proč.
Sice jsem holka, ale trilogii o Vinnetouovi jsem četla mockrát a trpěla jako zvíře, když ho sám autor nechal zamordovat.
Popisný Jirásek mě svým způsobem uklidňuje. Vracím se s ním do doby, kdy všechno mělo nějaký řád, lidé mnohem více pracovali, ale i zpívali.
Obraz doby. Mělo by do textu nahlédnout každé dítě školou povinné a mělo by se mu vysvětlit, proč je polovina textu psaná v němčině. Možná by mnohem lépe pochopilo snahu obrozenců.
Vtipné a nijak zastaralé vyprávění. To se o některých knihách napsaných před šedesáti lety říct nedá.
Ta holka mi kdysi pila krev, ale zámek jsem jí záviděla :).
Asi chceme vědět, jak bude vypadat konec světa, ale nechceme ho nikdo zažít. Pravdou bude, že inteligence půjde stranou a přežijí jen ti, v kterých se probudí kanibalové. Smutné.
Eh... tedy vysvětlovat tak dlouho čtenáři, že si autor položil prsty na jiné klávesy než je při psaní deseti prsty nutné... možná za to dostal tu Magnesii :).