Houbařka

Bylo to skvělé čtení, přitom by to mohlo být ještě o chlup lepší; líbilo by se mi, kdyby se více náznaků nebo linek alespoň nějak vyvinulo, když už ne ukončilo. Takhle mi přišlo, že mi jedna dvě kapitoly na konci chybějí.

Těžké (přitom už mnohokrát zpracované) téma, posunuté zase trochu jinam, možná ještě do horších podmínek.

Čteno v rámci čtenářské výzvy "Kniha s ISBN končícím stejnou číslicí jako váš rok narození".

Skvělá čtivá kniha s těžkým tématem. Příběh o lásce k houbaření, který hlavní hrdinka zdědila po svém otci - člověku, který ji jako malé děvčátko začal zneužívat. Nechápu, jak je možné, že se v některých rodinách toto děje. A že matka - člověk, který by dítěti měl být nejbližší - zbaběle nic neudělá, před problémem zavírá oči a bezbranné dítě neochrání.

Od knihy jsem si hodně slibovala a to byla zřejmě chyba. Četla se dobře, ale většinu knihy byl popis lesa, takže u já už bych se tam asi vyznala a znala všechny houba co Sára sbírala. Některý děj byl jen naznačen, ale nebylo vysvětleno proč se tak děje např. špatný vztah s bratry, zvláštní rozdělení dědictví, což v praxi tak nefunguje, pobyt na psychiatrii, kdy se léčba praktikovala jen podle názorů rodičů, ale žádnými poznatky a zážitky sdělené Sárou. A konec knihy žádný. Jak si vysvětlit, že Sára z okna vidí na hřbitov..... Asi zkusím ještě jednu knihu autorky, ale bez očekávání.

Kniha se četla dobře, ale musím souhlasit s komentáři, že nějaký konec čekáme všichni.

Kdybych nevěděl, že čtu knihu od Viktorie Hanišové, řekl bych, že je to stylem jistojistě Alena Morštajnová. Atmosféra, události, vztahy v rodině, hrůza, kterou potká Sisi, i následky, které z toho plynou. To vše v této knize nalezneme a při čtení je člověku smutno.
Sára před realitou utíká do lesa, do přírody a k samotě. Sběrem hub si vydělává na živobytí, a přestože se snaží začít žít normální život, minulost ji vždycky dožene.
Není to lehké čtení, ale život není vždycky fér a někomu naloží na bedra víc, než je schopen unést.

Kniha o dětských traumatech a jejich vlivu na další život. Mistrně vykreslený osud Sisi. Jen mi na konci zůstává spousta otázek v hlavě

„Nevím, kdy jsem se ztratila. Les byl bludiště a já neznala cestu ven. Nit se přetrhla. Moje trasa měla jen začátek, ale žádný konec, celé to byl jen pouhý přelud, stezka nikdy neexistovala, nebylo možné dostat se z lesa zpátky domů. Nikdy nevyšplhám na nulu, navždy zůstanu nickou.“

Příběh Sisi, která se dobrovolně stáhne ze společnosti a žije v chatě v lesích, každý den se vydává na houby, které pak prodává v nedaleké hospodě, aby si vydělala peníze alespoň na základní potraviny. Postupně se v příběhu dozvíme více o jejím dětství, o rodině a pochopíme, proč se rozhodla pro život o samotě.

České autorky mají výjimečný talent psát o těžkých tématech – a Viktorie Hanišová není výjimkou.

Houbařka je další knihou, která nás vtáhne do rodinných traumat a hrůzných pravd, které se hrdinka bojí vyslovit. V tichu lesa a mezi houbami hledá klid, přestože minulost ji stále pronásleduje v nočních můrách.

Ačkoliv jsem knihu přečetla během dvou večerů a četla se mi velmi dobře, tak i přes emociálně náročné téma mě nezasáhla tolik, jak jsem asi očekávala. Možná to však byl záměr autorky – skrývat bolest mezi řádky, stejně jako se Sisi skrývá v lesích před minulostí. Proto může kniha působit trochu odtažitě, ale skrývá v sobě nevyléčenou vnitřní bolest a samotu.

A jako poslední jen dodám, že kniha je plná šumavské přírody a ocení ji zapálení mykologové, o tolika zvláštních houbách jsem nikdy neslyšela a už vůbec by mě nenapadlo je sbírat a jíst. Podle Sisiiny definice jsem „přizdisráč“, protože sbírám jen houby s molitanem – tedy houby hřibovitého typu (+ růžovky teda)

Moc děkuji @hostbrno za zaslání knížky k recenzi!! #spoluprace

3,75*/5* Určitě se do budoucna nebráním dalším knihám autorky.

Houbařka je komorní psychologický román, který staví především na atmosféře a vnitřním světě hlavní postavy. Viktorie Hanišová se dotýká citlivých témat s opatrností a hloubkou, která je pro její tvorbu typická. Oceňuji především to, jak dokáže pracovat s pocity odcizení, ticha a nenápadné bolesti.
Zároveň ale musím přiznat, že tempo knihy na mě bylo až příliš pomalé. Vyprávění plyne velmi nenápadně a bez výraznější dynamiky, což může být pro některé čtenáře krásné — a pro jiné únavné. Mně osobně tento styl nesedl, přesto chápu, proč si kniha získala tolik příznivců. Je to román pro chvíle, kdy nehledáte děj, ale náladu.

Tady se shodnu s většinou komentářů. Kniha byla zajímavá, čtivá, ale i já jsem čekala nějaký konec. A taky mi to trochu nedá... situace kolem dědictví probíhá přece jen podle určitých právních pravidel. Například to, že dědictví mají na starosti notáři nikoli starší bratři.
Přesto se mi kniha líbila a další si ráda přečtu.

Na základě vysokého hodnocení jsem od knihy čekala víc. Možná za to může i časté srovnávání s knihou Do tmy od Anny Bolavé, která se mi líbila mnohem víc a přišla mi výrazně propracovanější. Houbařka není špatná kniha, ale žádné hlubší emoce ve mně nevyvolala.

Oceňuji nahlédnutí do světa hub i procházky se Sisi šumavskou přírodou, ty byly příjemné a atmosférické. Samotný děj mi ale přišel spíše plytký. Příčina traumatu se dala odhadnout dopředu a i když jde o těžkou životní situaci, tím, že byla přesně vysvětlena až na konci knihy, jsem ji nedokázala plně vstřebat.

Celkově tedy čtení neurazí, ale vzhledem k očekávání pro mě nebylo tak silné, jak jsem doufala.

(SPOILER) Kniha se tak krásně četla, celou dobu jsem jí hrozně žrala a zároveň čekala i na nějaký velký odhalující, hlavuvybuchující konec, který bohužel nepřišel. Strašně mi chybělo více vysvětlení, větší boom, ale asi to tak samozřejmě mělo být a já si jen nalhávala něco víc. Kromě toho hodně užitá, i s nulovými znalostmi hub.

Kniha má vysoké hodnocení, tak asi i mé očekávání bylo vysoké. Možná je kniha opravdu skvělá a jen já jsem jejím nevhodným čtenářem, který ji nedokáže ocenit. Moc mi nesedl styl psaní, těžko uvěřitelné dialogy nebo popisy, občas mi to znělo trochu neobratně. Jinak námět zajímavý a příběh krutý, jak jen život dokáže být.

Kniha mě mile překvapila, i když téma je hodně těžké. Konec byl zvláštní, čekala jsem nějaké uzavření příběhu, na druhou stranu je to takové reálnější. I ve skutečném životě některé příběhy nemají pokračování, vyšumí do ztracena a nekončí happy endem. I když zrovna tady kdoví :-) Pět hvězd nedávám jen kvůli stylu psaní. Ne že by byl vyloženě špatný, ale myslím, že zrovna tady by seděl nějaký víc umělecký způsob podání. Chápu, že ne každému to sedí a někdo má radši jednoduchý popis, dostalo by to ale možná trochu jiné grády. Ráda si od autorky přečtu i něco dalšího.

Opravdu mě kniha překvapila, vlastně byla mnohem více složitější než jsem původně čekala. Ale ráda bych trochu větší uzavření konce.

Sisi je zvláštní dívka, bydlí v polorozpadlé chatrči na Šumavě, straní se lidem a každý den obchází stejnou několika kilometrovou trasu a sbírá houby, které prodává do jedné šumavské hospůdky.
Sisi ale není zvláštní, ani divná. Příběh postupně odkývá, co se Sisi stalo, jaká traumata v sobě nese a že i ta na první pohled perfektní rodina může být skrz na skrz prohnilá a červivá jako houba.
Styl psaní a pro někoho možná zdlouhavé popisování lesa a sbírání hub, se mi trefilo do noty. Od této spisovatelky to byla má první kniha a určitě se vrhnu i na další.

Příběh se odhaluje tak jak houby pod listím, pomaličku, po kouskách, až najednou vypluje na povrch velký hřib s tlustou nohou. Silný příběh, zůstane pod kůží.

Jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla, byť je téma náročné, tak krásně zpracovaná, četla jsem jedním dechem.

na tuto knihu nezapomenu, ale číst ji znovu nemusím. Nádherně vykreslená příroda, ale kniha je spíše ponurá.

Na tuto knihu se nedá zapomenout-doporučuji.