Viktorie Hanišová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1980

Související novinky

100 nejčtenějších knih roku 2023

100 nejčtenějších knih roku 2023
Žebříček vychází z dat, získaných od 1.1. do 27.12. letošního roku, a vznikl na základě knih, které si uživatelé na Databázi knih přidali do Přečtených nebo Prá... celý text

Populární knihy

/ všech 6 knih
Houbařka
Houbařka
Neděle odpoledne
Neděle odpoledne
Rekonstrukce
Rekonstrukce
Anežka
Anežka

Nové komentáře u autorových knih

Houbařka Houbařka

„Kniha zaujala krásnou obálkou a ilustracemi i houbovým tématem, které není u rodinných dramat zrovna obvyklé. Motiv mycelia a prohnilé houby jako její rodiny mi přišel nápaditý, na druhou stranu ale nevím, jestli ho autorka úplně rozvedla tak, jak by si zasloužil. Neměl to být ale asi tento typ knihy. Hrdinka, z pohledu které je kniha vyprávěna, se mi zdá uvěřitelná a někdy po třetině knihy se do ní začínám vžívat, chápu houby jako (neúčinnou) terapii i jako takové její zamrznutí v čase a přežívání. Její rodina je oproti tomu takový odlidštělý klub monster bez emocí. Zvláště matka, kterou Sára popisuje nejprve jako člověka mimo realitu bez vlastního já, u které je všechno lží a později jako "něco", než někoho. Příšeru, které spadla maska a najednou všichni vidí, že je jenom sulcovitou tělesnou schránkou chroptící v obýváku. Zvláštní, asi ji tak vnímala, bylo mi jí ale spíš líto. Knížku jsem přečetla za víkend, čtenáře si navine a plyne rychle. Na konci ale nenabízí žádné rozuzlení, které bych u knihy očekávala, i kvůli opakujícímu se motivu klasického dramatu. Bez katastrofy mi přijde kniha neúplná, spíše takový náhled do života jedné dívky, která se snaží nějak přežít po tom, co hrozného na ní bylo napácháno.“... celý text
— Kač.urbez

Dlouhá trať Dlouhá trať

„Proti povídkám nic nemám, někdy dokážou vzít za srdce a usadit se v paměti. Nemyslím si, že u této povídkové knihy se to povede. Až na výjimky mi připadají příliš přitažené za vlasy, zdá se, že autorka hodně tlačí na pilu. Příběhy jsou vesměs o duševně nevyrovnaných jedincích, kteří se neumí či nechtějí postavit čelem problémům, vyrovnat se s minulostí – prostě chybí jim životaschopnost. Zmiňovanou výjimkou dle mého názoru je Zbytečný člověk, jenž řeší zásadní etickou otázku a následky volby a dále Pozůstalost, která na mě dýchla tíživou patologickou láskou. Nápad sejít se po 20 letech mi připadá ne příliš šťastný.“... celý text
— Friedulka

Houbařka Houbařka

„Že je kniha depresivní, to jsem očekávala, že si na několik stránek budu číst v atlasu hub bylo na mě už trochu moc. Chápu, že je třeba tak nějak připravit “podhoubí, ale na mě to byla moc velká prokousávačka včetně charakteru hlavní postavy, která mi svým chováním a jednoduchostí neseděla. Zhodnotila bych to, že kniha nebyla určená mě.“... celý text
— xbone

Neděle odpoledne Neděle odpoledne

„Tvorbu Viktorie Hanišové mnozí z vás dobře znají. Než jsem se pustila do románu Neděle odpoledne, seznámila jsem se s povídkovou knihou Dlouhá trať. Ale nějak jsme si nesedly. Neděle odpoledne byla oproti předchozí zkušenosti úplně jiný kafe. Pokud se mi podařilo vyšetřit více času na čtení, zabředla jsem do textu a nemohla se odtrhnout. Po celou dobu četby mě cosi nepříjemně svíralo v hrudníku. Tenhle tíživý pocit jsem naposledy měla při čtení knihy Srpny od Jakuba Stanjury. Příběh si prožijete pohledem tří postav Tea, jeho matky a otce. Bolí každý z nich. Soucítila jsem, nenáviděla, odsuzovala, snažila se pochopit, odpustit, vcítit se...a zároveň s tím jsem si říkala, jak málo se mnohdy snažíme nahlédnout pod pokličku. Proniknout k samotnému jádru věci. Podívat se na věc očima druhých... Doporučuji!“... celý text
— Mojepočteníčko

Neděle odpoledne Neděle odpoledne

„Viktorie Hanisova je jedna z mych nejoblibenejsich autorek vubec. Ziskala si me Rekonstrukci, kterou jsem cetla se zatajenym dechem. Nedeli odpoledne jsem si tak nemohla nechat ujit. Asi malokomu bude hlavni postava sympaticka. Sledujeme vyvoj maleho chlapce v muze. Neni divu, jak dopadl, doma zrovna hostinne prostredi nemel. Proc se dozvime az na uplnem konci. Jak tizive muze byt rodinne prostredi a jak ho utek z reality v podobe kamarada svede az na spatnou cestu. Nastesti se Teodor vzpamatuje. Prave proto, ze zadna postava nebyla sympaticka (zamer takoveho dila, jinak to ani nejde), cteni me nelakalo. Vzdy jsem sedla ke knize s tim, ze me zajima, jak to dopadne, ale samotnou cetbu si prilis neuzivam. Mam s tim problem vzdy, kdyz se s hlavnim hrdinou neztotoznim. Na konci jsem uz ale trnula, proc tata vzdy v nedeli odpoledne mizi a je to rodinne tajemstvi. Knihu doporucuji, ale pokud s Viktorii Hanisovou teprve zacinate, doporucila bych jine jeji dilo.“... celý text
— Vakalik

Přejít na knížky autora