Cesta

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/18_/18/cesta-kG4-18.jpg 4.41899
Orig. název:

The Road (2006)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (389)

Kniha Cesta

Přidat komentář
polednice1705
včera

Nejdepresivnější kniha, co jsem kdy četla, ale nádherná.....

Radunnie
13. února

Jedním slovem vynikající. Povinná četba pro ty, kteří si ničeho neváží, snad ani vlastního života.

PS: A to jsem si myslela, že něco tak křehkého zfilmovat nelze. Film jsem neviděla, ale raději zůstanu u toho křehkého díla literárního.

ddkk
05. února

"...Vsunul chlapci do ruky revolver. Vem si to, špitl. Vem si to. Chlapec se třásl hrůzou. Ovinul ho paží a držel. Vyzáblé tělíčko. Neboj se, řekl mu. Jestli tě najdou, budeš to muset udělat. Rozumíš tomu? Psst. Nebreč. Slyšíš mě? Umíš to. Dáš si to do pusy a zamíříš nahoru. Uděláš to rychle a pořádně. Rozumíš? Nebreč. Rozumíš?
Snad jo.
Takhle ne. Rozumíš tomu?
Ano.
Řekni ano, táto, rozumím.
Ano, táto, rozumím.
Podíval se na něj, ale spatřil jen nevýslovný děs. Zase mu revolver vzal. Nerozumíš, řekl.
Já, táto, nevím co dělat. Prostě to nevím. Ty budeš kde?...."

Vrchol zoufalství, bezbřehé hrůzy a strachu, neustálý pocit ohrožení, vědění toho, co může a téměř s jistotou musí přijít a přitom hluboká a bezhraniční láska. Jen toto vše může zapříčinit, aby otec vlastního velmi malého syna důtklivě učil, jak zabít sám sebe...Pro mne osobně nejhrůznější okamžik celé knihy. Kolik protichůdných emocí a přitom racionálna a jak hluboká láska by musela v otci nebo matce být, aby své vlastní a jediné dítě nabádali k sebevraždě...

Cormac McCarthy používá jen úsečná slova a věty. Často je opakuje. Syrovost a depresívnost vlastně jen krátkého a v čase neukotveného příběhu tím tak jen prohlubuje. Hrůznost reality v člověku nevyvolává touhu po květnatých rozhovorech, když jeho jedinou myšlenkou je potřeba přežít za každou cenu. Najít alespoň nějakou potravu a ochránit své dítě a sebe sama...

Přiznávám, že depresívnější a hrůznější knihu, která by se mne tak hluboce dotkla, jsem snad dosud nečetla. Dívám-li se na některé komentáře níže, uvědomuji si, že její hloubku, poselství a význam je asi možné mnohem líp pochopit, jste-li rodič. A jsem Mccarthymu moc vděčná, že při vším tom marasmu, mně ponechal alespoň tu závěrečnou naději. A jsem si jista, že jen díky ní je člověk snad schopen přežít.

andrii24
04. února

... potažená smutkem, táhlým chladem marnosti, proudem sivé existence, stinné úzkosti. Na ní máme jeden druhého, nedáme zadarmo kůži ani duši. Na ní "čaroděj za sen," ani post mortem, nevzepřel se víře, předat pochodeň s nadějnou emocí, že tam, na konci chmurného tunelu, se přeci jednou světlo rozsvítí.

DarkController
02. února

Otec a syn, dva stíny putující troskami civilizace. Ve světě, kde vládne brutalita a násilí, jsou si navzájem tím jediným, pro co má cenu každý den vstát do mrazivého, šedivého rána a vydat se na Cestu.
Kniha mne zcela pohltila. Možná to bylo umocněno i tím, že jsem ji četl v zimním období a obzvlášť ve chvílích, kdy jsem čekal večer sám na vlakovém nástupišti, teplota byla pod bodem mrazu a z vesnice ke mne doléhal pouze vzdálený štěkot psa, ve mně smutek a beznaděj, prostupující tento příběh, velmi silně rezonovaly.

anena
17. ledna

Mrazivě skvělé.

M.kanička
10. ledna

Přečteno během par hodin. Nemohla jsme přestat číst. Neuvěřitelná kniha a jen tak na ni nezapomenu. Když jsem docetla šla jsem se napít a v tu chvíli jsem si uvědomila ze ani nevíme co vše máme hned pod rukama čistou vodu teplo oblečení a vše bereme jako samozřejmost.

ZÓNA
05. ledna

Beznaděj, bolest, smutek a nekonečný zármutek.
Proč se lidé nepoučí z takových knih, jakou je také Cesta?
Svět je civilizovaný, ale okrádáme ho každý den o život. Zabíjíme jeho i sebe.
V knize naleznete pravdu a odpovědi. Na stránkách i mezi řádky je podstata lidského života.
Láska k blízkým a mír, úcta a věrnost.
Z knihy se line zmar. Zbytečnost a smrt.
Přesto lze nalézt odhodlání. Je zakořeněné v člověku. Možná poháněné strachem ze smrti a ze ztráty.
Knížka hodně bolí. Ale bolest bude ještě větší, pokud knihu zaklapnete a řeknete si, mě se jejich osud netýká. Já žiji lepší život.
Ne, nežijete. Pokud nemilujete, nejste ochotni zříci se luxusu a marností, pak opravdu nežijete.
Kniha je geniální. Tato kniha je smutnou budoucností lidstva a zároveň jeho současnou zkázou...

denniys
22.12.2018

Velmi depresivni,smutna kniha plna beznadeje a popela zanikleho sveta...nevime,co se svetu stalo,nezname jmena hlavnich hrdinu a presto s nimi trpime a soucitime..dialogy otce se synem mi chvilemi trhaly srdce..nelituji,ze jsem tuto knihu cetla a doporucuji milovnikum zanru..
" Zadne seznamy,co je treba udelat.Den stastny sam o sobe.Prave tato hodina.Dalsi uz nebude.Dalsi je prave ted.Vse vznesene a krasne,co si clovek bere k srdci,pochazi z bolesti.Zrodilo se to ze zalu a z popela.A tak,septal spicimu chlapci,mam ja tebe."
"Vypujceny cas a vypujceny svet a vypujcene oci,aby se nad nim mohlo plakat."

nanana
12.12.2018

"Lidi se vždycky chystali na zítřek. Já to nechápal. Zítřek se totiž nechystal na ně. Zítřek ani netušil, že existujou."

"Když nedodržíš malé sliby, nedodržíš ani velké."

"Konečně byla jasná křehkost úplně všeho. Dávné problémy vyřešily nicota a noc. S posledním jedincem zanikne věc jako taková. Zhasne za sebou a zmizí."

"V modrošedém světě vyrazili po asfaltu, šourali se popílkem, jeden druhému navzájem představovali celý svět."

"Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si, co chceš zapomenout."

Víc už nemáme, viď...
Nemáme.
Takže teď už umřeme.
Ne.
A co uděláme?
Napijeme se vody. A pak půjdeme dál po silnici.
Tak jo.

Melic
23.11.2018

Někdo by mohl namítnout, že kniha je psána poměrně jednoduchým jazykem, rozhovory a události se ve své podstatě opakují a autor byl tak opovážlivý, že nám neprozradill, co se vlastně stalo. Všechno bych to odsouhlasil a dodal, že to je dobře. Minimálně pro vykreslení atmosféry je to podstatné. Dokážeme muži porozumět, je to člověk jako my, neseme břímě pravděpodobně beznadějné cesty spolu s ním.

Sanmark
24.10.2018

Ponurý svět po apokalypse.
Žádná zeleň. Hlad a strach. Krutá zima. Vyhlídky na naději nula. Není šance na nic. I smrt může přijít příliš pozdě. Beznaděj.
Tak proč se ten táta trmácí se synem dál? Proč neutečou stejně jako matka? Já bych teda utekla.
Kniha o .... o .... síle žít? Navzdory všemu kolem - zoufalosti, zimě, hladu, zlu, kanibalismu, násilí - doufat?
Hlavně tu knihu nečtěte rychle. To není čtení na týden. Ani na měsíc. Mně její trávení trvá už 10 let a ještě kousek ke čtení stále zbývá.
Je to síla.

Kiki_
22.10.2018

V práci, při noční pauze, jsem se nudila a tak jsem napsala kamarádovi, jestli by nevěděl o nějaké knížce, která by mě po dlouhé době vážně zaujala a dorazilo mi tohle. Přečteno jsem měla během chvíle, i když jsem měla volno, četla jsem třeba do 1 do rána. To už se mi dlouho nestalo. Některé pasáže mi doslova braly dech. Určitě doporučuji.

Mr.JaroCZ
19.10.2018

Kromě autorova popisu blíže nedefinované postapokalyptické vize vyzdvihuji vystihnutí psychologické vazby mezi otcem a synem, a ostatními přeživšími lidmi. Rozhodně kniha stojí za přečtení.

Nebo taky ne. Všechno totiž zůstává v naší paměti. „Co si máš co brát všechno trápení na sebe..."

possekre
17.10.2018

Čtu. Běhá mi mráz po zádech. Miluji sci-fi, miluji neotřelé nápady, skvělý styl psaní a skvělý překlad. Pánové (autor a překladatel), máte moji hlubokou úctu.
Věra

sladkovka
11.10.2018

Mě kniha strašně moc oslovila. Po přečtení knihy jsem šla ven a uvědomila jsem si jak je krásné slyšet zpěv ptáků, lidi, které mám ráda jsou kolem mě a můžu je potkávat. Běžné věci, které člověk najednou vnímá uplně jinak. Moc krásná kniha k zamyšlení a že obyčejné věci nemusí být samozřejmností.

jaroiva
28.09.2018

Kniha o ničem a proto hodně na přemýšlení.
Jaký je plán? Přežít?
"Tak jo."

StephenKingje
26.09.2018

Tenhle cítát jsem sem musel dát:
Měl jsem ošklivej sen
O čem se ti zdálo?
O ničem.
A jseš v pohodě?
Nejsem.
Objal ho a chvíli tak zůstali. Bude to dobrý, řekl.
Já brečel, jenže ty ses nevzbudil.
To mě mrzí. Jsem hrozně unavenej.
Já myslel v tom snu.

Tak tímhle citátem jsem právě shrnul moji náladu po přečtení téhle knihy. Tím se však zařazuje do seznamu nejsilnějších literárních zážitků. Byla doopravdy dlouhá CESTA, než jsem si zvykl na atmosféru a styl McCarthyho, ale pak to byla slast. Už chápu, proč CESTA získala Pulitzerovu cenu. Je to detailně promyšlený příběh, který si vybudoval CESTU slávy, jež skončila tak dobře, jak jen mohla.

HODNOCENÍ:10/10

vendy246
20.09.2018

Čirá hrůza. Vzpomínky na cokoli pěkného nemají cenu, stejně jako peníze nebo zlato. Zásoby jsou snězeny, zvířata taky. Přes šílené klimatické podmínky jsou si lidé největší hrozbou. Jsou vrahy nebo potravou. Opravdu se, kdyby bylo nejhůř, sežerem navzájem? Jak moc je lidskost závislá na blahobytu?

Žádná kniha mě nezasáhla jako tato. Přesto nevím, zda by nebylo lepší ji nikdy nečít. Nezbavím se toho.

BernardBlack
07.09.2018

Mistrovské dílo a nejsilnější kniha svého žánru jakou jsem kdy četl.
Čistá esence (pře) žití.

Osekané až na kost, všudypřítomná všepohlcující prázdnota, deprese, smrt.
Cesta tak plná, bolesti, utrpení, zmaru a umírání, že je jednoduší zvolit smrt než po ní kráčet dál...

Doporučuji i film neb se mu podařilo zachytit atmosféru a podstatu knihy ( zbytečnost-hodnotu peněz všude kolem:)

Martin-cze
05.09.2018

Ráno jsem se musel podívat z okna jestli tam venku někdo ještě vůbec je....

Fremr
05.09.2018

Jsme na cestě, my všichni, dokud jsme tady. Pro někoho je kniha o ničem, pro mě je rozhodně o něčem. Moderní člověk dnešní doby nemusí myslet na tak hrozné věci, které zažívají postavy v Cestě. Ale jak dlouho ještě? Kolik máme času? To je otázka. Kdy nastane doba kdy bude mít prošlá plechovka ananasu větší cenu než lidský život? Jsou dva, otec a syn v prázdném světě, který umřel. Přesto zůstávají lidmi, těmi dobrými lidmi.

Jak se jmenují? To nepotřebuješ vědět.
Co byli zač, dokud nenastal konec? To je úplně jedno.
Proč jdou pořád dál? Netuším.
Měli byste si to přečíst? Určitě!

Tenhle rok je to již 10 let od doby co jsem Cestu četl poprvé a pořád jsou dny, kdy si na ni jen tak vzpomenu. Četl jsem ji několikrát a slyšel i audioknihu, obojí stojí za to. Styl jakým je kniha napsána je unikátní.

hnusák
03.09.2018

Tak pokud by nás čekala taková budoucnost, nevím nevím, zda-li bych to dal. Život bez budoucnosti a s neustálým strachem, potažmo ještě s malým dítětem po boku, brr...

cynik
13.08.2018

Kniha temná... Veľmi temná. Ľudskosť ohlodaná až na samú kostnú dreň svojej podstaty. Bez príkras, bez pozlátka. Iba vôľa prežiť v prostredí ktoré prežitiu naklonené nie je. Príbeh bez vysvetlenia motívov a príčin. Príbeh o tom či je možné (a má zmysel) niesť svetlo tam kde oň nik nestojí.

Schary
13.08.2018

Jedna velká depka...

Alfirin
10.08.2018

Když mám napsat, jaká tato kniha je, dere se mi na mysl pořád to samé slovo: "hnusná"
Nicméně to nic nemění na tom, že je to mistrovský kousek, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Sama mám syna, takže si asi dokážu představit pocity rodiče, který se z posledních zbytků sil snaží ochránit svoje dítě. Fakt mi z toho bylo místy až špatně. Tohle je jedna z těch knížek, co mě prostě zmasakrovaly a na které určitě nikdy nezapomenu.

Abia
31.07.2018

Tuhle knihu si vezměte v létě na dovolenou. Určitě jí nečtěte v podzimních plískanicích, mohlo by to být nebezpečné.

Na minimálním prostoru 180 stran dokázal autor naznačit celý příběh. Protože se opravdu nedozvíte, jak to bylo, jak se jmenují, co se stalo a vlastně to není ani podstatné. Podstatné je, co žijí a to je čirá hrůza. Přesto jdou dál, život drží, snaží se i udržet si lidskost a naději, kterou (opravdu nevím odkud) mají. Tolik otázek a tak málo odpovědí. Dokázala bych to? Šlo by to? Zabila bych? Naprosto mě nadchlo, jak lze úplně jednoduchými prostředky rozehrát příběh, na který nezapomenete. Jak psal někdo níže, už nikdy se nepodívám na nákupní vozík stejně. (A popravdě mám momentálně trochu tendence začít všechno zavařovat.)

Metla
28.07.2018

"Cesta" je esencí deprese. Jak a hlavně proč existovat ve světě, ze kterého se vytratila radost, kde se veškerý čas a snažení přetavily v potřebu mít co jíst, čím se udržet v suchu a teple, jak se ochránit před ostatními lidmi? Kde leží hranice mezi dobrem a zlem, je vůbec nějaká? Morálka je přežitek, bezohlednost a všehoschopnost značnou výhodou pro přežití. Lze v takových podmínkách vychovat z dítěte slušného, životaschopného jedince? McCarthy předkládá nenáročnou formou plno závažných otázek. Určitá „všednost“ a neokázalost putování otce a syna zdevastovaným světem znamená plus, protože tak jejich osudy působí skutečněji. Atmosféra je hustější než provoz na pražské magistrále; i když na mě při čtení zrovna pražilo jarní slunce, stejně jsem vnímala akorát pochmurnou šeď, bezútěšnou krajinu plnou trosek a popela, div mě nezkrápěl déšť se sněhem.
Zpočátku jsem měla obavy, jestli si zvyknu na autorův zvláštní styl psaní, ale ukázaly se brzy jako bezpředmětné – po několika stranách jsem se ztratila v postapokalyptické mizérii a po nějakém oddělování dialogů od ostatního textu ani nevzdechla. Pár procent musím bohužel strhnout za finále, to bylo na můj vkus úlitbou americkým čtenářům, nekorespondující s předchozím vyzněním knihy. Osobně bych volila otevřenější konec, ať si další cestu každý představí sám.
Až na tuto výhradu mohu jedině dát oba palce nahoru: tato kniha člověku drsně připomene, co je opravdu důležité a jak by si měl vážit i zdánlivých banalit, které současný civilizovaný život nabízí. Nejspíš bych měla zvážit udělení nejvyššího hodnocení, můj dojem kolísá někde mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami.

Petrush
24.07.2018

Knihu jsem četla už poměrně dávno, ale ten pocit, který mi po přečtení zůstal, nebyl pocit po přečtení dobré knihy. Zkrátka mi nesedla.

Jessica007
21.07.2018

Postkatastrofický román, který byl oceněný Pulitzerovou cenou. Knížka mě velice vtáhla do děje a byla velice smutná a depresivní. Láska a soudržnost otce a syna - jejich cesta po katastrofě a jejich vzájemná láska. Vztah mezi otcem a synem bylo to pozitivní v knize, jinak vše velice smutné a depresivní. Knížky tohoto typu moc nečtu, občas udělám výjimku, ale takováto knížka opravdu člověka tak nějak "semele". Samozřejmě to znamená, že je dobře a velice působivě napsaná.