Cesta

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/18_/18/cesta-O5I-18.jpg 4.41770
Originální název:

The Road (2006)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (358)

Přidat komentář
Govrid
13. července

Takže co dodat, rozhodně to není kniha pro sluníčkářské typy, ale jinak mrazivě skvělá.

MorriconeTheGod
10. července

Velmi skličující vyprávěnka, která dokáže zaujmout obrazy a atmosférou. Deprese je budována umně. Přesto si myslím, že by to spíš obstálo jako povídka nebo malá novelka. Na nějakých 200 stran je to přece jen docela řídké a psané trochu podivně, takže jsem se i v tom minimu děje někdy ztrácel.

xxtom
05. července

Hodně depresivní, ale hlavně silný příběh putování otce a syna postapokalyptickou krajinou.

romusak
19. června

Drsný a současně něžný, určitě dost krátký. Po dočtení mrazení v zádech, jestli to někdo znáte. Taky mám syna - 9 let, asi tak jak v tomto příběhu, aspoň tak jsem si ho představoval (i když, asi byl mladší). Situace příšerná, nevím jak bych se zachoval... Asi si pořídím revolver a spoustu nábojů .... pro jistotu. Zřejmě dám přečíst ženě, sice sci-fi nečte, ale toto není sci-fi - je to jedna z možných budoucností...

Jiří.H
14. června

Silný příběh. Mám doma malýho kluka a rvalo mi srdce tohle číst...ta představa ztráty, která je nevyhnutelná, ale přesto... člověk lpí na životě...jen jít.. jít a žít !

" Patří ti celý moje srdce. Vždycky ti patřilo..."

hellena1523
13. června

Dobrá postapo s mrazivou atmosférou, ale na zadek jsem si nějak nesedla...takový průměr, na který asi časem zapomenu.

Chesterton
07. června

Pod drasticky a vyhroceně nekonečně tlustým nánosem beznaděje, zmaru, prázdnoty, sebezničení a absolutní ztráty lidskosti . . . . jemně prosvítá naděje, důvěřivost, schopnost lásky a zázrak dětství.
Vztah péče a zodpovědnosti, který dává šanci překonat nemožné. Vztah je natolik skutečný, že dává slabou naději.
"Proč to udělal?
Možná věří v Boha.
No z toho se dostane.
Nedostane."

"Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho obřad a vdechni mu život."

Poslouchala jsem audioknihu a byla jsem totálně zahlcena hrůzami, které museli otec a syn překonat, že byl tento paprsek příliš jemný, abych se odvážila hodnotit .
Tak ne.
Tak jo :)

markyticka
02. června

Silný příběh o světě po tom, co se lidé dočista zbláznili a chtěli si každý kousek urvat pro sebe... A tak po velkém požáru nikomu nezbylo nic... Poslední zbytky lidí se potkávají na silnici... A mezi nimi jeden otec se synem a nákupním vozíkem mířící na jih, aby se vyhnuli zimě... Otec žije jen pro svého malého syna...

Lískaran
20. května

Nikdy už neuvidím opuštěný nákupní vozík stejnýma očima jako před Cestou.

Cesta nutí k otázkám. Jak bych dokázal obstát? Jak bych se dokázal postarat? Našel bych takovou sílu? Jak to ten McCarthy udělal, že po pár stránkách cítíte spolu s postavami obavu z každého člověka, pocit ohrožení a úzkosti z každého domu, který může být pastí? A taky lítost nad postavami, jejich skromnost, radost z čehokoli užitečného. Lásku.

Blafoun
09. května

Pozor Spoiler!
Jakožto milovník post-apo jsem se na toto těšil, ale velké zklamání. Za boha nemůžu přijít na to o čem a k čemu ta kniha vlastně je. Příběh o ničem, od začátku do konce pořád jen to samé dokola. O postavách nic, o tom co se stalo a proč nic. Proč vlastně postavy přežívají, když stejně není pro co žít a ani z čeho? Text psán jak telegraf, holé úsečné věty o pár slovech, přímá řeč neoznačená v textu, strohá bez obsahu, pořád stejné obraty. Střídání témat, minulost, sny, myšlenky, nesourodé, zmatené, člověk neví co je co. Ta kniha je úplně prázdná, nevidím důvod proč číst, nic co by zůstalo v hlavě víc než den. Asi to mělo působit na city, ale sorry nic, možná trochu loučení na konci. Jediné co trochu působilo je to, jak materialisticky a v jakém blahobytu si žijeme a že to co řešíme jako problémy, je jen nepodstatná malichernost. Naše civilizace se pravděpodobně zahubí stejně jako jiné vyspělé civilizace v minulosti, ale na to aby to člověk věděl není třeba číst tuto knihu, ale
stačí se koukat okolo sebe.

Darami87
09. května

Musím se přiznat, že kdybych neviděla film, měla bych problém se na začátku chytit. Kniha mě donutila přemýšlet nejen o tom, jak pomíjivé je vše, co máme, ale také o tom, proč žít? Během četby jsem se neustále musela ptát, proč se vlastně muž a chlapec pokoušejí přežít? Proč existovat ve světe plného hladu, zimy a strachu? Konec knihy mi přišel úplně nesmyslný... Chápu, že autor asi chtěl pochmurnou atmosféru odlehčit "šťastným koncem", ale tohle se mi k tomu prostě nehodilo. Bylo to velmi zvláštní čtení, ovšem průměrné.

Alexxxka
27. dubna

Jsou knížky, které si přečtete ale za chvíli ani nevíte o čem to přesně bylo. A pak se Vám do ruky dostane tato malinká knížka a úplně Vás zasáhne. A toto je ten případ. Dokonalé!!!

penthyn4419
23. dubna

Bůh neexistuje a my jsme jeho proroci.
Knížku jsem přečetl už tak před půl rokem, ale tenhle si pořád pamatuju. Dokonale vystihuje to, čím si musel procházet otec. Po celém těle hořkost. Hořkost z toho, že na světě už není naděje. Není pro co žít. To jediné, co mu zůstalo je jeho syn. To jediné, co ho drží při životě. To jediné, co mu brání, aby zešílel. To jediné, kvůli čemu má v bubínku revolveru sedm a ne šest nábojů. O to je to těžší, že kdysi jich bylo osm.
Takový je svět, kde zítra je abstraktní pojem a kde otec se synem představují poslední ostrůvek lidství na moři toho, co lidstvím kdysi bylo. Takový je svět, který jsme stvořili.

Rihatama
02. dubna

Muž-otec. Chlapec-syn. Láska. Naděj. Beznaděj. Strach. Smrt. Cesta. Strach. Smrt. Cesta. Strach. Smrt. Strach. Cesta... Smrt. Naděje.

Cestu jsem četla po letech znovu. Znovu silný zážitek. Snad ani netušíme, čeho všeho je člověk schopen, aby přežil. A čeho všeho je člověk schopen pro milovaného člověka. Nebo právě jenom pro něj. Jména nejsou důležitá. Bůh není. Nebo ano? Tato cesta (Cesta) není pro každého.

"Máte děti? Ano. A nesnědli jste je? Ne. Vy děti nejíte?..."

MikeDV3
17. března

V této knize je naprosto nádherná vylíčena otcovská láska, která přetrvá navzdory všem útrapám. Dva hlavní hrdinové jsou nuceni přežít v nelítostném drsném světě a to, že jsou spolu je v podstatě jediné, co je drží nad vodou. Také je tato kniha dost děsivá, protože kdo ví jestli se to nemůže skutečně stát?

intelektuálka
11. března

I tato kniha na mne chvíli čekala

Cesta - víra - naděje - budoucnost?
Apokalypsa?
Opět se člověku podařilo zničit, co se tvořilo tolik let?
Otec a syn - na cestě odnikud nikam...Strastiplná a bezútěšná oddysea..

"Na téhle silnici nejsou Bohem oslovení lidé. Ti jsou pryč a já tu zůstal a oni si s sebou odnesli svět..."

Ale je tu pozitivum - mají jeden druhého..

"Kdo toho kluka najde?"
Najde si ho dobro. Jako vždycky. Jako navždycky".

Kam vede cesta? I cesta může být cíl...

Velmi působivé, docela to mnou otřáslo.
A v závěru svítí světlo- ejhle, člověk...

malazluta
01. března

Z této knihy mě běhal mráz po zádech. Postapokalyptický svět, odosobnění - žádná jména, jen otec a syn, kteří se v "novém světě" snaží přežít a zůstat přitom lidmi. A hlavní je pokračovat v cestě ....

druzickaster
21. února

Čistá esence post-apo žánru. Vynikající a silný příběh otce a syna na cestě. Kam vlastně? Přežít další den? Do tepla? Za jídlem? K hodným lidem? Příběh vás chytne a už nepustí, budete cítit strach, budete se radovat nad každým zrnkem obilí a hlavně ve vás dlouho zůstane.

NienorNíniel
20. února

Nádherně zpracované skvělé téma. Atmosféra post apokalypsního světa z této knihy úplně sálala. Svět je tvrdý, děj je tvrdý. Krásná je láska mezi otcem a synem. Nádherná knížka. Moc doporučuji.

Chou
17. února

Tak konečně dočteno! Tuhle knihu jsem četla rok. Opravdu jsem se do ní nemohla ponořit. Nápad určitě dobrý. Nevím jestli za to, že se mu tak špatně četla nemohla absence uvozovek u přímé řeči. Dialogů tam bylo celkem dost. Hlavní postavy otec a syn byly celkem ploché. Na to, že spolu pořád mluvili tak to bylo celkem o ničem. Vlastně ani jsem nepostřehla, že by měli nějaké jména. Celý příběh mi připadal jako by ho vyprávěl dyslektik. Autor skákal od jednoho k druhému.

Kmotr99
13. února

(2x; aj)

marvarid
08. února

Dusivá atmosféra světa po apokalypse je vylíčená tak sugestivně, že jsem někdy neměla ani chuť si ke knize sednout. Ale ani mistrné vykreslení atmosféry „neutáhne“ 180 stránek. Příběh je nevýrazný, situace a obrazy se dokola opakují. Dvojice hlavních protagonistů je na hranici citového vydírání čtenáře. Hlavně kluk působí až rušivě a hlavně nepravděpodobně. Do tvrdého světa, kde je třeba denně bojovat o holý život, se už narodil. Nějak se mi tedy nechce věřit, že by takové dítě bylo tak čisté a altruistické, chtělo zachraňovat jiné děti, psy, zraněné lidi… Myslím, že autor chtěl své čtenáře omráčit svou obrazotvorností a naservíroval nám tolik nechutností, kolik jen dokázal vymyslet a pro jejich zvýraznění nám je ukazuje očima nevinného dítěte.

Evaho73
06. února

Kniha, kde hlavnú úlohu zohráva atmosféra... tajomne temná... desivo mrazivá... skľúčujúca, ktorá sa cez riadky prenáša na čitateľa a vyvoláva v ňom beznádej alebo smútok spojený s depresiou...
Uprostred toho všetkého sa však dokázalo zrodiť niečo krásne, čisté a veľmi krehké, vyžarujúce nekonečnú dobrotu, ktorá žiari veľmi jasným svetlom, a preto ho musí ochranca dobra pre ich vlastnú záchranu tlmiť.

Otec a syn uveznený na ceste, v akomsi desivom medzipriestore medzi životom a smrťou, do ktorého ich uvrhla bližšie nešpecifikovaná katastrofa. Jedinou ich prioritou je prežiť a ísť cestou na juh k moru...

Aj mňa pri čítaní mrazilo a celý ten kontrast dobra a zla na mňa obrovský zapôsobil.
Autorovi sa podarilo prostredníctvom extrémne katastrofickej situácii ukázať, koľko zla je okolo nás, ktoré zatieňuje čoraz vzácnejšie dobro.
Pozor, aby sme nedopadli podobne...

Nomia
04. února

Jakmile kniha zavání dystopii ihned zbystřím, postapokalyptický svět je totiž pro mě velké lákadlo. A Cesta byla rozhodně dobrá volba.
Nejedná se sice o knihu, která by byla nějak závratně nabitá akcí, ale spíš o hodně působivou komorní lahůdku. Co se McCarthymu nedá upřít je skvělá schopnost vtáhnout čtenáře do ponuré neutěšené atmosféry. Putování otce a syna je spíš takový beznadějný pochod smrti pustinou.
Někdy až sterilní mrazivé rozvory otce s dítětem, ponurost, beznaděj, prázdnota - vše na jedničku. Rozhodně stojí za to přečíst.

gabice4
04. února

Neuvěřitelně krásné vyprávění o rodičovské lásce, co všechno je schopný udělat pro své dítě i v těch nejhorších podmínkách. Tuto knihu jsem četla jenom díky výzvě, ale rozhodně toho nelituji. Rozhodně doporučuji přečíst.

lachtan77
30. ledna

Před přečtením knížky jsem tady četl komentáře a nevěřil jsem. Teď po přečtení potvrzuji vše o smutku, depresích a slzách. Perfektně vylíčen konec světa.

vitaly0472
15. ledna

Takovou úzkost u čtení jsem dlouho nezažil. Při tom se od toho nejde odtrhnout.

esfinge
09. ledna

Strasne smutny a depresivni pribeh, ktery me ale dokonale vtahnul a ja jsem proste musela cist a cist...prestoze jsem chvilema pres slzy nevidela a od zacatku je jasne, ze tohle happyendem neskonci. Ta beznadej je silena...

elisabeth03
06. ledna

Woooow.... ta kniha trískala emocemi!!

_Peprmintka_
03. ledna

Strašně hutná a těžká knížka na čtení. Přesto důkaz, že není třeba psát bichli, aby na vás dolehla únava a tíha z neskutečně dlouhého putování. Beznaděj, bezcílnost. Jedna z nejvíc depresivních a emotivních knih, co jsem kdy četla. Rozhodně není na škodu přečíst víckrát. Poklad.

,,Pamatujeme si co chceme zapomenout a zapomínáme, co si chceme zapamatovat."