Cesta

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jej... celý text

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/18_/18/cesta-O5I-18.jpg 4.41548
Originální název:

The Road (2006)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (295)

Přidat komentář
embi
07. srpna

... nedalo se přestat, musela jsem to dočíst. Hltala jsem každé slovo a ten konec.... Smutné, děsivé, ponuré a přesto krásné dílo.

Gabba99
06. srpna

Knihu jsem četla před léty a kdykoliv na ni zavadím pohledem v knihovně,...mrazivo a určitý druh úžasu se stále vrací. Věděla jsem částečně do čeho jdu, že to není lehká kniha, ale že i přes strach z ní, obavy ze zklamání, dá tato kniha tolik, jsem nečekala.. Jedna z knih co má poselství a hlubší rovinu. Nemyslím že kniha patří mezi sci-fi, myslím, že nutí nebo by alespoň měla nutit k zamyšlení, v čem žijeme a nemusíme vždy žít...

ALadin1905
03. srpna

Syrové vyprávění je mistrovským dílem jednoho z nejuznávanějších amerických autorů současnosti. Kolikrát vás pouze jedna věta, pár slov, dokáží bodnout u srdce, nedokážete na konci svého čtení ani spočítat ...
Krásná beznaděj; smutná láska otce a syna ... ponuré, silné, s krásným poselstvím.
Doporučuji i film s Aragornem :), který relativně věrně kopíruje obsah i formu díla.

Sandy007
30. července

Naděje je pryč a zbyly jen slzy...

trynitrix
28. července

Knihu jsem četla kvůli výzvě a asi jsem si i vybrala dobře bála jsem se toho žánru nebo spíš výběru jestli mě to bude bavit, ale svým způsobem se mi kniha líbila, i když kniha pořádně nemá začátek ani konec tak vypráví o cestě otce a syna po světě který zasáhla nějaká neznáma apokalypsa, tak to bylo velice zajímavé držela jsem jim celou dobu palečky a ten konec možná mi slzička ukápla :-D Doporučuji ;-)

Schullerka
26. července

Nebylo to nejhorší čtení, ale i tak jsem čekala mnohem víc. Celkově mám ráda příběhy o přežití, ale když se postavy v příběhu tak nějak plácají v tom, že prý chtějí žít ale zároveň už by rádi vlezli hrobníkovi na lopatu, tak mě to fakt nebaví. Ačkoliv uběhlo x dnů a oni ušli x kilometrů, tak se příběh nikam neposunul. Čekala jsem na nějaký překvapivý konec, nebo alespoň razantní konec, ale dočetla jsem a ani jednoho jsem se nedočkala. Mám dojem, že kniha nesla (nebo se o to snažilo) nějakou náboženskou myšlenku a symboliku, ale já to tam nějak neviděla a vlastně o to ani neměla zájem. Poznámky o Bohu mě spíš vadily. Přišlo mi to zbytečné a v myšlenkách člověka, co se snaží přežít, úplně nereálné.

Torgal
20. července

Táto cesta nemá začiatok ani koniec, ale o nejaký dej tu vôbec nejde. Nikto sa nezaoberá príčinami tej hroznej apokalypsy, ktorá zo sveta urobila bezútešné miesto bez štipky života. Stredobodom je boj o ľudskú dušu, keď všade okolo sú beštie v ľudskej koži, snaha otca za každú cenu ochrániť svojho syna a beznádejné každodenné úsilie vybojovať ešte chvíľu času nažive. Temný, ťažký príbeh - nič pre slabé povahy. 8+/10

myelka
19. července

Děsivá deprese se špetkou naděje...přečteno za odpoledne, nešlo se odpoutat...

wiix
16. července

Je neuveriteľné, ako niekto dokáže vytvoriť tak silný príbeh s dvoma bezmennými postavami v postapokalyptickom svete. Jednoduché repliky o živote a smrti, pravdivé, kruté a reálne.

Verka19
13. července

Kniha, kterou by si měl v dnešní konzumní době přečíst každý. Pohltila mě a vyplivla až na konci. Rozhovory otce a syna jsou naprosto úžasné.

-Lucinda-
13. července

Popis čisté deprese bez naděje na nic lepšího. Jednolitý styl psaní to jen umocňuje. Bezúčelná cesta na jih a téměř až nesmyslná chuť přežít další den. Moc pěkné počtení to není, ale rozhodně je to zajímavá kniha. Nabízí úplně nový pohled na banální problémy všedního života.

lucie5078
10. července

Zvláštní. Čtenářská výzva. Ne můj šálek kávy. Tak ne.

Otas17
07. července

Tenká kniha, ale zato velmi depresivní. V knize nenajdete špetku slunce, radosti... Nedoporučuji číst těmi, kteří trpí depresemi a smutkem.

Culenová
02. července

Hodně silný příběh a dobrá ukázka toho, jak uvažuje psychicky nemocný jedinec.

ivzu77
17. června

Díky Čtenářské výzvě, díky svému zájmu o dystopické romány a díky dovolené jsem sáhla právě po tomto díle. Trochu jsem se bála toho jednolitého stylu psaní bez uvozovek a jmen, ale nakonec právě toto mělo své kouzlo. Díky za pěkný čtenářský zážitek.
PŘÍŠERNÁ ZIMA. Skoro vůbec nemluvili. Muž bez ustání kašlal a chlapec se díval, jak plive krev. Plahočili se dál NA JIH. Špinaví, otrhaní, bez naděje. Zastavoval se a opíral se o vozík; chlapec šel dál, a pak se také zastavil a ohlédl se. Muž zdvihl uplakané oči a viděl chlapce vepředu, jak se za ním ohlíží - ohlíží z jakési nepředstavitelné budoucnosti, svítil v té pustině jako svatostánek.
Tak jo.

heavy66
11. června

Tak co?
Dočteno!
A co?
Nic moc!
Tak jo!

Cormac se jednoho krásného dne probudí s hroznou depkou.
Fuj, to je ale hnus, řekne si, o tohle se musím podělit se svými čtenáři!
nebudu nic vysvětlovat, jenom napíšu, jak se dnes cítím,
beze jmen, co je komu do toho, jak se kdo jmenuje!
bez uvozovek, ať se neví, kdo mluví!
jenom ten hnusnej pocit ať si užijou!

A my, vážení čtenáři, si můžeme lámat hlavu a hledat hluboký smysl tohoto díla.

(Svědectví, Bídné roky, Den Trifidů, Honzíkovu cestu mám radši. Tak jo!)
Lady_Ef, díky za výstižný komentář!

Robbins
08. června

Hodně silný příběh, hodně silná kniha. Hrůza, chlad, beznaděj, neustálé ohrožení života, děsivá zvěrstva v úžasném kontrapunktu s čirým, krásným lidstvím vztahu otce a syna. McCarthyho úsporný sloh to jen umocňuje. Sonda do toho nejhoršího i nejlepšího, co se v člověku a lidech skrývá. Mimochodem, toto vyprávění je asi nejpravděpodobnějším líčením toho, jak to bude vypadat, až to "rupne".

Pumpkin
31. května

Kvůli čtenářské výzvě
Nelituju
Tak jo

kní
30. května

Taková hrůza a beznaděj. Den za dnem provázíme "naše hrdiny" a zoufáme si nad nimi; doufáme, že snad přece, ale tušíme, že s téměř absolutní pravděpodobností zbytečně... Tak strašnou a přece krásnou knihu jsem už dlouho nečetla.

"V kapse měl hrst rozinek zabalených do látky; v poledne seděli v suché trávě u silnice a jedli je. Chlapec se na něj podíval. Víc už nemáme, viď...
Nemáme.
Takže teď už umřeme.
Ne.
A co uděláme?
Napijeme se vody. A pak půjdeme dál po silnici.
Tak jo."

Punkies
30. května

Tak jo, zvláštní.
Styl psaní mi nesedl.
Chybí uvozovky. Jména.
Na druhou stranu - deprese, a to "nic" z příběhu jen čiší a alespoň se liší od ostatních knih.

Magrata15
28. května

Bez začátku, bez konce, bez jmen, bez vysvětlení.
Knihu jsem přečetla "na jeden zátah" protože jsem stále čekala nějaké rozluštění. To však nepřišlo.

mysiouxsie
26. května

Cesta je natolik nádherná i děsivá kniha zároveň. Beznadějného otce s malým synkem už snad ani nemohl potkat horší osud. S každým dalším krokem jim hrozí reálné nebezpečí příšerné smrti, ale zastavit se nemohou.. a zbídačené dítě je poučené, jak se v případě přepadení vrahy a kanibaly samo zastřelit..
Tahle kniha pro mě byla neskutečně silným a emotivním čtenářským zážitkem..ale doufám, že se nikdy nedožiju onoho katastrofálního úpadku lidské civilizace, o kterém McCarthy tak sugestivně píše.

Sylvanas
24. května

Ze začátku jsem byla z knihy zklamaná, taky mi dělal problém autorův styl psaní. Asi na 35. stránce jsem ji zaklapla a rozhodla se, že už jí dál číst nebudu. Nicméně jsem ji asi po půl minutě otevřela a řekla si, že jí dám ještě šanci. Chybu jsem neudělala.
Při čtení se ve mě vystřídalo nespočet pocitů, hlavně konec byl velmi smutný. Je ale dobře, že to skončilo právě takhle - příběhu to dodalo na reálnosti, a to mnoha knihám se šťastným koncem prostě chybí.

Pawlis
20. května

Literatura osekaná jen na to nejnutnější - a jak úžasně to funguje. Jazyk tak strohý, že z něj sálá jediný cíl, a to přežít. Depresivní výlet napříč spálenou Amerikou, otec a syn, vozík, revolver a s každým dalším řádkem postupné vychládání naděje, že z toho všudypřítomného popela ještě někdy něco povstane.

Diabel
18. května

Knížka je tak depresivně a realisticky napsaná, že deprese na Vás vysloveně dýcha z káždé otočené stránky. Všechno je chladný, šedivý a smůtný. Takhle někjak si představím konec světa a všeho, čeho lidská společnost dosáhla. Smutná vize budoucnusti, kde otec a syn hledají střípek světla a naděje.
V knize, ale nelze jen vidět snahu o pouhý popis celoplošného katastrofického světa, ale především dojemný vztah oněch dvou postav, spojených rodinným poutem a temnou budoucností. Aspoň takhle to na mě celé působilo.
McCarthyho nápaditost z toho všeho dělá skutečný psychologický horor. Otec dítěte a tedy i jeho ochránce, už od počátku příběhu v sobě stále bojuje s jednou hrůznou myšlenkou - zabít ho sám? Rychle a bezbolestně. Než je zlí lidi dopadnou, budou je mučit a sní je... Jak dlouho tu ještě pro něj budu? Najdem útočiště?... To je myslím hlavní myšlenka celého příběhu... Autor vlastně stvořil nejen psychologické drama, ale science fiction a horor, to vše v jednom.
Autorův styl psaní se zprvu nečetl snadno. Jeho projev byl strohý. Má nezvyklé vnitřní dialogy a zvláštní, ale zároveň zajímavý popisy cesty. To všechno ve své jednoduchosti jen zdůrazňuje tu hrůzu kolem i uvnitř všeho co se děje. Vše má u něj svůj čas k dozrání. Pomalu, ale jistě vede čtenáře hlouběji a hlouběji do šedého, post-apokalyptického světa, kde každá další věta jakoby byla dalším krokem. Musím připustit, že autor nakonec vytvořil opravdu čtivý příběh, který má spád a někam směřuje. Příběh, který je ale spíš pro otrlé čtenáře.
McCarthy je asi nevšední člověk, když je schopen stvořit něco takového. Do budoucna se těším na další jeho knihy. Zkusím Dítě boží :-)

Hodnotím 9/10

Atuin
13. května

I kdyby chtěl člověk tu knížku odložit ( jelikož je to v mnohém rána mezi oči) tak prostě nemůže. Jakmile se dostane příliš blízko ( což je v podstatě možná otázka pár vět, odstavců), už nenajde cestu ven. Nebylo v mých silách knihu zavřít, nebo hledat jiné východisko (třeba se jít projít). Není moc prostoru pro nějaké úvahy, možná ani pro nějaké rozhlížení či hledání detailů a přesto vás to s nějakou tou úvahou vyplivne, detaily se na na vás doslova sesypou, s tím že tohle po druhé už ne.

Allebith
11. května

Poselství je důležitější než výklad.
Takže za mě jednoduše geniální.

Velmi působivé; na pár řádcích se promítne post-apo hard core společnost, psychologické drama, rutina denního přežití a naděje ... ať už ji teda berou kdekoliv.

havranice
07. května

Uff, velmi silná a velmi neobvykle napsaná kniha. Autor používá velmi minimalistický jazyk, věty v dialozích jsou krátké, ale přesto, nebo možná nějak záhadně právě proto, ve vás naprosto zhmotněně a intenzivně vyvolají tu atmosféru těch momentů, ve kterých se postavy (otec a syn) nacházejí. Je to tak silné! Tajil se mi dech, svírala mě úzkost a zároveň v té bezútěšnosti jsem s nimi prožívala ty záblesky naděje. Kniha se dotýká jistě mnoha aspektů a každého to může oslovit v jiné rovině, ale pro mě jako matku třech dětí tam byly silné ty momenty, kdy bylo cítit, jak moc synovi záleží na tom, aby oni s tátou neztratili vnímání hranice dobra a zla, aby prostě táta zůstal "ten dobrý" a tahle potřeba byla snad silnější, než to, aby přežili. Přišlo mi to nesmírně pravdivé - děti podle mě touží potom, aby jejich rodiče žili a jednali "správně", prostě aby stáli na straně dobra, i kdyby za to měli zaplatit. Tohle tam na mě silně působilo z každé stránky, lezlo mi to do útrob a tam to pracovalo a vyvolávalo silné emoce fakt někde až v morku kostí. Kniha popisuje obraz světa, kde se rozpadne jakýkoliv společenský řád, prostě neexistuje, každý je jen sám za sebe, za zlé činy není žádný trest, žádný tlak společnosti, takže pokud se člověk v rámci boje o přežití neuchýlí ke zlu, musí to být ze samotné lásky k dobru, nic dalšího mu to nepřinese, prostě motivace osekaná o jakoukoliv nadstavbu, jde to na pouhé jádro naší morálky. Kniha vyvolává silné existenciální pocity a otázky - o Bohu, o dobru a zlu v člověku, o společnosti, o smyslu života, o utrpení, o smrti..ale ani trochu to není prvoplánové, není tam žádné mudrování, ale dýchá to na vás právě skrze tu autentickou syrovost vyprávění o každodenním přežití či nepřežití. Konec knihy mě dostal - z hlouby duše jsem plakala a nemohla přestat asi půl hodiny (neznám jinou takovou knihu, kde by na mě konec takto zapůsobil), byla to směsice bolesti a zároveň uspokojení a úlevy - mě ten konec prostě dokonale uspokojil. To, o co tam podle mě šlo, v co jsem doufala já, to se podle mě stalo a má naděje došla naplnění. Kniha, která je určitě atmosférou jinak velmi skličující, ve mně zanechala přímo bouři naděje. Ne každý ovšem ten konec vnímá takto -některým mým přátelům přišel depresivní - to je asi velmi individuální. Za mě - mistrovské dílo.

petulka.sasanka
02. května

Kniha zajímavá, neosobní - bez jmen (muž, chlapec), žádné velké drama. Ale přesto čtivá, napínavá...

rarášek
30. dubna

Velice zajímavá kniha s obsahem k zamyšlení. Ke konci jsem sice čekala ještě nějaké drama, ale to, co se ke konci přihodilo, bylo i tak bolestné. Chystám se ještě na film, jsem na něj zvědavá. :)