Cesta

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18/cesta-kG4-18.jpg 4.42278
Žánr:
Literatura světová, Romány, Thrillery

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Road, 2006


více info...
Nahrávám...

Komentáře (489)

Kniha Cesta

evineckY
předevčírem

Nechápu, proč můj komentář byl smazán, protože kdo četl tuto silnou knihu, určitě by právě s tímhle citátem souhlasil.

" I přes to, jaké hrůzy se kolem nás dějí, věřím, že toho dobra je víc,
PROTOŽE DOBRO JE POTICHU. ZLO JE HLASITÉ. "
Květa Fialová

ozg007
25. května

McCarthy je mistr beznaděje, která vás nějakým zvláštním způsobem přitahuje. V knize není ani slovo navíc. Na dokonalou cestu literární krásou stačilo méně než 200 stran. Není co dodat.


Skala317
19. května

Ufff... Túto knihu som chcel najprv prestať čítať, potom ju nedočítať a nakoniec na ňu zabudnúť. Výsledok je, že po prečítaní na ňu nikdy nezabudnem. A čo ak je to tak dobre...?

kramver
03. května

Kniha Cesta je spíše tenká knížka, do které se toho vešlo opravdu hodně. McCarthy je autor s tak vytříbenou slovní zásobou, že číst jeho knihy je jako vychutnávat si dezert ke kávě. Ale jen zdánlivě, protože témata, která popisuje a atmosféra, kterou vykresluje chtějí spíše pořádného panáka. Tahle post-apokalyptická pouť otce a syna tne do živého. Celou dobu se dusíte drobným popílkem a nemůžete se zahřát z vlhkosti vzduchu a zpuchřelých dek. Každé sousto, které pozřete je neskutečným darem a noc ve vlastní teplé posteli požehnáním z nebes.

LiberX
19. dubna

Komorní drama otce a syna na cestě spáleným a chladným světem. Minulost jako by neexistovala. Přítomnost je jen boj o každý další den, hlad, únava a zima. Budoucnost je hledání špetky naděj ve světě, ve kterém už moc lidskosti nezbylo.

Cesta je syrové postapo, které děsí tím, jak skutečné a přirozené dokáže být. Přesto na nejvyšší hodnocení nedosáhla. Může za to strohost vyprávění. Jako by neustále nejen mohlo, ale mělo být řečeno mnohem víc. To není výtka k dialogům. Jsou kusé, přesto nepostrádají hloubku a skvěle dotvářejí depresivní atmosféru knihy.

WugWugs
16. dubna

Ohlížení z nejaké nepředstavitelné budoucnosti

Táto cesta nalomí aj človeka sebaistého, pre ľudí depresívneho ladenia by mal úvod obsahovať varovanie. MacCarthyho minimalistický štýl zasahuje tak silno, pretože je bližší našemu spôsobu prežívania, najmä ak máme takpovediac zovreté srdce. Žiadne rozmáchané prirovnania, súvetné maľby snažiace sa o dojem. McCarthy vraj vystrihol najbrutálnejšiu scénu s koňom.

Nikdy sa nedozvieme príčinu, len dôsledky udalostí. Varovanie je tak všeobecné, možných príčin globálnej katastrofy je viac. Niektoré priamo ľudské, iné celkom mimo našu kontrolu. McCarthy sa vyjadril, že nezáleží na konkrétnom pôvode apokalypsy. Na jeho Ceste každý nejako vie, že koniec je nevyhnutný. Moja jediná výhrada je, že na príčine záleží, lebo poznať ju znamená - ´môcť´ mať aspoň malú nádej. Tento luxus nám však Cesta nedá. Je príhodné, že na konci sveta zdrojom najväčšieho strachu nie je univerzum, ktoré človeka s chladnou istotou pomaly premení na prach, ale iný človek, ktorý by ho chcel premeniť na svoje žrádlo. Na dne plechovky zostal posledný zdroj nádeje - dobrá vôľa.

klempy2
29. března

Kde jenom začít. Nebudu tady psát o čem tato kniha je, to už nejspíš všichni víte. Chci rovnou knihu ohodnotit.

Hned zkraje řeknu, že tato kniha se mi vepsala do srdce a na konci knihy došlo i na slzy. Nejsilnější čtenářský zážitek mého života.

Tuto knihu budete asi vnímat trochu jinak, pokud máte malého syna (což je můj případ) a neustále jsem si pod postavou malého chlapce v knize představoval právě mého syna, kterého miluji nadevše.

Ze začátku mi přišel styl psaní hodně strohý a musel jsem si na něj chvíli zvykat. Ale knihu jsem přečetl na jeden zátah, nonstop (to se mi v životě nestalo) stránky se otáčely samy a ikdyž technicky to možná není nejlepší kniha na světě a dalo by se leccos vytknout, tak emocionální dopad a celkový zážitek po přečtení, se nedá srovnat s ničím jiným. Je to moje nejoblíbenější kniha, na kterou do konce života nezapomenu.

Je to o poutu otce a syna, je to o zachování naděje v beznadějné situaci, je to o tom jít tunelem ale na konci žádné světlo není ale musíte jít dál.

“Neseme oheň”

Pulitzerovu cenu dostal autor za tuto knihu právem!

1 ...