Tahle země není pro starý

(SPOILER) Na pozadí thrillerové zápletky o jednom nepovedeném drogovém dealu a „neukázněném ostrostřelci“ pátrajícím po ztracené aktovce s penězi vystavěl McCarthy silný příběh o zlu. Starý šerif Bell jej otevírá úvahou, o čem se má bavit s vrahem nezletilé dívky čekajícím na popravu, který o sobě sám říká, že nemá žádnou duši a skončí v pekle. Anton Chigurh je ale z těch, pro které by se musela „v pekle postavit přístavba“ – psychopatický nájemný vrah bez empatie, lidskosti či úcty k (právním i morálním) pravidlům tohoto světa, zato „zásadový a bez smyslu pro humor“. Co si pod tím představit? „Jakmile jsem vstoupil do vašeho života, váš život skončil. Měl začátek, prostředek a konec. Tohle je konec. Můžete si myslet, že se to všechno mohlo vyvinout jinak. Ale co z toho? Nedopadlo to jinak. Dopadlo to takhle,“ říká sám Chigurh. Je to absolutní a racionálně nepochopitelné zlo, které v dějinách literatury příliš nemá obdoby a Javier Bardem mu dal lidskou podobu ve filmu bratrů Coenových z roku 2007. S vražednou poutí tohoto „živého proroka zkázy“ po pustém tex-mex pohraničí se prolínají cesty svářeče a vietnamského veterána Mosse, jenž v opojení příležitostí náhlého zbohatnutí zahazuje vše, co je mu v životě milé, a strážce pořádku Bella, jehož stále straší vzpomínky na druhou světovou válku a který se pomalu smiřuje s tím, že není v silách žádného člověka zabránit všemu zlému na tomto světě…

Můj pohled na knihu celkem vystihuje předchozí komentář od kurama45.
Nesedl mi žánr - gangsterka. Od autora jsem četla Cestu, která se mi líbila moc, ale tohle se mi nečetlo moc dobře. Část děje byla velmi akční a rychlá, až jsem se někdy s obtížemi orientovala v postavách, některé pasáže byly naproti tomu k zamyšlení, ale ty jsem si dostatečně neužila, protože jsem se "nepřehodila" do hloubavého módu.

Mno… K postavám som si vytvorila asi taký vzťah, že by som ich (slovami Joea Abercrombieho) „ani neočúrala, keby začali horieť“…

Celkovo som mala značný problém začítať sa, nečakala som, že taký priamočiary dej si bude vyžadovať toľko pozornosti. Viem si predstaviť, že ako film to môže mať grády. Ale iba ak opravili problémy s nekonzistentným tempom.

Pretože na jednu stranu je tam strašne veľa pomerne brutálnej akcie a na druhú stranu naopak hĺbavé pasáže, kde by si pomaly každá druhá veta zaslúžila pár minút na zamyslenie. V konečnom dôsledku som nestíhala prepínať medzi čitateľským režimom „šialené tempo“ a „filozofická piplačka“.

Nehovoriac o tom, že ak pominiem filozofovanie, celý dej bol v štýle: zobral veci – presunul sa inam – podnikol predpokladané kroky – zobral veci atď.

Historia dosledkov jedneho nespravneho rozhodnutia prekladana filozofickymi uvahami o smerovani (americkej) spolocnosti.

Tradicne vyborny Cormac v jeho milovanom pohranici.

Film som videl nekolko krat a myslim si, ze je skvely. Knizku som dlho odkladal a je tiez skvela. V knihe nie je vela popisov postav, preto mi celkom vyhovovalo ze som mal ich vizual zafixovany podla filmu.

Nedoporucujem citat hned po videni filmu, niektore sceny aj cele pasaze su spravene trochu inak ako v knihe.

Tahle země není pro starý, slabý, nevinný, chybující nebo snad optimistický a svůj osud si každý sám pečetí svými skutky vedoucí k poslednímu soudu. Absolutní pecka!! Neuvěřitelně čtivá thrillerová krimi od nesmlouvavého Cormaca, který servíruje syrový obraz Ameriky, kde zákon je vždy o krok pozádu za zločinem. Jako fanoušek drsného a krutého autorova stylu jsem opět uchvácen.
3 generace chlapů v USA byly postiženy hrůzami války a největší obětí těchto válek je samotná společnost, ve které postupně mizí základní společenské hodnoty.
Dokonale čisté zlo a děsivou spravedlnost či zásadovost symbolizuje postava psychopatického vraha Antona Chigurha, jenž je jedním z nejbestiálnějších postav, se kterou se kdy na uměleckém poli můžete setkat. Mexický nevystopovatelný přízrak zanechávající po sobě pouze mrtvoly a setkání s ním nevyhnutelně končí fatálním aktem samotného Satana. Šerif Bell naopak zastupující opačnou stranu zákona a nechápající, co se zemí jeho předků děje a kolik násilí ještě spatří, než přijde vykoupení za jeho životní tragédie. Mezi nimi je veterán války z Vietnamu Moss snažící se dotáhnout svůj gamble až do úspěšného konce.
Asi čtenářsky nejpříjemněji napsaná kniha od autora, rozhodně doporučuji na start s McCarthym pokud netušíte, po které bombě od něj sáhnout. Perfektně úsečné dialogy bez patosu jsou neuvěřitelně reálné a dokonale podtrhují nesmlouvavé prostředí. 100%
PS: Filmové zpracování jsem poprvé viděl jako mládě a o knížce jsem neměl vůbec žádné potuchy. Film je skvělou adaptací a bratři Coeni skvěle přenesli bolest, strast a pach smrti u mexických hranic na filmová plátna.

Tak to byla jízda! Napínavé čtení! Film si pamatuju matně, ale při čtení jsem myslela na skvělý casting hlavních mužských postav, ty jsou nezapomenutelné. Líbil se mi popis pouštní krajiny, připomínal Kingova Pistolníka. Chybějící interpunkce přímých řečí mi nijak nevadila. Mossovi jsem moc fandila, věřila jsem, že by to mohl zvládnout. Úvahy stárnoucího muže nad měnícím se světem jsou smutné, pochopitelné, krutě pravdivé. Nějakou dobu tenhle příběh nedostanu z hlavy.

Western, detektivka, thriller... vše dohromady, ale zároveň pořádně ani jedno. Do toho přidejte trochu typických McCarthyho úvah o životě, smrti a osudu, a máte Tahle země není pro starý. Možná trochu překvapivě tenhle mix funguje opravdu dobře. Celá kniha má rychlý spád, který je trochu mírněn úvahami šerifa Bella na začátku každé kapitoly. Pro autora typické rozhovory bez uvozovek a většinou i bez uvozovacích vět i v této knize způsobují to, že vás příběh chytí a už nepustí. Rozpadající se a umírající Amerika, společnost bez jasného směřování, morálky či osudu, ale zároveň nemožnost zvrátit vývoj vlastního života či životů ostatních – tak lze jednoduše shrnout svět postav této knihy. V této ponuré atmosféře spousta přítomného násilí vlastně ani nepůsobí tak šokujícím dojmem, a nepříliš hluboce vykreslené postavy do něj dobře zapadají. Příběh i jeho prezentace nabízí čtenáři zajímavou možnost sebereflexe. Jak dlouho věříte, že se z toho přece jenom Llewelyn nějak dostane a znovu se setká se svojí ženou? Jak dlouho věříte, že šerif Bell (a s ním i „starý svět“) nakonec vyhraje nad zločinem? Nebo je vám od začátku jasné, že tahle země prostě není pro starý?

Hlavní hrdina Moss najde při lovu na poušti, tašku s penězi, která tam zbyla po přestřelce drogových gangů a rozhodne se si ji ponechat. Je to jeho první špatné rozhodnutí, které spustí řetěz událostí, které skončí smrtí mnoha lidí. Moss má obdivuhodnou schopnost rozhodnout se vždy tím nejhorším způsobem.
Kniha se čte rychle, má spád a napětí, je ale plná násilí a krve. Dialogy jsou velmi úsporné a chvílemi se mi špatně orientovalo v tom, kdo je kdo a kdo koho pronásleduje. Chybělo mi nějaké hlubší propracování postav, proč se chovají tak jak se chovají, jako by jedinná myšlenka autora byla, že povaha je osud a všechno co se nám v životě stane, máme nějak předurčené.
Jediné proč kniha stojí za přečtení jsou úvahy, šerifa, který celý případ vyšetřuje.

Oproti filmu se mi kniha líbila mnohem víc. Působivě proložené životními prvky šerifa, které jsou stylově psané hodně nespisovně. Příběh má přesahy k zamyšlení, což ve filmu tolik není patrné.

"Oddechovka" s porovnání s autorovými ostatními knihami, ale pořád to má svou kvalitu.

Hlavní hrdina najde šťastnou náhodou na poušti v kabele pohádkovou hotovost, výsledek války drogových gangů. Od té chvíle ho i s jeho manželkou, která se odjede skrýt ke své matce, začne pronásledovat ten, kterému peníze patřily, a všem třem je na stopě celkem stoicky uvažující šerif – těm dvěma chce život zachránit, třetího dopadnout. Netradiční detektivní příběh ve stylu „noir“ z texasko-mexické hranice. Drsné ale dobré čtení které čtenáře připoutá ke knize a nepustí.

Drsné stejně jako život na vyprahlé poušti u mexických hranic, kde se o moc přetahují drogové gangy a tamní šerifové doufají, že se jejich šarvátky přesunou do vedlejšího okresu, aby to nemuseli řešit. Viděla jsem film, který považuju za jeden z nejlepších thrillerů a jeho znalost mi při čtení pomohla. Dialogy jsou totiž úsporné, po "tarantinovsku" sarkastické a mnohdy není jasné, kdo zrovna mluví. McCarthy se neobtěžuje servírovat informace na stříbrném podnose, svým způsobem je ke čtenářům stejně tak nemilosrdný jako pro hlavní postavu jedno nerozumné rozhodnutí. Postava zabijáka Antona Chigurha je jednou z nejlépe napsaných, co znám a v knižní verzi působí ještě výrazněji. Jeho postupy a přesvědčení děsí i fascinují zároveň a scény s ním považuju za vrchol knihy spolu s morálními monology šerifa Bella, průvodce a (zdánlivě) skoro nestranného pozorovatele celého dění. Je to brutální, autentické a zatraceně dobré.

Jsem ráda, že jsem film viděla již před drahnými lety a úplně si jej nevybavuji. Aspoň mi nijak nenarušoval čtení. Nicméně naprosto chápu, že po knize coby scénáři Coenové skočili. Úplně zapadá do jejich syrové řady filmů, kde se ovšem sem tam mihne i vtip.
Díky čtení si musím brzy oživit i film.

" Lidi si myslej, že věděj, co v životě chtěj, ale většinou to nevěděj. Ale vobčas to i tak dostanou, dyš maj štěstí. Já měl štěstí dycky. Celej život. Jinak bych tady nebyl. Dostal jsem se z pěkný řádky průšvihů. Ale ten den, kdy sem jí uviděl vycházet z Kerrova koloniálu, přecházet ulici a jít kolem mě, a kdy sem si před ní nadzvednul klobouk a vona se na mě za to usmála, tak ten den byl můj nejšťastnější.
Lidi si stěžujou, co všechno špatnýho se jim stalo, co si nezasloužili, ale málokdy se zmíněj vo tom dobrým. Vo tom, čím si zasloužili to dobrý. Nevzpomínám si, že bych Pánubohu dával ňák zvlášť moc důvodů, proč by mi měl přát štěstí. Ale přál mi ho. "

Akční, přístupnější a na věty typicky strohé McCarthyho počtení, které zůstává věrné pravidlům westernového žánru.

Společně s Cestou jde o jednoznačně nejpřístupnější McCarthyho knihu, o čemž svědčí i fakt, že se stala veleúspěšnou filmovou předlohou. A pravdou je, že právě film bratrů Coenů, mi čtenářský zážitek chtě nechtě dost narušil, neustále boural fantazii, odhaloval co mělo být překvapivé a ve výsledku i ovlivnil hodnocení. Nikdy se nedozvím, jaké by to bylo čtení, kdybych film neviděl, ale kdo mohl tenkrát tušit, že ten McCarthy je takovej borec...

Tolik lidskosti a nelidskosti zároveň v jedné útlé knížce plus temná prognóza, to beru, i když nerada. Dialogy občas jak vystřižené z Pulp Fiction, viz „je horší věc, než že jsou tady lidi, co prodávají dětem drogy".

Kniha je dost drsná a násilná, ale to asi bylo cílem. Určitě jsou i drsnější a násilnější knihy. Nepřišlo mi, že by se autor vyžíval v popisu brutality a krveprolití. Jen začátky kapitol mi přišly zbytečné. Konec knihy už vůbec s hlavním dějem nesouvisel. Zkrátit knihu o začátky kapitol a ten konec, by knize rozhodně neublížilo.

Pochmurné, jako mexicko-texaská poušť. Nebo taky jako nekonečně se střídající motelové pokoje plné osamění, strachu, a nakonec i louží krve…
Autor nezapře, že knihu psal také jako scénář, stejně úsečné a na vysvětlující slovo skoupé. To, že občas hned nepoznáme, kdo zrovna mluví, nebo koho se text týká, dobře ilustruje, jak je celý příběh nejasný a nepředvídatelný, stejně jako nevyzpytatelný padouch Chigurh, jako prchající veterán vietnamské války Moss, který neví ani jednu vteřinu, zda přežije, stejně tak jako čtenář netuší, co se stane za chvilku a zda oběti padne panna nebo orel… A jak to dopadne, se vlastně dozvídáme zpětně, skoro mimochodem.
Starý šerif Bell, který nás svou nostalgickou zpovědí o životních ztrátách i výhrách provází celým příběhem a který chápe svůj úděl jako boj dobra se zlem, na závěr zjišťuje, že dobro a zlo začíná splývat a nic už není jako bývalo dřív.
*
„Nebude vám vadit, když si zapálím? zeptala se.
Snad jsme pořád ještě v Americe.“
*
„Lidi říkaj, že právě Vietnam tuhle zemi srazil na kolena. Ale tomu já jsem nikdy nevěřil. Byla na tom mizerně už předtím. Vietnam byl jenom ten poslední hřebík do rakve. Neměli jsme nic, co bysme jim dali s sebou, když jsme je tam posílali. Kdybychom je poslali bez pušek, nebylo to by to nakonec o moc horší. Takhle se nedá jít do války. Do války se nedá jít bez Boha. Nevím, jak to může dopadnout, až bude ta příští. To vážně nevím.“
----------------
Působivý film bratrů Coenů jsem viděla tak dávno, že si pamatuju jen tu nekonečnou pustou krajinu a pak ty scény plné násilí a krve, kdy si už nevybavím, zda střílel klaďas nebo bídák, takže zůstává jen nepochopitelná zbytečná smrt a zmar.

Víte, co sou dva centimetry? ….. Jo, je to míra.
O takovej kousek vám kulka minula játra. …. To vám řek doktor?
Jo. Víte k čemu sloužej játra? …. Ne.
Udržujou vás naživu. Víte, co je zač ten chlap, co vás postřelil? ......
Dialogy románu jsou úsporné a suché, skřípou mezi zuby jak zrnka písku na vyprahlém pomezí Texasu a Mexika. Díky nedostatku interpunkce musí vážený čtenář dávat pozor, která postava právě hovoří. Film je o něco přehlednější, dobroděje a padouchy poznáte podle ksichtu, ale Antona Chigurha si budete pamatovat dobře ve filmu jako v knize!

McCarthy ve svém moderním westernu opět ukazuje, jak je svět prohnilé místo. Mírou násilí bych se jej nebál přirovnat ke knižnímu Tarantinovi, který s radostí prohlašuje, jaká je to ještě zábava. Stejně jako u Cesty je zde znatelný již jeho úsečnější jazyk, na který najel (čímž je zase přirovnáván k Hemingwayovi). Ve srovnání se zmíněnou Cestou nebo Krvavým poledníkem je to ale malinko slabší.