Dítě boží

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavním protagonistou románu je Lester Ballard, vrah a nekrofil, kterého společnost vyloučila ze svého středu a který žije v podzemním labyrintu jeskyní se svými trofejemi - plyšáky, které si vystřílel na poutích, a s rozkládajícími se mrtvolami svých obětí. V první části sledujeme Lesterovu postupnou a nevratnou proměnu v outsidera, vyvrhele a "účastného" pozorovatele, který se stává postrachem Frog Mountain. Druhá část se soustřeďuje na změnu ještě zdánlivě neškodného voyeura v šíleného vraha. Lester Ballardmá však přesto s ostatními lidmi něco společného -nezměrnou touhu po lásce, kterou však není schopen získat a naplnit běžným způsobem. Přes všechnu hrůznost Lesterova počínání si čtenář uvědomuje, že k němu není schopen cítit pouze antipatie. Dítě Boží vychází ze skutečného případu, ke kterému došlo v Tennessee. Je zde však také všudypřítomný mýtus, posílený alegorickými prvky díla. Přestože román líčí proces postupného odcizení a totální ztrátu morálních hodnot, nutí současně čtenáře, aby hledal vysvětlení daného stavu, a to zdaleka nejen Ballardových činů. Koneckonců, Lester Ballard je jedním z nás, "dítě Boží, jako vy nebo já"....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26492/dite-bozi-7AB-26492.jpg 3.9432
Žánr
Literatura světová, Detektivky, krimi, Romány
Vydáno, Argo
Orig. název

Child of God, 1973

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (70)

Kniha Dítě boží

Přidat komentář
Jodys.63
30. ledna

....jediné , co mě zaujalo, je slovník, který autor používá

sick.boy
08. ledna

Takhle nějak si představuji život standardizovaných amerických jižanů, kteří volí Trumpa, nesnáší feministky, černochy, homosexuály a považují covid19 za spiknutí iluminátů.
Nekrofilie, žhářství, incest, chudoba a nejdůležitějším majetkem je něco, čím můžete druhému ustřelit palici.
Takovými figurkami zabydlel Cormac tuto útlou prózu. Byť jedna z nich se přeci jen vymyká, ono dítě boží.
Kdyby se tohoto tématu ujali detektivkářští rutinéři, vznikla by další řadovka s titulem napsaným červeným písmem simulujícím krev.
Ne tak McCarthy. Ví, že samo téma vzbudí u čtenáře emoce, takže jimi v knize rozhodně neplýtvá. Dalo by se vlastně říct, že je úplně vynechává. Důvěřuje ti, drahý čtenáři, a tak ti dává cennou roli soudce. Sám se rozhodni, zda se z Lesterova chování pozvracíš, nebo mu nadšeně zatleskáš. Osobně doufám v orientaci spíše na první možnost, ale kdo ví, co se v nás lidech skrývá.
Rozhodně však tato pomyslná exkurze do míst, kde by se pravděpodobně nikdo nechtěl ocitnout neozbrojen, stojí za váš čas, kterého díky nízkému počtu stran nemusíte obětovat příliš.
Nakonec nezbývá, než se ptát, co ti to lidstvo provedlo, Cormacu?
Třeba na to přijdu u některé z tvých dalších knih.


Jack Bauer
20.10.2020

Tento příběh mě moc nezaujal, snad to bylo stylem psaní a moc krátké, jako bych četl zkrácenou předlohu k nějakému románu. I přes hrůzný příběh dle skutečné události jsem se do děje nemohl nějak vnořit. Chtělo by to víc do hloubky, vžít se do různých postav a dát tam trochu napětí než zkráceně popisovat co provádí nějaký psychopat. Chtělo by to prostě lepší zpracování.

laura
18.09.2020

Zvrácené. Šílené. Absurdní. A přece tak syrově reálné.

Vlastně jen chtěl, aby ho měl někdo rád.

Bože, kde se stala chyba? Kam nás vedou cesty Boží?

Snad jsem ho i maličko litovala. Maličko. Ale bylo to tak zvráceně nechutné, že...

A jak už napsal někdo další, tohle není příběh, ke kterému bych se chtěla vracet. Ne, ne. Přesto mi uvízl pod kůží a tam...

...hnije.

Jako bych tu hnilobu, zkaženost, zvrácenost, tu bolestnou osamělou touhu být součástí společnosti - a přitom navždycky zůstat vyvrhel - pořád cítila.

I po těch letech, co jsem tohle četla. Pořád to tam je.

...prostě jen chtěl, aby ho měl někdo rád.

Tady to teda začíná? Tady to končí? Tohle je ta cesta, která vás zavede na samý okraj propasti, která vás donutí skočit?

Těžko soudit člověka, jehož boty nenosíme. Co kdyby ho prostě na začátku měl někdo rád? Dopadlo by to jinak? Dopadlo by to stejně?

To už se asi nedozvíme...

psychousek
15.09.2020

Stála jsem v knihovně a přemýšlela, co si půjčím. Zaujala mne jiná kniha od stejného autora, a vedle ní bylo Dítě boží. No co, obálka je divná, ale je to hubené, zkusím to. Jenom nevím, zda to byla chyba či nikoli...

Dítě boží je místy odporná kniha, kterou jsem musela jen číst. Nesnažila jsem se pochopit ani soucítit s hlavní postavou, ačkoli se celá kniha točila kolem něj, toužila jsem zjistit, jak to skončí a na příběh zapomenout.

Musím ovšem podotknout, že autor píše skvěle. Jen nevim, zda jsem od něj měla číst jako prvotinu zrovna tohle.

bilamysicka
08.08.2020

Děsivé, děsivě smutné, smutně krásné. Doporučuji a jednoznačně palec nahoru. Takhle by se mělo psát.

Klamm
24.07.2020

Na dobu vzniku, docela pěkná uchylárnička.

60%

vencamf
17.07.2020

Bezemoční, chladné, nepříjemné, syrové, brutální, dokonalé... Jedna z nejsilnějších knih, co jsem kdy četl. Chápu však, že v někom může McCarthy vzbudit opačné pocity. Tohle ve mně bude rezonovat dlouho!

1