Dítě boží

14. května

Právě čtu a doufám, že dočtu. Už dlouho mě něco tak nebavilo. Znovu určitě číst nebudu.

2 06. května

Syrové dílo. McCarthyho úsporný styl psaní bez uvozovek při přímé řeči mi sedí. Dílo nemá hluchá místa, překypuje hnusem a poetiku má podobnou jako někde tam daleko v lesích, kde sovy nejsou tím, čím se zdají být

1 12.12.2021

Kniha mi pripomina Stin kapradiny od Josefa Capka, jen tohle je ctivejsi. I kdyz je to jen kratky pribeh, tak bylo zajimave, jak to s hlavnim "hrdinou" jde z kopce. Postupne se odsouva dal a dal na okraj spolecnosti, az z nej zustane jen nekrofilni, vrazdici zruda bez spetky citu. Ocenuju jak McCarthy nehraje na happy endy a pomalu se zacina posouvat vys mezi me oblibene autory.

5 31.08.2021

Zajímavé. Pohled do duše vraha, který ani nemrkne, když jde na věc. A ještě se přitom jakoby nic prochází krásnou krajinou a my s ním. Místy šílené, nechutné a ke konci trochu k naštvání. Od autora už jsem četla Cestu, ale tato kniha se mi líbila víc.

6 16.08.2021

Jak tuhle knihu strávit, pokud by byla moje první od CMcC, nevím. I s odstupem po dočtení se ptám, o čem všem vlastně je.
Název - Dítě boží - věřím, že ne ironický, chápu jako takové její předznamenání. Cítím v něm určitou laskavost, pocit sounáležitosti, snahu o pochopení a přijetí.
Je velmi těžké představit si hroznější, zvrácenější, odpudivější a znechucení více vyvolávající hlavní postavu. Přesto CMcC píše s takovým kouzlem, vkusem a přitažlivostí, že se chce ten příběh číst, projít jím, vědět co bude dál a na konci.
CMcC nás k Lesterovi Ballardovi přibližuje jak nejvíce to jde, sdílíme s ním myšlenky, sny, samomluvy, vlastně se s ním tak trochu stáváme součástí těch hrůz, které páchá. A protože toho o něm zas tolik nevíme - určitě se s ním život "moc nepáral", do vínku mu nadělil pramálo, je pořád ještě schopen brečet - tak vlastně nevíme, proč se z něj takové monstrum stalo, kde se stala chyba, jestli ho máme odsuzovat nebo litovat.
Možná, je tahle kniha takovým tréninkem unést nejistotu, nesklouznout k prvoplánovanému odsouzení a zavržení a hledat v sobě míru nebo sílu lidskosti, která unese i toto.
Inspirací k přemýšlení je tu ale jistě mnohem více. Proti novějším knihám CMcC mi tahle přijde přímočařejší, hutnější, koncentrovanější a je neuvěřitelné, že je stará bez mála 50let.
Myslím, že je to kniha proti předsudkům a jejich vyznavačům.

Je to "masterpiece".

1 11.07.2021

začátek fajnovej konec u mě skřípal ješte kouknu na film.
jako povinna četba v USA yop

4 19.06.2021

McCarthy to čtenáři rozhodně neusnadňuje – přímá řeč bez uvozovek, zmatená chronologie, chaotické skákání mezi vypravěči i mezi nádherným poetickým jazykem a primitivními skřeky. Kdo vydrží, tomu se ze střípků začne skládat příběh o naprostém vyvrhelovi, který se dopouští stále horších a horších zločinů. Těžko říct, zda je ještě člověk, nebo už zvíře, nelze ho ale jen tak odsoudit. Při čtení se totiž neustále nabízí otázka – kdyby měl nějakého skutečného přítele, kdyby existoval aspoň jeden člověk, kterému by na něm opravdu záleželo, zachránilo by ho to? Stačilo by to, aby nepadnul tak hluboko? I on je přece, jak připomíná autor, dítě boží.