Dítě boží

Hlavním protagonistou románu je Lester Ballard, vrah a nekrofil, kterého společnost vyloučila ze svého středu a který žije v podzemním labyrintu jeskyní se svými trofejemi - plyšáky, které si vystřílel na poutích, a s rozkládajícími se mrtvolami svých obětí. V první části sledujeme Lesterovu postupnou a nevratnou proměnu v outsidera, vyvrhele a "účastného" pozorovatele, který se stává postrachem Frog Mountain. Druhá část se soustřeďuje na změnu ještě zdánlivě neškodného voyeura v šíleného vraha. Lester Ballardmá však přesto s ostatními lidmi něco společného -nezměrnou touhu po lásce, kterou však není schopen získat a naplnit běžným způsobem. Přes všechnu hrůznost Lesterova počínání si čtenář uvědomuje, že k němu není schopen cítit pouze antipatie. Dítě Boží vychází ze skutečného případu, ke kterému došlo v Tennessee. Je zde však také všudypřítomný mýtus, posílený alegorickými prvky díla. Přestože román líčí proces postupného odcizení a totální ztrátu morálních hodnot, nutí současně čtenáře, aby hledal vysvětlení daného stavu, a to zdaleka nejen Ballardových činů. Koneckonců, Lester Ballard je jedním z nás, "dítě Boží, jako vy nebo já"....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26492/dite-bozi-26492.jpg 3.9348
Originální název:

Child of God (1973)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (47)

Přidat komentář
Česneksmedem
27. srpna

Upozornění! Tato kniha není vhodná pro děti a mládež. Takže, vyčůrat, pomodlit a bez pohádky spát. Pro všechny ostatní. Připomíná mi to koncertní verzi skladby „Smoke on the Water“ od skupiny Deep Purple, kterou hráli spolu se symfonickým orchestrem roku 2011 v Montreux (Švýcarsko). Fanoušci této kapely jistě ví, že tato skladba byla inspirována požárem, který zapálil světlicí fanoušek Franka Zappy v jednom místním kasinu roku 1971. Na začátku taková decentní brnkačka, a pak šup mu (čti džig mu) prášek. Nářez. Vzhledem k tomu, že hlavní postava knihy Lester Ballard je mimo jiné nekrofil, není tato kniha asi úplně pro každého, byť dospělého čtenáře. Slabším povahám se totiž může stát, že jim tato kniha zamotá hlavu jako desátá becherovka. Občas jsou tam momenty, a to mi věřte, u kterých by se nesmál ani Patrik Hartl. Pravda ovšem většinou není tak jednoduchá, jak se může na první pohled jevit a lidská psychika je složitá a zranitelná. Bohužel pak za činy blízkých, kteří vás měli chránit a milovat, může zaplatit někdo úplně cizí a nevinný.

Alitairmir
11. července

Knihu jsem přečetl během večera, bohužel ne proto, že bych se od ní nemohl odtrhnout, ale proto, abych jí měl co nejdříve za sebou a mohl jsem se pustit do jiné, která mě na rozdíl od této bude bavit. I když jsem vážně chtěl, nedokázal jsem se do knihy ponořit, způsob jak byla napsaná mi nesedl a první třetina knihy, kde na sebe kapitoly nenavazují a každá vypráví krátkou historku buď z minulosti nebo přítomnosti, jsem vysloveně protrpěl. Jedno se autorovi ale musí nechat - Hlavní postavu knihy jsem opravdu ze srdce nesnášel.

Janek
19. dubna

Existenciální sonda až na samé dno lidské duše, k tomu nejtemnějšímu v nás. McCarthyho text je minimalistický, autor si zachovává maximální odstup od všeho, co popisuje - je to jako reportáž, bez jazykových ozdob a kudrlinek, bez hodnocení. Dítě boží přečtete za několik hodin, ale nezapomenete na ně nikdy.

hellena1523
06. února

Tak to byla síla! Přes všechna varování jsem se do knihy pustila a očekávala, jak budu zhnusená a nedočtu ji snad ani do půlky. Naštěstí jsem asi otrlejší, než jsem sama doufala, protože jsem si ji "vychutnala" až do úplného tekoucího konce, z kterého se mi teda, přiznává, trochu navalovalo.
Téma samo o sobě je kontroverzní, což hrálo McCarthymu do karet, ale co tenhle autor opravdu umí, je práce s charaktery.
Nepřišel mi ani tak děsivý onen akt, jako spíš ty postavy. To právě z nich jsem měla husí kůži a pro jistotu nenechávala na noc otevřenou ani ventilačku.
Příšerný a zároveň skvělý čtenářský zážitek.
Nesedne každému a, jak jsem pravděpodobně zmínila už u "Tahle země není pro starý", vadí mi absence uvozovek v přímých řečech, ale i tak je to nadprůměrný titul.

Nomia
04. února

Dítě boží by mělo být spíš pojmenováno Stvůra boží. Tentokrát si McCarthy vzal jako hlavní postavu idiota, psychopata a nekrofila v jedné osobě.
Dle popisu se možná spousta čtenářů bude knihy trochu bát, přeci jen nekrofilie asi nepatří mezi nejoblíbenější témata, ale autor se s tím popasoval velmi dobře.
O nějaké morálce, zpytování svědomí, nebo lítost nemůže být řeč. Nečekejte ani souboj duše rozpolceného člověka. Cormac nám naservíroval barvité (lehce brutální) vyprávění o tom, jak jeden slaboduchý psychopat, postupně morduje a "przní" mrtvoly, ale také o jeho osamění a nepřijetí mezi ostatní obyvatele.
Kdo má rád lehce "podivné" knihy, tak povinně přečíst! :)

Evaho73
03. února

K tejto knihe som sa dostala iba náhodou vďaka výzve a musím priznať, že ma poriadne šokovala.
Je to hororový príbeh o chorobne zvrhlom mužovi napísaný podľa skutočnej udalosti, i keď si osobne myslím, že niektoré situácie autor asi vykonštruoval podľa seba.
Zo začiatku sa kniha nečíta ľahko, lebo je písaná "chaos štýlom", kde je príbeh poskladaný rôznými útržkami popísujúcimi konanie a zvrátenosť  hlavného predstaviteľa z pohľadu viacerých svedkov.
Hlavný predstaviteľ Lester Ballard z Tennessee vraj skutečne žil ako vyhnanec na okraji spoločnosti. Trpel rôznými úchylkami ako napríklad podpáľačstvom, bol sexuálny deviant, nekrofil a vrah.
Autor popisuje Ballardovo konanie veľmi expresívne až mi niekedy pripadalo, ako by sa v tých morbídnostiach sám vyžíval, to však paradoxne dodalo dielu akúsi originalitu.

TerezaK.700
29. ledna

Zvláštní pocit číst o někom, s kým naprosto necítíte soucit a jen pozorujete, co strašného ještě udělá. A přitom se nemůžete odtrhnout, protože je to krásně psané. Temný příběh z amerického venkova, o outsiderovi, který ztratí zábrany.

rabor
28. ledna

Podle mě je jen otázkou času, než bude Prahou pochodovat prúvod "Nekrofil Pride" a potom by mohlo vyjít najevo, že o tom nic nevím a jak jsem tudíž zpátečnický buran co má předsudky. Jelikož občas do Prahy jezdím a uvědomuji si, že i pražák je člověk a komunikaci se neubráníte, řekl jsem si, Ráďo, takhle to nejde, musíš se dovzdělat. Ale tenhle útržkovitý odfrkaný román mi moc nesedl. Jako nic proti nekrofilúm, ale vytvořit na takovém prostoru tak prázdnou a nepřesvědčivou postavu, aby se dal na obdiv těch několik chvil bizarnosti ohledně nekrofilie, to chce určitě zvláštní spisovatelské nadání, které se u mě bohužel nesetkává s dostatečným oceněním.

WugWugs
08. ledna

U McCarthyho ste ako na cirkusovej prehliadke deformít, degenerovaných atrakcií a hrubo pestovaného výkvetu zapadákova. Hľadať tu nejaký súcit mi príde dosť nevhodné. Minimalistický štýl mi vyhovuje. Čo mi však nevyhovuje, je absolútne nedôveryhodne vykreslená hlavná postava. Z akéhokoľvek uhla - proste nedáva zmysel. Ono to nemusí vadiť, je prosto funkčná vzhľadom na novelu. Vadí mi však, ak sa začne vydávať za niečo viac, vraj za to môže spoločnosť, okolie, či dokonca len "chcel aby ho mal niekto rád" - na takej interpretácii sa už musím smiať. Potom že tu máme obdivovateľov chudáčika Kajínka. Svet sa k Ballardovi správa rovnako nespravodlivo, ako on k nemu. Ku komu z nás nebol svet aj neprívetivý, či odporný alebo priamo nenávistný? Ballard vo svojom svete totiž funguje oveľa úspešnejšie ako mnohí mentálne alebo fyzicky narušení ľudia, a je tomu tak aj preto, že si z neho berie oveľa viac, ako mu dáva. Tak aká ľutosť?
Ako krátka experimentálna novela, je Dieťa božie vcelku zaujímavá, najmä jedinečným štýlom, pokusom vystavať, splatlať odľuda z hliny a hovien, ktoré pohodil život pod nohy. Ako niečo viac, spoločenská kritika, či zobrazenie narušeného vývinu, je viac ako nepresvedčivá a psychologicky veľmi zmätená. 2.5

Etule
27.11.2017

Druhá kniha od autora, kterou jsem zkusila, ale bohužel tentokrát totální zklamání. Kniha mě nijak neoslovila a ani ve mě nevyvolala žádné hlubší pocity. Nicméně autora stále nějak nedokážu zatratit a jednou si snad konečně přečtu Cestu. :)

denib
30.09.2017

Tak tohle bylo drsný ... Sice mi chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale jakmile se to stalo, už jsem knihu nemohla odložit. Ještě že je tak krátká :-) Jak jsem psala, je to drsný. Ale přitom to není nějaký horor nebo něco podobného. Je to prostě popis totálně vyšinutého člověka a jeho zvěrstev. Ale popis strohý, skoro se mi chce nesmyslně napsat "objektivní". I když se tam vraždí, není to napínavé nebo vzrušující - je to vlastně klidné. Ale přitom nesmírně zajímavé. Neumím to správně popsat ... přečtěte si to. Opravdu.

Mathiel
26.09.2017

Čekala jsem, že mě kniha zasáhne, že ve mně zanechá hlubší pocity jako v ostatních čtenářích tady... ale nestalo se tak. Naprosté zklamání. Jedna hvězdička za poslední dvě "kapitoly".

Marquis
08.09.2017

Desivé, monštruózne, brutálne. Minimum dialógov, len jedno veľké defilé hrôzostrašných výjavov zo života beštie, ktorú si stvorila sama spoločnosť. Čítal som jeden deň a jedným dychom, potlačoval nevoľnosť a nechal si hlavného hrdinu až príliš pripustiť k telu. Výsledkom bola niekoľko hodín trvajúca depresia prerastajúca v amorálnu otupelosť. Nemôžem si pomôcť, ale téma mi silno pripomenula o dvanásť rokov mladší Süskindov Parfum (primitivizmus, život v jaskyni, obsesia ženami), samozrejme, odlišné spracovaním. Na filmovú adaptáciu fakt zvedavý nie som, nevyvolala by vo mne dostatočné búrenie zmyslov, kniha je však jedným z najsugestívnejších literárnych zážitkov, ktoré som mal možnosť prežiť, nie nepodobný tým z kníh markýza de Sade, či Jacka Ketchuma. Jedno zvrhlé, chrapľavé a pološialené "bravo".

mysiouxsie
27.05.2017

Takhle to dopadá, když se člověk narodí jako omyl..když se na dítě rodiče totálně vykašlou..když člověk nepozná normální a obyčejnou lásku a lidský zájem..a když všemi odvržený chlap nikdy nedostane od holky ani jednu ubohou pusu.

Lenka.Vílka
23.04.2017

Moje první dočtená kniha od autora (několikrát zkoušenou Cestu nepočítám). Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se mi vlastně zamlouvá styl, kterým je kniha psaná, a potom jsem podlehla. A rozhodně zkusím další.

GreenMagritte
05.03.2017

Po této knize jsem v knihovně šáhla náhodou, aniž bych věděla její děj. Přiznávám se, že po přečtení anotace se mi do čtení moc nechtělo, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak se s tak šokujícím tématem McCarthy vypořádal, i vzhledem k jeho ostatním románům, které se mi opravdu líbily. Dítě Boží je románem o hrůzných věcech, je to příběh mrazivý a vyžaduje asi i jistou dávku otrlosti, ale nelze mu upřít působivost a jako vždy svébytný a úsporný McCarthyho jazyk.

lucie.8
26.12.2016

Podle komentářů a anotace jsem čekala krutou knihu, která mě zasáhne a budu si jí dlouho pamatovat. Ale bohužel. Na můj vkus byla příliš lyrická (Ballardovo toulání se po lesích) a důležité momenty děje se odbyly jen v pár větách. Cesta se mi od McCarthyho líbila daleko víc.

žabákA
12.10.2016

S Ballardem jsem soucítil od samého začátku, kdy ho společnost bez váhání odsoudila a odstrčila jako obětního beránka. To vše proto, aby samu sebe očistila. Nejvíce mě oslovily komické situace: nakupování, dcery pojmenované dle lékařského slovníku atd.

Ječmínek
19.05.2016

Líbily se mu i živé holky, ale když ony ho nechtěly! A nechtěl ho nikdo. Byl sám ve svém brlohu, jako od smečky odvrhnuté zvíře. Dítě Boží. Měl pušku.

Ashurnibibi
31.08.2015

Syrový obraz jižanské gotiky na vrcholu. Po dočtení jsem měl v hubě mrtvolný puch, jež se mi dalších pár dní nedařilo překouřit.

memphisz
18.08.2015

Nevím, co přesně napsat. Kniha je čtivá a námět zajímavý, ale přesto zůstává na konci jistá pachuť.

endyamon
28.06.2015

Najlahsia McCarthyho kniha, kratky, drsny pribeh jedneho dementa.

mone
02.05.2015

V Božím Dítěti nenajdeme jediné hluché místo, v němž by se příběh rozpliznul. Není ani kde – román svou délkou nemá šanci unudit, navíc při tempu, jaké McCarthy od počátku udává, je víc než pravděpodobné, že jej čtenář přečte na jeden zátah. Co na tom, že tematika Božího Dítěte hraje do karet spíše silnějším náturám. Zvykejme si: ve fikčních světech už toho bylo hodně řečeno. Nyní nastává čas probádat bílá místa na literárních mapách. A ta černá v lidské společnosti.

Palivo
11.03.2015

Od Cormacka jsem už v kině četl Tahle země není pro starý a Cestu, takže jsem si řekl, že bych se mohl rozhlédnout i po knihách. Vzhledem k tomu, že to ještě předloni četl kdejakej hipster, počkal jsem si až do roku 2015 a když si McCarthy solidně pohnojil renomé s Konzultantem, nic už nebránilo tomu, abych se do tohohle emerickýho Vívega pustil. Musím hned z kraje přiznat, že jsem byl překvapen, jak líbezné téma si autor vybral. Střílení a vojíždění mrtvých žen je hned po tankách, análu, Jirkovi Pomejovi, rychlovarných konvicích a Ivetě Bartošové moje šesté nejoblíbenější téma. Hlavní postava mi tedy byla sympatická hned z kraje. Co víc, pod vlivem předešlých filmových adaptací jsem si v hlavní roli okamžitě představoval špinavého a neoholeného Pomejeho, jak se toulá po lukách kolem Třeboně, a bylo vymalováno. Kniha je napsána dost svižně, akorát mě teda mrzelo, že mezi vražděním Cormack popisoval i přírodu, což zbytečně zabíralo místo dalšímu vraždění. Navíc všichni už od malička víme, jak vypadá les a déšť, takže nevidím důvod, proč to popisovat. To je stejný nonsens jako jet do Říma, když už to tam všichni vyfotili a dali na Instagram. I přesto ale kniha udržela moji pozornost natolik, že jsem kolikrát šel na záchod číst a to se mi ani nechtělo kakat. Ve finále dobrý.

Kmotr99
01.02.2015

"Přes běhoun ze žlutého linolea tekl tenký proužek krve a vsakoval se do dřevěné podlahy. Ballard svíral pušku a sledoval ji. Zdechni, ty zatracená děvko, řekl. Poslechla."
V porovnání s touto knihou je "Cesta" nebo "Tahle země není pro starý" ještě celkem oddychová, mainstreamová a mírumilovná četba. Strohý, drsný a syrový styl Cormaca McCarthyho se mi začíná zamlouvat čím dál tím víc.

Serja
19.10.2014

Příběh člověka, který jen chtěl, aby ho někdo měl rád.

narcisonanis
04.09.2014

Dítě Boží je výborně napsaná kniha, čte se prakticky jedním dechem. Temný a mrazivý román vyžaduje od čtenáře maximální pozornost a i jistou otrlost, přeci jen nekrofilie a pedofilie... to už trochu těch nervů z oceli chce :D Jasně, vraždění nevinných a bezbranných (nejen) dětí, mrzačení a kanibalismus, to už všechno známe z ostatních McCarthyho knih, tohle je však přeci jen silnější kafe. Trochu zamrazí, když si přečtete, že je kniha inspirována skutečnými událostmi spjatými se skutečnou osobou. S dítětem božím, pro které společnost (určitě ani Bůh) nemá pochopení. Snad aspoň čtenáři...

turbosound
02.06.2014

Má druhá knížka od McCarthyho. Podle anotace a zdejších komentářů jsem čekal něco víc. Je to syrové, drsné, ale nemyslím si, že nějak moc. Zkrátka kratičká, strohá věc o tom nejposlednějším z posledních dítek Božích..

kindlic
30.01.2014

Výborný štýl písania - jednoduchý, úderný a cez to všetko dostatočne zložitý aby dokázal zaujať. Príbeh sám o sebe je drsný až až.. (žiadna čalamádka). Určite to nie je posledná kniha od McCarthyho, ktorú si prečítam.

Edi
22.09.2013

Drsný příběh, k zamyšlení