Dítě boží
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26492/bmid_dite-bozi-7AB-26492.jpg
4
566
566
Hlavním protagonistou románu je Lester Ballard, vrah a nekrofil, kterého společnost vyloučila ze svého středu a který žije v podzemním labyrintu jeskyní se svými trofejemi - plyšáky, které si vystřílel na poutích, a s rozkládajícími se mrtvolami svých obětí. V první části sledujeme Lesterovu postupnou a nevratnou proměnu v outsidera, vyvrhele a pozorovatele, který se stává postrachem Frog Mountain. Druhá část se soustřeďuje na změnu ještě zdánlivě neškodného voyeura v šíleného vraha. Lester Ballard má však přesto s ostatními lidmi něco společného - nezměrnou touhu po lásce, kterou však není schopen získat a naplnit běžným způsobem. Přes všechnu hrůznost Lesterova počínání si čtenář uvědomuje, že k němu není schopen cítit pouze antipatie. Dítě boží vychází ze skutečného případu, ke kterému došlo v Tennessee. Je zde však také všudypřítomný mýtus, posílený alegorickými prvky díla. Přestože román líčí proces postupného odcizení a totální ztrátu morálních hodnot, nutí současně čtenáře, aby hledal vysvětlení daného stavu, a to zdaleka nejen Ballardových činů. -- zdroj: pitaval.cz --... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
Child of God, 1973
více info...
Přidat komentář
Temná a chmurná, kontroverzní a brutální novela, o vrahovi s nekrofilními choutky, napsaná stručným odosobněným McCarthyho stylem se záblesky silně cynického a černého humoru. Silný zážitek se scénami daleko děsivějšími než z ledajakého hororu. Čeho všeho je schopna osamocená lidská bytost?
McCarthyho třetí kniha byla ve skutečnosti mou druhou čtenou (pár let po Cestě). Stále je to velmi poetické, byť poněkud méně než-li třeba předchozí Vnější tma. Nechybí tomu ale pořádná dávka temnoty, hnusu a melancholie. Všechny poznávací znaky autora tu jsou, tentokrát však ve skromnějším balení. Od plného hodnocení dělí dílo jen jistá uspěchanost či stručnost. Tím příběh trpí především v závěru, který sice není vůbec špatný, ale na mistrovu obecnou laťku je trošku línější. Knihu hodnotím jako jeden z nejlepších příběhů na téma spirálovitého pádu člověka na samé dno existence. Člověka, který měl v životě hodně smůly. Člověka, který se vinou okolí a okolností stal prakticky ztělesněným zoufalstvím. Na první dobrou se to celé může zdát jen nechutné a odporné. Ve skutečnosti je to však především výsostně smutné. Nakonec, jak už mockrát padlo, Lester byl přeci jen dalším dítkem Božím. Tak jako vy nebo já... ;)
Přímočará novela a vlastně již typický McCarthy s motivy a postupy plně využitými v pozdějších jeho knihách (Krvavý poledník, Tahle země...).
"Falešný akolyta či antiseptický zločinec, pozorovatel příšerností, ghúl na půl úvazku". Tím vším se dá s trochou fantazie bezesporu Lester Ballard (hlavní postava románu) popsat... a nebo k popisu postačí i pouhé "Dítě boží"?
Ústředním tématem McCarthyho románů (které jsem zatím měl tu čest číst) je cesta a i tentokrát tomu není jinak, jen jde o cestu za hranice lidství, cestu až do nejtemnějších hlubin jeho zvířecké pudovosti a cestu, kterou jsem jako čtenář společně s Lesterem podnikl s neuvěřitelnou lehkostí.
McCarthymu se s nevelkým počtem stránek podařilo vytvořit obrazotvorný román s napětím a opravdu hutnou atmosférou amerického jihu, čemuž napomáhá i fakt, že je vystavěn na reálných událostech.
Nečetla jsem anotaci a tak jsem pak byla překvapená, co jsem si z knihovny přinesla. Začala jsem číst a s obavami očekávala, kdy už "to" přijde. No a pak to přišlo a mně se paradoxně ulevilo. Všechny ty hrůzy sice v knize jsou, ale tak nějak "hezky" napsané, konstatované autorovým strohým stylem. Žádné vyžívání se v detailech, kolikrát i jen naznačené, mimochodem zmíněné.
Vzhledem k tématu se zdráhám napsat, že jsem si knihu užila, ale je to tak. Stejně jako Cestu a věřím, že i další autorovy knihy, na které se teprve chystám.
Moje třetí setkání s autorem a rozhodně budu pokračovat. Jeho drsný styl, který je v kontrastu s popisy krásné přírody, a zvláštní styl psaní mi sedí.
A Ballard byl zruda, ale svým způsobem mi ho bylo líto.
Že Cormac McCarthy píše fakt drsné příběhy, že si nebere žádné servítky a že to umí tak, že syrově, suše a bez přebytečných slov šokuje každou větou, není žádné tajemství. Ovšem Dítě boží se vymyká...Je ještě syrovější a drsnější než jsme si dosud uměli představit.
Příběh, který se odehrává v zapadákově někde v Tennessee, vychází ze skutečných událostí. O to více šokuje...Lester Ballard přišel úplně o všechno a o všechny, je osiřelý, opuštěný a osamělý. Nemá kde bydlet, nemá s kým promluvit. Chová se podle situace, přizpůsobuje se, chce přežít a vyhovět svým instinktům a potřebám. Chybí mu lidský dotek, teplo a láska...Jedna katastrofa stíhá druhou. A Lester postupně zabředá do hlubšího a hlubšího mravního bahna. Člověk si už ani nedokáže představit nic o moc horšího. Příběh nemůže skončit jinak než tragicky...
Považovat Lestera jen za odpudivého devianta je příliš prvoplánové. Za svůj nedlouhý život prožil vlastně jen a jen zlo, jak to asi mohlo dopadnout? Nezastávám se ho, protože činy, které spáchal, jsou neodpustitelné. Ale svůj díl viny nese i společnost, kterou nikdy nikdo neodsoudil.
Není to černobílý příběh o dobru a zlu, protože i to zlo má své příčiny a kořeny. Kdyby Lestrovi osud rozdal lepší karty, kdo ví...
Četla jsem knihu a viděla jsem i film ,který podle ní natočil James Franco v roce 2013. Je poměrně věrný předloze, a tak mě dost udivily vesměs negativní a zatracující reakce uživatelů ČSFD, z nichž, jak se zdá, nikdo předlohu nečetl...Trochu mi to připomíná reakce na knihu a film Nabarvené ptáče. Někdy si myslím, že je mnohem jednodušší cokoli kontroverzního bez mrknutí oka zatratit než se nad tím zamyslet...
Knize dávám plný počet a doporučuju těm, kdo se nenechají odradit.
Dítě boží a přesto ve sračkách.
Obrazy které nevyženete.Cesta do hlubin.Propast z které není návratu.
Zdánlivě i dnes kontroverzní temné dílko,ne však krvavě lacině prvoplánové,na každé stránce velmi strohé,až zmatené.Podobně jako mysl Lestera.
Mamuška utekla.Tatuška se oběsil.Syrový kraj.Osamělost a zmar.
Samota není hrozná,je šílená.
Na motivy skutečnosti.Útle úsporné.Strohé jakoby neuzavřené v jednotlivých kapitolách.Rámovaných velkými mezerami bez textu.
Stojí javor osamělý.Kdo ten javor rozveselí ?
Dáme mu tam ptačí budku,brzy bude po zármutku.
To lhostejno nám není.Vnitřně nesouhlasíme.Předstíráme,že to není.Neexistuje.Je předem odsouzeno k opovržení.
Nepotká.Média nás utvrzují o opaku.Vyhýbáme se.Neutečem.Svět je bohužel takový.
Příroda.Příroda ten němý svědek.Pozorovatel neměnného každoročního pinožení mravenečků.Výkřik sojky.Oříšky s láskou schované na příští zimu.
Na pozadí obsedantních myšlenek.Stále opakujících nutkání.Musíš.
To udělat.Vytrhnutý z lidských zákonů přirozenosti.Převládá ta živočišnost a zvířeckost v zákoutích neandrtálských skrytých v nás.
Už pokolikáté,samé otázky.Kdy se to zlomilo ? Ten zásadní okamžik a nebo spousty faktorů dohromady,kdy nebyla cesta zpět.I Lester byl někdy nevinným miminkem a plyšáky měl tůze rád.Nebyl vrah už v lůnu mateřském.
Je to tak prosté.Toužit a milovat.Něco se rozlilo.Rozbilo a nejde to slepit.
A co lidi ?
Lidi jsou oběti.To jedno není.Všichni nejsou Ti hodní.
Jen se děti koukněte,co je krásy na světě.
Není hodno velebit,co představuje a popisuje za činy,jistě nikoliv.
To co převyšuje a nutí nás přemýšlet a snažit se snad i namátkou pochopit,je samotné vypravování.Co nás nutí v Nás číst dál.
Do poslední stránky.
Cormacovo smutné vidění.Nelichotivý stav věcí kolem,i v uvnitř.
„Život jednoho magora", který se postupně „vyvíjí" v krátkých kapitolách, trochu neuspořádaně poskládaných do krátké knihy. Kdo za to může, že je z něj to co je/bylo? Každý je strůjcem svého štěstí (bohužel oběti ne), ale někdy nás tam navedou jiní.
A není cesty zpět... Dobře je popsán přerod od nevinného střílení na pouti, až k šíleným vraždám, spolu s popisem přírody, která je svědkem událostí.
Dá se diskutovat, zda autor skvěle a neobvykle zachycuje pochody psychického šílence, nebo jen nezajímavě popisuje psychologické anomální duševní poruchy jednoho vyvrhele. Autorovi dám ještě jednu šanci s nějakou jinou knihou, ale tahle asi nepatří mezi jeho nejtypičtější a nejlepší.
Trochu netypický styl psaní, autor píše tak, aby si čtenář věci postupně pospojoval a musel trochu přemýšlet. Skvělé dílo.
Právě čtu a doufám, že dočtu. Už dlouho mě něco tak nebavilo. Znovu určitě číst nebudu.
Syrové dílo. McCarthyho úsporný styl psaní bez uvozovek při přímé řeči mi sedí. Dílo nemá hluchá místa, překypuje hnusem a poetiku má podobnou jako někde tam daleko v lesích, kde sovy nejsou tím, čím se zdají být
Kniha mi pripomina Stin kapradiny od Josefa Capka, jen tohle je ctivejsi. I kdyz je to jen kratky pribeh, tak bylo zajimave, jak to s hlavnim "hrdinou" jde z kopce. Postupne se odsouva dal a dal na okraj spolecnosti, az z nej zustane jen nekrofilni, vrazdici zruda bez spetky citu. Ocenuju jak McCarthy nehraje na happy endy a pomalu se zacina posouvat vys mezi me oblibene autory.
Zajímavé. Pohled do duše vraha, který ani nemrkne, když jde na věc. A ještě se přitom jakoby nic prochází krásnou krajinou a my s ním. Místy šílené, nechutné a ke konci trochu k naštvání. Od autora už jsem četla Cestu, ale tato kniha se mi líbila víc.
Jak tuhle knihu strávit, pokud by byla moje první od CMcC, nevím. I s odstupem po dočtení se ptám, o čem všem vlastně je.
Název - Dítě boží - věřím, že ne ironický, chápu jako takové její předznamenání. Cítím v něm určitou laskavost, pocit sounáležitosti, snahu o pochopení a přijetí.
Je velmi těžké představit si hroznější, zvrácenější, odpudivější a znechucení více vyvolávající hlavní postavu. Přesto CMcC píše s takovým kouzlem, vkusem a přitažlivostí, že se chce ten příběh číst, projít jím, vědět co bude dál a na konci.
CMcC nás k Lesterovi Ballardovi přibližuje jak nejvíce to jde, sdílíme s ním myšlenky, sny, samomluvy, vlastně se s ním tak trochu stáváme součástí těch hrůz, které páchá. A protože toho o něm zas tolik nevíme - určitě se s ním život "moc nepáral", do vínku mu nadělil pramálo, je pořád ještě schopen brečet - tak vlastně nevíme, proč se z něj takové monstrum stalo, kde se stala chyba, jestli ho máme odsuzovat nebo litovat.
Možná, je tahle kniha takovým tréninkem unést nejistotu, nesklouznout k prvoplánovanému odsouzení a zavržení a hledat v sobě míru nebo sílu lidskosti, která unese i toto.
Inspirací k přemýšlení je tu ale jistě mnohem více. Proti novějším knihám CMcC mi tahle přijde přímočařejší, hutnější, koncentrovanější a je neuvěřitelné, že je stará bez mála 50let.
Myslím, že je to kniha proti předsudkům a jejich vyznavačům.
Je to "masterpiece".
začátek fajnovej konec u mě skřípal ješte kouknu na film.
jako povinna četba v USA yop
McCarthy to čtenáři rozhodně neusnadňuje – přímá řeč bez uvozovek, zmatená chronologie, chaotické skákání mezi vypravěči i mezi nádherným poetickým jazykem a primitivními skřeky. Kdo vydrží, tomu se ze střípků začne skládat příběh o naprostém vyvrhelovi, který se dopouští stále horších a horších zločinů. Těžko říct, zda je ještě člověk, nebo už zvíře, nelze ho ale jen tak odsoudit. Při čtení se totiž neustále nabízí otázka – kdyby měl nějakého skutečného přítele, kdyby existoval aspoň jeden člověk, kterému by na něm opravdu záleželo, zachránilo by ho to? Stačilo by to, aby nepadnul tak hluboko? I on je přece, jak připomíná autor, dítě boží.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno americká literatura lesy psychologické romány vyhnanství šílenství duševní poruchy, duševní nemoci podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Já bych ten příběh nazvala Dítě ďábla. Hodně depresivní čtení, stejně jako Cesta nebo Vnější tma, ale nedá se přestat číst. A k tomu je přidáno mnoho podob lidské spodiny, prostřídané hospodskými historkami hrubého zrna a překrásnými popisy přírody. Celek je strašný a fascinující.