Dítě boží
kniha od: Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26492/bmid_dite-bozi-7AB-26492.jpg
3.9
525
Hlavním protagonistou románu je Lester Ballard, vrah a nekrofil, kterého společnost vyloučila ze svého středu a který žije v podzemním labyrintu jeskyní se svými trofejemi - plyšáky, které si vystřílel na poutích, a s rozkládajícími se mrtvolami svých obětí. V první části sledujeme Lesterovu postupnou a nevratnou proměnu v outsidera, vyvrhele a pozorovatele, který se stává postrachem Frog Mountain. Druhá část se soustřeďuje na změnu ještě zdánlivě neškodného voyeura v šíleného vraha. Lester Ballard má však přesto s ostatními lidmi něco společného - nezměrnou touhu po lásce, kterou však není schopen získat a naplnit běžným způsobem. Přes všechnu hrůznost Lesterova počínání si čtenář uvědomuje, že k němu není schopen cítit pouze antipatie. Dítě boží vychází ze skutečného případu, ke kterému došlo v Tennessee. Je zde však také všudypřítomný mýtus, posílený alegorickými prvky díla. Přestože román líčí proces postupného odcizení a totální ztrátu morálních hodnot, nutí současně čtenáře, aby hledal vysvětlení daného stavu, a to zdaleka nejen Ballardových činů. -- zdroj: pitaval.cz --... celý text
Literatura světová , Detektivky, krimi , Romány
Vydáno: 2009 , Argo
Originální název:
Child of God , 1973
více info...
Komentáře (83)
Komentáře 83 Recenze 6
Nečetla jsem anotaci a tak jsem pak byla překvapená, co jsem si z knihovny přinesla. Začala jsem číst a s obavami očekávala, kdy už "to" přijde. No a pak to přišlo a mně se paradoxně ulevilo. Všechny ty hrůzy sice v knize jsou, ale tak nějak "hezky" napsané, konstatované autorovým strohým stylem. Žádné vyžívání se v detailech, kolikrát i jen naznačené, mimochodem zmíněné.
Vzhledem k tématu se zdráhám napsat, že jsem si knihu užila, ale je to tak. Stejně jako Cestu a věřím, že i další autorovy knihy, na které se teprve chystám.
Moje třetí setkání s autorem a rozhodně budu pokračovat. Jeho drsný styl, který je v kontrastu s popisy krásné přírody, a zvláštní styl psaní mi sedí.
A Ballard byl zruda, ale svým způsobem mi ho bylo líto.
Že Cormac McCarthy píše fakt drsné příběhy, že si nebere žádné servítky a že to umí tak, že syrově, suše a bez přebytečných slov šokuje každou větou, není žádné tajemství. Ovšem Dítě boží se vymyká...Je ještě syrovější a drsnější než jsme si dosud uměli představit.
Příběh, který se odehrává v zapadákově někde v Tennessee, vychází ze skutečných událostí. O to více šokuje...Lester Ballard přišel úplně o všechno a o všechny, je osiřelý, opuštěný a osamělý. Nemá kde bydlet, nemá s kým promluvit. Chová se podle situace, přizpůsobuje se, chce přežít a vyhovět svým instinktům a potřebám. Chybí mu lidský dotek, teplo a láska...Jedna katastrofa stíhá druhou. A Lester postupně zabředá do hlubšího a hlubšího mravního bahna. Člověk si už ani nedokáže představit nic o moc horšího. Příběh nemůže skončit jinak než tragicky...
Považovat Lestera jen za odpudivého devianta je příliš prvoplánové. Za svůj nedlouhý život prožil vlastně jen a jen zlo, jak to asi mohlo dopadnout? Nezastávám se ho, protože činy, které spáchal, jsou neodpustitelné. Ale svůj díl viny nese i společnost, kterou nikdy nikdo neodsoudil.
Není to černobílý příběh o dobru a zlu, protože i to zlo má své příčiny a kořeny. Kdyby Lestrovi osud rozdal lepší karty, kdo ví...
Četla jsem knihu a viděla jsem i film ,který podle ní natočil James Franco v roce 2013. Je poměrně věrný předloze, a tak mě dost udivily vesměs negativní a zatracující reakce uživatelů ČSFD, z nichž, jak se zdá, nikdo předlohu nečetl...Trochu mi to připomíná reakce na knihu a film Nabarvené ptáče. Někdy si myslím, že je mnohem jednodušší cokoli kontroverzního bez mrknutí oka zatratit než se nad tím zamyslet...
Knize dávám plný počet a doporučuju těm, kdo se nenechají odradit.
Dítě boží a přesto ve sračkách.
Obrazy které nevyženete.Cesta do hlubin.Propast z které není návratu.
Zdánlivě i dnes kontroverzní temné dílko,ne však krvavě lacině prvoplánové,na každé stránce velmi strohé,až zmatené.Podobně jako mysl Lestera.
Mamuška utekla.Tatuška se oběsil.Syrový kraj.Osamělost a zmar.
Samota není hrozná,je šílená.
Na motivy skutečnosti.Útle úsporné.Strohé jakoby neuzavřené v jednotlivých kapitolách.Rámovaných velkými mezerami bez textu.
Stojí javor osamělý.Kdo ten javor rozveselí ?
Dáme mu tam ptačí budku,brzy bude po zármutku.
To lhostejno nám není.Vnitřně nesouhlasíme.Předstíráme,že to není.Neexistuje.Je předem odsouzeno k opovržení.
Nepotká.Média nás utvrzují o opaku.Vyhýbáme se.Neutečem.Svět je bohužel takový.
Příroda.Příroda ten němý svědek.Pozorovatel neměnného každoročního pinožení mravenečků.Výkřik sojky.Oříšky s láskou schované na příští zimu.
Na pozadí obsedantních myšlenek.Stále opakujících nutkání.Musíš.
To udělat.Vytrhnutý z lidských zákonů přirozenosti.Převládá ta živočišnost a zvířeckost v zákoutích neandrtálských skrytých v nás.
Už pokolikáté,samé otázky.Kdy se to zlomilo ? Ten zásadní okamžik a nebo spousty faktorů dohromady,kdy nebyla cesta zpět.I Lester byl někdy nevinným miminkem a plyšáky měl tůze rád.Nebyl vrah už v lůnu mateřském.
Je to tak prosté.Toužit a milovat.Něco se rozlilo.Rozbilo a nejde to slepit.
A co lidi ?
Lidi jsou oběti.To jedno není.Všichni nejsou Ti hodní.
Jen se děti koukněte,co je krásy na světě.
Není hodno velebit,co představuje a popisuje za činy,jistě nikoliv.
To co převyšuje a nutí nás přemýšlet a snažit se snad i namátkou pochopit,je samotné vypravování.Co nás nutí v Nás číst dál.
Do poslední stránky.
Cormacovo smutné vidění.Nelichotivý stav věcí kolem,i v uvnitř.
„Život jednoho magora", který se postupně „vyvíjí" v krátkých kapitolách, trochu neuspořádaně poskládaných do krátké knihy. Kdo za to může, že je z něj to co je/bylo? Každý je strůjcem svého štěstí (bohužel oběti ne), ale někdy nás tam navedou jiní.
A není cesty zpět... Dobře je popsán přerod od nevinného střílení na pouti, až k šíleným vraždám, spolu s popisem přírody, která je svědkem událostí.
Dá se diskutovat, zda autor skvěle a neobvykle zachycuje pochody psychického šílence, nebo jen nezajímavě popisuje psychologické anomální duševní poruchy jednoho vyvrhele. Autorovi dám ještě jednu šanci s nějakou jinou knihou, ale tahle asi nepatří mezi jeho nejtypičtější a nejlepší.
Trochu netypický styl psaní, autor píše tak, aby si čtenář věci postupně pospojoval a musel trochu přemýšlet. Skvělé dílo.
Právě čtu a doufám, že dočtu. Už dlouho mě něco tak nebavilo. Znovu určitě číst nebudu.
Syrové dílo. McCarthyho úsporný styl psaní bez uvozovek při přímé řeči mi sedí. Dílo nemá hluchá místa, překypuje hnusem a poetiku má podobnou jako někde tam daleko v lesích, kde sovy nejsou tím, čím se zdají být
Kniha mi pripomina Stin kapradiny od Josefa Capka, jen tohle je ctivejsi. I kdyz je to jen kratky pribeh, tak bylo zajimave, jak to s hlavnim "hrdinou" jde z kopce. Postupne se odsouva dal a dal na okraj spolecnosti, az z nej zustane jen nekrofilni, vrazdici zruda bez spetky citu. Ocenuju jak McCarthy nehraje na happy endy a pomalu se zacina posouvat vys mezi me oblibene autory.
Zajímavé. Pohled do duše vraha, který ani nemrkne, když jde na věc. A ještě se přitom jakoby nic prochází krásnou krajinou a my s ním. Místy šílené, nechutné a ke konci trochu k naštvání. Od autora už jsem četla Cestu, ale tato kniha se mi líbila víc.
Jak tuhle knihu strávit, pokud by byla moje první od CMcC, nevím. I s odstupem po dočtení se ptám, o čem všem vlastně je.
Název - Dítě boží - věřím, že ne ironický, chápu jako takové její předznamenání. Cítím v něm určitou laskavost, pocit sounáležitosti, snahu o pochopení a přijetí.
Je velmi těžké představit si hroznější, zvrácenější, odpudivější a znechucení více vyvolávající hlavní postavu. Přesto CMcC píše s takovým kouzlem, vkusem a přitažlivostí, že se chce ten příběh číst, projít jím, vědět co bude dál a na konci.
CMcC nás k Lesterovi Ballardovi přibližuje jak nejvíce to jde, sdílíme s ním myšlenky, sny, samomluvy, vlastně se s ním tak trochu stáváme součástí těch hrůz, které páchá. A protože toho o něm zas tolik nevíme - určitě se s ním život "moc nepáral", do vínku mu nadělil pramálo, je pořád ještě schopen brečet - tak vlastně nevíme, proč se z něj takové monstrum stalo, kde se stala chyba, jestli ho máme odsuzovat nebo litovat.
Možná, je tahle kniha takovým tréninkem unést nejistotu, nesklouznout k prvoplánovanému odsouzení a zavržení a hledat v sobě míru nebo sílu lidskosti, která unese i toto.
Inspirací k přemýšlení je tu ale jistě mnohem více. Proti novějším knihám CMcC mi tahle přijde přímočařejší, hutnější, koncentrovanější a je neuvěřitelné, že je stará bez mála 50let.
Myslím, že je to kniha proti předsudkům a jejich vyznavačům.
Je to "masterpiece".
začátek fajnovej konec u mě skřípal ješte kouknu na film.
jako povinna četba v USA yop
McCarthy to čtenáři rozhodně neusnadňuje – přímá řeč bez uvozovek, zmatená chronologie, chaotické skákání mezi vypravěči i mezi nádherným poetickým jazykem a primitivními skřeky. Kdo vydrží, tomu se ze střípků začne skládat příběh o naprostém vyvrhelovi, který se dopouští stále horších a horších zločinů. Těžko říct, zda je ještě člověk, nebo už zvíře, nelze ho ale jen tak odsoudit. Při čtení se totiž neustále nabízí otázka – kdyby měl nějakého skutečného přítele, kdyby existoval aspoň jeden člověk, kterému by na něm opravdu záleželo, zachránilo by ho to? Stačilo by to, aby nepadnul tak hluboko? I on je přece, jak připomíná autor, dítě boží.
Takhle nějak si představuji život standardizovaných amerických jižanů, kteří volí Trumpa, nesnáší feministky, černochy, homosexuály a považují covid19 za spiknutí iluminátů.
Nekrofilie, žhářství, incest, chudoba a nejdůležitějším majetkem je něco, čím můžete druhému ustřelit palici.
Takovými figurkami zabydlel Cormac tuto útlou prózu. Byť jedna z nich se přeci jen vymyká, ono dítě boží.
Kdyby se tohoto tématu ujali detektivkářští rutinéři, vznikla by další řadovka s titulem napsaným červeným písmem simulujícím krev.
Ne tak McCarthy. Ví, že samo téma vzbudí u čtenáře emoce, takže jimi v knize rozhodně neplýtvá. Dalo by se vlastně říct, že je úplně vynechává. Důvěřuje ti, drahý čtenáři, a tak ti dává cennou roli soudce. Sám se rozhodni, zda se z Lesterova chování pozvracíš, nebo mu nadšeně zatleskáš. Osobně doufám v orientaci spíše na první možnost, ale kdo ví, co se v nás lidech skrývá.
Rozhodně však tato pomyslná exkurze do míst, kde by se pravděpodobně nikdo nechtěl ocitnout neozbrojen, stojí za váš čas, kterého díky nízkému počtu stran nemusíte obětovat příliš.
Nakonec nezbývá, než se ptát, co ti to lidstvo provedlo, Cormacu?
Třeba na to přijdu u některé z tvých dalších knih.
Tento příběh mě moc nezaujal, snad to bylo stylem psaní a moc krátké, jako bych četl zkrácenou předlohu k nějakému románu. I přes hrůzný příběh dle skutečné události jsem se do děje nemohl nějak vnořit. Chtělo by to víc do hloubky, vžít se do různých postav a dát tam trochu napětí než zkráceně popisovat co provádí nějaký psychopat. Chtělo by to prostě lepší zpracování.
Zvrácené. Šílené. Absurdní. A přece tak syrově reálné.
Vlastně jen chtěl, aby ho měl někdo rád.
Bože, kde se stala chyba? Kam nás vedou cesty Boží?
Snad jsem ho i maličko litovala. Maličko. Ale bylo to tak zvráceně nechutné, že...
A jak už napsal někdo další, tohle není příběh, ke kterému bych se chtěla vracet. Ne, ne. Přesto mi uvízl pod kůží a tam...
...hnije.
Jako bych tu hnilobu, zkaženost, zvrácenost, tu bolestnou osamělou touhu být součástí společnosti - a přitom navždycky zůstat vyvrhel - pořád cítila.
I po těch letech, co jsem tohle četla. Pořád to tam je.
...prostě jen chtěl, aby ho měl někdo rád.
Tady to teda začíná? Tady to končí? Tohle je ta cesta, která vás zavede na samý okraj propasti, která vás donutí skočit?
Těžko soudit člověka, jehož boty nenosíme. Co kdyby ho prostě na začátku měl někdo rád? Dopadlo by to jinak? Dopadlo by to stejně?
To už se asi nedozvíme...
Stála jsem v knihovně a přemýšlela, co si půjčím. Zaujala mne jiná kniha od stejného autora, a vedle ní bylo Dítě boží. No co, obálka je divná, ale je to hubené, zkusím to. Jenom nevím, zda to byla chyba či nikoli...
Dítě boží je místy odporná kniha, kterou jsem musela jen číst. Nesnažila jsem se pochopit ani soucítit s hlavní postavou, ačkoli se celá kniha točila kolem něj, toužila jsem zjistit, jak to skončí a na příběh zapomenout.
Musím ovšem podotknout, že autor píše skvěle. Jen nevim, zda jsem od něj měla číst jako prvotinu zrovna tohle.
Děsivé, děsivě smutné, smutně krásné. Doporučuji a jednoznačně palec nahoru. Takhle by se mělo psát.
Bezemoční, chladné, nepříjemné, syrové, brutální, dokonalé... Jedna z nejsilnějších knih, co jsem kdy četl. Chápu však, že v někom může McCarthy vzbudit opačné pocity. Tohle ve mně bude rezonovat dlouho!
Jedna z knih, které vás nenechají v klidu. Ale rozhodně to není příběh, ke kterému se chci vracet.
Lidské, příliš lidské. Nebo nelidské? Trošku si nyní zafilosofuji. Nelidské, je vlastně ryze lidské. Jen člověk je totiž schopen nelidského, respektive potěšení z násilí, mučení a dalších hrůz, kdy vědomě a i bez nějakého jasného důvodu ubližujeme, ponižujeme či jinak ohrožujeme druhého. Zvíře zabíjí, jen dle svých instinktů bez zlého úmyslu, proto nemůže být nelidské ve smyslu, jak se tento termín užívá. Z toho vychází, že nelidské je bytostně lidská vlastnost, ukrytá kdesi v nás, pod nánosem civilizace, hodnot, výchovy... Ale probudit se může kdykoli. A o tom (asi) McCarthy píše. A píše velmi sugestivně, až z toho mrazí.
Moje bývalá spolubydlící mě za tu knihu proklínala, za tento prvek naturalismu plný krve, mrtvol a nekrofilie. Cormac je ale eso současné US prózy a tento příběh úplného asociála to jen potvrzuje.
Četl jsem ji již třikrát a snad ne naposledy. Cormac je skvělý vypravěč a líbí se mi jeho temný styl, který má v sobě něco ze starozákonních příběhů. Kniha pak není o ničem menším, než o údělu člověka, o tom, že každý, nehledě na jeho činy, je "dítětem božím". Doporučuji.
Jsem já to ale trubka: místo abych se před Vánoci nechala zušlechtit hřejivými lidskými příběhy, kde dominují dobro s láskou, zvrhla jsem na sebe takovou špínu. A ještě prý inspirovanou skutečnými událostmi, fuj! Jasně, od McCarthyho jsem nečekala žádné posezení na měkkoučkém kanapi u cappuccina a slaďoučkého dezertu, leč střepy ze života nekrofilního vraha byly silnou kávou i pro natolik otrlého čtenáře, za jakého se považuji. Hnus + bída + nepříjemný pocit, že se autor hóóódně držel zpátky (vše podáno stroze, bez kudrlinek, prakticky bez emocí) a realita případu byla mnohem otřesnější = čtyři krví a spermatem zacákané, zkaženým masem páchnoucí... hvězdy? Kdepak, s ohledem na absenci světla spíše čtyři černé díry. 75%
Syrový a naturalistický pohled do života vyvržence, u kterého člověk neví, zda ho má litovat nebo jakkoli soudit. U některých kapitolek jsem se opravdu od srdce zasmál (kovář), u některých jsem moc nevěděl, co si myslet a u jiných jsem se naopak začetl tak, že jsem se nemohl odtrhnout. Chvílemi jsem byl téměř přesvědčený o absolutním hodnocení, ale pak vždycky přišla nějaká část, která se sice do daného kontextu knihy hodila, ale na mě osobně zapůsobila trochu jinak, než asi měla... ostatně tak jsem vnímal i závěr, který byl fajn a chápu, proč to autor takhle napsal (koneckonců to bylo jen další Dítě boží), nicméně já bych asi příběh Lestera zakončil trochu jinak. Vesměs k "tomu" pocitu plnosti něco chybí, takže dávám hezké čtyři hvězdy.
Zrůda nebo oběť? Nevim, co si myslet.. Společensky vyřazený člověk bez návyků, rodiny, lásky, domova, v lese a odkázaný sám na sebe nemůže být normální.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno americká literatura lesy psychologické romány vyhnanství šílenství duševní poruchy, duševní nemoci podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha Dítě boží je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 666x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 214x |
| Chystám se číst | 156x |
| Chci si koupit | 30x |
| dalších seznamech | 3x |