Dítě boží

30. dubna

Moje čtvrtá McCarthyho kniha. Cesta i Tahle země není pro starý byla super, Vnější tmu a Dítě Boží trochu nepobírám. Syrové popisy a detaily jsou fajn, ale nějak mi tam chybí nějaké vyvrcholení. Možná spravedlnost, ale to v McCarthyho příbězích zásadně schází...

2 22. března

Pád člověka až na dno. Zvrhlé dno...

10 27. ledna

Proč píše autor tak depresivně? A proč se nenechám poučit ani po dvou jeho přečtených knihách a sáhnu zas i po další? Netuším :)
Jestli chcete něco temného a McCarthyovského, bude Vám to i tentokrát dopřáno plnou měrou.
Podle skutečného případu? To si zase McC. vybral věc...

25.12.2018

Krátký příběh o pádu člověka až na dno. Krátké kapitoly bez jednoho vypravěče, skládají obrázek o Lesterovi Ballardovi. O Lestera se nikdo nezajímá, vyrostl sám a postupně ztrácí svůj dům, příbytek, kde pak žil a končí jako vrah a nekrofil v jeskyni na útěku před spravedlností. Působivě je vylíčen boj o přežití v drsné přírodě. Autor přesto Lestera nesoudí a je pro něj také dítě Boží.

5 25.12.2018

Cormac McCarthy si mě získal již skvělým románem Cesta, tudíž jsem neotálel a začal shánět další. Nejvíc mě námětem právě zajímalo Dítě boží, které však bylo velmi těžké k sehnání (ani v knihovně ho neměli!). Poté jsem ho ale nalezl v Praze a zakoupil. To tak na začátek. Takže, Dítě boží...

Příběh je hned velmi zajímavý. Knihy, pojednávající o pádu jednoho člověka (a odůvodnění toho pádu) mne vždy svým způsobem fascinovaly a teda za to rozhodně chválím. Dále se už tady projevoval ten zvláštní styl psaní, jenž mě nedávno zaujal právě v Cestě. Na to, že je to prvotina, klobouk dolů. Jazyk je sice hrubý, nějakým způsobem to ale ladí s příběhem a to se mi taky líbí. Takže zatím, velká pochvala.

Někdo by mohl autora obviňovat, že píše o věcech nevhodných a příliš strašných, což je tak trochu pravda. McCarthy zde popisuje doopravdy některé scény barvitě a dokonce já, který jsem již docela znalý v nechutným věcech literatury, jsem musel občas knihu odložit. Ale nic z toho McCarthymu nezazlívám, naopak obdivuji jeho smysl pro autentyčnost, jelikož takové psaní doopravdy není lehká věc.

Řekl bych, že velká spokojenost. Na teprve třetí knihu autora to je vážně výborné a kniha se skoro může měřit s Cestou, která však stále je mým favoritem.

HODNOCENÍ: 9,5/10

21 22.11.2018

To není šok - to je smutek - pád člověka až na dno ....

Protože ať chcete, nebo ne - Lester je člověk jako my - je to dítě Boží...

"Ballard - ta nepotřebná a nemilovaná bytost ..."

Jak se zachová člověk, vyobcovaný ze společnosti?


Jak může vydávat dobro,když žádné nepřijal ?

Myslím, že toto nám chtěl spisovatel v svých strohých a úsečných kapitolách sdělit...

6 27.08.2018

Upozornění! Tato kniha není vhodná pro děti a mládež. Takže, vyčůrat, pomodlit a bez pohádky spát. Pro všechny ostatní. Připomíná mi to koncertní verzi skladby „Smoke on the Water“ od skupiny Deep Purple, kterou hráli spolu se symfonickým orchestrem roku 2011 v Montreux (Švýcarsko). Fanoušci této kapely jistě ví, že tato skladba byla inspirována požárem, který zapálil světlicí fanoušek Franka Zappy v jednom místním kasinu roku 1971. Na začátku taková decentní brnkačka, a pak šup mu (čti džig mu) prášek. Nářez. Vzhledem k tomu, že hlavní postava knihy Lester Ballard je mimo jiné nekrofil, není tato kniha asi úplně pro každého, byť dospělého čtenáře. Slabším povahám se totiž může stát, že jim tato kniha zamotá hlavu jako desátá becherovka. Občas jsou tam momenty, a to mi věřte, u kterých by se nesmál ani Patrik Hartl. Pravda ovšem většinou není tak jednoduchá, jak se může na první pohled jevit a lidská psychika je složitá a zranitelná. Bohužel pak za činy blízkých, kteří vás měli chránit a milovat, může zaplatit někdo úplně cizí a nevinný.