Pebra komentáře u knih

Až neuvěřitelně zamilovaná manželka slavného skladatele s velkou úctou vypráví o jeho životě, do kterého vstoupila ve chvíli, kdy ovdověl a zůstal sám se čtyřmi dětmi, které přijala za vlastní. Její vyznání je až úsměvné a záviděníhodné. Pokud si to tedy autorka knihy nevymyslela.

1 18.09.2019

Psané tak dobře, že je člověk až udivený tím, že rukopis vznikl už v roce 1980. Nechybělo mi nic, setkání s Ježíšem úsměvné, idea, že se hlupáci a děti rozplynou ve Vesmíru záhy po smrti je dobrá. Konec sice bez překvapení, ale právě proto mě uspokojil.

4 08.09.2019

Miluju tyhle staré knihy, kde život plyne tak nějak pomalu, i když lidé brzy vstávají a pracují od slunka do slunka. Baví mě, jak tu Rais barvitě popisuje, jak jsou lidé živočišní... pracovití až běda, poctiví.. ale i falešní, jak se pomlouvají, jak třískají děti, které lezou po stromech, na kohouty házejí kameny, kradou křížaly a chleba... a rozcuchaní hladoví kluci a holky schytávají výprasky, pranic nežalují, jelikož to je normální a patří to ke koloritu života. Vývoj se nezastaví, jak vím... každá generace je horší a horší... až ta poslední bude spálená žárem od slunce a požárů, hladové a rozcuchané děti budou krást chleba a vodu. Nebo ne...?

27.08.2019

Jsem stará konzerva a miluju devatenácté století. Světlá na docela nereálném příběhu malé chudé Bohdanky okatě ukazuje, jak dojít ke štěstí, když se bude držet jasných zásad, která současná generace ignoruje. Například Kdo nepracuje, ať nejí. :)

24.08.2019

Výborné postřehy k divoké Americe počátku minulého století, o slohu nemluvě. Několik spletitých zajímavých hysterických osudů. Nedivím se, že si knihu vybral Forman k natočení filmu. Není to lehké čtení, vyžaduje soustředění a aspoň nějaké povědomí o historii USA.

3 15.08.2019

Skoro nemůžu pochopit, že tohle napsal chlap. Napsané stručně a jasně, tak nějak smutně po česku... Stěžování si od začátku do konce, kdekdo kolem je kráva nebo vůl, kvůli kterému se pan autor nedočkal kýženého vzletu. Hm... Ale ilustrace dobré.

Dobrý námět, jen jsem se kvůli vlastní roztržitosti musela knihou projít dvakrát, abych pochopila, proč jedna želva za druhou :).

1 07.08.2019

Jo. Sympaťák Miloš Urban bezpochyby umí psát, ale v tomhle případě nejspíš nemyslel vůbec na čtenáře. :) Vary jsou podivné město, jeho popis bravurní, figury v příběhu mi přišly taky dobře absurdní, ale příběh tak zašmodrchaný a zdlouhavý! Navíc mě scény s kousáním a trháním masa z obětí nepřišly strašidelné, ale tragikomické a vůbec mě nebavily, dokonce nudily a přeskakovala jsem je. Nejvíc mi pil krev hlavní hrdina, který se bez ostychu tituluje jako "úspěšný oblíbený autor Julián". Jako parodie dobré.

4 01.08.2019

Ta kniha není spatná, kdyz pristoupíte na to ze ji psala Japonka, které díky vrozené trpelivosti neprijde otravné trcet dvanáct hodin v obchode s použitým zbožím a zajímavost vidí i v tom, ze zárivky zárí a mouchy bzucí a kazdý den se dá sníst neco dobrého, coz popisuje barvite, cituji napr. "Pan Nakano si dal polední menu s veprovym masem na zázvoru. Takeo menu s vařenou rybou a já rýži s kari omáčkou. Maso na zázvoru a vařenou rybu přinesli okamžitě". :). K zádnému harakiri nedoslo, krome toho, ze se jí podarilo sbalit kolegu, který za den utrousil jedno ci dve slova a nechápu, cím jí zaujal. :) Ne, nehaním tu knihu, nakonec jsem se bavila tím, ze jsem si predstavovala, ze ji vypráví Ceska, kterou by ctenári roznesli na kopytech.

1 25.04.2019

Kdykoli je mi úzko ze současného světa, sáhnu po některé knížce z dětství. Hanýžka a Martínek mě vždycky pobaví. Umím s nimi běhat bosá po kopcích, pást krávy, loudat se do školy či zpívat na kůru. Báječná kniha.

9 17.04.2019

Josef Čapek, odmalička se pasoval do role outsidera, i díky podivínské matce, jako by klopýtal vedle svého slavnějšího bratra, kterého ctil a miloval natolik, že se z role nechtěl ani vymanit. Osm let usiloval o milovanou ženu, trpěl ponižování budoucí tchýně... Přesto víme, že Josef byl umělec v pravém slova smyslu, noblesní, melancholický, laskavý a utrápený, což umocnila i jeho smrt v německém lágru. Po přečtení knihy mám chuť ho obejmout. Obdivuju autorku, kde všude asi vyhledávala informace, aby vytvořila tak plastický popis slavné éry dvou bratří, o které se nám může jen zdát.

4 10.04.2019

Z mála informací, které se v rodině zřejme zachovaly v ústním podání, kromě deníku dědečka, vytvořila autorka zajímavý kaleidoskop. Líbilo se mi to, tam, kde toho věděla víc, byla podrobná, kde fabulovala, držela se spíš zpátky, aby zesnulé nerozčílila, to chápu :). Určitě objasnila laikům mnoho faktů z dějepisu, které se ve škole učí letem světem nebo vůbec. Přísný dědeček mi byl velmi sympatický, i když kniha by si zasloužila jiný, s prominutím "nedědkovský" název.

2 19.03.2019

Přiznávám, že dosud jsem slovo "vaudeville" neznala a autorce děkuju za obohacení. Po přečtení knihy mám pocit, jako bych se stejně jako čtyři sestry Turnerovy den co den proháněla po jevišti, polykala prach a metala salta, to jen proto, abych neumřela hlady. Příběh plyne jako voda, i když ho na přeskáčku vypráví dvě ségry, každá jiná, ale ve své podstatě každá stejnou měrou oddaná své chudé rodině, a to je milé. Holky vypráví každá po svém, ale srozumitelně a barvitě. Život před sto lety nebyl jednoduchý asi nikde na světě, a na tvrdých divadelních prknech to občas muselo dost bolet. Jsem ráda, že mě neodradil text distributora, který v obsahu zmiňuje prohibici a práva žen v Americe na počátku 20. století. Jestli je o politice v knize celkem deset vět, je to hodně. Sestry Turnerovy mi budou chybět!

2 13.03.2019

Se vší úctou k laskavému panu Fulghumovi... je to taková, s prominutím, laskavá blbina. :) Řádkování nemuselo být jedna a půl, ne-li víc, mezery mezi odstavci... kniha by se smrskla o polovinu a ušetřil by se papír.

3 18.02.2019

Jsem sentimentalni a miluju prazske nabrezi. Branald ho popisuje kouzelne, barvite, sentimentalne jen co je pravda, a to se mi libi. Nejsem asi jedina, kdo by se rad octl v onech casech, kdy se po nabrezi promenadovaly zeny v kloboucich a muzi s virzinky...

16.02.2019