KAR

3 včera

„Všechny ty zastávky po
kraji sopek a snů.“
Citát z knihy

Na další knihu MU jsem se hodně těšil. Obálka z tlemícím se košem byla lákavá, jenže. Uvěřitelnost příběhu, jakkoliv psaného v nadsázce, je rychle pohřbena dominantním pisálkem s geniální kolegyní a naprosto tupou a málo činnou policií. Četl jsem od něj prakticky všechno, takže se úlety daly očekávat. Navíc, nevím jestli to byla ironie, humor nebo zkouší znalosti čtenáře, ale některé pasáže jsem si říkal: „Si děláš p...l, ne? Příklad: „...po fotbalovém hřišti pobíhali hráči Realu Madrid v černých a Tottenham Hotspurs v bílých dresech.“
Nebylo to ale tak špatné (z hlediska místního rybníka) a provokatér Urban už se jistě raduje nad každým dloubnutím ohledně jeho nové knihy. Přečtu si (snad) i tu následující.

včera

Jsem opravdu smutný. Ještě smutnější než po dočtení knihy Přišla z moře. Ta pro mě byla takových zklamáním, že pro mě Miloš Urban na nějakou dobu upadl v zapomnění. Doufal jsem, že se Kar stane jakýmsi vykoupením. Brakový námět zaváněl návratem k tématům, které minimálně pro mě byly u Urbana určující. Navíc propojení s určitým autobiografickým prvkem a nostalgickým vzpomínáním, prostě příslib knihy, která bude i pro autora osobní záležitostí má očekávání ještě znásobil. Kar je pro mě však jedním z nejhorších čtenářských zážitků. Několikrát jsem si vzpomněl právě na předchozí výše jmenovaný román, který pro mě byl chvílemi též velmi frustrující. Příběhově se jedná pouze o těžko uvěřitelný konstrukt, který nefunguje už od úplně prvních momentů a neustále si usnadňuje cestu pomocí náhod a příšerných oslích můstků. Nepomáhá tomu ani nesympatický hlavní hrdina, jehož chování a motivace mě udivovaly snad na každé druhé straně. To bych ovšem Urbanovi ještě dokázal odpustit. Jedná se totiž o autora, který i přes tyto neduhy dokáže na většině stran udržet čtenářovu pozornost a bavit. Největší problém mám ale s některými podivnými větnými konstrukcemi, které jsou jak hozeným špalkem pod nohy, protože celkový tok slov a plynulé čtení značně narušují. A hodně mi vadilo i dávání na obdiv naprosto banálních a vyprázdněných myšlenek typu: "Známá místa jsou strašná. Pokud nám je připomene umělecké dílo, je to prožitý úžas. Pokud nám umělecké dílo připomenou sama, jsou cestou do pekla. Proto utíkáme ke všem novým, a je nám pak jedno, že jsme jen za turisty..."

1 13. června

Urban už mě zase baví.
Atmosféra mně blízkého, ale skutečně tak nějak umírajícího města, vzpomínky na dětství a dospívání, brutální vraždy, bublání z vřídla, Goethe chce svou Ulriku... to vše mi tu sedí, tohle autor vážně umí. Ale způsob, jakým se postavy dobíraly k rozuzlení detektivní zápletky, mě tedy fakt neohromil. A ten úplný závěr?!
Hlavně díky atmosféře města vyšší hodnocení, být to jinde, asi by šla jedna hvězda dolů.

2 13. června

Od Urbana jsem zatím četla jen Hastrmana a stejně jako u Hastrmana zároveň okouzleně žasnu a zároveň konsternovaně otáčím oči v sloup.
Žasnu nad popisem krajiny (tím myslím i město), nad tím, jak Urban dokáže vnímat genius loci nějakého místa a vycítit v něm námět, který z něj naprosto organicky vyrůstá. Jako by uměl tomu místu a prostředí naslouchat a hovořit s ním.
Obě knihy jsou prosáklé okouzlením vodou, tekutinami.
Obě silně akcentují ekologii (jen na můj vkus někdy až příliš doslovně a popisně).
Konsternovaná jsem z té za vlasy přitažené detektivky. Námět sice zajímavý, ale výchozí situace trapná (tím nemyslím ty kanibaly, ti byli zábavní, ale to, kterak JU k funkci soukromého detektiva přišel), závěr předvídatelný, průběh toho pseudovyšetřování plný nahodilostí a nelogičností. Nač řešit nějakou kauzalitu a motivace jednání, když může kdykoliv zaúřadovat náhoda nebo tušení.
Občas jsem měla pocit, že je to parodie.
Co ale autorovi i tak nemohu upřít je, že píše velmi čtivě.
Miluji jeho popisy (čehokoliv), iritují mě jeho kašírované dialogy.
Podtrženo sečteno, přijde mi, že v Urbanovi se pojí dva kvalitativně diametrálně odlišní tvůrci. Přesto (nebo právě proto???) mě nepřestal zajímat a určitě si od něj přečtu i něco dalšího.
Hodnotím průměrně, ne proto, že by kniha byla průměrná (rozuměj: všední, zapomenutelná), ale je to zprůměrování mého nadšení z pohledu na Vary a despektu vůči té dedetivce.

1 12. června

Musím uznat, jsem překvapen. Moc české autory nečtu. Až na scifisty a fantasáky nějak nemám důvěru k tomu, co je u nás v knihkupectví zařazeno v běžné české beletrii. Většinou se to nedá moc číst. Ale z nějakého důvodu mě Kar lákal. Možná designem a sympatickými malými rozměry a možná také popisem zápletky. Ta mi přišla dostatečně ujetá, aby mě navnadila zjistit co to sakra může být. A možná proto, že jsem původem z Karlovarského kraje. A jsem opravdu překvapen, dokonce mile. V malé knížce najdeme solidní "severský" temný thriller s docela hutnou atmosférou. Ta je(když nepočítam brutální vraždy) velmi dobře budována melancholickými popisy města, jehož sláva uvadá, ale které je tu jakoby jednou z důležitých postav. Dále podzimem v němž se to celé odehrává a pak také zlověstnými vedlejšími postavami, kdy tušíte nějaké spiknutí ale autorovi se docela dlouho daří udržovat nás v napětí, co se z toho a z koho všeho nakonec vyvine. Obával jsem se ukecaného pseudo-artového slovního průjmu(krátce před touto knihou jsem nahlédl do Magnesií literou oceněných Hodin z olova a přesně takto bych kus co jsem přečetl zhodnotil) ale dostal jsem vcelku poctivý kousek "severského" nebo spíše tedy "západočeského" thrilleru. I se všemi neduhy typickými pro tento žánr. Hrdina je v hajzlu, poldové jsou neschopní...Není přelomový ale neurazí.

2 18. května

Zrovna jsem si nedávno říkala, že bych si zas dala nějakou tu urbanovku... a na co nenarazím na světě knihy!
A autorova další kniha mě nezklamala! Tajemná až temná atmosféra, nevšední a na pohled beznadějný případ k vyřešení, popisy míst, jež zaujmou (znalce města potěší, cizinci dokáže město velmi dobře nastínit), a propracované postavy, kde si každá nesla svůj stín z minulosti. Rozuzlení vražd mě překvapilo a styl, jakým se to odehrávalo, patří mezi jedny ty zvláštnosti, které se mi na autorově stylu líbí. Kniha se mi velmi líbila a užila jsem si ji. A jako čtenáře, žijícího na druhé straně republiky, který má o Karlových Varech jen základní informace, ve mě kniha vyvolala nutkání a touhu město navštívit.

1 18. května

První kniha, kterou jsem od pana Urbana četl. Často jsem slýchaval, že neumí závěry, ale jelikož se kniha odehrává v Karlových Varech, ke kterým mám podobný vztah jako autor, rozhodl jsem se jí koupit a přečíst. Předně musím říci, že ten, kdo není z Karlsbadu, asi nikdy neocení (a možná ani nepochopí) vzpomínky Juliána na své rodné město. Kino v pasáži...

Konec, resp. odhalení, mi přišlo příliš jednoduché. Nehodné zápletky, laciné, jako kdyby to chtěl autor rychle skončit za jakoukoliv cenu. Škoda.

Kniha je pro mě rozporuplná. Rozdělili jsem si jí na dvě linie. Vraždy a vzpomínky. Linie vražd mě tolik nechytla a kdyby nebyla v knize vzpomínková linie, asi bych knihu odložil a nedočetl.

Někomu, kdo je Karlovarák srdcem i duší, bych knihu doporučil. A jelikož s Karlovými Vary mám komplikovaný vztah a autor mi pomohl si některé věci ujasnit, musím hodnotit 5*.

Je to opravu tryzna za jedno umírající město, které už nikdy nebude tím, čím bývalo a bude asi muset zemřít, aby mohlo jako bájný fénix znovu povstat z popela.