Kar
Miloš Urban
V Karlových Varech dojde k obludné vraždě: žena roztrhá muže svými zuby a pak spáchá sebevraždu. Nebylo prokázáno, že by se ti dva znali. Po nějaké době se stane událost podobná: na golfovém hřišti zabije muž ženu její vlastní odpalovací holí, uhryže a pozře její prsa a poté vběhne pod auto. Nikdy předtím se neviděli. Do Varů, svého rodného města, se po dlouhé době vrací Julián Uřídil. Ne na stálo a ne jako lázeňský host, ale na anonymní pozvání jako autor knih, v kterých se odehrávají podobné zločiny. Minulost, na niž chtěl zapomenout, když kdysi odešel do Prahy, se mu však ve Varech spolu s dalšími kousavými vraždami vrací jako bumerang. Souvislost mezi množícími se případy nenachází, zato se nepochopitelně ocitá v jejich bezprostřední blízkosti. Tak, jak byl pozván on, teď musí pozvat do varů na pomoc člověka, kterého už nikdy nechtěl vidět.... celý text
Přidat komentář
Velmi čtivé! Urban ve stylu Sedmikostelí, nechybí místopis, tentokráte se děj odehrává v Karlových Varech, mám chuť tam jet.
Na KAR od Miloše Urbana jsem se těšila jako malé dítě na Vánoce. Bohužel mé těšení se ukázalo být zcela planým. Místo knihy, která by mne nabila, jsem dostala knihu, která mne ubila, a to jak absurdním dějem, tak stylem.
Urban byl coby spisovatel vždy trochu mimo všechny „škatulky“, ať již svým projevem, nebo právě dějem, nicméně v tomto díle se opravdu překonal, v negativním slova smyslu ovšem. Nic tu není konzistentní, postavy jednají absurdně, děj je zcela mimo naše chápání a vše doráží naprosto těžkopádný autorův styl.
Nevím, co se stalo, ale Urban již léta není tím Urbanem, kterým byl. Čtivým, přímočarým, s perfektními zápletkami a vybroušeným stylem. Tato kniha se mi jeví jako naprostá ztráta mého času, peněz a také stromů, které byly pokáceny na toto rádoby dílko.
Dočetl jsem KAR a nakonec tedy musím hodnotit třemi hvězdami z pěti.
Až někdy zhruba do konce čtvrté pětiny to bylo na pět hvězdiček. Jakkoliv uznávám, že toto mé nadšené hodnocení mohlo být ovlivněno mým sentimentálním vztahem ke Karlovým Varům, kde se děj odehrává.
Ale bylo to napínavé, zápletka se zdála být krásně urbanovsky temná a čtivé to bylo tak, jak Miloš Urban umí nejlépe. Jenže pak přišel závěr.
A ten je na můj vkus moc překombinovaný a moc složitý. Přiznám se, že u jedné z finálních scén v Císařských lázních jsem měl nutkání přeskakovat řádky a odstavce.
Motivace pachatele byla sice moc zajímavá a do velké míry filozoficky symbolická, ve vztahu ke Karlovým Varům. Ale exekuce motivace už byla prostě moc složitá a moc neuvěřitelná. Když se chcete podrbat na levém uchu, nebudete se tam drbat pravou rukou, ne?
Tedy: potenciál příběhu zůstal daleko vepředu před výsledkem, ale i tak mohu KAR doporučit všem, kteří mají Miloše Urbana rádi. Nebeských kvalit Lorda Morda, ale především Sedmikostelí se teď nicméně Urban nedotkl.
Diamant vzpomínek na dětství vsazený do pokrouceného, zoxidovaného a špínou znečištěného barokního prstenu. Neopětované lásky... Trávení se navzájem... Až parodicky odlehčující napětí při luštění záhad ve stylu D. Browna. Rýpnutí si do genderové problematiky. Téměř Orbis Pictus současnosti. Počteníčko, vtáhlo a nepustilo.
Jeden z mých nejoblíbenějších autorů mě poněkud zklamal. Po knize Boletus arkanus je toto druhý černý román, který se mi jeví daleko méně zábavný a promyšlený, než ty předchozí. Líbily se mi pasáže o Varech a autorově vztahu k nim - kvůli němu stojí kniha za čtení, děj jako takový mě příliš nezaujal a rozuzlení, tj. kdo byl pachatel a proč páchal, ani nepřekvapilo. Napětí chybělo. Škoda. Možná se mi časem uleží, přečtu znovu a přehodnotím.
Urban je zpátky! Černý a gotický, má spád a napětí, erotiku a absurditu, chemii. Nakonec všechno absurdně zacvakne dohromady. Protože je hlavní postava spisovatel, můžeme se zase jenom dohadovat, kolik o sobě Urban prozradil tentokrát. A i když jsem zvlášť ze začátku vyčítala autorovi iracionální motivy spisovatelova příjezdu do města, doufám, že Urbana ještě nějaká ta múza oslní, během čekání bych se do KARlových Varů klidně vrátila znovu a našla v příběhu třeba druhý rozměr. Protože i tahle knížka je v první řadě hra, autorovo zúčtování s rodným městem.
Za mě ne. Nedokázala jsem se začíst, napínavé to bylo chvilku na konci. Jinak všichni zúčastnění byli dost podivné figury. Doporučit knihu lze asi jen karlovarskému rodákovi, jenž se bude orientovat v nesčetných popisech zdejších míst.
....divné,divnější, nejdivnější.... nepřišel jsem tomu na chut ani na kobylku.... vůbec nevím jestli mám dát 61,452% nebo 64,785"...nebo snad míň 59,491%? ....raději nehodnotím...
opravdu jen na jedno přečtení..............
co napsat...... asi moji klasiku. Autora nezatracuji, ale tohle bylo hrozný. Nemohl jsem se začíst, příběh o ničem.... čekal jsem, že se to ke konci rozjede. Bohužel nic. Těžko si představit spisovatele přizvaného k vyšetřování šílených vražd a sebevražd.
Jediné plus je za popis Varů. Škoda ......
Ono už tady bylo všechno řečeno... ale neodpustím si: ano, Urban citlivě vnímá krajinu včetně mrtvého varského rybníčku, ano, brakovou inspiraci nikdy nepopíral a někdy se dovyprávěl k vyšší literatuře, ano, tajemství a podivno celkem umí... ale tady se nepovedl nejen příběh; z toho nejevidentnějšího - postavení spisovatele do centra jako přizvaného vyšetřovatele a důvodu některých nemilých událostí je podáno bez nadhledu čili trapně, dialogy jsou nebývale frázovité a koncem jsem se musela prokousávat ještě úporněji než většina postižených v KARu. Na druhé straně - žiju ve Varech (zdrhla jsem tam z jiného mrtvějícího města), takže jsem si užila místopisné pasáže. Žiju ve Varech, takže mě bavilo průběžné lání varoznalce. Žiju ve Varech, a tak jsem minimálně neživá. A tento koment neměl kdo napsat. Nechme se odpočívat v pokoji...
Na další knihu MU jsem se hodně těšil. Obálka z tlemícím se košem byla lákavá, jenže. Uvěřitelnost příběhu, jakkoliv psaného v nadsázce, je rychle pohřbena dominantním pisálkem s geniální kolegyní a naprosto tupou a málo činnou policií. Četl jsem od něj prakticky všechno, takže se úlety daly očekávat. Navíc, nevím jestli to byla ironie, humor nebo zkouší znalosti čtenáře, ale u některých pasáží jsem si říkal: Si děláš p...l, ne? Příklad: ...po fotbalovém hřišti pobíhali hráči Realu Madrid v černých a Tottenham Hotspurs v bílých dresech.
Nebylo to ale tak špatné (z hlediska místního rybníka) a provokatér Urban už se jistě raduje nad každým dloubnutím ohledně jeho nové knihy. Přečtu si (snad) i tu následující.
Jsem opravdu smutný. Ještě smutnější než po dočtení knihy Přišla z moře. Ta pro mě byla takových zklamáním, že pro mě Miloš Urban na nějakou dobu upadl v zapomnění. Doufal jsem, že se Kar stane jakýmsi vykoupením. Brakový námět zaváněl návratem k tématům, které minimálně pro mě byly u Urbana určující. Navíc propojení s určitým autobiografickým prvkem a nostalgickým vzpomínáním, prostě příslib knihy, která bude i pro autora osobní záležitostí má očekávání ještě znásobil. Kar je pro mě však jedním z nejhorších čtenářských zážitků. Několikrát jsem si vzpomněl právě na předchozí výše jmenovaný román, který pro mě byl chvílemi též velmi frustrující. Příběhově se jedná pouze o těžko uvěřitelný konstrukt, který nefunguje už od úplně prvních momentů a neustále si usnadňuje cestu pomocí náhod a příšerných oslích můstků. Nepomáhá tomu ani nesympatický hlavní hrdina, jehož chování a motivace mě udivovaly snad na každé druhé straně. To bych ovšem Urbanovi ještě dokázal odpustit. Jedná se totiž o autora, který i přes tyto neduhy dokáže na většině stran udržet čtenářovu pozornost a bavit. Největší problém mám ale s některými podivnými větnými konstrukcemi, které jsou jak hozeným špalkem pod nohy, protože celkový tok slov a plynulé čtení značně narušují. A hodně mi vadilo i dávání na obdiv naprosto banálních a vyprázdněných myšlenek typu: "Známá místa jsou strašná. Pokud nám je připomene umělecké dílo, je to prožitý úžas. Pokud nám umělecké dílo připomenou sama, jsou cestou do pekla. Proto utíkáme ke všem novým, a je nám pak jedno, že jsme jen za turisty..."
Urban už mě zase baví.
Atmosféra mně blízkého, ale skutečně tak nějak umírajícího města, vzpomínky na dětství a dospívání, brutální vraždy, bublání z vřídla, Goethe chce svou Ulriku... to vše mi tu sedí, tohle autor vážně umí. Ale způsob, jakým se postavy dobíraly k rozuzlení detektivní zápletky, mě tedy fakt neohromil. A ten úplný závěr?!
Hlavně díky atmosféře města vyšší hodnocení, být to jinde, asi by šla jedna hvězda dolů.
Od Urbana jsem zatím četla jen Hastrmana a stejně jako u Hastrmana zároveň okouzleně žasnu a zároveň konsternovaně otáčím oči v sloup.
Žasnu nad popisem krajiny (tím myslím i město), nad tím, jak Urban dokáže vnímat genius loci nějakého místa a vycítit v něm námět, který z něj naprosto organicky vyrůstá. Jako by uměl tomu místu a prostředí naslouchat a hovořit s ním.
Obě knihy jsou prosáklé okouzlením vodou, tekutinami.
Obě silně akcentují ekologii (jen na můj vkus někdy až příliš doslovně a popisně).
Konsternovaná jsem z té za vlasy přitažené detektivky. Námět sice zajímavý, ale výchozí situace trapná (tím nemyslím ty kanibaly, ti byli zábavní, ale to, kterak JU k funkci soukromého detektiva přišel), závěr předvídatelný, průběh toho pseudovyšetřování plný nahodilostí a nelogičností. Nač řešit nějakou kauzalitu a motivace jednání, když může kdykoliv zaúřadovat náhoda nebo tušení.
Občas jsem měla pocit, že je to parodie.
Co ale autorovi i tak nemohu upřít je, že píše velmi čtivě.
Miluji jeho popisy (čehokoliv), iritují mě jeho kašírované dialogy.
Podtrženo sečteno, přijde mi, že v Urbanovi se pojí dva kvalitativně diametrálně odlišní tvůrci. Přesto (nebo právě proto???) mě nepřestal zajímat a určitě si od něj přečtu i něco dalšího.
Hodnotím průměrně, ne proto, že by kniha byla průměrná (rozuměj: všední, zapomenutelná), ale je to zprůměrování mého nadšení z pohledu na Vary a despektu vůči té dedetivce.
Moc české autory nečtu. Až na scifisty a fantasáky většinou nemám důvěru k tomu, co je u nás v knihkupectví zařazeno v běžné české beletrii. Ale z nějakého důvodu mě Kar lákal. Možná designem a sympatickými malými rozměry a možná také popisem zápletky. Ta mi přišla dostatečně ujetá, aby mě navnadila zjistit, co to sakra může být. A možná proto, že jsem původem z Karlovarského kraje. A jsem opravdu překvapen, dokonce relativně mile. V malé knížce najdeme solidní "severský" temný thriller s docela hutnou atmosférou. Ta je(když nepočítám brutální vraždy) velmi dobře budována melancholickými popisy města, jehož sláva uvadá, ale které je tu jakoby jednou z důležitých postav. Dále podzimem v němž se to celé odehrává a pak také zlověstnými vedlejšími postavami, kdy tušíte nějaké spiknutí ale autorovi se docela dlouho daří udržovat nás v napětí, co se z toho a z koho všeho nakonec vyvine. Obával jsem se ukecaného pseudo-artového slovního průjmu ale dostal jsem vcelku poctivý kousek "severského" nebo spíše tedy "západočeského" thrilleru. I se všemi neduhy typickými pro tento žánr. Hrdina je v hajzlu, poldové jsou neschopní a celé je to hrozně ujeté...Každopádně, pan Urban mě zaujal.
Zrovna jsem si nedávno říkala, že bych si zas dala nějakou tu urbanovku... a na co nenarazím na světě knihy!
A autorova další kniha mě nezklamala! Tajemná až temná atmosféra, nevšední a na pohled beznadějný případ k vyřešení, popisy míst, jež zaujmou (znalce města potěší, cizinci dokáže město velmi dobře nastínit), a propracované postavy, kde si každá nesla svůj stín z minulosti. Rozuzlení vražd mě překvapilo a styl, jakým se to odehrávalo, patří mezi jedny ty zvláštnosti, které se mi na autorově stylu líbí. Kniha se mi velmi líbila a užila jsem si ji. A jako čtenáře, žijícího na druhé straně republiky, který má o Karlových Varech jen základní informace, ve mě kniha vyvolala nutkání a touhu město navštívit.
První kniha, kterou jsem od pana Urbana četl. Často jsem slýchaval, že neumí závěry, ale jelikož se kniha odehrává v Karlových Varech, ke kterým mám podobný vztah jako autor, rozhodl jsem se jí koupit a přečíst. Předně musím říci, že ten, kdo není z Karlsbadu, asi nikdy neocení (a možná ani nepochopí) vzpomínky Juliána na své rodné město. Kino v pasáži...
Konec, resp. odhalení, mi přišlo příliš jednoduché. Nehodné zápletky, laciné, jako kdyby to chtěl autor rychle skončit za jakoukoliv cenu. Škoda.
Kniha je pro mě rozporuplná. Rozdělili jsem si jí na dvě linie. Vraždy a vzpomínky. Linie vražd mě tolik nechytla a kdyby nebyla v knize vzpomínková linie, asi bych knihu odložil a nedočetl.
Někomu, kdo je Karlovarák srdcem i duší, bych knihu doporučil. A jelikož s Karlovými Vary mám komplikovaný vztah a autor mi pomohl si některé věci ujasnit, musím hodnotit 5*.
Je to opravu tryzna za jedno umírající město, které už nikdy nebude tím, čím bývalo a bude asi muset zemřít, aby mohlo jako bájný fénix znovu povstat z popela.
KAR mě uhranul.
Přečetla jsem několik Urbanových knih. Hastrmana, Sedmikostelí, Stín katedrály nebo Santiniho jazyk. Poslední roky jsem se u něj pořád těšila na něco, co mě nadchne stejně jako tyhle kousky, co mě nadchne jako erbenovský Hastrman nebo mě nadchne pro architekturu tak jako Santiniho jazyk. A přiznám se, byla jsem ke KARu skeptická, hm, Vary, říkala jsem si, to půjde mimo mě, kdo by zasazoval knihu do Varů. To jsem se trošku spletla.
Je v tom všechno. Temně magická atmosféra Urbanových měst, které, ač skutečné, pulzují pod povrchem zlověstnými tepnami, voda, která vyvěrá a probublává jádrem Varů a určuje směr příběhu. Jádrem příběhu se line vřídelní esence i brutální vraždy (které byly docela zábavné:) ), obojí dokresluje romantika v podobě Goetheho a jeho Ulriky i nekonečně romantická nátura hlavní postavy.
Kvalitní detektivka i černý román věnovaný umírajícímu městu.
Jak se jednou zamilujete do světa knih Miloše Urbana, není cesty zpět. Svět hastrmana i vodních teroristů vás chytne dlouhými pařáty s blánami a nikdy nepustí. A možná si při tom ukousne kus vašeho krku či ramene. Kdoví.
Štítky knihy
spisovatelé lázně Karlovy Vary
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Jo. Sympaťák Miloš Urban bezpochyby umí psát, ale v tomhle případě nejspíš nemyslel vůbec na čtenáře. :) Vary jsou podivné město, jeho popis bravurní, figury v příběhu mi přišly taky dobře absurdní, ale příběh tak zašmodrchaný a zdlouhavý! Navíc mě scény s kousáním a trháním masa z obětí nepřišly strašidelné, ale tragikomické a vůbec mě nebavily, dokonce nudily a přeskakovala jsem je. Nejvíc mi pil krev hlavní hrdina, který se bez ostychu tituluje jako "úspěšný oblíbený autor Julián". Jako parodie dobré.