Miloš Urban

Miloš Urban pro mě kdysi býval spisovatelem, od kterého jsem chtěla mít přečtené úplně všechno. Už na střední škole mi byl doporučen Hastrman, kterým moje posedlost začala. Na posezení jsem následně zhltala Sedmikostelí, Stín katedrály, Santiniho jazyk a Lorda Morda.
Myslela jsem si, že autorovi rozumím.
Už si to nemyslím.
Změnil se.
Najednou jako by nevěděl, čí je.
Začal nesmyslně střídat žánry, od gotického románu utíkat k science fiction a erotice, řešit současné společenské problémy (Závěrka, Kar), nebo znovuotevírat ty staré (Pole a palisáda, Poslední tečka za rukopisy). Jediné, co se nezměnilo, je bohatá slovní zásoba. Jinak celková kvalita, prokreslenost postav, napětí i zápletka šly do kelu.
Miloš Urban se pro mě bohužel stal obdobou Michala Viewega - vyšťaveného grafomana, který svá nejlepší díla už napsal.
Kouzlo je pryč.
Zamilovanost opadla a přišlo vystřízlivění.
Četba jeho knih se mi stala utrpením, kterému se vyhýbám. Při prvním čtení Hastrmana před 15 lety by mě ve snu nenapadlo, že by se to mohlo stát, ale stalo se - od Miloše Urbana už nic číst nechci.

S Milošem Urbanem (s jeho tvorbou) jsem se seznámila na vysoké škole. Byl nám doporučen Santiniho jazyk, který mě tehdy opravdu nadchnul i přes slabší rozuzlení. Knihy jsem začala skupovat a díla jako Lord Mord, Hastrman, Stín katedrály nebo Boletus Arcanus mě nadmíru zaujaly. Ale s postupujícím časem už vše nějak ztrácelo šťávu a kniha Přišla z moře byla pro mě totálním utrpením. V současnosti už nepíše typická mysteriózně-detektivní dílka a já už nemám touhu jeho knihami obohacovat moji knihovnu ani seznam přečtených knih.

Miloše Urbana jsem si kdysi spletl s Honzem Urbanem a čekal jsem fantasy knihy. Bohužel, nedočkal jsem se. Tento autor moc populární není, viz hodnocení jeho knih. Z jeho díla stojí za úvahu snad jen Lord Mord a ostatní romány jsou pouze pro jeho skalní fandy.
Mildo, až opravdu něco dobrého napíšeš, tak pošli zprávu.

Urban je mistr ve vykreslení atmosféry místa (Hastrman, Sedmikostelí), doby (Paměti poslance parlamentu, Boletus arcanus) nebo obojího najednou (Lord Mord, Praga Piccola). A že se občas nechá unést? No a co? Vždyť i ty jeho úchylné nápady jsou osvěžující. Ale chápu, že nemusí sednout každému.

Od Urbana mám rád jeho mysteriózní detektivky spjaté s českou architekturou (a prostředí jeho knih už mě několikrát nalákalo na výlet). Občas mi přišlo, že se autor při psaní po pár kapitolách nechá unést svým příběhem a vyprávění se mu rozjede jiným směrem/záměrem jako neřízená střela a někdy ten směr není úplně citlivý k původnímu očekávání (případ Boletus Arcanus). Představivost a talent pro mysteriózní žánr a konspirace mu nelze upřít a Lord Mord se Sedmikostelím jsou opravdu zábavná pražská dobrodružství.

Autor těch nejzoufalejších kravin a braků, co kdy česká literatura viděla.

Fůů, s Vámi je to tady na Databázi docela těžké, málo diskutujete, málo hodnotíte a pomlouváte mi tu Miloše Urbana. Takže Vás tímto komentem prosím, nedělejte to. No ano, máte pravdu, jsem jeho nakladatel a chci mu tu vylepšit image, anebo hůř jsem jeho fanynka, co každý jeho román přečte ještě než je napsán, nebo nejhůř jsem jeho matinka, co nemá ráda, když se do Miloška někdo strefuje, Myslim to vážně, jestli do Vánoc nebudou všechny jeho romány v červenejch číslech, tak se Lord Mord parádně naštve a vymaže vám všechny palce za recenze, to nechcete.