Opravář osudů

Mám trochu problém pochopit, o čem ta kniha byla. Podle mě naprosto o ničem. Nebo přinejmenším o ničem, o čem by stálo za to psát.

Fulghamovi příběhy bývávaly milé, moudré a působily nenuceně a uvěřitelně. Poslední díla včetně Opraváře už působí trochu křečovitě a přijdou mi jako ždímání Fulghama do posledních zbytků Fulghama.

Zajímavá kniha složená z krátkých epizodek, která zejména v první polovině nějak postrádá dynamiku. Myšlenka dobrá, zpracování mi ale tolik nesedlo. Děj knihy se sice má odehrávat v Praze, ale vůbec mi to tak nepřipadalo - ať už to bylo ,,nečeskými" popisy míst (ach ty bloky :)), postavami, nebo celkovým fantaskním laděním.

Nenadchne a neurazí, první 2/3 jsem se nutila do čtení, konec už jsem zvládla přečíst rychle.

Kdo by nechtěl něco změnit ve svém životě a trochu nakopnout lepším směrem . Nevím proč se tato kniha nelíbila, krásný námět. Ale kdo bude tím zodpovědným opravářem osudu?.. Neo..

I mistr tesař se utne.

Román jako takový se čte pěkně, ale prostě je to taková příjemná tramvajovka na ne víc než 3*. Mě neurazilo, ale ani nenadchlo.

Chci se ale zaměřit na něco jiného a to je jistý modus operandi při psaní románů páně Fulghumova. Jak Opravář, tak Třetí přání a do jisté míry i Drž mě pevně operují se silnou nekonformní ženou (záměrně se vyhýbám slovu feministka), která se úplně vymyká konzervativnímu pojetí ženy (až do jisté míry bláznem), se kterým je jeho okolí naprosto ztotožněno a přijímá vše tak jak je (bohužel naprostá iluze, v Česku určitě). Pak je tu typ muže, roztomilý, stydlivý ňouma.
To co se mění je místo a mírně i zápletka, ale jinak ty dvojice George a Vera/Luci, Alex a Alice a i dvojice z Drž mě pevně (jména už nedám) jsou vlastně typově stejné.

Taky si říká, že se nám čte lépe, protože je v Česku (byť by mohl být i v Polsku, Slovensku a vlastně kdekoliv, kde došlo k nějaké migraci předků). No a pak je tu třeba popis, že někdo bydlí o několik bloků dále (což je prostě pohled Američana), který v Česku úplně neužíváme.

Roberta Fulghuma mám rád, ale tohle mi nějak nesedlo...

Příběh mi přišel takový šroubovaný. Kniha příliš neoslnila, i když autora mám ráda.

Vždy se na něco těšíte. Hltám každou stránku.

Pro mně asi takové knihy nejsou,nelíbila se mně

Nehltala jsem ji očima tak jako Drž mě pevně, miluj mě zlehka, ale... Každopádně Opravář osudů pro mě byl balzámem na duši. Odvedla mě od hektického každodenního života, zapomněla u ní na všechny povinnosti a starosti a užívala si ticha a klidu pouze s Opravářem osudů. Přesně tohle jsem potřebovala.

Knížka měla hezká místa, ale i slabší. Několik myšlenek stálo za větší úvahu, díky nim jsem přidala čtvrtou hvězdu. Jinak šlo totiž o nijak úchvatný a místy až zmatený příběh s nepřesvědčivě vykreslenými postavami. Jako nenáročné čtení na víkend ale nebyla kniha špatná... a opravář osudů? Není to každý z nás, kdo druhému trochu pomůže, trkne, vědomě či nevědomě nasměruje na nějakou cestu?

Fulghuma mám ráda, ale Opravář osudů mě moc nezaujal. Celkově příběhy, kdy vám někdo změní život/osud pomocí zásahem nějaké "vyšší moci" (ať už to je nějaké fluidum nebo halucinace), nejsou pro mě. Výhodou bylo velké řádkování a málo textu, alespoň to rychle ubíhalo. Knížku tak zvládnete během jednoho dne.

Přečteno za den.
Myšlenka, že existuje opravář osudů, se mi líbí. Chtělo to však lépe uchopit, ukotvit, rozepsat. Na to, jak je kniha krátká, je tam tolik vaty, kliček a odboček, že to nakonec vyznívá jen jako vedlejší dějová linka. Možná to tak bylo zamýšleno, ale pro mě je to škoda.
Víc než 3* dát nemůžu, spíš je to jen 2,5*.
Velmi budu váhat, jestli si přečíst další díl. Uvidím, jestli mi ho osud přinese do ruky.

Popravdě netuším proč ta kniha vznikla a co jí chtěl pan Fulghum sdělit. Místy jsem měl nutkání ji odložit. Možná je chyba ve mě.

Ačkoli mám jeho knížky ráda, tahle byla poněkud slabší. Je milé, že se odehrává v Praze, hlavní hrdina je sympaťák, stejně jako ostatní postavy, ale četla jsem od něj mnohem lepší knížky.

Málo písmen na to množství papíru (a to i přesto, že má kniha slabých 200 stran). Děj jakože v Praze, ale jenom jako. Četla jsem po Coelhovo Jedenácti minutách a bylo to tak podobné (sado-maso prostituce), že mi to nebavilo. Opravář osudů? Já nevim...

RF je můj oblíbený autor, ale ani tak mě tato knížka nezaujala. Dočteno, ale nezůstala mi z ní žádná vzpomínka nebo motivace přečíst si ji ještě někdy znovu.