Jedna želva za druhou

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit… Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372312/big_jedna-zelva-za-druhou-u4e-372312.jpg 3.8886
Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro děti a mládež

Vydáno: , Yoli
Originální název:

Turtles All the Way Down, 2017


více info...
Nahrávám...

Komentáře (253)

Kniha Jedna želva za druhou

vandalindakova
05. listopadu

Do této knihy jsem šla velmi opatrně. Věděla jsem, že John Green mě umí jak nadchnout, tak i pekelně zklamat. Mezi jeho knihami si umím najít ty, které ocením a naopak ty, které nejsem schopná dočíst do konce.
Naštěstí se Jedna želva za druhou zařadila na tu pozitivní stranu, a čtení této Greenovky jsem si užila.
Líbilo se mi téma, kterým se děj knihy zabýval, a myslím si, že tu bylo celkem pěkně nastíněný jeden z psychických problémů, se kterým se člověk může setkat, ale když jím netrpí, tak to nedokáže pochopit. A trefně je tu i ukázáno, kam ten problém až může dospět.
Jsem ráda i za ten konec, který mě nejdřív příliš nenadchl, ale nakonec jsem ocenila, že to nebylo další do sbírky happily ever after. Protože přesně taková podobná zakončení jako bylo tohle ve mně zanechávají nejvíce.
Co mi nesedělo, byl ten závěr (před úplným zakončením), který se udál vlastně totální čirou náhodou, a kdyby se tyto náhody neseběhly, tak se nic z toho vlastně nestane. Takovým náhodným koncům. které se objeví jak blesk z čistého nebe, úplně nefandím.

Martina852
31. října

Po přečtení obsahu jsem si myslela, že bude více pátrání po zmizelém miliardáři. Ale už jsem pár knih od Johna Greena přečetla a měla jsem si uvědomit, že dobrodužné knihy nepíše.

V knížce nám představuje zvláštní dívku Azu, která trpí obsedantně-kompulsivní poruchou. Protože i spisovatel trpí takovou to poruchou, tak nám osvětluje jaké to je s ní žít. Mít vtíravé myšlenky a občas jak znemožňují i jednoduché činnosti každodenního života. Podle mě ty pocity dobře napsal a je to jedna z mnoha knih, která trochu objasňuje mentální zdraví a prolomit jistá tabu o těchto poruchách či nemocích.

Tím to dílem pro mě štafeta Johna Greena končí, musím říct že Green psát umí a jeho knihy jsou převážně oddychové. Teda až na výjimku, kdy si chcete pobrečet, tak bych doporučovala Hvězdy nám nepřály, které jsem si oblíbila a patří podle mě k nejlepším z jeho knih. Jediné co jsem nechápala byla to, že skoro v každém románu si museli pojmenovat auto či věc (Modrá limata, Stanovy Máry, Filip, Harold, atd.). Pokud, ještě nějaké knihy napíše tak si je určitě přečtu.


betička
25. října

Docela mě lákalo přečíst si knihu, která popisuje život teenagerů. No, ale tato kniha tedy rozhodně není můj šálek kávy - a rozhodně to není věkem hrdinů. Je velmi zajímavé na chvíli "vlézt do hlavy" hlavní hrdince, která trpí obscedantně kompulzivní poruchou. Ale právě popis toho co prožívá a jak se točí ve své vlastní spirále, kterou může přibrzdit, ale rozhodně ne zastavit, mě dost znervózňoval a přenášel se na mě nepokoj a nepohoda - možná to je vlastně velká pochvala pro autora :-)

Lenísek
13. září

Johna Greena mám ráda. Líbí se mi jeho styl, myšlenky, na které mě díky příběhům přivede a jak se mnou občas jeho knihy emočně zamávají.

Jedna želva za druhou pro mě patří k těm lepším od něj. Sice mě kniha nerozbrečela jako Hvězdy nám nepřály, ale i tak bych vám Želvy doporučila.

Hlavní hrdinka Aza trpí (stejně jako autor) obsedantně-kompulzivní poruchou. Vzhledem k tomu, že se autor inspiroval svými vlastními zkušenostmi, všechno to působilo neskutečně reálně. Až jsem se divila, co člověka může napadnout, když má zůstat přes noc v nemocnici nebo když má někoho políbit.

V knize je hodně myšlenek, ale i dost dialogů, tak se nemusíte bát, že by vám 232 stran zabralo moc času.

Zoulinda
30. srpna

Nebyla to vůbec špatná kniha, dobře se četla bez hluchých míst. Trochu napětí bylo a na konci jsem i zapřemýšlela nad hlavní hrdinkou.

Ella161
17. srpna

Já Johna Greena miluju. Mám ráda, jak jeho hlavní postavy jsou hloubavý. Ty jejich myšlenky jsou prostě úžasné a hluboké. Nejde se nad nimi nezamyslet a vždy, když tak uděláte a všechno si promyslíte, si řeknete: „Jo, má pravdu. Takhle to je.” Nebo alespoň já to tak mám. Sice se na svůj věk chovají velmi vyspěle, ale co? Je to jen fiktivní příběh a v tom je možné cokoliv. U jeho knih přemýšlím strašně moc a knihu čtu celkem dlouho, protože se u něčeho zastavím a pak nad tím několik minut přemýšlím… potom čtu dál. Tohle prostě není příběh na odpoledne a to se mi strašně líbí. Není to příběh o ničem. Je to příběh o něčem.

Aza, hlavní hrdinka, to měla strašně těžké. Vůbec si nedokážu představit, že bych tohle měla prožívat já. Že bych prostě byla zaseknutá ve své hlavě a panikařila při nějaké neškodné myšlence. Snažila jsem se jí chápat a vcítit se do ní. Snažila jsem si představit, jaké by to bylo pro mě, jenže tohle si představit tak docela nedokážu. Nemohu říct, jak bych ze zachovala, protože to prostě nevím. Strašně moc jsem se jí snažila pochopit, ale bylo to pro mě těžké, protože já tohle nikdy nezažila. Někdy jsem její pocity prožívala s ní, protože jsem se jí tak moc snažila pochopit a nějak jí pomoc. Já vím, že je to fiktivní postava, ale při čtení mi to tak vůbec nepřipadalo. Byla napsaná strašně realisticky. Moc mě mrzelo, jak se trápila a nejednou jsem se kvůli tomu rozbrečela. Úplně jsem cítila ten pocit bezmoci a úzkosti. Vážně bych tohle nechtěla zažít a Aza byla opravdu silná, že to takhle zvládala. Troufám si říci, že ona je jedna z nejlepších fiktivních postav vůbec. Na ní ještě dlouho nezapomenu.

Davise jsem si také moc oblíbila. Hlavně de mi na něm líbilo, že bral Azu takovou jaká je. Že se jí snažil doopravdy vidět a chápat. Navíc se mi moc líbily ty poznatky o vesmíru, protože v sobě vždy měly nějakou skrytou myšlenku. Dokonce jsem se něco přiučila. Sice jsem nezjišťovala, jestli ty informace jsou pravdivé, ale já doufám že jo.

Takže jo. John napsal opět skvělý příběh, ke kterému se určitě jednou vrátím a na který jen tak nezapomenu. Nechápu, jak to dělá, že dokáže napsat něco tak skvělého. Něco, co Vás donutí se nad danou věcí zamyslet. Něco, co Vás donutí přehodnotit i svůj názor. Hlavně mám ráda, že ve mně to "něco" zanechá a já na to nedokážu zapomenout. Takový pocit ve mně zanechaly zatím všechny knihy, které jsem od něho četla. On je prostě autor s velkým A.

veronika4001
10. srpna

Kniha mi byla doručena omylem, nevybrala jsem si ji. Podle toho se také svažuje můj komentář. Nenáročná oddychová četba pro pobavení. Odlehčené čtení pro ty, co nechtějí přemýšlet nad skutečným životem a možná i pro ty, co se nudí a chtějí nějakým monotónním způsobem zahnat nicnedělání. Je to "vyšší dívčí".

Sabina335
05. srpna

Další krásná kniha od Greena. Moc s emi líbila, velmi zajímavé téma, které nutí člověka se zamyslet.

1 ...