Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2465/ostre-sledovane-vlaky-2465.jpg
3
4047
4047
Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Přidat komentář
Četla jsem kvůli výzvě, přečíst se to dalo, konec mě i zaujal, ale asi víc knih od autora k životu nepotřebuji.
Tato kniha se mi dostala do rukou, spíš do ucha, díky Čtenářské výzvě 2024. I když ráda čtu válečné knihy, tato mě nijak zvlášť nezaujala. Četla se moc dobře, ale v paměti mě nic moc nezanechala.
"Ostře sledované vlaky" byl pojem pro železničáře, že vlaky, které nejdříve transportovaly lidi do koncentračních táborů, nyní, v době konce války, stěhuje lidi, zbraně a munici i zvířata z táborů směrm do jejich vlasti. Železničáři, museli být ve střehu, aby vlaky bezpečně projely. Ale ne vždy tomu bylo tak, jak čteme v tomto krátkém dílku. Mnozí se snažili munici zneškodnit a doplatili na to vlastním životem, jako hlavní hrdina, Miloš Hrma, trochu jedoduchý ve svém myšlení, ale snažil se svou práci dělat, jak si jeho nadřízení si přáli. Spisovatele Hrabala jsem četla poprvé, díky ČV,
Tak přesně tenhle styl české literatury nečtu a opět jsem si potvrdila že ani číst nechci....
Pokud nebudu muset ( četla jsem jen díky ČV ) aspoň že to nemá více stránek.
Nechutné scény týrání zvířat, razítka na zadeček telegrafistky Zdeničky... Tohle má být klasika... no pěkně děkuji...
Poslední dobou vyhledávám knihy, co lze přečíst během pár hodin. A Ostře sledované vlaky jsem si vybral, jelikož mě zaujaly a lidé si to chválí. A stálo to za to. Ano, příběh je poněkud zmatený, ale to k tomu patří, ovšem když si zjistíte o čem to je, děj je jednoduchý a vtipný. Docela se mi líbí literární styl: hlavní postava vypráví děj (např. Hrdý budžes či Bylo nás pět), tady je to dost zajímavé. Doba ve které se kniha odehrává lehká nebyla, ale tohle byl rozhodně pozoruhodný pohled do této doby. Dost se mi to líbilo.
To zacházení s jazykem mě u Hrabala tedy fascinuje. Třeba jak tady popisuje celý proces sebevraždy vrcholící ochutnáváním malinovky se slanou příchutí (tj. vody plné krve z podřezaných žil), to je vážně něco.
Jenom nevím, jestli je to úplně vhodná četba k maturitě - knížka je sice tenká, ale na střední škole by mě nejspíš svými složitými souvětími a nepříliš rozvinutým příběhem asi spíš otrávila. Potom to chudák autor ještě schytá v hodnocení na Databázi knih.
Film jsem viděla už před hodně dlouhou dobou a mám pocit, že se mi líbil. Knižní předloha mě nijak moc nezaujala.
Jsem ráda, že jsem poslouchala, protože to byla snesitelnější forma a tak nějak kolem mě proplula. Naštěstí je kniha krátká, takže s ní nemusíte trávit tolik času.
Kde zmizel ten Bohumil, kterého jsem před 25 léty tak rád četl? Nevyměnil to někdo? Možná jen tahle knížka byla špatná volba... Ale nějak nechápu co na tomhle díle tak uchvátilo všechny ty Hrabalovské nadšence či režiséra Formana ... Asi jsme se s touto knihou nějak minuli. Škoda.
Je to takové zvláštně monotónní vyprávění z hlediska mladého železničářského eléva Miloše Hrmy. Spousta drobných, až poetických detailů v kontrastu s umírajícími zvířaty i lidmi prokládaných trochu trapnými (i když pochopitelnými) obavami panice z mužského selhání.
Zajímavé, to rozhodně. Zvláštní.
Ale mám radši filmovou verzi.
Je pro mě poměrně složité hodnotit tuto knihu. Přečetl jsem ji během pár hodin, takže můžu říct, že se četla dobře a bez problémů, ale musím říct, že tento krátký příběh mě tolik nezasáhl. Možná jsem měl vyšší očekávání, která se nenaplnila, možná bych raději uvítal alespoň o něco delší příběh, abych se více vžil do hlavní postavy. Zajímavé čtení to jistě bylo. Problémy dospívání, vztahu k ženám, ale také vztah k Němcům a tehdejšímu dění, to vše si lze z knihy odnést. Nicméně mé prožitky nebyly tak hluboké, jak jsem očekával.
(SPOILER)
Pár drobků: tikající hodinky, světlo (třpyt, krystalky; světlo tryská, stříká do noci), bílá (sníh), zelená (baterka, signály), červená (barva při natírání plotu, krev, signály), modré světýlko (Máša). Soucit s týranými a zuboženými zvířaty (přeprava dobytka, zraněné krávy, vyhladovělé ovce, které si spásly vlnu, zmrzačené nohy, které propadly podlahou vagónu, býk, který jde důvěřivě za hlasem děvečky); kontrast, když Miloš říká, že nikdy nesnesl utrpení zvířat, ale Němce UŽ nelituje. Mnohokrát se vracející motiv holubů, které chová přednosta a ke kterým se chová jako k dětem. Husák, kterého krmí paní přednostová šiškami a kterého zabije stejně jako králíky. Zmrzlí havrani napadaní pod stromy. Sbírání předmětů (Milošův tatínek). Spousta vtipných situací (se Zdeničkou a razítky - vyšetřování omezování svobody, Hubička místo trestu pozván se zájmem na zámek, Máša v nemocnici - píšťalkou do zubů, přisedla zafačovanou ruku a moč z rozbitého bažanta), kreslení podle přírody - vycpaná liška zahrabaná do listí a roztrhaná psy). Okno se záclonkou: pocity, že tě všichni sledují a soudí, ale u okna stojí i M. maminka a čeká na něho pokaždé, když má noční směnu; i Miloš vykukuje za zelenou záclonkou a pozoruje cestující. Dědeček hypnotizér: kdyby se zlu postavili všichni... Spousta zvuků (tikání, praskání, hrkání vlaku, vrkání, cinkání, štěbetání telegrafu, cvrlikání telefonů). Vrcholný zážitek Milošův (velkolepý i něžný zároveň, kdo tohle umí napsat, to je mistr): světlo, dunění, hřmění, celá budova se zachvívá v základech, okna drnčí, obzor se nadzvedává (a pak se dozvídáme, že bombardovali Drážďany, takže to bylo i reálné, nejen symbolický vjezd do života. Nikdy nebyl tak klidnej.
Dokonalé.
Hrabala mám moc ráda. Četla jsem ho před lety, ale Ostře sledované vlaky se ke mně dostaly až nyní. Za tu dobu jsem úplně zapomněla na Hrabalův humor, jeho práci s kontrasty i jistou melancholii a romantiku. Bavila jsem se, kniha se mi moc líbila. (Z filmu si pamatuji jen ten orazítkovaný zadek.)
Velmi dobře vykreslené prostředí železnice a práce nádražáků ke konci druhé světové války a k tomu značně dobře napsaný závěr knihy hatí fakt, že 90 procent děje je stereotypní, nezajímavý a ničím přínosný. Celkově tak této Hrabalově vychvalované a oceňované knize nemůžu než udělit průměrné hodnocení.
Kdysi jako gymnazistka jsem měla pro ta hrabalova souvětí slabost, ta šroubovanost se mi moc líbila a přišla mi cool. Dnes jsem se nějak nedokázala nadchnout. Knihu jsem přečetla do čtenářské výzvy a docela jsem se tím protrápila.
Hrabalovská čeština je pro mě sympatická, baví mě. A Ostře sledované vlaky jsou opět takovým veselým příběhem o smutných věcech. Několikero pasáží se mi nečetlo lehce, nicméně to neubírá na kvalitě.
Autor se mi už při maturitě špatně četl, prostě mi nesedí. Protože jsem viděla film, chtěla jsem si aknihu zkusit zda-li po letech změním názor. Tak ne, neměním. Z celého titulu mi utkvěla v hlavě pouze razítka výpravčího Hubičky, která při večerní - noční službě označila zadeček telegrafistky Zdeničky. Za mne kniha průměr, stále se řeší vyšetřování tohoto činu, děj převážně na nádraží na konci války, kde naši střeží vlaky s municí.
K tejto knihe len veľmi krátko. Nikdy som ju nemala v nejakom hľadáčiku a neplánovala som ju čítať, keďže takéto knihy idú úplne mimo mňa. Čítala som ju len kvôli téme v tohtoročnej výzve a mojím cieľom bolo nájsť čo najkratší a dostupný príbeh a tak to vyhrala táto. A krátkosť tejto knihy je asi jej jediné pozitívum. Už od začiatku sa mi čítala veľmi ťažko, na príbeh som sa nevedela sústrediť a tak som ho v podstate ani poriadne nevnímala, postavy boli nesympatické... Niekedy vďaka tejto výzve prečítam zaujímavé knihy, ale toto bol pre mňa dosť krok vedľa. Dúfam, že budúci rok tam žiadna takáto veľmi špecifická téma nebude.
Smutné čítanie s veselými prvkami. Asi tak by som to charakterizovala.
Hrabalov jazyk je vskutku pekný a bohatý. V jeho dlhých súvetiach sa narozdiel od mnohých masochisticky vyžívam :)). Sú pre mňa ako obraz v galérii - taký, čo sa mi páči, dokážem obzerať aj polhodinu. Čo mi ním autor asi tak hovorí?
Novelka je krátka, o to viac má každé slovo v nej svoj význam. Film som zatiaľ nevidela, ale isto pozriem. Knižka ma navnadila.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
MLADÝ ŽELEZNIČÁŘSKÝ ELÉV MILOŠ HRMA.
VÝPRAVČÍ HUBIČKA a jeho razítka.
TELEGRAFISTKA ZDENIČKA SVATÁ.
Přednosta a jeho holubi.
Hraběnka Kinská a její koně.
A jedno zapadlé, maličké nádraží...
Ubitý praděd.
Dědova hlava uvízlá v tanku.
Máša.
...a jedno nepovedené milování...
A samozřejmě vlaky.
Ty obyčejné a ty ostře sledované.
Příběh, který jsem četla před více jak 30 lety (a moc toho ve mě nezanechal), a teď znovu. Je pořád stejně zmatený jako tehdy, vyprávění se mísí se vzpomínkami, jedna situace se vrší na druhou a v tom spletenci se čtenář opravdu těžce orientuje.
Přednosta křičící do světlíku - nebo na svou ženu.
Mladý železničář, který se pokusí zabít kvůli tomu, že není dost chlap.
Ten stejný mladý železničář, který v sobě najde dost odvahy, aby zničil ostře sledovaný transport výbušnin.
Bláznovství? Odvaha? Šílenství?
Zmatené, nepřehledné, mnohavrstevné, ale s jasným poselstvím: Válka je nesmyslná.