Ostře sledované vlaky

1 28. července

Hrabalovy Vlaky jsou jediným dlouhým nádechem, během kterého se vynořují postavy stojící na okraji společnosti, stejně tak jako asociální figurky zmítající se v kruhu přetvářky či sebevražedné přirozenosti, vždy však podtrhující svůj charakter - Miloš Hrma jako labilní introvert se sklony k sebevraždě, stejně jako sukničkářský výpravčí Hubička představují jistou naivně protikladnou stránku příběhu, kdy jeden je zmítán strachem z milostného aktu, druhý nezadržitelností tužeb po všech ženách. Podivínský chovatel holubů – přednosta stanice, pokrytec a pokřivený moralista lačnící po radostech těla nebo drážní inspektor zfanatizovaný nacistickou ideologií jako druhá strana češství, odvrácená tvář pospolitého národa.

22. července

Kniha se mi hůře četla, není to zrovna můj oblíbený žánr, skoro vůbec jsem nepochopila o co se v knize jedná. Mě osobně přijde, že kniha nedávala smysl. Bohužel, je ale součástí k mé maturitní zkoušce. Určitě , ale vím, že číst už ji nikdy nebudu.

21. července

Neoslovila mě. Musím se přiznat, že je to má první knížka od Hrabala. Tak nějak jsem čekala něco víc...

14. července

No, v některých místech bylo vyprávění zajímavé, ale popravdě mě kniha příliš nezaujala.

1 12. července

Melancholické a komické zároveň. Příjemné a vzápětí takřka odpudivé, přesto však stále stejně klidně plynoucí. Hrabal tohle všechno zkrátka skloubit uměl. (A komu se kniha nelíbí, a stejně si ji musí přečíst, může se uklidňovat tím, že je krátká - a to je před maturitou veliké plus!)

03. července

Povinná četba.
Nutit děti číst něco tak úzce spjatého s historickými událostmi mi nepřijde vhodné.

25. června

Hodně zvláštní způsob vyprávění... Hodně jsem si užila Příliš hlučnou samotu (moje nejoblíbenější hrabalovka), ovšem tohle je něco docela jiného. Někteří čtenáři Vlaky doporučují těm, kteří mají radši jednodušší styl, než jakým oplývají pozdější Hrabalovy věci, ale u mě je to tedy naopak. Mnohem více mi chutná ten pozdější.
Milošův pohled na kolegy od dráhy nebo na vlastní mladické životní eskapády byl příjemně svěží, celkově se mi ale kniha četla ztuha.
Vracím se k Samotě a Vlaky si dám zase za nějaký čas. Třeba se to otočí.

1 24. června

Hodně zvláštní způsob vyprávění... Hodně jsem si užila Příliš hlučnou samotu (moje nejoblíbenější hrabalovka), ovšem tohle je něco docela jiného. Někteří čtenáři Vlaky doporučují těm, kteří mají radši jednodušší styl, než jakým oplývají pozdější Hrabalovy věci, ale u mě je to tedy naopak. Mnohem více mi chutná ten pozdější.
Milošův pohled na kolegy od dráhy nebo na vlastní mladické životní eskapády byl příjemně svěží, celkově se mi ale kniha četla ztuha.
Vracím se k Samotě a Vlaky si dám zase za nějaký čas. Třeba se to otočí.

20. června

Četla jsem jí k maturitě. A vůbec mě to neoslovilo, nebavilo.

1 20. června

Příběh mě velmi zaujal a v některých chvílích velmi rozesmutněl. Při některých pasážích mi bylo až úzko (popisování vagonů vlaku se zvířaty). Nechybí zde Hrabalovi pověstní holubi a celkově mi jeho styl psaní připadá zvláštně zajímavý, takže tohle určitě nezůstane jediným dílem, které jsem od tohoto autora přečetla.

12 29. května

Dlouho jsem Hrabala šidil, a tak jsem sáhl po této proslavené knize. Velmi působivé a pro mne plné momentů, při nichž mi bylo úzko. Smutná doba se vyznačuje smutnými osudy a smutnými událostmi.
Nic na tom nemění, že i zde se objevuje prvek hrabalovského pábitelství a Milošovy erotické nesnáze mají spíše úsměvný charakter.
Zrození Milošova mužství během jedné noci má sladkohořkou chuť. Je naplněním jeho života scénka na přednostově kanapi nebo kousek na semaforu? Odpověď se zdá být jednoznačná. Je jednoznačná i pro Miloše?
Hrabal uměl vložit poetiku i do smrti, a je jedno, zda smrti člověka nebo smrti zvířete. Smrt se v jeho podání stává součástí života, někdy krutou, někdy ironickou a sem tam heroickou.

12. května

Je úžasná!

5 09. května

Je to poetické..smutné..Hrabalovské...neuvěřitelné..
Přesto to pro mě není srdcovka,spíš "literárovka"

2 08. května

Pořád jsem od toho čekala víc. Knihu jsem přečetla za jedno dopoledne, nestihla mě nudit, ale nepředalo mi to žádnou extra myšlenku nebo pocit. Nijak mě to nenadchlo, ale ani to neberu jako úplnou ztrátu času.

20. dubna

Klasika, která mě ale vůbec neoslovila.

3 29. března

V případě této knihy můžu jednoznačně říct, že filmové zpracování se mi líbilo mnohem víc. Většinou je to naopak, ale takhel knížka se prostě četla nějak špatně.

1 28. března

Tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Díky tloušťce jsem to přečetla za dva dny, ale příběh mi vůbec nic nedal a kdybych nevěděla, o co tam jde, tak to z toho nevyčtu. Jediný, co si z celý knihy pamatuju je roztržená pohovka a Němec, kterej volá Mutti.

1 27. března

Kniha se mi vůbec nečetla dobře, ještě štěstí že byla takhle krátká. Četla jsem ji jako knížku k maturitě a doufám, že si ji nevytáhnu, protože jsem měla moc velký zmatek kdy mluví o minulosti a kdy o sobě a kdy o někom jiným. Doufám že film si to trošku objasní.

2 07. března

Divím se, že jsem se tou knihou prokousala. Četlo se mi to špatně a vůbec mě to neoslovilo, nezaujalo a ani nic podobného. Musela jsem číst k maturitě. Jediné, co si z knihy pamatuji je, jak měla ta slečna orazítkovaný zadek. Knihu vícekrát číst nechci a už teď se jí vyhýbám velikým obloukem.

1 11. února

Krátká povídka,která se hodí k maturitě. Rozhodně se k ní už nebudu už vracet. Až tak špatná nebyla,ale něco mi tam jako by scházelo. Jinak věřím,že někoho bude bavit.

3 16. ledna

Film je skvělý, knížka jakbysmet. Hodnotit knihu po četbě z donucení je nespravedlivé a taková hodnocení jsou pak dost zkreslující. Také jsem byl mladý, také jsem měl povinnou četbu a moc se mi do toho nechtělo. Řešil jsem to tak, že jsem vždy shlédnul knihu zfilmovanou a profesorka nevycházela z údivu, co všechno jsem za tak krátkou dobu "přečetl". Ať to byl Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy, nebo právě Ostře sledované vlaky (i když v tomto případě se jedná zřejmě o jednu z mála knih, kdy je přečtení rychlejší, než shlédnutí filmu).
Současné netrpělivé mládeži bych doporučil řešit to také tak a neplivat pak v návalu vzteku na něco, co si to určitě nezaslouží. Z Hrabalova stylu psaní (obecně) také nejsem úplně nadšený, ale v tomto krátkém formátu to vůbec nevadí. Na druhou stranu je ale Miloš Hrma strašně zajímavou postavou, která by možná zasloužila toho prostoru víc - citlivý, zároveň statečný a obětavý, k tomu všemu pak dobrý pozorovatel a glosátor.
Už jen pro tu netradičně vykreslenou atmosféru konce války si kniha zaslouží pozornost.

1 07. ledna

Moje první setkání s Bohumilem Hrabalem a bojím se, že na delší čas i poslední. Na konec knihy jsem se vysloveně dotlačil. Ale je nutno podotknout, že po ubíjejícím středu je závěr knihy zajímavější a zabijácká souvětí konečně dávají smysl. Jupí.

07. ledna

Zajímavé dílo, které jsem četla k maturitě, bohužel mě nijak neoslovilo, což je ovšem stejné, jako u většiny děl od Hrabala, ke kterému jsem si nějak nedokázala najít cestu.

1 12.12.2016

Trošku mi lezly na nervy ty dlouhé věty (vím, že je to Hrabalův styl), ale jinak to celkem šlo. Ze začátku jsem se párkrát zasmál, v prostředku jsem se občas nudil a ke konci mě to docela chytlo. Tak nějak průměr, řekl bych, těžko říct.

1 10.12.2016

Ostře sledované vlaky jsou v celku zajímavá knížka. Ale spíše než aby popisovala epický a hrdinský příběh, tak popisuje frustrující a depresivní život mladého průvodčího. Což není vyloženě špatně, ale trochu to ubírá na důstojnosti a vážnosti celého díla. Když se má jednat o největší Hrabalův klenot. V každém případě je to příspěvek do naši národní literatury. S tím, že je to lehce zdlouhavá a zmatená knížka, to už je jiný příběh.

07.12.2016

Hrabal asi není spisovatel pro mě, celá knížka mi přišla nudná, jen ten konec byl o hodně lepší, velice emotivní.

22.11.2016

My se s Hrabalem prostě nemáme rádi... Jistě je to výborný pán, ale mluvíme každý jiným jazykem a díváme se na svět jinak. A proto mnou budou (nejen) Ostře sledované vlaky navždy nedoceněny...

16 07.11.2016

Kto nepozná slávnu Menzlovu scénu pečiatkovania (pre bratov spoza Moravy: razítkování) nahatého zadečku mladej Zdeničky...ruky hore!!! A teraz pekne k stene...
Ahá, tak takto sa to asi v škole nerobí a dvíha sa len jedna ruka...no nič, veď dôležitá je tu vlastne tá riť :)

Neprajníci tvrdia, že iba vďaka tej krásnej prdelke získala Hrabalova adaptácia Oscara. Ale prajníci ako ja vedia, že to malo iný dôvod: Menzel je jediný režisér, ktorý dokázal dať nádhernej poetike majstrových textov aj odpovedajúci obraz zachytávajúci jeho metafory a vdýchnuť výrazovým prostriedkom dušu aj na plátne.

Nechcem teraz polemizovať o starej pravde, že kniha je vždy lepšia ako film aj keď výnimky viem vymenovať. Tu ostanem pri tvrdení, že kniha je...INÁ. Na rozdiel od filmu, kde príbeh plynie chronologický, je predloha vlastne mozaikou rozprávania mladého železničiarskeho eléva, ktorý prežíva búrlivé obdobie svojho dospievania na sklonku 2.sv.vojny. Ale dej vlastne u Hrabala nie je dôležitý, jeho genialita spočíva v slovách. Lepšie povedané v umení tie slová spájať, ako tie železničné vozne z tejto novely. Spája ich do ozdobných ornamentov, načechraných kudrlín aj pestrofarebných mydlových bublín, čo poletujú veselo po českých luhoch a hájoch... uff, nejak mi z toho zmetafornieva ;)

Nebudem tu písať piate cez deviate, ale sami povedzte či existuje poetickejší opis podrezania si žíl vo vani:
"Jakoby mi ze zapěstí někdo vytahoval dlouhý pérující červený fáč - tančící závojíček."
Alebo keď na hlavného hrdinu miera vojaci samopalmi, jeho popis znie:
"Ti esesáci byli tak kááásni, když na mě mířili!"

Jazyk a krása slova je to, čomu Hrabal vďačí za svoj úspech a za toto majstrovstvo mu skladám poklonu. Veď posúďte sami v poslednej ukážke:

Pán výpravčí Hubička rozděloval ženské do dvou tříd:
Těm, které mali převahu od pasu dolů říkal „prdeláč“ a těm, které mali od pasu nahoru krásne poprsí říkal: „ceckounek“ - jako vokounek!

Čo však mňa najviac dostalo, je to navzájom sa bijúce spojenie krásy a mizérie, taká nazval by som to "drsná poetika": nádhernými metaforami popisovaný nechutný jav, vzletným jazykom ukázaná pomerne morbídna scéna, poetickým prirovnaním zobrazený drsný život v naozaj ťažkých časoch protektorátu... Takže opäť klobúk dole, pán Hrabal!

ODPORÚČAM: každému pracovníkovi na železnici ako motivačnú literatúru; každému úradníkovi, ktorý vládne razítkom a používa ho trestuhodne nudným spôsobom; začínajúcim chovateľom holubov, ktorí by to chceli dotiahnuť až do cirkusu a v neposlednej rade kniha osloví každého panica, ktorého omrzela pravica ;) Naďa Urbánková totiž vie ako na to...takže po knihe si rýchlo stiahnite...pokojne aj to, ale mal som na mysli film! :) 87%

03.11.2016

Nějak jsem knize nerozuměl, moc mě nezaujala.