Ostře sledované vlaky
kniha od: Bohumil Hrabal

Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Komentáře (383)
Komentáře 383 Recenze 1

Hrabalovska klasika a malom nádraží, ľudských príbehoch a vojnových udalostíach.


Zajímavě vyprávěný příběh, ze kterého vyčnívají popisy zrůdného zacházení se zvířaty. To ve mně zanechalo v posledku nejsilnější a znechucující dojem z knížky, jakkoli chápu, že jde o popis toho, co se skutečně dělo.


Dle mého názoru novela Ostře sledované vlaky odhaluje dvě zajímavé roviny: přeměnu mladíka v muže a pohled na téměř poválečnou situaci. Obě z nich mají své kouzlo a navzájem se skvěle doplňují, a také příběh navzdory těžšímu tématu nepůsobí tolik depresivně. Přijde mi, že je dílo podáváno z více úhlů pohledu, což působí zajímavě.
Zprvu jsem se ztrácela v častém střídání vypravování děje a proudění Milošových myšlenek. Dále se mi vadil naturalistický popis zacházení se zvířaty. Myslím si, že se to k povaze díla vůbec nehodilo a zbytečně to kazilo celkový dojem.


Děj knihy mě zaujal a rozhodně nelituji přečtení této knihy. Občas jsem se i zasmál. Zkrátka pro mě to už navždy bude ta stará dobrá česká klasika, která neomrzí.


Asi jediný Hrabal, kde mi přišla kniha lepší než film. Ale i tak... Já se prostě s jeho poetikou míjím a tahle kniha mi to jen znovu potvrdila.


Vzhledem k tomu, že byla tato kniha velmi krátká, tak jsem neměla problém ji dočíst. Byla jsem od ostatních psychicky připravena na to, že mě to nebude bavit :D, ale mě to ani nestihlo nebavit. Za dvě hodiny jsem to zavřela a byl konec. Popisy zvířat opravdu nechutné, zbytek scén... takové zvláštní. Z knihy nemám dobrý pocit a u maturity bych si radši chtěla vytáhnout něco jiného, ale zas tak hrozná kniha to nebyla.


"Kanape přetrhli! " křičel pan přednosta, "přednostovi přetrhli kanape vejpůl" ... a navíc dvakrát by se dalo dodat. Jednoduchý a krásně napsaný příběh. Promítáte si filmovou verzi a při čtení vnímáte text, stejně jako kdyby ho vyprávěl vypravěč.... je to klasické dílo, které je nesmysl hodnotit optikou dnešní logiky.


Opravdu netuším, kdo určuje, co je klasické dílo a má se o něm učit ve škole. Film jsem viděla a byl zajímavý. Kniha je děs, číst o strašlivém týrání zvířat bez jakékoliv citové angažovanosti v jejím popisu, hlavní postava je duševně postižený chlapec, kterého je mi vlastně líto, ale ani jeho konec nevyvolává nějaké citové pohnutí. Celé dílo je takové celé odosobněné, asi jako dívat se krvák v kině a přitom nic necítit.


Celkově smutný příběh, kde film předčil knihu, což se často nestává. Musím se přiznat, že se mi to nečetlo úplně snadno, ale díky útlosti knihy a tomu, že znám filmové zpracování tak to vlastně celkem šlo.


Příběh o malém nádraží během 2. světové války s lehce eroticko-perverzním nádechem.
Některé pasáže jsou komické, třeba polibek přes plot a následná kundička na tváři.
Závěr se povedl, někdy se podívám na film.


Do knihy jsem se vůbec nemohl začíst. Kromě začátku, kde se dozvídáme Milošův rodokmen, a hlavně bravúrního konce, mě kniha skoro vůbec nezaujala.


Četní Ostře sledovaných vlaků jsem vnímala jako výlet do starých časů. Nahrával tomu jak květnatý styl Hrabalova psaní, ve kterém jsme nacházela neznámá slova a nebyla jsem si jista, jestli jde o zastaralé výrazy nebo Hrabalovy invence (jinováč, pucvole, hylák, švunk), tak i témata vyšlá z módy. V dnešní době pornfikované bychom se už sotva zasnili nad razítkem obtisknutým na něčí zadnici.
Lehký poetický styl této knihy je prošpikován naturalistickými výjevy, ze kterých se mi dělalo špatně (doprava zvířat na jatka, krmení husy). Je zarážející, jak už jsem v literatuře imunní obrazům z koncentračních táborů, respektive z transportů, ale jakmile někdo na místo vězňů dosadí zvířata, vnímám jejich bolest silněji.
Tak jako u všech svých knih se Hrabal při tvorbě Ostře sledovaných vlaků nechal inspirovat svým životem; za druhé světové války pracoval jako výpravčí. Zároveň stěžejní událost knihy se opravdu stala nedaleko stanice Podřipsko.
PS: U některých knih by měla být zvlášť sekce pro dobrovolné a nedobrovolné čtenáře. Ačkoli nevím, jestli bych nebyla stejný otrávený maturant, kdyby mi někdo v osmnácti letech předepsal tuto knihu.


Dílo se mi nádherně četlo, nemůžu si ho vynachválit. Zpočátku mi novela přišla docela nudná, ale ukázalo se, že hlavní zápletka se nachází až ke konci knihy. Zaujal mě motiv holubů, které choval pan přednosta, ale i celková práce na železnici. I když dílo končí smutně, tak v něm najdeme znaky přátelství, ale jenom protože zuří válka, nejsou naplněny. Dědeček byl sice v příběhu pouze zmíněn, ale jeho počin s tanky je legendární, stejně jako hubička s Mášou při malování plotu. Ke knize se určitě někdy vrátím, byla psána srozumitelně a navíc se u ní nenudíte.

Tohle jsem četla na maturitu jen proto, že to bylo tenké. No velká chyba. Absolutně mě to nebavilo, ani jsem to nepochopila a po přečtení jsem nebyla schopná přijít na to, o čem to vlastně bylo. A samozřejmě jsem si to vytáhla u té maturity a dostala čtyřku :D. Díky bohu pak za sloh a test. Každopádně mám stále jen špatné vzpomínky.


(SPOILER)
Psychicky naruseny jedinec, hlavni hrdina Milos. Kniha se spatne cte, i pres nizky počet stran jsem mela problem docist. Nechutne sceny umucenych zvirat a sexisticke narazky a komentare na zeny. Podle vseho se z chlapce stane muz, az kdyz smoci. A o to hlavnimu hrdinovi jde. Pak jeste chce vyhodit vlak do povetri a nakonec umira..
Nenasla jsem v tom tu poetiku, o které se tady mluvi. A ne, nejsem maturantka. Je mi 30 a nelibilo se mi to.


Famózní kniha famózního autora. Obecně nemám v oblibě čtení knih, které jsem již viděl zfilmované, u této knihy ale rozhodně nelituji. Je plná silných myšlenek a její děj je dojemný.


Ostře sledované vlaky byla první kniha, kterou jsem si od Hrabala přečetla a mám z ní rozporuplné pocity. Velmi se mi líbily pasáže, ve kterých se řešil na tu dobu poměrně otevřeně sex a další tabuizovaná témata. Dokonce i na dlouhá souvětí jsem si docela dobře zvykla. Na druhou stranu jsem měla problém se do knihy začíst a samotný děj mě příliš nezaujal.


S rukou na srdce přísahám, že Hrabala jsem zkoušela číst několikrát. A opravdu to není můj šálek a mám k tomu několik pádných argumentů. Zprvu, jeho styl psaní mi přijde umělý a zároveň prázdný úplně stejně jako svět, který v kniháh vytváří. Postavy se chovají uměle a téměř jakoby z jiné planety, vše je příliš afektované a nevytváří to dojem skutečného života ač o skutečném životě píše - (samozřejmě jen subjektivní názor). Ostře sledované vlaky jsem nejprve viděla (1966), film se mi líbil, vyprávěl o tom malém druhu odvahy, který v sobě může každý jedinec bez ohledu na výšku, váhu a věk nalézt...je to takový dobrý vývar, v němž sice není příliš zeleniny ale je tam chutné a libové maso. Kniha vedle toho je miska s horkou vodou, ve které plave několik koleček mrkve a pórku. Opět ze mě mluví zaujatost...


Ostře sledované vlaky - Bohumil Hrabal
Anotace:
Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Recenze:
Hrabala nemá úplně každý rád, já ho znám díky Postřižinám a nevadí mi.
Ostře sledované vlaky jsem neviděla ani jako filmové zpracování, takže jsem se rozhodla přečíst si knihu.
A jako umím ocenit klasiku, ale toto… to teda ne. Krátká novela úplně o ničem. Jediné, co byla alespoň trochu zajímavé byl konec.
Příběh se odehrává za války, silný podtext té doby se tam zlehka odráží. Hlavní dějová linka je však o Miloši Hrmovi a kterak o panictví přišel. K tomu můžu také dodat, že Hrabal neumí psát o sexu.
Kdyby se možná soustředil míň na holuby, které na stanici chová přednosta a víc na lidské vztahy a popis té doby s jeho perfektní nadsázkou, kterou tak umí, tak by to pro mě bylo kvalitnější čtení.
Každopádně věřím, že někomu, kdo Hrabala zbožňuje se dílko líbit může. ️
2/5 ⭐️
Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme ️️️


Hrabalovy knihy jsou lidsky opravdové, autor v nich na čtenáře nic nezkouší, na nic si nehraje. Píše obyčejně o obyčejných lidech a možných osudech. Ale přes všechnu opravdovost se nestal mým oblíbeným autorem.

Vyprávění sotva dospělého mladíka, který nám jakoby jedním dechem přibližuje historii své rodiny a svého dosavadního života a v atmosféře konce války nám nenápadně předvede, co je to opravdové hrdinství obyčejných lidí. Byla jsem připravena na velkou nudu, ale nakonec mne kniha opravdu bavila.

Kniha sice velmi útlá,ale čtení velké trápení. Vůbec mě nebavila,ani pořádně nedokážu popsat děj..prostě mi nesedla..


Sice jsem čekal naprosto něco jiného, ale opravdu jsem si příběh oblíbil. Kniha sama o sobě byla přehledná, delší souvětí nejsou žádným problémem a naopak knize přidávají na hodnotě. Naprosto jsem si oblíbil postavu pana Hubičky, jako klasického pábitele. Celkově vzato bych Ostře sledované vlaky nazval jedním z vrcholných děl české literatury a rozhodně ho doporučil komukoliv jinému.


Hrabal prostě není a nikdy nebude můj šálek čaje, ale aspoň můžu říct, že mě toto dílo zaujalo o něco více než Postřižiny. Knihu jsem přečetla hned, ale bohužel nemohu říct, že by to bylo kvůli jejímu ději a její čtivosti, neboť za to opravdu mohl jen malý počet stránek, a tak jsem to chtěla mít co nejrychleji za sebou. Ke Hrabalovým knihám se vrátím možná tak, jestli ho budeme někdy probírat na nějaké přednášce/semináři, ale dobrovolně už rozhodně ne.


Uff, toto bylo opravdu náročné čtení.
Rád bych se vyjádřil k příběhu, ale ono to popravdě moc nejde, protože v knize téměř žádný příběh není. Celou dobu máte pocit, že čtete jedno velké nic a v ději se ani nedokážete zorientovat. Až tak moc to bylo zmatené.
Autor s psaním různě experimentoval, čímž pro mě vše jen zhoršil. Kniha má strašně dlouhé souvětí s notným využitím asyndetonu, a to především spojky a, na kterou jsem po těchto 76 stranách alergický.
Na začátku jste v hozeni do shluku naprosto nesmyslných informací, a když máte konečně pocit, že se chytáte, tak vás autor na dalším odstavci vhodí někam úplně jinam a většinou vás na to ani nijak neupozorní.
Je pravda, že jsem nad bodovým hodnocením chvilku přemýšlel, protože jsem si nebyl jist, jestli to bylo tak hrozné, abych udělil jen jeden bod. Pak jsem ale došel k závěru, že jediné dobré bylo, že se jedná o opravdu krátkou knihu, za což ten bod navíc opravdu nedám.
Určitě je možné, že si kniha své příznivce najde, protože má velmi osobitý styl, který si můžete zamilovat nebo ho nenávidět. Je asi jasné, do jaké kategorie spadám já.


kniha mě nebavila, ikdyž se jedná o velmi malou knížku, četla se mi velmi špatně, děj mi přišel nutný o ničem a nebavil mě.


Kniha mě nebavila, děj byl nudný. Často jsem se ztrácela v příběhu, kdy se skáče od jednoho k druhému.
Viděla jsem i film, který byl o něco lepší než kniha, ale přesto mě dílo nezaujalo.
Nic co bych doporučila k maturitě, v kánonu se najdou určitě lepší knihy.
Přesto na autora úplně nezanevřu a zkusím v budoucnu i jeho další tituly.


Dospívání v časech druhé světové války aneb co je pro jednoho odvaha v prvních sexuálních krůčcích, to pro druhého účast v ozbrojeném odboji. Vše lehké, lidské, slovně plynoucí, erotické, přitom nesklouzávající k vulgárnosti. Ve všech těch popisech zní až vesnická poetika... Nerozumím, proč nám ve škole neříkali, že knížka není "novela z doby druhé světové války", ale spíše o razítkování ženské zadnice, milostných problémech a odvaze. To bych se do ní jako gymnazista pustil a nedostal se k ní až teď...
Zároveň musím říct, že velkou část mého dojmu tvoří skvělá interpretace Jaroslava Plesla ve verzi autioknihy. Radost poslouchat... Například výměna Miloše s paní přednostovou bude pro mě nezapomenutelná.


Přemýšlím, jak to popsat knihu, kterou jsem kdysi s nechutí četl v rámci povinné četby. Kterou jsem mám rád jako film, ale jeho zhlédnutí četbu nenahradilo, kvůli mnoha podstatným rozdílům. Nakonec jsem se k ní vrátil jako k audioknize a byl jsem uchvácen. Možná je to jedna z knih, ke které musí člověk dozrát. Protože je milá, lidská (někdy až moc) a celkově je to taková epizodka, která byť krátká, obsahuje mnoho z osudů svých postav.


Zjistila jsem, že znalost tohoto základního díla mi uniká a neznám ani film, ale raději jsem zvolila novelu. Text se četl sice hůř, ale děj zajímavý, ne uchvacující, znova určitě číst nebudu, ale dalšímu Hrabalovi šanci dám.

Četba k maturitě, co k tomu říct, četl jsem lepší, hrabal není úplně moje, jeho styl mi nesedí. Ta souvětí fakt strašný. ;-d


Jsem dost ráda, že jsem si knihu přečetla. Na to jak je krátká, tak mě dokázala zaujmout (hlavně v druhé polovině). Styl psaní mi ani moc nevadil (zase je to něco jiného) a asi se pustím i do knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Obsaženy byly i vtipné části a konec mě zasáhl více, než jsem čekala, že by mohl.


Hrabal se mi čte všeobecně špatně a jaksi vláčně. Není to můj autor, ale za atmosferický vygradovaný konec knihy ho musím pochválit. Závěry jsou často spisovatelským oříškem. Ale Hrabal to má vymyšlené dobře.
Také bych vyzdvihl napínavou scénu, kdy hlavní hrdina jede ve vlaku s nacistickým důstojníkem. Jinak mi ale kniha přijde nezáživná.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Autorovy další knížky
2000 | ![]() |
2009 | ![]() |
2007 | ![]() |
1978 | ![]() |
1964 | ![]() |
Kniha Ostře sledované vlaky je v
Právě čtených | 34x |
Přečtených | 6 697x |
Čtenářské výzvě | 457x |
Doporučených | 125x |
Knihotéce | 611x |
Chystám se číst | 433x |
Chci si koupit | 62x |
dalších seznamech | 35x |