Ostře sledované vlaky

Přečteno za dva dny. No, nic moc. Viděla jsem prvně film a ten byl fantastický. V knize jsem se často ztrácela. Asi proto, že nebyla chronologická jako film. Kniha je pozkládaná z příběhů co se stalo předtím na rozdíl od filmu. Moc jsem si nezvykla ani na jazyk. Srdcovka to pro mě nebude. Ale na povinnou četbu je kniha ideální.

Vzhledem k rozměrům a rozsahu knihy jsem myslel, že jí přečtu za večer, ale nakonec to trvalo o dost déle. Za složitou formou psaní i jazykem samotným (alespoň z dnešního pohledu) se ale skrývají zajímavé osudy a hlavně skvěle vykreslená dobová atmosféra na tom malém nádraží. Některé věci jsem sice hned úplně nepochopil (třeba proč se vlastně Miloš podřezal), ale to přikládám tomu stylu (jazyku), a je možné, že mi něco uniklo.

Shodou okolností (a vlastně pak do určité míry i schválně) jsem dílo četl současně s 'Pod ochranou hákového kříže' od P.Maršálka, a tyto knihy se vzájemně skvěle doplňovaly. Jednu tvoří historie a fakta, to druhé zase příběh ze života, vsazený do té těžké doby.

Chvíli jsem přemýšlel, kolik dát hvězdiček a jestli 3,5 není moc málo. Ale 4 a 5 mám spíše pro obsáhlejší nebo opravdu silná díla, tohle bylo tak nějak "pouze" zajímavé. Možná si to časem přečtu ještě jednou a půl hvězdy přidám.

Krátká novela o mladém muži a jeho trampotách během dospívání. Četlo se příjemně a rychle. Líbí se mi hrabalovský humor a styl vyprávění. Doporučuji.

Myslím, že když se k této literatuře dostanete až v tom správném věku a nikoli "nuceně" kvůli povinné nebo maturitní četbě, můžete opravdu docenit, jak dobrá kniha to je. Hrabal mě příjemně překvapil.

Nikdy jsem neviděla film, ale to razítkování neušlo z ukázek ani mně :-) Vůbec jsem nevěděla, o čem to je. Je to taková krátká novelka od všeho něco poplatné té době. Četlo se to lehce, u některých věcí mi zatrnulo a takový konec jsem nečekala. Ale jsem ráda, že jsem si to přečetla; měla jsem už dlouho na seznamu k přečtení.

Vhodný výběr pro maturitní četbu. Kniha není složitá na pochopení a nauku.

Hlavní hrdina Miloš Hrma působí jako výpravčí na zapadlé železniční stanici, nešťastný z milostných neúspěchů a oproti němu starší výpravčí Hubička, který naopak je vyšetřován pro mravní delikt k místní telegrafistce. Hubička se Hrmovi svěří, že ten večer se chystá na zničení vlaku převážející zbraně. Ale poté co stanici navštíví spojka Viktoria Freie a projeví náklonost k Milošovi, tento dojde k zásadnímu rozhodnutí .... Krátký román o lásce, trápení, ale i v dospění z chlapce na muže, ve kterém se prolíná melancholie, typicky hrabalovský humor, ale i smutek a deprese. Krásně namíchaný mix všech pocitů ...

Ostře sledované vlaky není kniha, která by zaujala akcí nebo napětím, ale spíš atmosférou a pocity. Stojí na zvláštním spojení humoru a smutku, které se během čtení přirozeně prolínají. Právě to se mi na ní líbilo nejvíc, protože dokáže být lehká i vážná zároveň a působí díky tomu hodně lidsky a uvěřitelně. Děj je spíše klidnější a styl psaní je dost specifický, takže chápu, že nemusí sednout každému. Na druhou stranu právě tím je kniha zajímavá a odlišná od běžné literatury. Líbilo se mi i prostředí a postavy, které působí přirozeně a dodávají příběhu osobitost. 7/10

Tahle novela je krátký, ale silný příběh o dospívání mladého Miloše Hrmy na pozadí druhé světové války. Hlavní postava působí zpočátku nehrdinsky, řeší osobní problémy a nejistoty, ale postupně dospívá a na konci vykoná odvážný čin. Právě kontrast mezi obyčejností a hrdinstvím dělá knihu silnou a působivou.
Celkově jde o čtivou klasiku české literatury, která je krátká, ale myšlenkově bohatá.

Podle mě jedno z obsahově nejlepších děl Bohumila Hrabala. Citlivě natočený příběh z nedobré doby, o nevšedním hrdinovi.
Hrabalovy knihy mají kupodivu, pro mnohé jistě překvapivě, leccos společného s Vieweghovými.

Filmy bývají totiž leckdy o dost lepší než originál. Vezměte si filmy natočené podle Hrabalových děl, Postřižiny a Ostře sledované vlaky, a filmy Román pro ženy a Účastníci zájezdu podle knih Vieweghových.

Film byl lepší, V. Neckář nezapomenutelná role

Konečně se s odstupem více než 20-ti let dostávám k povinné četbě ze střední školy. Obsah jsem se tehdy "našprtala" ke zkouškám, ke knize samotné přicházím až po letech, byť mě téma provázející druhou světovou válku již v oné době zajímalo a také jsem přečetla i řadu jiných knih. Tuto jsem poslouchala jako audioknihu a Kryštof Hádek byl pro svůj specifický hlas skvělou volbou pro ztvárnění mladičkého Hrmy. Jediné nezvyklé z celého příběhu nebyl ani tak onen mladíkův problém samotný, avšak skutečnost, že jej takto bez obalu vyprávěl jiným ženám s vidinou potěšit svůj "růžek". Dneska by mu to neprošlo. Jinak k dílu samotnému musím opět vyzdvihnout slovní zásobu a styl vyprávění.

Ostře sledované vlaky jsou rozsahem nenáročný, ale ve skutečnosti velmi hutný text, v němž autor mistrně spojil humor, tragiku i poezii všedního dne.
Miloš je antihrdina par excellence: nejistý, trapný, paralyzovaný problémem se svým mužstvím. Právě tato slabost ho ale činí lidským a blízkým. Jeho konečné rozhodnutí zapojit se do odboje proto působí silně a pravdivě. Miloš se nakonec zachová jako statečný muž, aniž by o to usiloval.
Líbí se mi i nenápadná symbolika jména Viktorie Freie...

Upřímně tahle knížka pro mě nebyla úplně lehké čtení, i když je docela krátká. Ze začátku mi přišlo, že se děj dost táhne, a že se tam vlastně dlouho nic moc neděje. Místy jsem měla pocit, že se dokonce ztrácím. Ke konci se to ale zlomilo. Najednou měla kniha spád a donutilo mě to číst dál. Závěr na mě zapůsobil mnohem víc než celý začátek a vlastně mi pak zpětně došlo, o čem ta knížka byla. Není to něco, co bych četla jen tak pro radost, ale spíš knížka, u které se musí přemýšlet. Některé části mě bavily, jiné méně, ale konec tomu dal smysl…

Hrabal opravdu nepatří mezi moje oblíbence, ale tohle je příjemná jednohubka o odboji během světové války.

Musím se přiznat, že Hrabala jsem nikdy nemusela. Mám samozřejmě ráda filmy natočené podle jeho knih, mám doma několik jeho knih, dokonce jsem kdysi pomáhala instalovat o Hrabalovi výstavu u nás v Muzeu fotografie. Ale číst jsem ho nemohla. Až do teď. Tahle útlá knížečka mě uhranula. A to jsem ji kdysi zkoušela číst. Do Hrabala musí člověk asi dorůst. Zpomalit se a přiblížit se mu duší. Pochopit kontext doby a vůbec se celkově na něj zasoustředit, což v návalu slov a událostí není vůbec jednoduchý. Prostě se do něj pročíst. Pak si ho vychutná. Je skvostný a geniální.

Náročné a smutné čtení, které na malém rozsahu skrývá spoustu myšlenek. Genialita díla spočívá v tom, jak se tyto myšlenky odvíjejí od ikonické scény s telegrafistkou Zdeňkou. I přes fascinující popisy a kontrasty ale musím říct, že se mě novela nedotkla tolik, jak jsem čekala. Možná ji časem docením.

Geniální autor ve své vrcholné formě. Fascinuje mě, s jakou lehkostí ze sebe sype květnaté slovní obraty, metafory, a ony působí naprosto přirozeně a nikoli neohrabaně či šroubovaně. Trošku natahovaný je konec, kdy se umírá jaksi na několikrát. Ovšem hezké čtení to není. To si člověk znovu a znovu uvědomuje, že život obecně rozhodně není krásný a jediným způsobem, jak odstranit ze Země utrpení, je úplné vymýcení jakéhokoli života.

Hořkosladká novela která mě vtáhla a nepustila. Klasika, která se jednou v životě musí přečíst.