Ostře sledované vlaky

včera

Na začátku jsem se vůbec nemohla začít. Hlava plná myšlenek (o tom, jak knihu budu rozebírat), čtení také příliš nepomohla. V polovině se to ale zlomilo a text mě začal bavit. Nejlepší (pro čtenáře) a zároveň nejhorší (z hlediska děje) je konec. Baví mne Hrabalovy texty zdánlivé lehkosti a nicotnosti. Ovšem toto za mě není obvyklý text Hrabala. Doufala jsem marně v něco jako Příliš hlučná samota. Bohužel...

26. května

Zpočátku mi kniha přišla taková nijaká, pořád jsem čekala nějaký velký příběh, ale posléze jsem se do Hrabalova stylu vžila, a nakonec mě knížka bavila. Ačkoliv Hrabal napsal závěr opravdu nádherně a byl to přesně ten typ konce, který miluji, do konceptu celého díla mi tak nějak vůbec nezapadal. I přesto, že to není to nejlepší, nejnapínavější a nejzajímavější co jsem kdy četla, musím uznat, že kniha se mi nakonec líbila.

1 28. dubna

Příběh je zajímavý, kdysi jsem viděla film. Dobře se mi kniha četla, způsob jak byla kniha psaná mi vyhovoval a byla jsem překvapená jak se tento příběh mohl vejít na 83 stránek. Spokojenost obrovská.

2 28. dubna

uprostřed nekonečna železničních pražců se odehrává příběh mladíka, který má poslání ve svém příjmení. Rád by během války vidět a užil Venušina pahorku. Bavil jsem se, smutnil, tajil dech s ním. Moc pěkné počtení.

2 23. dubna

Od Bohumila Hrabala jsem prozatím přečetl jen 2 knihy včetně této knihy, takže poměrně málo knih. Nevím, proč jsem se vyhýbal jeho knihám, v budoucnu můžu vyzkoušet nějaké další knihy. Viděl jsem filmové adaptace některých Hrabalových knih např. Postřižiny, Slavnosti sněženek aj. Zajímavostí je, že autor propadl na základní škole z předmětu český jazyk a literatura.

Kniha Ostře sledované vlaky má v databázi knih poměrně nízké hodnocení. Myslím si, že autor napsal mnohem lepší knihy, nicméně tato kniha se četla celkem dobře. Příběh se odehrává v železniční stanici ke konci 2. světové války. Hlavní postavou je mladík Miloš Hrma, který se setkává s projevy okupace, ale z druhého hlediska řeší také svoje osobní problémy.. Jedná se o novelu, je psána v ich-formě. Závěr knihy mi připomněl jednu scénu z knihy Na západní frontě klid, kterou napsal E. M. Remarque. Knihu hodnotím na 80 %.

1 05. dubna

Dej sa odohráva počas druhej svetovej vojny v priestoroch železničnej stanice na území Protektorátu Čechy a Morava.
Hlavná postava Miloš Hrma sa zaškoluje ako výpravca. Malou stanicou pravidelne prechádzajú nemecké vlaky, ktoré prevážajú vojakov alebo zásoby. Miloš spoznáva svojich spolupracovníkov a rozhodne sa zúčastniť plánovanej sabotáže.
Čitateľ zároveň sleduje prerod hlavnej postavy z chlapca na muža.
Príbeh je inšpirovaný skutočnou udalosťou - odpálenie nemeckého muničného vlaku partizánmi.
Krátka novela, ktorá asi nebude pre každého. Tragikomická je prvé slovo, ktoré ma napadlo po jej prečítaní. Určite si pozriem aj film na motívy tejto knihy a pustím sa aj do ďalších kníh od autora.

4 02. dubna

To bylo fantastické, jak tam dostal uraženou hlavu zaklíněnou v pásech tanku, liverpůl magacín, pak taky pradědečka zbitého k smrti, orazítkovanou zadnici, pižlání králíčků, prdeláče, ceckounka či kundičku, býka bez očí, chloupky dívčích rozkroků v plavkách na plovárnách, hlavního hrdinu, lehce zaostalého a nesmělého ajznboňáka, kterému se příliš nedaří v sexu, ale pak se zaučí, setkání dvou různých vlaků s německými vojáky, jeden na frontu a druhý zpátky, holku, co jí vlak urazil obě nohy, samozřejmě milované Kersko, proutkaře Hubičku, holubáře pana přednostu či plačící Němce po náletu a útok na vlak; to celé v nádherné atmosféře, která se neustále stupňuje, začíná to poklidně takovým pepinovským pábením a postupně se to zvážňuje a přituhuje až k úplnému konci, kdy drama dostupuje vrcholu, ale který vám samozřejmě neřeknu, protože ho už stejně znáte, anebo bych spoileroval, taky je úžasné, jak Menzel dokáže přesně vystihnout poetiku Hrabalových próz a dostat ji do filmu, to je geniální symbióza, nejen tady, ale taky třeba u Postřižin či Slavností sněženek a na závěr bych přidal už snad jen pár úryvků z knihy: "A mně to bylo divné, oba ti esesáci byli krásní, spíš jako by psali básničky nebo šli hrát tenis..." - "Tak ale, paní přednostová, co dál? Nechtěla byste mě zaškolit? Pěkně vás o to prosím ... v blázinci mi doktor Brabec řekl, že bych si měl otřít parůžek s nějakou starší dámou..." - "A stejně, i když dědova hlava byla vmáčknutá do pásu tanku, přece jen ten dědův duch pořád tlačil teď armádní sbor za sborem, tank za tankem, vojáka za vojákem nazpátek, do srdce Německa, tam, odkud se vyhrnuli a kam je tlačily ruské armády..." (a doufám, že to v jednom odstavci bylo dost hrabalovské)