Ostře sledované vlaky

12. května

S Hrabalem jsem se dosud setkala pouze ve filmové verzi Obsluhoval jsem anglického krále, která je za mě sice famózní, ale po Ostře sledovaných vlacích se do její literární verze úplně nehrnu. Neberte mě špatně - tato kniha skrývá velmi silný příběh a právem si zaslouží titul klenotu české literatury, ale Hrabalův autorský styl je podle mě něco, co jednoduše polovině lidí sedne a druhé polovině ne.. já patrně patřím do té druhé půlky. Hrabalova nekonečná souvětí na mě působila zmateně a moc spádově, tak nějak příliš navrstveně.. něco jako když necháte plynout proud myšlenek a neřešíte, jak to zní, prostě mluvíte o všem, co Vám přijde na mysl, hezky jedno za druhým.. Přesto však musím ocenit, že jeho styl psaní je natolik originální a ojedinělý, že bych odteď poznala, kdo knihu napsal, i kdybych neznala jejího autora. Bavily mě však takové ty pověstné hrabalovské intimní až erotické narážky a scény, protože u těch jsem nejednou vyprskla smíchy (ukázku máte na druhé fotce příspěvku). Hrabal má dar vyprávět tragický příběh vtipnou formou, nešetří absurditou a zdánlivou neotesaností, ale zároveň je příběh nesmírně silný a citlivý, jednoduše jiný, než všechno ostatní.

Byť mě od něj neláká přečíst si něco dalšího, rozhodně nelituju, že jsem si přečetla tohle.. neohromilo mě to, nijak zvlášť mě to nenadchlo, ale dokážu pochopit, proč je Hrabal tak moc ceněný. A abych nezapomněla - ta kniha má 76 stran a máte ji přečtenou za 2 hoďky, kdybyste náhodou chtěli sáhnout po nějaké kratší české klasice :)

2 02. května

Hrabal můj první a jsem spokojená, příjemně překvapená.

2 26. dubna

*Audio
Literární dezert plný krásných chutí. Děkuji.

2 26. dubna

Nečekala jsem to, ale moc mě to bavilo. Skvělá četba.

2 04. dubna

Náhoda tomu chtěla, že jsem v jeden večer při prohlížení této knižní databáze narazil na úvodní stránce na e-knihy zdarma, kde na mě pokukoval zrovna Hrabal s jeho Ostře sledovanými vlaky. Původně jsem neplánoval strávit svůj večer s Hrabalem, ale jelikož jsem od tohoto uznávaného autora doposud nic nečetl, řekl jsem si ono „jasně, proč ne?“

Stejně jako Ota Pavel, mě nikdy Hrabal nelákal. Považoval jsem oba tyto autory za spisovatele spoléhající na sentimentalitu stylu „jó kdysi za našich časů, to bývávalo líp!“ Po přečtení vychvalovaných vlaků můžu prohlásit, že jsem měl pravdu jen na půl. Pokusím se vysvětlit, co za problém jsem měl s celou knihou, jelikož dle zdejších komentářů Ostře sledované vlaky může hodnotit nízko jen mladý nesečtělý maturant, který neví nic o literatuře a o životě ještě míň.

Co můžu vyzdvihnout je rozhodně atmosféra malé vlakové stanice, která v knize (bohužel) jako jediná skutečně exceluje. To je ovšem na šedesáti stránkách to vskutku málo. Nedostatky brutálně převažují.

Hlavní problém nacházím v samotných postavách a situacích, kdy spolu interagují. Kromě toho, že vypravěč je absolutně neuvěřitelná postava, která má potřebu zbavit se svého traumatu z neúspěšné sexuální epizody (která je rovněž velmi uvěřitelná) tak, že o tom bude s každou další ženou mluvit a „svádět“ je, nedává vůbec žádný smysl rozhodnutí, které tato postava udělala na konci s panem Hubičkou (další vynikající postava, která je schopna se bez jakéhokoli následku chovat jako dítě při svém vlastním disciplinárním řízením). Rozhodnutí sabotovat ostře sledovaný vlak bych si představil jako psychicky vypjatou situaci, v níž jedinec bude promýšlet, co tím způsobí sobě, svým bližním a samozřejmě nepřátelům. Dala by se napsat celá kniha jako jeden dlouhý monolog člověka v tak tísnivé situaci. Zde celé rozhodnutí padne bez jakéhokoli motivu a přijato je našim protagonistou stejným myšlenkovým pochodem, se kterým jsem já začal číst tuto knihu. „Hele, odbouchneme vlak?“ „Jasně, proč ne.“
O podobně stupidní situace není nouze. Stačí si jen připomenout již nastíněnou situaci, kdy náš vypravěč zažije příjemnou chvíli se slečnou, s níž prohodil tři věty, z nichž jedna spočívala na stížnosti ohledně nedostatečné sexuální výkonnosti.

Jednoduše podáno: nerozumím komentářům vyzdvihující tuto knihu na piedestal literatury pro svou lyrickou poetičnost. Jediná poetičnost v Ostře sledovaných vlacích spočívá v krásně vykreslené atmosféře železniční stanice v momentech, kdy se na scéně neobjevují žádné postavy.

Tato kniha je zkrátka příliš absurdní pro realisticky vykreslenou protiválečnou prózu, málo lyrická pro poetický výlet do starých dobrých časů a příliš málo absurdní na to, aby mohla být vnímána jako absurdní skvost typu Ionesca či Becketta.

No a závěrem?

Závěrem mi nezbylo nic.

1 04. dubna

Tragikomické dielo z čias minulých ktoré zaujme autentickým opisom..

30 23. března

Na Hrabala fakt nic nemá! Ta jeho zdánlivá neotesanost, ale zároveň pochopení pro postavy, které jsou neobyčejně obyčejné. A taky miluju výpravčího Hubičku.