Bohumil Hrabal
česká, 1914 - 1997 |
Populární knihy
/ všech 94 knihKomentáře (32)

16. srpna t.r. byl hostem Lucie Výborné ředitel Polabského muzea Jan Vinduška. Provedl nás chatou v Kersku, kde Bohumil Hrabal tvořil. A dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí ze života spisovatele.
Pokud chcete, poslechněte si to. Je to moc hezké.
https://radiozurnal.rozhlas.cz/neni-jen-misto-kam-jezdil-tady-tvoril-chata-bohumila-hrabala-v-kersku-bude-8807833

25 let od smrti BH:
https://blog.aktualne.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=41916
a vycházka Hrabalovou Libní s Hrází věčnosti:
http://usedlosti.ctrnactka.net/us10.htm

Aktualne.cz, 3.2.2022
Hrabal byl citlivý i rabiátský. 25 let po jeho smrti neexistuje jeden správný výklad
https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/bohumil-hrabal-byl-citlivy-i-rabiatsky-25-let-po-smrti/r~9c6d6b2a84cf11ec94760cc47ab5f122/

Já jsem si přečetla první knihu Bohumila Hrabala a v tu chvíli jsem věděla, že já a pan Hrabal jedno jsme.
Tak moc jsem všemu, co pan Hrabal napsal rozuměla. Vnímala jsem to. Cítila.
Tak strašně jsem se s ním chtěla setkat.
Přijít do hospůdky "U Zlatého tygra," sednout si k tomu protějšímu stolu a dívat se na něj. A dodat si odvahy, přijít k němu a poprosit ho o podpis a podat si s ním ruku.
Ale já jsem to nedokázala. Nedokázala jsem odejít od rodiny a udělat si den jen pro sebe.
Dodnes toho lituji, že jsem to neudělala..

Maximálně souhlasím s názorem uživatele jprst, že ke knihám Bohumila Hrabala musí člověk dospět, a pak si je teprve užije. V brzkém mládí člověk nevychutná tu jemnou poetiku a milý humor, až ironii či sarkasmus. Někomu to dospění trvá déle, někdo se k Hrabalovi dostane dříve. Já jsem ve středním věku... a jeho knihy nyní doslova hltám :-)

Ke knihám pana Hrabala musí člověk prostě dospět, pak si je teprve patřičně užije a vychutná.

Dobrý deň!
Viete mi poradiť, v ktorej Hrabalovej knihe boli zozbierané nápisy z WC?

Tomáš V.Odaha napsal na svém webu www.odaha.com/bohumil-hrabal krásné vyznání, jehož část, jako ochutnávku si dovolím citovat:
Ne nejsem vášnivej čtenář a znalec Hrabalovejch osudů, ale přesto v něm pokaždý cítím něco, co mi říká, že v tom všem nelítám sám. Hrabal nebyl krásnej ani proutník, byl zbabělec, bál se lidí i sám sebe, koketoval od mládí se sebevraždou, první knihu mu vydali v padesáti letech a vzápětí jej zase zakázali, smáli se jeho „prasárnám“ v próze, ale nikdy, až do osudného 3. února 1997, to nevzdal. Dál si psal svý básničky na psacím stroji bez čárek a háčků, do šuplíku si schovával to nejlepší, co kdy v českých luzích a hájích bylo sepsáno, celej život bojoval se svým outsajdrovstvím, kdy ve škole propadal ze šesti předmětů, vystudoval právnickou fakultu, propadl ve všech testech v kurzu výpravčího, zkazil všechny úřední listiny, protože tyhle věci přece nejsou důležitý…! A čím víc se lidí bál, tím víc se mezi lidi dostával, nechal se ostříhat do hola, aby si je vzápětí nabarvil na zeleno, protože ten jeho životní strach jej nutil dělat věci, který bouřily tak, že kritici nezmohli na víc než říct, kurva, to je tak krásný, že toho Hrabala asi zabiju....
Myslím, že lépe to ani nejde napsat.
Bohumil Hrabal - knihy
1998 | ![]() |
2000 | ![]() |
2009 | ![]() |
2007 | ![]() |
1978 | ![]() |
1964 | ![]() |
2006 | ![]() |
1964 | ![]() |
1991 | ![]() |
1990 | ![]() |
2005 | ![]() |
Žánry autora
Romány Literatura česká Novely Povídky Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Štítky z knih
eseje sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus Praha prvotina korespondence povídky satira humor