Bohumil Hrabal

můj nejmilejší český ale i světový spisovatel.. mám rád jeho poetiku a jeho styl psaní.. mám od pana Hrabala všechny jeho knihy i sebrané spisy a považuji to za to nejcennější ve své knihovně. Z jeho tvorby bych vyzdvihl zejména Anglického krále a Hlučnou samotu, ale i Ostře sledované vlaky, Perličku na dně i Pábitelé a v neposlední řadě i jeho poslední literární zápisky z let 1989-1994.

Hrabalův specifický styl psaní jsem si velmi oblíbila. Je to jako kdyby vyprávěl pohádku.

Já jsem pana Hrabala objevila v pubertě, což mnoho lidí čte trošku jiný druh literatury a velice jsem si ho oblíbila. První knihou byly Ostře sledované vlaky a ať si říká kdo chce, co chce, já mám konkrétně k téhle knize velký citový vztah a ráda se k ní vracím. Následovaly knihy Obsluhoval jsem anglického krále, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Postřižiny. Hrozně oceňuji, že psal lidsky, protože lidi miloval.

má zvláštní způsob humoru, ale vlastně to nebyl moc šťastný člověk, v Postřižinách je jeho maminka zbožňování hodná, ale on se za ni vlastně dost styděl.
První, jako teenager, jsem přečetla Ostře sledované vlaky a zas tolik jsem jim tenkrát nerozuměla. Dnes je to stálice mého srdce. Na Obsluhoval jsem anglického krále nedám dopustit. Na knihu, film jsem programově odmítla zhlédnout, ale naopak divadelní adaptace v ND mě kdysi dost okouzlila (s Josefem Somrem).

Zpočátku jsem nemohla na jeho styl najít chuť, ale po pár knihách mne uchvátil

Můj naprosto nejoblíbenější český autor. Dlouho, předlouho jsem se četbě jeho knih vyhýbala, vlastně ani nevím proč, až pak na popud jednoho člověka jsem si přečetla první z nich. A byla jsem okouzlená, omámená, polapená tou krásou slov a vět a obratů a gejzírů a vodopádů a často chybějící interpunkce... byla jsem "polapená" jednou proždy. Dnes už mám od Pana Spisovatele Hrabala přečteno vše, včetně všech jeho biografií, co u nás vyšly. Nádhera, neskutečná poezie i zdánlivé ošklivo a nehezká realita, vše skloubeno v neuvěřitelném a nenapodobitelném vypravěčeském stylu. Moc Vám děkuju, Pane Bohumile Hrabale. Snad jsou tam s Vámi v tom nebi všechny Vaše milované kočky. :-)

Potkáte Hrabala, Kafku, Musila, Slobodu a Gombrowicze a pochopíte, že ve střední Evropě je sice lepší nevyzřízlivět, ale ty hořce kalné příběhy, lidské osudy a krajina domova je součastí Vás samých,utéct nelze.

Mě pan Bohumil Hrabal zachránil život.
Určitě se nad tím pousmějete, ale je to fakt.
Museli byste znát to období, které jsem prožívala.
Ale to ví jen jeden člověk.

Dávejte pozor, co vám teďka řeknu, včera večer jsem byl v Jihočeském divadle, kde hráli hru podle námětu Bohumila Hrabala na vlně takového toho hypernaturalistického trendu, co se sem tlačí z Němec, takže skorosouložili na jevišti, když mimo scénu spadli do řeky, tak přišli na scénu fakt mokří a potom se tam naostro převlékali před diváky, když otevřeli láhev šampaňského, tak jeden herec polil hlavu toho druhého, i starý doyen tam běhal jen ve spodkách a jedna postava měla epileptický záchvat...no a asi za hodinu úplně jiná postava měla další epileptický záchvat...hodně realistický divadlo, říkám si...a asi si to říkali všichni...a tak jsme po výstupu všichni nadšeně aplaudovali...jenže ten druhý záchvat byl skutečný...a nikdo z diváků to nepoznal...pak ale zatáhli oponu a jedna z hereček před ní vyšla a oznámila, že hra předčasně končí, že se omlouvají a jestli tam není mezi diváky doktor...fakt divný pocit...ale když to vezmu kolem a kolem - ten druhý záchvat tu hru vlastně o zážitek upgradoval, navíc ten upgrade byl přesně ve stylu Hrabalovy poetiky. Normálně o tom teď pořád přemýšlím...když totiž shrnu dojmy z toho představení té oblastní scény - průměrné herecké výkony, špatná adaptace toho hrabalovského textu, ze kterého autor vypreparoval původní okouzlující Hrabalovu poetiku, až zbyla jen základní dějová kostra, zmizelo pábení, zmizelo laskání s jazykem, zmizelo spojení krásy a hrůzy života, ale tou příhodou v závěru to v podstatě byla ta nejhrabalovštější věc, kterou jsem kdy vůbec viděl... Stačí vám to? Tím dneska končím.

Hrabal určitě patří k tomu nejlepšímu co jsem kdy četl a to i v konkurenci zahraničních autorů. Jeho styl psaní asi ne každý skousne, ale kdo mu podlehne, ten nedokáže přestat číst.

Často na něj myslím jako na největšího českého spisovatele. O jeho unikátním stylu už bylo řečeno hodně, mně se - na rozdíl od mnoha lidí - čte pěkně. Miluju jeho opravdovost, lidskost, pokoru...

Snad se díky tomu letošnímu výročí dostal do povědomí Čechů o něco víc, snad už o něm vědí něco víc, něž jen to, že utratil milion za pivo.

Né každému sedne jeho styl psaní. Je pro ty, co nepotřebují impozantní slovní obraty. Je pro ty, co mají rádi lehké, pravdivé a obyčejné psaní, které má však v sobě něco zvláštního. Já osobně mám Harabala velice ráda. Vždy si u něj tak nějak odpočinu od těžších knih. Avšak vždy ve mě příběh něco zanechá a já vždy musím souhlasit s pravdivostí jeho slov.

Hrabalův zvláštní styl psaní mě fascinuje. (v dobrém slova smyslu)

Zmatené toky myšlenek, které se často jeví jen jako hrubé náčrty knihy a přitom vás pohltí svým vyprávěním a nezkrotnou touhou po příběhu, rozesmutní svou poetičností a pobaví svou pravdou. Bohumil Hrabal je jedním z nejlepších a také nejzajímavějších českých spisovatelů právem. Čeho si cením je jeho otevření, kterým svým psaní prokázal. Dokonce bych řekla, že některé jeho knihy jsou ryze osobní (především trilogie) a smekám před ním a jeho kritickým sebeuvědoměním, které dokázal podat tak zázračnou formou, kterou se naprosto odlišuje od jakékoliv stylu psaní. Doporučuji všem, kteří milují slova, pohlazení po duši a i občasný smutek ze života.

Jeden z nejlepších českých spisovatelů.

S Hrabalem má spojený klid na duši při jakékoliv knize od něj....

V Hrabalovi vidím pravou českou poetiku dob minulých, jak on půvabně vylíčil tu českou náturu, ty šlapající cyklisty, výpravčí, elektrikáře, umazené dělníky z fabrik, to vše i kdyby bylo podle některých nezáviděníhodné, mě fascinuje. Talenty můžete vidět všude okolo sebe, Hrabal podle mě to zrnko talentu, tu perličku na dně, viděl vlastně v každém, něco si prožil a nějak o tom podal svědectví. Toho si velmi cením. Psal zkrátka krásně a jestliže znáte svůj kraj, tu svou rodnou hroudu, musíte Hrabala docenit.

Život bez Hrabala je duchovně chudý, říká to každý, kdo má pro Hrabala pochopení a umí si jeho knih užít.

jeho knížky hladí po duši